Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladký vánek - 35. kapitola

22.10.2009 (21:30) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 9002×

35,

Pokusila jsem se křičet, ale s nádechem mě zahalila tma.

Edward se vrátil do apartmá za Belou, ale ztuhl ve dveřích. Uvědomil si, že ji nikde neslyší. Cítil jí, ale neslyšel žádnou souhru tlukoucích srdcí vycházející z Bellina těla. Bleskovou rychlostí prohledal opuštěné místnosti a zmocnil se ho strach.

Začal jí hledat po hotelu, ale nic než její rukavičky na recepci nenašel. Snažil se zavětřit její vůni, ale klimatizace roznesla vůni po celé budově kvůli a její vůně byly smíšená s ostatními po celém hotelu. Někde byla silnější jinde slabě mizela...

Hledal ve vzpomínkách lidí, ale nic, mimo vzpomínky na jejich příchod do hotelové haly, nenašel.

K jeho zoufalství se přidali Rose s Emmetem. Rosalii napadlo, že odešla , ale to hned zamítla. Muselo v tom být něco víc. Ale žádný upírský pach v okolí nenašli. Zbytek rodiny se hned vrátil a společně znovu prohledali hotel, a Jasper s Emmettem okolí. Carlisle zůstal s nervózním Edwardem, měl co dělat aby ho uhlídal a on nevyzradil jejich tajemství.

Recepční se je snažila uklidnit, Po chvíli přiběhl i ředitel hotelu a snažil se zvládnout celou situaci a vyhnout se případnému skandálu. Ty myšlenky Edwarda popudili ještě víc. Moc se bál o svou lásku, Ta nevědomost ho zžírala za živa.

„Uklidněte se, pane Cullene. Vše se vyřeší. Třeba si jen odskočila.“ Říkal ledabylým a nezaujatým hlasem ředitel.

„Jak si myslíte, že se mám uklidnit! Ztratila se moje těhotná žena!“ řval na něho Edward. „Má rizikové těhotenství. Sama by jen tak nikam neodešla.“ Nemohl se uklidnit. Obzvášť ne, když jdou po ní upíři...

Jasper s Emmettem se vrátili. „Nikde není po ní ani stopa. Jen v parku slabí pach smíchaný s Edwardovým.“ Oznámili tiše, jen pro upíří uši s lítostí. A Jasper a hned se vzdálil, musel pryč. Dál od Edwardovi bolesti.

Carlisle se snažil celou věc převzít pod svou kontrolu. Obrátil se na nervózního ředitele se vzlykající Esmé v náručí.

„Moje dcera je někde tady. A já chci vědět kde. Je v jiném stavu a musím pod stálou lékařskou péči. Už jsme veřejné prostory prohledali. Pokud nechcete, aby jsme tu udělali skandál a donutili policii, aby prohledali i pokoje hostů, tak nám povolíte přístup i do neveřejných míst na území hotelu.“ Vyhrožoval Carlisle diplomaticky. I když se mu to nelíbilo. Stejně jako jeho zoufalá rodina, ve které chyběl jeden z jeho členů.

Ředitel zrudl. Došlo mu, že tenhle boj má prohraný. „Jen pro váš klid, tady Jeremy vás provede.“ A poslal hubeného mladíka, aby jim vše ukázal.

Zbytečně.

„Edwarde, neboj Bella bude v pořádku.“ Utěšovala ho Esmé a zároveň sama sebe. Edward seděl vedle ní v hale s tváří v dlaních. Z druhé strany ho povzbuzovala Rosalie, která se taky jen tak držela. Když zvedl tvář k Esmé, z očí mu zračilo začínající šílenství.

. . .

Bella se probudila na studené zemi se svázaným zápěstím k sobě. Netušila kde je, viděla jen tmu. Hned si položila s obavou svázané dlaně na bříško. Necítila sebemenší pohyb. Snažila se zachovat klid a říkala si, že to maličké jenom spí. Pokusila se zvednout z podlahy, ale její vědomí jí zradilo a ona upadla znovu do bezvědomí...

Nevěděla jak dlouho tam ležela, než se znovu probudila. Byla celá promrzlá a přikrytá slabou dekou. Vzpomněla si na Edwardova slova, že kdyby něco, tak ať křičí. Zhluboka se nadechla a z plných plic, popoháněná strachem, začala řvát jeho jméno.

Nevěděla, že stěny jsou moc tlusté a že ani upírský sluch jí nemůže zaslechnout.

. . .

Cullenovi hledali celý zbytek dne i celou noc. Napadlo je už tolik možností, co se mohlo stát. Na ty nejhorší se však nikdo neopovažoval ani pomyslet.

Celý personál hotelu pomáhal hledat. I sám ředitel, ale bezvýsledně.

