Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladký vánek - 32. kapitola

04.10.2009 (17:15) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 10311×

32,

Najedou se jeho tvář napjala a on se rozhlídl kolem sebe...  Zmateně jsem se koukala kolem sebe a nic neviděla. Srdce mi začalo být na poplach, něco nebylo v pořádku...

Byli jsme tu sami. Jen on a já..

Zrakem jsem zastavila na jeho obličeji a najednou jsem ucítila jeho rty na svých, jemně pasovali s mými a já ucítila jejich sladkost. Poté se ode mě odtáhl a na rtech se mu usídlil jeho rošťácký a pokřivený úsměv.

Ve vteřině mi to došlo.. on mi ukradl polibek!

Než jsem se stačila vzpamatovat, už mě posazoval do auta k Emmettovi a Rose.

Rasalie se na mě starostlivě podívala a na chvíli mi připomínala Esmé.

„Kdyby ti bylo špatně, tak hned řekni.“ Poučovala mě.

„Ale Rose, to by pak nebyla zábava! Už jsem si plánovala, jak to hodím Emmettovi za krk.“ Smála jsem se a Emmett se na mě vyděšeně koukl.

„To by jsi neudělala, Bello. Že, ne?“ ptal se se strachem. Ale já ho hodlala potrápit a nevinně jsem se na něj koukla. Edward s Rose vybuchli smíchy.

„Je ti už dobře, Bello?“ ptal se mě Edward zase starostlivě a pořád mě svíral ve svém náručí, jako by se bál, že bych mu utekla. Jemně mě políbil do vlasů a já byla ráda, že jsem u něj. Cítila jsem se tak v bezpečí..

„Ano, ale..“

„Co tě bolí? Je ti špatně?“ vyhrkl rychle a začal mě prohlížet.

„Mám hlad...“ Řekla jsem provinile a jeho oči začali přetékat úlevou.

„To není divu. Ráno jsi toho moc nesnědla, a i to málo jsi teď vyklopila.“ konstatovala Rosalie.

„Anorektička.“ Bručel Emmett za volantem a Edward na něj slabě zavrčel. „A to jsem ráno krmil svého synovce..“ chlubil se Emmett. „Zbytečně.“ dodal a posmutněl.

Edward odněkud vytáhl košík a položil mi ho na klín. Otevřel ho a přede mnou se objevila kupa dobrot.

„Esmé se postarala o malou svačinku na cestu, ale nevěděla na co dostaneš chuť.“ Dodal na vysvětlenou Edward a rozbaloval mi sendvič. Mě však zaujala sklenice okurek a snažila jsem se jí otevřít. Edward mi vzal sklenici z rukou, jednoduchým pohybem jí otevřel a začal mi strkat jednu okurčičku po druhé do pusy. Moje chuťové buňky se splašili a já se nemohla té kyselé lahůdky nabažit. Ani nevím jak a byla sklenice prázdná, nespokojeně jsem vzdychla.

„Neboj, večer budeš mít další..“ zašeptal mi do ouška a ptal se, co si dám teď.

Byla jsem plně najedená a maličké mě spokojeně hladkalo. Uvelebila jsem se v sedačce a Edward na mě tak nějak divně koukal. Jako by se pohledu na mě nemohl nabažit.

„Pozor, ať ti nevypadnou oči z důlku.“ Smáli se mu Rose s Emmettem. A i já se na teď na chvíli cítila šťastně.

Edward

Pozoroval jsem jí a nemohl se vyrovnat se svými pocity. Nedokázal jsem ze sebe smít tu vinu. V hlavě mi pořád zněli její slova...

„Ten pes, jak ty říkáš. Mě postavil na nohy, když jsi ty odešel. Byl se mnou a když jsem byla na dně. Chránil mě před Viktorii, když se mě snažila zabít a postavil se proti své smečce, když hodlali zabít moje dítě..!!“

V tu chvíli jsem byl v šoku! O tomhle jsem neměl ani zdání, ani nikdo z mé rodiny. Vlci mi ve své mysli toho moc neukázali.

