Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladký vánek - 14. kapitola

04.09.2009 (22:30) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 8276×

14,

„Sethe? Jak si nás vlastně našel?“ ptal se Jake.

Už jsem nespala. Probudil mě hluk a hlasy, tak jsem jen ležela a poslouchala co se kolem mě děje. Seth?! On je tu Seth?! Pane jo. Já měla takovou radost! Ale počkat! Co tu dělá?

„Měl jsi brácho, dávat pozor odkud voláš, slyšel jsem ve sluchátku: právě přijel do stanice Wilmont rychlík... No, tak jsem se tam vydal a našel tvůj pach, když jsem ho ztratil šel jsem po těch pijavicích a ty mě zavedli k vám, A neboj, nikomu jsem neřekl kde jste,“ odpověděl mu Seth.

Šel po pijavicích? Ale jak to? Vždyť Jake říkal že už to vzdali, že už odešli...

„To by mě ani nenapadlo, prcku. Prosím neříkej Bells nic o těch krvouších. Nechci aby se stresovala. Už i takhle je toho na ni moc,“ prosil ho Jake.

„Jasný. Hele...  Promiň, že se ptám, ale kolik Bells vypije krve?“

„Nic. Jak tě to napadlo, štěně?“

„No, když má v sobě upíra. Ty krev potřebujou k životu, ne,“ objasnil mu Seth. Jake mu na to nic neřekl, slyšet bylo jen ticho.

Musím uznat že mi krev vždy smrděla jako sůl a rez, nic příjemného. Ale teď, se mi na ní sbíhali sliny.

„Asi máš pravdu, třeba proto jí není dobře.“ Slyšela jsem po chvíli říkat Jaka.

„Na...“ Strčil něco Seth do ruky Jakovi a dodal, „Já to dělat nebudu. Jsem utahanej po cestě. Hezky si tady lehnu a dám na Bells pozor. A ať ti to dlouho netrvá.“

Jake odešel a bylo už jen ticho. Zajímalo mě kam šel, chtěla jsem se zeptat Setha.  Jenže jsem dřív usnula...

Pane bože!! To se nedá vydržet a přikryla jsem si hlavu polštářem. To byl duet! To že Jake chrápe jsem si zvykla, ale že mu teď do toho bude notovat Seth, to už bylo moc! Přitom se nedalo spát, tak jsem vstala a došla si do koupelny.

Venku už bylo světlo a na hodinách teprve 7 ráno, napadlo mě že bych si došla na chvilku lehnout. Ale to jsem zamítla, v posteli jsem strávila skoro celý týden. Ze začátku mě tam musel Jake držet, pak už jsem tam raději zůstávala sama od sebe. Ne, že by mi bylo špatně, jen jsem se cítila slabá a unavená víc než kdy jindy. Nemluvě o mé nechuti k jídlu. Bála jsem se o svého drobečka ve mně. Jen aby se mu nic nestalo, chudáček musel trpět se mnou.

Napadlo mě, že bych mohla udělat klukům něco k snídaní, ale pak mi došlo že tu není nic k jídlu.

Měla jsem dojem že v blízkém městečku byl obchod s potravinami.

Tiše jsem se oblékla a zachumlala se do bundy, musím říct že byla pohodlnější než ta stará. Vzala jsem si klíče od auta a neslyšitelně za sebou zavřela dveře.

Jen co jsem dojela z nákupu zpět do motelu, už mi Jake otvíral dveře od auta a řval na mě...

„Bello, kde jsi byla?! Víš jaký jsem měl o tebe strach? Všude jsem tě hledal!“

Do očí se mi nahrnuli slzy.

„Promiň Bells, ale já se o tebe tak bál. Měl jsem strach, že se ti něco stalo. Vůbec jsi nikam neměla chodit sama!“ řekl rozzuřeně a objal mě.

„Já jsem... chtěla... jen koupit něco k jídlu,“ vzlykala jsem mu na rameni.

„Hej Jaku, nenechávej si jí jenom pro sebe. Nejsi tu sám,“ ozval se za mnou Seth.

Tak rád tě vidím Bello,“ řekl a vzal mě do náruče. Od doby co jsem ho neviděla dost zesílil a vyrostl. Nebyl sice jako Jakob, ale přesto jsem mu byla k ramenům.

„Já tebe taky Sethe. Pane jo. Koukám že si zase vyrost,“ zhodnotila jsem ho s úsměvem.

„Ty máš co říkat. Ty taky pěkně rosteš. Jsi jako koule.“ A zasmál se tomu. Na oplátku jsem  mu věnovala zamračený pohled a on se rozesmál ještě víc.

Jake vzal z auta nákup a šly jsme do vnitř. Kluci se hned pustili do jídla. Já hlad neměla a ta cesta mě vyčerpala, že jsem si šla raději lehnout. Probudila mě až úžasná vůně...

„Bello, na napij se.“ Zkláněl se nade mnou Jakob. Pohládla jsem mu rozespale do tváře, ale jeho výraz byl tvrdý jako kámen. Vzala jsem si uzavřený kelímek s brčkem a poslušně se napila. Bylo to dobré, ale něco mi říkalo že teplé by to bylo lepší.

Srkala jsem dokud kelímek nebyl prázdný. Jake se na mě smutně koukal, na chvíli jsem v jeho očích zahlídla strach a zlobu. Seth se jen poťouchle usmíval.

Chtěla jsem se zeptat co to bylo, ale Jakob mě přerušil s tím že bych měla ještě spát. Chystala jsem se mu odporovat, jenže oči se mi sami od sebe zavřeli a já podlehla spánku.

Druhý den mě probudilo nepříjemné světlo.

