Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladký vánek - 25. kapitola


Sladký vánek - 25. kapitolaPromiňte za zdržení. Byla jsem pryč a zítra jedu zase pryč. Tak nevím kdy bude další dílek. Zatím se mi podařil napsat jen kousíček... Tak tady ho máte. :o)

 

25,

 

Mnou v tu chvíli projela vlna vzteku a bezmoci. Ona mi nikdy nehodlala říct, že to dítě pod jejím srdcem je moje..

Chtěla mě nechat v nevědomí, bez toho abych věděl že budu otcem..

 

A co hůř, hodlala být s tím psem a vystavovat, tak moje dítě nebezpečí!  Najednou jsem si uvědomil, že na toho psa žárlím.

On dělal celou dobu to, co jsem měl dělat já. Nahradil moje místo a byla to moje vina...  To já jí měl chránit, pomáhat a starat se o ni...  Zklamal jsem.

 

„Edwarde, měl by jsi jí odnést do postele a přikrýt. Nejspíš jí bude zima,“ upozorňovala mě Rose. Její starost mě překvapovala...  a její myšlenky se točili jen okolo toho děťátka a sebe.

Vlastně všechny myšlenky se točily okolo miminka a Belly. Jen Alice si v duchu psala seznam nákupů.  Dětského oblečení, zavinovaček, lahviček, šatiček...  Nelámala si hlavu s tím že neví jakou barvu zvolit, prostě vezme všechny.

 

Vzal jsem Bellu do náruče a odnesl do ložnice. Zdála se mi nějaká lehká, to budeme muset napravit, bude muset víc jíst a odpočívat. Jemně jsem jí položil na postel a vysvlékl ze zbytečného nepohodlného oblečení. Zkoumal jsem každý koutek jejího těla...  její unavená víčka, bledá líčka,  sametovou pokožku, její křivky zkrásněné jejím těhotenstvím...   pod nateklými prsy se jí vzdouvalo bříško. Neubránil jsem se a políbil jej.

„Miluju vás,“ zašeptal jsem tomu stvořeníčku, tomu zázraku vzniklé z naší... Belliné a mojí lásky. Zabalil jsem ji do pokrývek a pozoroval jak pravidelně oddychuje.

 

Bál se Belliné reakce. Jasper to vycítil a chtěl mě uklidnit, ale já ho odmítl. Jak jí mám říct, že vím její sladké tajemství? Co když jí to vyděsí a ona uteče. Teď jsem si přál, aby Alice viděla Bellinu budoucnost. Už jsem nechtěl žádná překvapení ani nejistotu.

Ublížil jsem jí. Z Jakobových myšlenek jsem věděl jak moc. Nedivil bych se kdyby mě nevzala zpátky. Ale já jí  a teď už i to malé potřeboval, byli mojí součástí...  můj život...  Na ničem jiném nezáleželo.

 

„Edwarde, pojď prosím k nám,“ zavolal mě Carlisle, ale já teď nemohl odejít. „Bude u ní Rose a až se začne probouzet zavolá tě,“ dodal.

 

A já se ve dveřích vyměnil s nadšenou Rosalií. Ta se na mě šťastně usmívala.

 

„Ano, Carlisle?“ zeptal jsem se. A on mě objal.

„Blahopřeji ti, synu.“ V mysli měl samé radostné myšlenky, ale zároveň měl z lékařského hlediska starost o Bellu.

„Myslíš, že by se jim mohlo něco stát?“ neubránil jsem vyděšenému tónu.

„Těžko říct Edwarde. Podle toho co zatím vím, je její těhotenství dvojnásobně delší, ale to mě starosti nedělá. Lidské matky často mívají přímo za sebou dvě děti, a vše proběhne v pořádku.

Co mě trápí, je její momentální životní styl. Žije ve stresu, pronásledovaná upíry a pořád na cestách. To není dobré. A navíc, to dítě bude mít upírské geny. Bella by teď by měla být v klidu, odpočívat a vyhýbat se stresu.

Ty mdloby nejsou dobré. Znamená to, že něco není v pořádku. Potřeboval bych jí vyšetřit, ale myslím si že mi to nedovolí a nutit jí nemůžeme.  Její těhotenství není normální, musíme jí co nejvíc hlídat,“ vysvětloval Carlisle.

„Co navrhuješ?“

„Musíme zajistit Belle a dítěti zajistit, co největší pohodlí a bezpečí. Nejlepší bude, když se co nejdřív odstěhujeme z Denali. Zítra zabalíme, Bella si mezitím odpočine a pozítří můžeme vyrazit. Esmé už obstarala dům, dál na severu.“ Navrhoval a já s tím souhlasil.

„A Edwarde, nemyslím si, že by jsme jí měli říkat, že to víme. Nechtěla to a zbytečně by jí to rozrušovalo. Je to na tobě,“ řekl svou myšlenku na hlas.

„Já tě Carlisle nechápu. Je to moje dítě a jí ho nezapřu,“ rozčílil jsem se na něho. To v životě neudělám!

„Tak jsem to nemyslel. V noci slyším její výkřiky, křičí a prosí ze spaní, ať jí ho nebereme. Domnívám se, že si myslí, že jí to děťátko vezmeme, když budeme vědět, že jsi jeho otcem,“ pověděl smutně a sklopil oči.

„To bych nikdy neudělal,“ řekl jsem nevěřícně. To by mě nikdy nenapadlo!  A šokovaně jsem zamrzl.

„Já vím, ale ona nám nevěří. Moc jsme jí ublížili a ona se nás bojí. Vidina naší nevědomosti jí dává pocit bezpečí,“ pověděl Carlisle pravdivý fakt, kterému jsem stěží odmítal uvěřit.

 

„Edwarde!“ volala mě Rosalie..

 

„Já si to musím rozmyslet, Carlisle.“ S tím jsem odešel neuvěřitelnou rychlostí za Bellou.

 

 

Bella

„DOST!“ zařvala jsem.

Srdce mi bušilo, až v hlavě a mě se začala točit hlava z toho rozrušení. Rosalie mě podepřela a já upadla do nevědomé temnoty.

 

Konečně jsem se probudila z té prázdnoty a uviděla nad sebou se usmívající Rosalii.

„Jak pak ti je? Ani nevíš jaký jsi mi nahnala strach?“ ptala se a něžně se na mě zamračila.

„Promiň,“ zamumlala jsem a snažila se zorientovat.

Ležela jsem v posteli napůl svlečená a zachumlaná do peřin. Bylo mi jasné, že mě sem donesla ona.

Najednou se ve dveřích objevila celá rodina v čele s Edwardem. Ten hned ke mě přiběhl, pohladil mě po tváři a políbil na čelo. Jeho rty byli studené, přesto to bylo jako by mě spálil. Cukla jsem a odtáhla se od něho. Nechápala jsem co to dělá, a vyděšeně jsem se na něj podívala.  Přesto ho to neodradilo. I když se mu na tváři usídlil bolestivý stín. V jeho tváři byl však znát i strach, láska a něha..  Mátlo mě to.

Prsty mi přejel po paži a zastavil se u mé dlaně, kterou jsem měla položenou na bříšku. Ten dotyk byl tak intimní...  Bylo to něco, co jsem si už dlouho přála. My dva a naše dítě...

Jen co jsem na to pomyslela, ozvala se má otevřená díra v mé hrudi a já rychle schovala ruku pod deku.

 

Přede mnou se usmívalo sedm andělů a já bych přísaha že jsem v nebi, jen kdyby...

 

 

((-- --))



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sladký vánek - 25. kapitola:

 1
30.06.2011 [17:15]

MatikEsmeCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!