Policie nepřipadala v úvahu. Nejen proto, že Bella utekla z domova, ale i z toho důvodu, že v tom mohli mít prsty upíři. O tom, že neodešla sama , nebylo pochyb. I Edward už se vzpamatovala a začal myslet rozumně. Věděl, že teď mu to nejvíce pomůže, aby našel Bellu.

Rose i Esmé v koutě vzlykali. Moc se o Bellu a to maličké báli. Jejich partneři se je snažili utěšit.

Alice se pořád pokoušela vidět něco v budoucnosti, nic však neviděla, ať se snažila jak mohla.

Do recepce přišli tři dívky a hned se obrátili k řediteli toho hotelu.

„Lariso, co tu děláš? Nemáš být na semináři?“ zeptal se jí překvapeně.

„Ano, mám, tati. Ale potřebuju s tebou mluvit.“ Odpověděla mu nespokojeně na jeho výtku.

Edward se hned při zvuku jejího hlasu otočil. Hned poznal tu dívku i její společnice z nákupního střediska. Což ho však zároveň s Carlislem zarazilo, byla Bellina vůně na jejich šatech.

„Teď je moje šance. Je zklamaný, že ho opustila a je vhodná příležitost ho utišit..“ Larisiny myšlenky byli nechutné, stejně jako její svůdné pohledy.

„Jak jsem na to mohla přistoupit! Co když se jí něco stane. To bych si nikdy neodpustila.“ obviňovala se nervózní dívka vedle ní. A Edwarda to zarazilo.

Ta druhá si kousala nehty „Jen ať na to nepřijdou, jen ať na to nikdo nepřijde!“

Edward byl hned u nich a popadl Larisu. „Tak, kde je.“ Zařval na ni a Carlisle se ho snažil od ní odtáhnout, aby ji nezabil.

„Co si to dovolujete, pane Cullene! Moje dcera právě přišla a nemá s tím nic společného.“ vyjel na něj ředitel, který ztratil trpělivost.

„Ale má! Tak kde je?“ trval si na svém Edward. Vypadal nepříčetně. Šel z něho strach, že všichni o krok ustoupili.

Za Edwardem se objevila Rose s Emmettem a netvářili se o nic lépe.

„Mají veliký strach.“ poslal mu Jasper myšlenkou.

„Pane Cullene, uklidněte se. Chápu, že máte strach o vaši ženu. Ale má dcera s tím nemá nic společného. Vždyť ji ani nezná.“ Obhajoval ji  koktavě.

„Moc dobře ví o koho se jedná.“ uzemnil ho Edward, kterého ještě pořád Carlisle držel.

„Slečny,“ ujal se slova Carlisle. „uvědomujete si, že moje dcera je v rizikovém těhotenství a musí být pod stálou lékařskou kontrolou.“ Snažil se je přesvědčit Carlisle mírným tónem, i když to vněm s každým nádechem Belliné vůně vřelo. Nepochyboval o Edwardových slovech, že tyto dívky v tom mají prsty.

Alice s Jasperem obstoupili ty dívky a zavrčeli. Z Cullenů šel takový strach, že se jim raději všichni hosté vyhnuli velikým obloukem.

„Je ve sklepě.“ vyhrkla Larisina společnice, kterou hryzalo svědomí. „Já jí vážně nic nechtěla udělat. Larisa se jí chtěla pomstít za překažené rande.“ Brečela.

„Lariso..“ vydechl nevěřícně její otec a bojoval se srdeční zástavou.

Jasper s Emmett museli pomoct Carleslovi podržet Edwarda, aby tu nánu neroztrhal.

„Kde je ten sklep a proč jste nám o něm neřekli!“ obrátil se Carlisle na ředitele.

Ten se hned vzpamatoval. „Sklep je ze 17. století a desítky let nepoužívaný. Dá se tam dostat jen výtahem pro personál.“

„Hned nás tam odveďte. Honem.“ Přikázal mu Carlisle.

Vyděšený ředitel hned poslech a odemkl výtah. Všichni se ocitli ve sklepení a rozběhli se za Bellinou vůní po studené dlážce, kolem silných kamenných zdí pokryte mechem a plísní. Díky těm stěnám a hloubce sklepa, nemohli Bellu slyšet ani kdyby sebevíc chtěli.

Dostali se k zamčeným kovovým dveřím za kterými její aroma mizelo. Edward je hodlal vyrazit, ale Emmett ho zastavil. „Co když je přímo za nimi.“

Společně je vyrvali z pantů před šokovaným ředitelem. To co spatřili v temné místnosti jim vyrazilo dech.

„Bello..“ vydral ze svého hrdla Edward.

((-- --))

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladký vánek - 35. kapitola: