Tak, a je tu další dílek. Dal mi docela zabrat. Téhle 18. kapitoly jsem napsala šest verzí a se žádnou jsem nebyla spokojená, tak se vám snad tahle bude... Čekám vaše názory, ju...
13.09.2009 (21:30) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 8630×
18,
Edward
Už jsou to dva dny, co je Bella u nás.Carlisle se mezitím od Jakoba dozvěděl co se jim přihodilo. Jake mu vyprávěl o Laurentovi, jak se pokusil zabít Bellu. Všechno si přitom živě představoval. Potom mu pověděl o Viktorii, kterou smečka nemohla dopadnou a proto museli opustit Forks. Byla pro Bellu moc nebezpečná. O těch upírech z lesa však nevěděl nic.
Každé jeho slovo a představa bezbrannosti mé lásky do mě bodali jako ostré čepele. Jak jsem ji jen mohl opustit!! Já naivní blázen jsem si myslel, že bude v bezpečí a mezitím jsem ji nechal na pospas osudu. Najednou jsem pocítil vděčnost tomu psu, že ji ochránil.
Carlisle přemluvil Jaka, aby u nás zůstali, dokud nezjistíme proč po nich šli ti upíři v lese.
U nás budou v bezpečí, nedopustím, aby se Belle něco stalo. Už ne!! Nenávidím se za to, že jsem jí nechal v nebezpečí a že musela vyhledat ochranu toho psa.
Jake s tím z počátku nesouhlasil. Přemluvil ho až ten fakt, že pro Bellu není vhodné v její stavu cestovat. Z Jakových myšlenek jsem vyčetl, že se bojí Belliné reakce, která tu nechce už od samého začátku být, natož tu s námi zůstávat..
Bella k sobě nikoho z nás nepustila. Nenáviděla nás za to, že jsme jí opustili a ublížili jí. Jen Carlisle se k ní mohl přiblížit, když ji přišel vyšetřit a stejně s ním nemluvila, jen odpovídala na potřebné otázky. Když se jí pokusil omluvit, tak ho vyhnala stejně jako Alici.
Alice s Esmé to velice zasáhlo, už se za ní neodvážili jít. Nevydrželi by další její odmítnutí.
Jen Emmett si pořád dodával odvahy že za ní zajde, je přeci upír a nebude se bát jedné malé holky a navíc těhotné, což ho dovedlo k tomu, že to je ještě horší jelikož, teď na něj budou dva... vlastně tři.. zapomněl započítat hormony...
Jasper se zase pořád cítil vinen, za to co se stalo na oslavě. K tomu ještě cítí její pocity, její bolest, tak se jí raději vyhýbal, jak jen mohl.
Jediného s kým Bella mluvila byla Rose. Nikdy z nás to nechápal, ony se nikdy neměli rády..
Z Rosaliných myšlenek jsem vyčetl, že má radost z Bellina těhotenství a dokonce jí přemluvila na nákupy.. Chudák Alice, ta to nese nejhůř.
Právě jsem se vracel z lovu, na které jsem kvůli Belle musel chodit každý den. Předtím jsem to moc dlouho zanedbával a ona pořád tak krásně voní, možná ještě lépe.
Divil jsem se že Seth není u Belli, ale že sedí v kuchyni a láduje se. A jídlo a vychvaloval, až do nebes. Kdyby se Esmé mohla červenat, už by byla rudá. Alespoň z něčeho měla radost.
Podle Sethovi myšlenky jsem zjistil, že je teď u ní Jake. Ten se většinou zdržoval venku, pro něho tu to moc smrdělo, mohl být rád že necítí sám sebe. Jeho puch k pozvracení.
„Jaku NE !“ ozval se Bellin výkřik z jejího pokoje. Rozběhl jsem se do její ložnice a měl jsem strach že jí ublížil. Copak ještě nepochopila jak je ten pes pro ni nebezpečný. Je mladý a neumí se ovládat. Během vteřiny jsem už otvíral dveře do jejího pokoje. Ještě než jsem tam vtrhnul, tak mě zastavil Emmett..
„Brácho v klidu, jo...“ Málem jsem ho praštil, ale pak jsem si všiml že Jake leží s Bellou v posteli a lechtá ji.
„Jaku, ne, prosím... to šimrá!“ žadonila ve smíchu.
Ten pohled na ty dva mě srazil na kolena. Emmett zavřel potiše dveře, vypadalo to že si ani jeden z nich nevšiml mé nevítané návštěvy. Potřeboval jsem být, sám se svou bolestí... vidět ji s jiným mužem bylo... horší než jsem si kdy mohl představit. Nechápu jak jsem to mohl dovolit!
Ve dveřích do mé ložnice jsem se zarazil. Celý můj pokoj byl uklizený a zařízený. Sedačka, stolek, hudební souprava, CDčka a k tomu všemu dominovala obrovská postel, nechápal jsem, kde se to tu vzalo a na co ta postel.
„Líbí?“ poslala mi myšlenku.
„Alice, jak?“
„Když jsi byl na lovu, tak jsme tu dali do hromady. Chtěli jsme i vymalovat, ale výpary z barev by Belle nedělali v jejím stavu dobře,“ řekla opatrně.
„Alice, děkuju.“ Uchýlil jsem se do klidu své ložnice.
V noci jsem přes zeď poslouchal její klidné oddechování, její tep srdce a srdíčko dítěte, co v sobě nosila. Byla to ta nejnádhernější skladba života, kterou jsem kdy slyšel.
Po chvíli se její srdeční tep začal zrychlovat.
„Ne... prosím!“ vykřikla.
„Edwarde,“ zvolala moje jméno.
Vtrhl jsem do jejího pokoje a uviděl Setha jak se jí snaží marně probudit. Celá se třásla a brečela. Musela mít příšerný sen.
„Edwarde, prosím... už ne! Neubližuj mi prosím,“ prosila mě a z pod víček jí začali téct slzy. Přistoupil jsem k ní a snažil se jí uklidnit. Seth nenápadně odešel a nechal nás o samotě..
„Bello,“ zašeptal jsem a pohladil jí po vlasech.
„Edwarde, neber mi jej,“ vzlykala bolestně dál. Věděl jsem že za její bolest můžu já.
„Bello, já ti nic nevezmu. Slibuju,“ odpovídal jsem jí na její prosby a snažil jsem se jí utišit. Šeptal jsem jí uklidňující slůvka, říkal jsem jí jak jí miluju, jak moc pro mě znamená a že už jí nikdy neopustím.
Pomalu se uklidňovala a já si lehl k ní do postele.
„Je to to poslední co mi po tobě zůstalo. To mi nemůžeš udělat...“ Znovu se rozvzlykala. Začal jsem jí broukat její ukolébavku, po chvilce začala znovu klidně oddychovat.
Bylo příjemné cítit znovu její teplé tělo, vnímat její vůni...
Ze spánku se ke mě přitiskla a já ucítil její zakulacené bříško na svém. Byl to takový divný pocit. V ženě kterou miluji vznikal nový život. Chtěl jsem to dítě nenávidět, ale nedokázal jsem to... bylo tak nevinné.
Vzpomněl jsem si na noc, kdy byla moje, kdy slastně vzdychala moje jméno a litoval jsem, že nejsem člověk. Teď by to dítě, co Bella v sobě nosí bylo moje a já bych byl tím nejšťastnějším mužem v celém vesmíru...
Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sladký vánek - 18. kapitola:
A keďže je to dieťatko jeho, tak sa mu splní sen
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!