Vážně moc děkuju za komenty. Moc mě potěšili. Doufám že se vám i tenhle dílek bude líbit. Ale mám dilema. Nevím jestli mám nechat Jaka umřít nebo ne, tak prosím o radu... :oD
09.09.2009 (12:00) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 8840×
15,
Emmett
„Bello...“ vydechl jsem překvapeně. A všichni se otočili směrem kterým jsem se díval.
Až teď jsem pochopil tu scénu před sebou a smích mě přešel. Ta dívka na zemi byla Bella a byla živá! Ti vlci jí chránili před těmi upíry. Stejně tak to pochopili Jasper s Alicí.
Neváhal jsem a vrhl jsem se s Jasperem na ty upíry, to už byla lepší zábava. Alice se mezitím snažila odtrhnout Irinu z toho vlka, za pomoci Kate se jí to povedlo. Neznámí upíři nečekali takový zvrat a raději se dali na ústup a utekli.
Alice se pokusila dostat k Belle, ale ti vlci za ustavičného vrčení bránili i před námi. Napadlo mě že bych je mohl zabít, pak by jsme se snad rychleji dostali ke zraněné Belle. Ale to jsem, zamítl, bránili přeci jen naší sestru.
„My jí neublížíme. Pomůžeme vám,“ domlouvala jim Alice.
Kate držela histericky řvoucí Irinu „ To nemůžete! Ty blbý čoklové zabyli mojí lásku, budou za to pikat!“
Po chvilce šedivý vlk odběhl za nejbližší strom a vrátil se jako člověk, celý poškrábaný v roztrhaných kalhotech.
„Děkujeme vám Cullenovi za pomoc. Teď už můžete jít po svém,“ řekl a vražedným pohledem se koukl na Irinu.
Cullenovi? On nás zná? Napadlo mě. Třeba je to jeden z vlků z La Push, ale tam už generace žádný nebyl.
„To nepřipadá v úvahu,“ promluvil jsem. „Bella je zraněná a potřebuje doktora. Nehledě na to že vy jste taky zranění.“
Alice se nenápadně pokusila vlky oběhnout a dostat se tak k Belle. Ale ten zraněný vlk byl ve střehu a varovně zavrčel. Došlo mi že ten velký vlk je vůdce a dal rozkaz nás k ní nepouštět. Rudohnědý vlk se najednou začal třást a spadl na zem v bezvědomí jako člověk, podlehl tak svým ošklivým zraněním. To byla naše šance.
„Uvažuj rozumně... Oba potřebují ošetřit. Ten pes je na tom dost špatně a Bella má krvácející ránu na hlavě. Když teď odejdeme můžou se vrátit ti druzí upíři. Rozmysli si to. Sám je odtud nedostaneš,“ domlouval jsem mu.
Vlkodlačí kluk chvíli přemýšlel, byl mladý a nezkušený, nebude těžké ho přesvědčit.
„Co navrhujete,“ zeptal se mě. Ale odpověděla mu Alice.
„Vezmeme vás k nám. Carlisle, náš otec je doktor, ošetří vás. Ten pes stejně k normálnímu doktoru nemůže. U nás budete v bezpečí, neublížíme vám. Odpočinete si, promluvíme si a my vám pomůžeme.“
„Dobře. Nezbývá mi nic jiného než vám věřit. Ale mám jednu podmínku,“ řekl.
„Jakou?“ zeptal jsem se.
„Nepřiblížíte se k Belle. Je člověk a teče jí krev a já nedovolím aby se jí cokoliv stalo.“ Pomalu zavrčel výhružným tónem. Ti čoklové mi už vážně lezli krkem. No, alespoň že půjdou s námi.
„To mi taky ne. Souhlasíme.“ I když neradi, ale to jsem raději neřekl nahlas.
„Vy zrádci!“ rozkřičela se Irina. Byla tak zběsilá, že ji Kate neudržela a vytrhla se jí. Naštěstí jí Jasper chytil dřív, než vrhla na mladého vlkodlaka. Potom jí Jasper s pomocí Kate odvedli.
Alice se pořád snažila dostat k Belle, aby jí pomohla. Měla o ní velký strach a já taky. Ale ten chlapec jí to nedovolil a vzal jí opatrně do náruče. Vypadala že bude v pořádku, měla jen menší ránu na hlavě. Mě nezbylo nic jiného, než vzít tu páchnoucí chlupatinu, a že teda smrděl. Sundal jsem si bundu a zakryl jsem jeho nahotu.
Podíval jsem se na Alici vedle sebe, tvářila se sice ustaraně, ale šťastně. Jak by ne Bells je naživu a vše tak spělo ke zdárnému konci. Esmé se radostí zblázní. A co teprve Edward, při té představě jsem se rozesmál.