Od Jaka jsem věděl jen o Laurentovi, o tom parchantovi. O Belliném pokusu se zabít a o jejím zoufalství..  ukazoval mi jen bolestné a zničující vzpomínky. Vyžíval se v mé bolesti. Moc dobře jsem věděl, že mu to dělá dobře, ale já jsem si to zasloužil. Za všechno jsem mohl jen já! Trpěla jen kvůli mě. Kdybych s ní zůstal..

Zato Seth, měl moc příjemnou mysl, nemyslel na nic špatného a zlého, jen měl starost o Bellu.

Nedokázal jsem si představit, co si Bella musela vytrpět. Věděl jsem že odešla z Forks kvůli našemu dítěti, ale domníval jsem se, že to bylo kvůli tak dlouhému těhotenství. Mohl by si toho někdo všimnou. Nenapadlo mě, že až vlci zjistí, že Bella nosí upírské dítě, tak jí budou chtít zabít.

A Viktorie, ta svině! S tou jsem si to hodlal ještě vyřídit..  Nebude se přede mnou chovávat věčně.

Přitáhl jsem si Bellu znovu do náruče, nebyla si jistá jestli mi to může dovolil a mě neunikl její zmatený výraz. Ale já jí potřeboval. Potřeboval jsem zblízka slyšet ty dva nejkrásnější zvuky na světě, dvě bušící srdce v Belliném těle.

Rose se na nás usmála. „Uvidíš, to bude dobrý, bráško.“ uklidňovala mě Rose. Poslední dobou byla jako vyměněná, pořád se smála, i když byla pořád stejně sobecká. Ve svých myšlenkách byla teta na plný úvazek. Myslím, že potom budeme mít co dělat, aby nám naše vlastní dítě vůbec půjčila.

I ostatní už všechno plánují.

Emmett kuje pikle, jak malého bude učit lupárny. Počkej, až se to dozví Bella.

Alice jak bude toho malého oblékat a vyšňořovat. Bude to pro ní jako živá panenka na hraní. Za vidinou velkých nákupů.

Jasper se duševně připravuje, jak bude Alici krotit, aby z ní ten prcek neměl trauma.

Esmé plánovala úpravy domu, tak aby to bylo pro dítě bezpečné. Nevěděla jak moc lidské bude a nerada by, aby se nějak poranilo. A v duchu už měla vybavený nádherný dětský pokojíček.

Carlisle se samozdřejmě také těšil. Ale měl starosti z Bellina porodu. Nevěděl co má očekávat, ale doufal že to doté doby zjistí. V tom jsem mu věřil. Nesnesl bych kdyby se jim něco stalo.

Pohladil jsem Bellu ve svém náručí po vlasech a vdechoval její vůni. Zvláštní že necítím z ní svou vůni, i když ostatní říkají, že voní jako já. Měl jsem z toho, tak trochu škodolibou radost. Byla mnou označená, na důkaz že patří jenom mě. A hodlal jsem zařídit, aby to tak i zůstalo.

Nevěděla to, ale já jí nedovolím odejít s tím psem.

Odpoledne jsme dorazili do města. Jen co jsme zastavili, už Alice tahala zmatenou Bellu z auta se slovy, ať si pospíší, že toho musí hodně nakoupit.

Vůbec se mi to nelíbilo. Ještě dopoledne Belle nebylo dobře a teď by měla podstoupit maratón s Alicí.

Hodlal jsem si Bellu pořádně ohlídat. Nevěřil jsem Alici, že Bellu neunaví, když se jedná o nákupy.

„Jestli jí utaháš, tak ti ani Jasper nepomůže..“ upozorňoval jsem jí. A ona na mě škodolibě vytáhla jazyk.

„Je to nutné, Bella nemá co na sebe. Přece nechceš, aby ti někde venku umrzli.“ Oponovala mi Alice. V tom měla pravdu.

Jen co jsme vešli do obchodního centra Esmé s Rose hned zmizeli v dětském oblečení, a kluci také někam zmizeli. To snad né! Oni šli nakupovat hračky. Bál jsem se, že až to Bella uvidí, tak jí to vystraší. Ještě pořád jsem se bál, že mě Carlisle pravdu, s tím, že se Bella bojí, že jí to maličké vezmu.

Budu muset všechny upozornit, aby potom ty věci před Bello schovali. Jinak jí vystraší, a to bylo to poslední, co jsem právě chtěl.

Následoval jsem Bellu s Alicí, snažil jsem se nevnímat ty chtivé pohledy žen a závistivé myšlenky mužů. Člověk by řekl, že si za tu dobu, na to zvykne, ale opak je pravdou.

Bella

Alice nakupovala jako šílená, vtáhla mě do kabinky a musela jsem si všechno zkoušet. Ještě že ji Edward mírnil a hlídal jí. Připadala jsem si jako modelka, všechno jsem si musela vyzkoušet a předvést se v tom.

Pokaždé když jsem se v něčem ukázala, tak Edwardovi spadla brada a já celá zčervenala. Sama jsem musela uznat, že mi to slušelo. I když jsem se trošku zlobila na Alici, že mi vybírá oblečení, které zvýrazňuje moje těhotenství. Spíš jsem ho chtěla zakrýt.

Prodavačka v obchodě celou dobu hypnotizovala Edwarda, ale ten si jí vůbec nevšímal. Měl oči jen pro mě a za to mi věnovala nenávistný pohled. Připadalo mi, že Edward by po ní v tu chvíli nejraději skočil.

Potom se Alice vrhla na spodní prádlo a Edward se taktně vzdálil, že se půjde kouknout po ostatních a do ruku mi vtisk jednu ze svých zlatých kreditních karet, se slovy ať křičím kdyby něco. Ani jsem mu nestihla odporovat a on byl pryč a Alice mě táhla k dalšímu stojanu s prádlem.

Už jsem toho měla dost. Alice mě táhla do dalšího krámku a za sebou kupu tašek. Chtěla jsem jí pomoct, ale pod výhružkou, že pokud se nějaké tašku, tak si uděláme to nakupovací kolečko znovu, jsem se k spokojení Alice, od nich držela dál.

Procházeli jsme okolo zrcadel, a já jsem se málem lekla slečny vedle sebe. Měla na sobě šedivé kalhoty a modré dlouhé těhotenské tričko, doplněné černým kabátkem a vysokými kozačkami. Byla moc pěkná, akorát místo na pátý měsíc vypadala, díky tričku, nejméně na sedmý. Vážně mi to slušelo.

„Alice, já si musím sednout.“ Žadonila jsem jí, už jsem skoro necítila nohy a hlady jsem skoro šilhala.

„Ale ještě jsme nebyli v tamtom krámku a ...“ naříkala.

„Alice, já si musím i odskočit a mám hlad. Jsem člověk..“ připomínala jsem jí. A ona posmutněla. „Co kdyby jsme odnesli ty tašky ke zbytku do auta a já si pak odskočím a zajdeme se najíst..?“ navrhla jsem.

Zamyslela se a povídá.„Ty si teď odskoč a já odnesu ty tašky. Sejdeme se v támhle té restauraci.“ A ukázala na tu nejluxusnější co tu byla.

„Hmm.“ Souhlasila jsem neochotně.

Vydala jsem se záchod a před kabinkou do mě vrazila nějaká blondýnka, tak že kdyby jsem se nechytila umyvadla, upadla bych.

„Co si to dovoluješ. Neumíš dávat bacha na cestu!“ vyjela na mě a za ní objevili další dvě vyfintěné holky, které se do mě také pustili. Podle jejich vzhledu bylo vidět, že jsou to pěkné snobky.

Sotva jsem se zvedla, tak do mě znovu hrubě strčila, že kdybych se nedržela, znovu bych upadla.

„To si nedovoluj, nicko.“ Vyštěkla na mě ta blondýna a odešla v závěsu s těma dvěmi.

Chvilku jsem se klepala a snažila se vzpamatovat. Uklidňovala sebe a to maličké, že jsme v pořádku.

Když už jsem byla hotová, tak jsem si opláchla obličej a vyšla ze záchodů. Sotva jsem popošla za roh k restauraci, tak jsem uviděla ty tři holky, jak beze studu flirtují s Edwardem...

((-- --))

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladký vánek - 32. kapitola: