Je trošku kratší, ale pokud chcete co nejdřív další dílek, tak nechávejte komentíky. :o)
25.10.2009 (15:00) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 9295×
36,
„Bello..“ vyšlo mi z hrdla. A ona se při zvuku mého hlasu nepatrně pohla.
Měla modré rty a rudá víčka od pláče přitisknutá k sobě. Přiklekl jsem k ní spolu s Carlislem. Ten jí zběžně vyšetřil, a zabalili jsme jí do našich bund.
„Je promrzlá,“ konstatoval Carlisle. „Jinak se zdá být v pořádku. Potřebuje rychle zahřát.“
Vzal jsem jí do náruče a ta tíha nevědomosti a strachu o ní, ze mě opadla. Pořád jsem se o ní bál, ale teď jsem byl šťastný že je se mnou. Na chvíli jsem litoval, že nejsem člověk, abych jí mohl zahřát vlastním teplem.
Bella se mi v náručí slabě pohnula, chytila mě za rameno a zastavila mě. Podíval jsem se do její tváře a její oči zmateně i úlevně na mě koukali. Přivinul jsem jí k sobě ještě blíže. „Už bude všechno v pořádku, lásko.“ Uklidňoval jsem ji.
„Děťátko...“ vydechla zoufala, až mě zamrazilo.
„Je v pořádku. Jeho srdíčko pořád silně tluče.“ Ujistil jsem jí, a pokusil se usmát, aby se zbytečně neděsila. "Naše děťátko je maličký bojovník." A ona úlevně zavřela oči.
Odnesl jsem ji do naší ložnice a Carlisle se jí ujal. Esmé mezitím napustila teplou vanu, aby jsme Bellu co nejrychleji zahřáli. Její teplota stále klesala.
Mezitím Rose s Alicí připravili co nejvíce přikrývek co našli a nějaké horké váčky na zahřátí. Odnesl jsem Bellu z vany a zabalili jsme ji do nich.
„Pořád nevnímá...“ uvědomil jsem si vyděšeně.
„Ještě na ní působí chloroform. Vyspí se z toho. Budou v pořádku, jen jí musíme udržovat v teple.“ Povzbuzoval mě Carlisle.
Emmett s Jasperem se vrátili s nějakou polévkou a čerstvě uvařeným čajem v termosce, aby jsme Bellu popřípadě mohli zahřát i ze vnitř.
Všichni jsme stáli u její postele úlevně ji pozorovali. Byli jsme rádi, že už je s námi, v bezpečí.
„Teď už bude vše v pořádku. Už krásné červené rty..“ Esmé byla šťastná, že vše dobře dopadlo. Její myšlenky to nasvědčovali, stejně jako všech ostatních.
„Všimne si někdo..., když ta holka nenápadně zmizí z povrchu zemského?“ uvažovala Rosálie zlostně a já se na ní s vrčením otočil.
„Já nemyslím Bellu, ale tu vyfintěnou blondýnu.“ Upřesnila svoje myšlenky.
„To by mě taky zajímalo.“ Souhlasil jsem s ní. A zbytek rodiny na nás nechápavě koukal, i když je napadlo to samé...
. . .
Probudilo mě neuvěřitelné horko, moje tělo se peklo v žáru pece. Pokusila jsem se ze sebe to horko odkopat. Bylo stejně nepříjemné, jako ta zima, která mě předtím obklopovala.
„Bello, ne.“ Zastavili můj útěk z toho pekla něčí ruce, které mi přitáhli pokrývku hned zpět. Věděla jsem, že slyším Edwarda, ale potřebovala jsem ho i vidět, abych věděla, že jeho hlas nebyl jenom sen.
Pokusila jsem se otevřít těžká víčka. Jednou, podruhé... potřetí..., až se to povedlo. Edward u mé postele si hned všiml, že jsem se probudila a uvítal mě svým křivým úsměvem.
„Měla jsem hrozný sen oznámila jsem mu.“ Smutně, aniž bych chtěla. A jeho usměv hned zmizel.
„To nebyl sen, Bello.“ Řekl tiše. „Je mi to moc líto.“
Vybavila jsem si tu hroznou tmu a zimu. Šíleně jsem se bála o moje maličké, které o sobě nedávalo znát. Panicky jsem si pod peřinami nahmatala břicho.
„Klid lásko, klid.. je v pořádku.“ Upokojoval mě a posadil se na okraj postele. Chtěl mě pohladit, ale jeho ruka se hned stáhla zpátky. Nejspíš se bál, aby jeho chlad nenarušilo moje teplo.
Pokusila jsem znovu vymanit z toho horka a odkrýt se. Ale deka byla ve vteřině zase na svém místě.
„Musíš být v teple, před několika hodinami jsi byla promrzlá na kost.“ Vysvětloval mi.
„Ale mě je šílené vedro. Špatně se mi z toho dýchá.“ Přemlouvala jsem ho. „Prosím...“
Edward se tvářil nerozhodně a zavolal Carlislea. Ten se na mě usmál a dovolil mi sundat dvě deky z té hromady pokrývek, do kterých jsem byla zabalená a nakázal mi ležet.
Do pokoje vstoupila Esmé s podnosem a začala mě krmit horkým vývarem. Přesvědčovala jsem ji, že to zvládnu sama, ale ona se nenechala. Pomalu mě krmila lžící za lžící a pod dohledem Edwarda. I když jsem měla hlad, tak se mi po pár polknutích zvedl žaludek. Odvrátila jsem hlavu a odmítla jsem dál pokračovat. Edwardova tvář zase nabrala starostlivý nádech.
„Zkusíme to za chvíli.“ Mrkla na mě Esmé a nechala nás o samotě.
Edward ke mě přistoupil a lehounce mě pohladil po tváři.
„Měla by jsi spát.“ Řekl něžně.
Z vedlejšího pokoje se ozval hluk.
„Vypadněte!“ Slyšela jsem Emmetta někoho vyhazovat. Nedávalo mi to smysl. Podívala jsem se na Edwarda s otázkou v očích.
„Co si pamatuješ, Bello?“ zeptal se mě. A chytl mě za rozpálenou ruku. Bylo to jako by se mě dotýkal kus ledu. Ale přesto příjemné a uklidňující.
„Vlastě ani nevím. Vracela jsem se zpátky do recepce pro rukavice a u výtahu mi někdo zacpal ústa a nos nějakým hadříkem. Pak si pamatuju jen tu hroznou tmu, chlad a ...“ rozbrečela jsem a nemohla jsem dál pokračovat. Vybavilo se mi jak jsem ho volala a volala .. A on nepřicházel. Bála jsem se, že mě znovu opustil. Že už mě nechce a nebo že se mu něco stalo. Nevěděla jsem se co se semnou a s mým maličkým stane. Cítila jsem se tak slabá a opuštěná jako nikdy v životě.
„Ššš.. to je v pořádku. Jsi v bezpečí.“ Chlácholil mě jako malé dítě ve svém náručí zabalenou v hromadě pokrývek.
„Edwarde, jak.. co..“ koktala jsem a nevěděla jsem jak mám položit svou otázku. Co se mi stalo? Jak jsi mě našel? Kdo proč?
„Říkal jsem vám, ať vypadnete!“ burácel Emmett a do pokoje vpadl starší pán.
Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sladký vánek - 36. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!