Alice ještě zavolala Casrlislovi, aby přijel rychle z práce domu, že ho nutně potřebujeme.
Dorazili jsme k autům a Jasper odvážel Irinu s Kate k nim domu. Bylo mi ho docela líto, cítit všechny ty emoce Iriny, ale mohl být rád, že nemusí cítit ten puch z těch psisek. Ten smrad už z auta v životě nevyvětrám, budu si muset koupit nové.
Alice se celou cestu držela u Belli, moc se o ní bála a ona se ještě neprobouzela z bezvědomí.
„Jak se jmenuješ?“ zeptala se Alice toho chlapce.
„Seth.“
„Ahoj, já jsem Alice a tohle je Emmett,“ představila nás.
Seth byl celý vyplašený, nevěděl co má dělat a co má od nás čekat. Seděl s Bellou v autě a nepouštěl jí z náruče. Alice seděla vedli nich. Jel jsem dost rychle, víc než obvykle, tak jsme byli u domu za půl hodiny.
. . .
Carlisle netrpělivě přešlapoval u dveří v domě spolu s Esmé. Nechápal co se mohlo stát, že musel z práce tak rychle domu. Alice mu do telefonu nic neřekla a zněla moc vážně. Esmé byla netrpělivá s ním, bála se že se jejím dětem něco stalo.
Jakmile uslyšeli přijíždět auto, vyběhli ven. To co uviděli jim málem vyrazilo jejich mrtvý dech. Z auta vystoupil mladý hoch z bezvládnou dívkou v náručí. Podle pachu poznali, že je to vlkodlak.
„Bello, holčičko.“ Rozběhla se za ní Esmé. Seth o krok ustoupil a zavrčel.
„Esmé, slíbili jsme že se k Belle nebudeme přibližovat, jinak by jsme jí nemohli přivézt,“ vysvětlila jí Alice a Esmé se rozvzlykala. Bála se že jí ten mladý vlkodlak ublíží. Byli tak nebezpeční a neuměli se ovládat.
Emmett vytáhl z auta druhého chlapce, byl v bezvědomí a ošklivě zraněný po celém těle.
„Co se stalo?“ ptal Carlisle
„To vám řekneme později. Teď potřebují ošetřit,“ ozvala se Alice.
„Odneste je do domu,“ řekl Carlisle. Emmett položil Jakoba na pohovku a Seth Bellu pořád držel a nepouštěl.
Carlisle se k němu pomalu přiblížil „My jí neublížíme, slibuji. Jen se jí kouknu na ránu a ošetřím jí, stejně jako jeho.“ Seth jen kývnul a dovolil Carlislovi aby jí ošetřil zranění na spánku.
„Bude v pořádku, ta rána není moc velká. Za chvíli se určitě probere, ale stejně bych jí potom rád prohlídl, jestli nemá nic zlomeného. Chlapče, budu potřebovat aby jsi mi s ním pomohl,“ řekl Carlisle Sethovi a ukázal na Jakoba. „Byl bych nerad, kdyby se probudil a viděl kolem sebe jen upíry, mohlo by ho to vyděsit. Nebylo by to dobré jak pro něho, tak pro nás. Dej prosím Bellu Esmé, uloží ji a převlíkne. Neboj tady jí nikdo nic neudělá,“ přesvědčoval ho.
Seth nevěděl jestli jim může věřit, od Jakoba dostal rozkaz nepouštět je k Belle. Ale uznal že ten doktor má pravdu, kdyby se Jakob probral a on tu nebyl, mohlo by to dopadnout zle. Podíval se na upírku s mateřským výrazem a neochotně jí předal Bellu. Tak si jí s oddychem vzala a byla ráda že je u ní v bezpečí. A odnesla jí za doprovodu Alice do pokoje pro hosty.
Carlisle se mezím vrhl na ošetřování vlka. Měl vážné zlomeniny a rány. Některé zlomeniny mu už díky vlkodlačím genům srostli, ale špatně, tak je musel zase zlomit. Seth to všechno sledoval s vyděšeným výrazem.
Alice a Esmé nesoucí Bellu střetli před pokojem Rosalii.
„Co se to dole děje? Vane sem strašný smrad. Je to ten kdo si myslím?“ zeptala se najednou překvapeně.
Esmé jen kývla.
„Co Edward?“ zajímala se dál.
„Neslyší, nevidí, nevnímá... Potom za ním zajdu,“ odpověděla jí Esmé. „Alice přines Belle nějaké oblečení. Rose, pomůžeš mi?“
Esmé položila Bellu do postele a opatrně jí s Rose vysvlékly špinavou bundu a svetr jakmile to udělaly, odhalily její vypouklé bříško...
Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sladký vánek - 15. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!