„Blbý sluníčko,“ zamumlala jsem a schovala hlavu pod deku. Někdo si ke mě přisedl, podle smíchu Seth.

„Bells, ty jsi ospalec.“ Pošťuchoval mě Seth.

„Za to můžete vy! Chrápete jak motorový pily. Kdo má přitom spát?!! A navíc já mám omluvu! Spím za dva,“ vynadala jsem mu.

„Můžu?“ zeptal se.

„Co?“ nechápala jsem. A on ukázal na moje vystouplé břicho. A já kývla. „Ale ještě nic necítím,“ dodala jsem.

„Jak to můžeš vydržet? Moje máma nadávala, že těch devět měsíců se mnou bylo utrpením a ty už jsi těhotná deset.“ A pohladil mi bříško.

„Mě to nepřijde, jsem moc ráda že ho mám. Je to můj maličký andílek,“ vychvalovala jsem svého drobečka v mém lůně. „A navíc podívej se na sebe, jak jsi velikej, ani se nedivý že to s tebou bylo hrozný. Víš co jsi musel dát práce?“ smála jsem se mu a on se mnou.

Zakručelo mi v břiše a já si uvědomila že mám hlad. Seth to musel taky slyšet a už mi podával vrchovatý talíř plný vajíček a pečivo. Muselo toho být pro tři lidi a já všechno snědla a ještě jsem měla hlad.

„Bylo to výborné,“ pochválila jsem.

Mezitím přišel Jake a s oddychem pozoroval jak jsem všechno snědla.

„Nenašlo by se tam ještě něco? Nějak mi za ten týden vyhládlo,“ řekla jsem se nevině a oba se zasmáli. Snědla jsem ještě tři housku a vypila celý džus. Nevím čím to bylo, ale dneska mi bylo vážně dobře. Pohladila jsem si bříško, zdálo se mi že je zase o trošku větší. A pošeptala mu. „Už bude dobře. Mamince se vrátila chuť k jídlu, ty můj andílku.“

Máma, jak zvláštně mi to pořád znělo. Vůbec jsem si na to nemohla zvyknout. Co by říkali René a Charlie kdyby věděli že budou prarodiče?

„Bells, byl jsem nás odhlásit. Musíme jet,“ vyrušil mě z přemýšlení Jakob.

„Proč? Děje se snad něco?“ nechápala jsem.

„Ne, Nic. To jen pro jistotu. Seth říkal že smečka je spokojená s tvým odchodem, dokonce se tam od té doby neukázala ani ta upírka. To mi dělá trošku starosti. Podle mě zjistila že už tam nejsi tak to vzdala a odešla,“ odpověděl. Až teď jsem si všimla že máme zabalené věci. Vysprchovala jsem se a převlékla. Dobalila jsem svou tašku a šla ji odnést do auta. Jen co jsem jí vzala do ruky, někdo mi ji vytrhl.

„To snad nemyslíš vážně!! Víš, že nemáš tahat těžké věci!“ vynadal mi Jake a odnesl ji.

Jake se Sethem si sedli do předu a na mě zbylo místo vzadu. Naštvaně jsem si tam sedla. Bylo to nefér...

Mezitím v Denali

Emmett

„Edwarde, pojď na lov,“ řval jsem na něho, i když věděl že se nehne.

„Neboj Tanya tam nebude. Jedu jen já, Jasper, Alice, Kate a Irina.“ Tak pojď, uděláš tím radost Esmé... dopověděl jsem mu v duchu.

Ticho.

Esmé mi věnovala smutný pohled a schovala se do Carlislovi náruče.

Kate i Irina k nám už dorazily. Měli jsme v plánu jet někam dál do rezervace. Už se těším na medvídky!

„To snad nemyslíte vážně!“ vyprskla za mnou Alice a přiletěla k holkám. „Máte štěstí, že jsem to viděla, tak jděte do mé ložnice a převlékněte se, máte tam připravené oblečení,“ navigovala je vehementně Alice. Nevím co se jí na nich nelíbilo. Holkám to moc slušelo, ale raději jsem neozýval, mohl bych dopadnout jako ony.

Vzali jsme si dvě auta. Já jsem jel s Kate a Irinou ve svém Jeepu a Alice jela s Jasperem v jeho autě. Musím říct, že s holkama byla vážně sranda, i bez mé Rose. Ta byla poslední dobou čím dál víc mrzutější a nechápala proč se trápíme kvůli jedné lidské holce.

S našim šoférováním jsme dojeli na místo za hodinu, a zastavili jsme na konci lesní a rozběhli se na lovit. Každý za svou oblíbenou pochoutkou. Grizlíci, mňam,.

Po pěti hodinách jsme se sešli u aut.  Když jsme chtěli odjet, vítr k nám zavál zvláštní pachy, upíří a vlkodlačí. Jakmile to ucítila Irina rozběhla se za tím pachem, se slovy, že ti vlkodlaci pomřou za to co udělali jejímu Laurentovi. Rozběhli jsme se za ní.

Po chvilce jsem doběhli k pěti postavám v pláštích útočících na dva vlky. Jeden z těch upírů byl rozsápaný na kousky a větší rudohnědý vlk byl ošklivě zraněný. Irina se zuřivě vrhla na menšího šedivého vlka. Čekal jsem zábavu, ale ti vlci byli neměli šanci. Musel jsem se smát vyjeveným výrazům těch upírů. Nečekali nás.

Najednou jsem ucítil známou vůni lidské krve a otočil se za ní. Za těmi vlky pod keřem ležela dívka.

„Bello...“ vydechl jsem překvapeně.

((-- --))

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladký vánek - 14. kapitola: