Jelikož jste tak hezky prosili, tak vám sem přidávám už dnes další kapitolku. Ale hodlám vás ještě chvilku napínat...
11.09.2009 (11:30) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 9017×
16,
Esmé položila Bellu do postele a opatrně jí s Rose vysvlékali špinavou bundu a odhalili jí tak vypouklé bříško...
Došlo jim, že to rychle bijící ptačí srdíčko, které celou dobu slyší nepatří žádnému zpěváčkovi, ale že vychází z Bellina lůna.
Esmé zkameněla a s údivem koukala na Bellino bříško.
„Esmé, ona je...“ vypravila ze sebe Rosalie.
„Ano,“ šeptla Esmé. Byla ráda že Bella bude matkou, těšila se z toho. Ale děsila ji ta část, co to udělá s Edwardem, až se to dozví.
„Esmé, měla by jsi jít za Edwardem. A říct mu že je tu Bella. Snad ti to uvěří. Už měsíc nebyl na lovu a víš jak mu voní její krev. Já se mezitím o ní postarám,“ řekla Rosalie.
Esmé odešla a Rose jí opatrně vysvlékala ze zbytku oblečení. Záviděla jí, že může mít dítě. Jak ona by chtěla být na jejím místě a zažít ten pocit, kdy v tobě roste nový život a těšit se na jeho narození...
Z Beliných kalhot vypadli dvě fotečky, Rose je sebrala a rozvzlykala se. Bylo na nich Bellino děťátko. Najednou se zarazila, jedna fotka byla udělána ve 12. týdnu a druhá v 18. týdnu. - což je po měsíci a půl, ale rozdíl v datech vyfocení byl 3měsíce... Nechápala. Asi chyba, pak se jí na to budu muset zeptat.
Alice vběhla do pokoje s hromádkou oblečení a Rose rychle fota schovala do kapsy.
Ta se při pohledu na Bellu zastavila a zírala na její vystouplé břicho. Od Rose si tak vysloužila pořádnou dávku smíchu.
„Jak to že jsi to neviděla sestřičko?“ ptala se jí ve smíchu Rose “Myslím, že by jsi měla přinést trošku větší oblečení,“ dodala při pohledu na upnuté tričko.
Alice hned byla zpátky s volným kalhotovým pyžámkem a opatrně jí do něj oblékly, a zabalily do spousty dek. Přeci jen byli na Aliašce a oni nezatápěli, což budou muset v nejbližší době napravit.
Edward
Tak moc jsem jí chtěl zpátky...
Halucinace se mi pořád vracely a pak zase rychle zmizely. Ve všech byla ona, moje jediná láska.
Někdo zaťukal na dveře. Byla to Esmé. „Jak mu to mám jen říct?“ slyšel jsem v jejích myšlenkách.
„Edwarde,“ začala Esmé
„Já nechci nic slyšet Esmé. Nech mě o samotě prosím.“
„Edwarde, něco se stalo. Je to moc důležité. Alice se mýlila... Bella žije!“ vyhrkla celá šťastná. Bella žije!! Opakoval jsem si její slova v hlavě. Ne, ne... Vždyť ta vize... Byl jsem ůplně zmatený.
„Esmé, proč ni to děláš. Chceš abych se zbláznil?“ Měl jsem co dělat, abych na ní neřval.
Ale ona pokračovala, „Emmett a Alice ji před chvílí přivezli...“ Na důkaz mi ukázala vzpomínku, jak Bellu v bezvědomí nese v náručí nějaký kluk k nám do domu. Vlkodlak. Pak vzpomínka skončila.Popadl mě šok!! Mladý vlkodlak a Bella. Jestli on jí ublížil, tak ho zabiju! Ale nejdřív jí musím vidět. Musím se na vlastní oči přesvědčit, že žije a že je v pořádku. Musím slyšet z blízka tlukot jejího srdce..
„J-já musím jí vidět!“ vyhrkl jsem ze sebe.
"To ti teď nemůžu dovolit Edwarde. Carlisle jí ošetřil a teď spí a ty už jsi nebyl měsíc na lově, mohl by jsi jí ublížit,“ domlouvala mi a měla pravdu. To jsem doopravdy nechtěl.
„Emmett půjde s tebou. Viď Emmette?“ zeptala se ho rovnou. Ten hned přiběhl s úsměvem od ucha k uchu a poplácal mě na rameni.
„Tak jdeme, ne?“ zavelel Emmett a oba jsme se rychle rozběhli na lov. Lovil jsem jako o závod, během hodiny jsem skolil několik srnek a k velké nelibosti Emmetta i dva medvědy. Když jsme se vraceli, požádal jsem Emmetta jestli by mi neukázal jak našli Bellu.
Dva vlci bránící ji před skupinou upírů.
Ty pláště nosí jen Arova garda. Ale proč chtěli Bellu? Zeptal jsem se na tom Emmetta, ale ten to taky nevěděl. Budu to muset zjistit, ale později, teď jí musím vidět. Jinak neuvěřím že je to skutečnost.
V obýváku jsem narazil na ty dva psi. Jakoba jsem znal, byl z rezervace v La Push, ten druhý byl podle myšlenek Seth. Jakmile mě zbystřil Jakob, začal na mě vrčet.
„Ani se k ní nepřiblížíš, pijavice.“
„O tom ty nerozhoduješ, štěně,“ odpověděl jsem mu.
„Já ne... Ale myslíš si že tě chce vidět?“ odvětil a začal mi ukazovat své vzpomínky... Bellu po našem rozchodu, zničenou a v šoku, kdy ji našli v lese. Jak onemocněla z nedostatku jídla, protože odmítala jíst. Zoufalou Bellu, která se snažila utlumit svou bolest skokem z útesu...
Nevydržel jsem to a zhrdla mi unikl bolestný řev. V tu chvíli na mě Jake skočil.
„Dost!“ ozval se vyděšený výkřik ze schodů. Carlisle a Jasper nás od sebe odtrhli a já se podíval do nejčokoládovějších očí na světě...
„Bello,“ zašeptal jsem. Chtěl jsem k ní jít a sevřít v náručí, prohlížel jsem si jí, zda je v pořádku. Pohled se mi zastavil na jejím kulatém břiše, které si objímala...
Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sladký vánek - 16. kapitola:
Wow! Ty pocity jsou úplně - no prostě... fíha.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!