Promiňte že to tak dlouho trvalo, ale poslední dobou nemám moc času... Tak se snad dílek bude líbit a nebude to nuda... :o/
20.09.2009 (19:30) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 9957×
24,
Až teď mi došlo, že to nebude úplně normální těhotenství. Vždyť já jsem upír a ona křehký člověk...
„Odnes ji do domu,“ zavelel mi Carlisle a já se s Bellou v náručí rozeběhl. Carlisle s Rose běželi hned za mnou.
Doběhl jsem k domu a uviděl jsem zbytek rodiny přešlapovat přede dveřmi. Když mě uviděli s bezvládnou Bellou v náručí, tak se jim jejich strach v obličejích ještě víc prohloubil.
Jen jsem kolem nich proběhl a opatrně jsem Bellu položil na pohovku. Carlisle se jí hned ujal a začal jí vyšetřovat.
„Bude v pořádku?“ ptal jsem se Carlislea, když skončil prohlídku a já pořád držel Bellu za ruku.
„Jen omdlela, nejspíš z rozrušení,“ uklidňoval nás Carlisle.
„Co se stalo?“ zeptala se vyděšeně Esmé a i v ostatních myslích jsem slyšel tuhle otázku. Jen Rose se mi omlouvala, že ji nechtěla rozrušit.
„Bella si povídala s Rose, potom se rozčílila a upadla do bezvědomí,“ odpověděl všem Carlisle.
„To je v pořádku Rose. Ty jsi za to nemohla. To já.“ Cítil jsem za to vinu. Kdybych jí neopustil. Opustil jsem ji i naše dítě a nechal ji bez ochrany. Jak jsem to jen mohl dopustit? Co jsem to za existenci?
„Kdy se probudí?“ ptal jsem se zoufale Carlisleho a pořád jsem se díval do její tváře.
„Nech to na ni. Nejspíš si potřebuje odpočinout. Je toho na ni moc,“ odpověděl mi a pořád přemýšlel nad Belliným těhotenstvím a nad vyšetřeními, která jí bude muset udělat a prohlížel si dva obrázky, které vypadli Belle z rukou.
Rose ho pozorovala a vyděšeně se ptala sama sebe, jestli jsme jejich rozhovor slyšeli.
„Ano, slyšeli jsme to,“ odpovídal jsem jí.
„Co jste slyšeli?“ ptal se Emmett a očekával nějaké hrozící nebezpečí..
„Nic nehrozí Emmette,“ uklidňoval jsem ho. „Jen jsme slyšeli rozhovor, který vedla Rose s Bellou.“
„Edwarde, já jsem slíbila, že to nikomu neřeknu,“ připomínala mi bezradně..
„Tak už nám někdo řekne o co tady jde?“ ptala se Alice. Moc se o Bellu bála, stejně jako všichni.
Nadechl jsem se a nevěděl jsem jak jim to mám říct. Najednou jsem byl jsem šťastný, že jim můžu říct to tajemství. Všichni jen vyjeveně koukali na můj úsměv... Mimo Carlisle a Rose, ty už to věděli a radovali se semnou.
„Tak jen do toho, synu..“ podporoval Carlisle.
„Bella čeká moje dítě... Bude ze mě táta,“ vyhrkl jsem a ostatní zalapali po dechu.
Pohladil jsem svoji Bellu po tváři a přál si, ať už se probudí. Potřeboval jsem jí toho tolik říct a omluvit se za tolik věcí...
„Tak proto Bella voní jako Edward? Ale jak je to možné?“ ptala se Esmé Carlisleho a já se na něho také otočil.
„My vlastně nevíme, že je to nemožné. Nikdy neexistoval vztah jako má Bella s Edwardem. Takže, vlastně to možné je. Dítě má nejspíš zpomalený růst, jelikož otec je nestárnoucí upír a po matčiné lidské stránce roste,“ vyslovoval svou domněnku Carlisle.
„To je jedno!“ vykřikla tiše Esmé a nadšeně mě začala objímat a k ní se přidala celá rodina. „Gratulujeme!“ přáli mi.. a já si přál abych si to štěstí mohl vychutnat i s Bellou, která se ještě neprobouzela.
„Edwarde, zapomněl si na jednu maličkost. Bella s námi nechce být,“ řekla tiše Rosalie a mě zmizel z obličeje ten šťastný výraz.
Tu možnost jsem si vůbec nechtěl připustit.
„Jak to že ne?! Já budu strejda a budu mít neteř nebo synovce. Raději aby to byl kluk, budu ho učit jak dělat zábavu, prát se, vsázet se a...“ rozčílil se Emmett.
„Emmette!!“ okřikla ho Alice.
„No, to je jedno. Já Bellu odejít nenechám!“ dokončil svůj proslov Emmett.
„Pane, jo... Já budu babička,“ rozesnila se šťastně Esmé.
„Moc krásná a mladá babička,“ zasmál se Carlisle a políbil Esmé.
Ta mu to hned vrátila.. „Moc se nesměj dědečku,“ a poslední slovo zdůraznila a smála se.
Emmett se rozřechtal na celé kolo „Nechcete podat berličky, starouškové?“ A ty po něm hodili vražedné pohledy.
„A co budeme tedy dělat? Já také nechci aby odešla,“ říkala smutně Alice. „Ona se od nás pořád drží dál. A Edwardovi se pořád vyhýbá. Zlobí se na nás. Od začátku nám dává najevo, že tu nechce být.“
„Proč nám neřekla dřív, že čeká Edwardovo dítě? Já si myslel, že je to toho psa,“ ptal se Jasper.
„Mám pocit, že nám to vůbec nechtěla říct, ale Rosalie jí odhalila. Tak jí Bella, pod slibem, že to nikomu neřekne, řekla pravdu. My s Edwardem jsme to zaslechly náhodou,“ pověděl smutně Carlisle.
Mnou v tu chvíli projela vlna vzteku a bezmoci. Ona mi nikdy nehodlala říct, že to dítě pod jejím srdcem je moje. Chtěla mě nechat v nevědomí, bez toho abych věděl že budu otcem!
A co hůř, hodlala být s tím psem a vystavovat, tak moje dítě nebezpečí! Nikdy jí nedovolím odejít s tím smradlavým čoklem, ani s nikým jiným!
Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sladký vánek - 24. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!