Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladké vstávání - 5. kapitola

02.01.2010 (09:00) • MiShQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1352×

Viděla jsem strašně rozmazaně a slyšela jsem jen nějaké nesrozumitelné věci, ale jestli jsem postřehla dobře, měla jsem na rukou želízka. Ten chlap, co mě držel, měl nejspíš na sobě modrou uniformu. Takže jsem asi byla zatčená. Hahaha já byla zatčená! To se už dlouho nestalo.
Najednou už jsem nebyla na záchodě s tím krasavcem, někdo mě strčil do auta, kde jsem hned usnula na barmanovo rameni. Ráno jsem se probrala v cele se spousty muži sápajících se po mě. Jeden mi dokonce stahoval tričko. Hned jsem ho praštila přes tu smrdutou ruku. Jenomže on se jen tak nenechal. Nejspíš ho to ještě víc pobouřilo a už ležel s tím jeho tlustým zadkem na mě.
Chtěla sem řvát o pomoc, avšak další z těch chlapů mi dal do pusy svou ponožku. Fuj, děsně páchla. Asi jsem si moc všímala té ponožky, protože najednou jsem cítila, že jsem naprosto nahá a ten smraďoch mi olizuje celé tělo a další dva mě osahávali.
Okolo na jednou začali řvát ostatní chlapy: „Narvi jí ho do pusy!“ Nemohla jsem se tomu vzpírat, jediné, co jsem mohla dělat, bylo, zavřít oči a přežít to. Cítila jsem v puse, že místo ponožky tam mám už něco jiného, něco…
Tak ráda bych byla, kdyby to byla jen zlý sen, ale bohužel to byla skutečnost. Myslela jsem si, že tohle snad nikdy neskončí, ale naštěstí do cely vešel jeden z hlídačů a všechny ty chlapi ode mne odehnal. Už jsem nebyla nahá, měla jsem na sobě všechno to páchnoucí oblečení ze včerejška a někdo mě nesl v náruči. Dál už jsem nic nevnímala, nejspíš sem omdlela, jelikož jsem se probrala až v nějakém přepychovém domě na úžasně měkké posteli.
Porozhlédla jsem se kolem sebe a u dveří jsem spatřila stát Alici Cullenovou, tu otravnou holku ze školy. Divila jsem se, co tu dělá nebo spíš, co dělám já u nich doma. Tedy asi jsem u nich doma, vůbec nevím, co se stalo. Nevím, proč sem byla zatčená nevím nic.
„Ty jsi Alice, že ano?“ Zeptala jsem se jí a ona horlivě kývla hlavou. Pak si šla sednout ke mně na postel. Když už seděla, musela jsem se jí zeptat: „Prosím tě, co se stalo? Co tady dělám? A proč sem byla zatčená?“
„Víš v tom baru, kde jste byli, vyvraždila nějaká neznámá parta ehm lidí půlku parketu. Proto zatkli všechny, kteří neutekli, aby je vyslechli. Nevím, jak se to mohlo stát, ale omylem tě hodili do cely k těm nejhorším chlapům ve vězení. Když pak vyslechli toho kluka, se kterým si byla ehm na záchodě, došlo jim, že nejspíš nic vědět nebudeš, tak tě pustili. Náhodou na stanici máme známého, který když zjistil, že tě známe, nám zavolal. Já jsem hned pro tebe přijela a teď jsi tady.“ Uzavřela povídání Alice a já se na ni jen vykuleně dívala. Bylo mi špatně z toho, co se stalo v té cele, ale teď mi bylo ještě hůř. Co když zabili Jessicu nebo Annie? Tak moc jsem se toho bála.
„A nevíš náhodou, jestli mezi těmi mrtvými nebyla Jessica nebo Annie?“ Strašně jsem si moc přála, aby odpověď byla ne. Ale z jejího pohledu bylo znát, že jedna nebo obě to schytali. Alice už se nadechovala, že mi tu špatnou zprávu řekne, avšak já to nevydržela a začala jsem brečet.
„Bells, je mi to tak líto.“ Hned mě objala. Už jsem se chtěla se zeptat, se kterou z nich se již nikdy neuvidím, když v tom Alice řekla: „Annie tělo se nenašlo, ale stále se doufá, že přežila. Bylo by hrozné pro jejich rodinu, kdyby ztratili obě.“ Na to jsem se tak rozplakala, že jsme nebyla k zastavení. Alice mě hladila po vlasech a snažila se mě utěšit, jenomže to nešlo. Asi po půl hodině breku, jsem vyčerpáním usnula.
Když jsem se znovu probudila, na hodinách bylo dvanáct hodin. Vstala jsem a zamířila jsem si to k jedněm dveřím, jak jsem očekávala, byla tam koupelna. Tam jsem si lehla do vany na půl hodiny, musela jsem smýt ze sebe ten pach z těch chlapů. Brr, při té vzpomínce jsem se musela otřást. Rozhodla jsem se tedy, že nikdy na to myslet nebudu, budu dělat, jakože se nic nestalo. S touhle myšlenkou jsem vylezla z vany a obalená ručníkem jsem si to zamířila zpátky do pokoje.
Tam jsem na židli našla nějaké čisté oblečení, chvíli jsem se rozmýšlela, jestli je pro mě, když v tom jsem zahlédla na stole papírek: To oblečení si oblékni, snad je to tvá velikost.
Toho člověka, co mi přichystal to oblečení, jsem poslechla. Do velikosti se přesně trefil a dokonce i do mého stylu. Pak jsem popadla své staré oblečení i se svou kabelkou a vyšla jsem z pokoje. Hned jakmile jsem vylezla ze dveří, do někoho jsem prudce narazila. Chtěla jsem začít nadávat, jak je to mým zvykem, jenomže jsem se rozhodla, že na tuto rodinu budu milejší.
Otočila jsem se na něj a to co jsem spatřila, mi vyrazilo dech. Stál tam Edward s mokrou hlavou a okolo sebe měl jen obmotaný ručník. Nikdy jsem neviděla, takhle propracované tělo, nejspíš jsem musela na něj hodně dlouho civět s otevřenou pusou.
„Co civíš?!“ Křikl na mě hnusně a pak zapadl do nějakých dveří. Nevěděla jsem, co to do něj vjelo. Já se rozhodla se chovat slušně a on mi takhle zkazí plány. No tak alespoň na ostatní členy jeho rodiny budu milá.


Edward
Na letišti jsem hned chytl letadlo do Seattlu. V letadle na mě mluvila nějaká ženská, ale já jí jen hrubě okřikl, aby mě nechala být. To slyšelo celé letadlo a díky tomu jsem si vysloužil vražedné pohledy od všech cestujících. Copak já za to mohu? Holce, do které jsem bláznivě zamilován, se něco stane a já jí nemám jak ochránit.
„Cítím tu nějakého upíra, Jamesi.“ Ozvalo se za mnou a já se otočil za tím hlasem. Spatřil jsem tam dva upíry a jednu upírku. Přes oči měli brýle, takže nejspíš zabíjeli lidi.
„Ten nám nezabrání k zabití všech lidí.“ Řekla ta upírka a její dlouhé zrzavé vlasy začali radostí plát.
„Hele tady je málo lidí, zásoby si najdeme jinde. Dneska večer se otvírá v Seattlu nový klub. Určitě tam bude spousta sladkých puberťáků a pár si jich rovnou odvedeme do zásoby.“ Promluvil blonďák a všichni se tomu ďábelsky zasmáli. Snad v tom klubu nebude Bella, nechci jí ztratit, přeci by se z ní mohla časem stát hodná holka nebo ne? To vážně nevím a teď to řešit nebudu, jelikož mám horší problém a to ty tři upíry.
Chtěl jsem zavolat Alici, ale oni by to určitě slyšeli a já nechci na sebe upozornit, že jsem upír. Proto jsem jí jen napsal SMS: V letadle jsou se mnou tři upíři. Chtějí v noci vysát nějaké lidi z toho nového klubu v Seattle. Prosím, řekni mi, že tam nebude Bella.
Do minuty mi přišla odpověď: Edwarde, je mi to líto, ale bude. Jenomže Bellu oni nevysají a ani neunesou. Jí se stane něco jiného. Vše ti řeknu doma.
Něco horšího? Tak to mě vůbec neuklidnila ba naopak. Celou cestu jsem přemýšlel, co se asi tak může stát. Ten blonďák se do ní zamiluje a přemění ji? Ne to určitě ne, on podle myšlenek té zrzky s ní chodí. Tak co tedy? Vůbec nic horšího než smrt mě nenapadá. Uvidíme, co mi řekne Alice.
„Pane, už se vystupuje. Na to, že jste upír, máte nějaké pomalé reflexi.“ Zašeptala mi ta zrzka do ucha a k tomu se zachichotala. V jejích myšlenkách jsem četl: Je vážně kus, mohla bych s ním trochu zaflirtovat. Co James neuvidí, to mu může být jedno.
„Díky, ale na flirtování nemám náladu. Musím za svou rodinou, sbohem.“ Ona se po mých slovech na mě zmateně podívala a já raději vyběhl z letadla.
Jen jsem ještě zaslechl jak se diví: „On mi snad četl myšlenky.“ Tomu jsem se musel smát, až jsem se za břicho popadl. Pak jsem však zahlédl Jamese, jak v koutě vysává nějakou starou pani.
„Vždyť už celý život prožila.“ Promluvil směrem ke mně, protože si všiml, že se na něj dívám. Bylo mi z těchto upírů tak zle, že jsem si potřeboval zalovit. To bych také i uskutečnil, kdyby mi Alice nenapsala, abych se nikde nezastavoval. Proč zrovna ona musí vidět budoucnost?
Hned jak sem dorazil domů, mě Alice popadla za ruku a běžela se mnou do pokoje. Tam se mi rozvzlykala v náruči. Nevěděl jsem, co se stane, protože její myšlenky byly zmatené. V jednu chvíli jsem viděl Bellu s nějakým klukem na záchod a najednou na ní ležel nějaký odporný chlap.
„Alice, povíš mi, proč jsem musel tak rychle přijet?“ Zeptal jsem se jí naštvaným hlasem a ona mě uraženě pustila.
„Jak už víš, Bella bude v tom Novém klubu. Díky tomu, že jí odvede nějaký kluk na záchod, jí nevysají, avšak Jessicu ano a Annie unesou. Bellu pak odvedou na policii a omylem jí hodí k nejodpornějším chlapům do cely a tam jí budou chtít…“ To už Alice dopověděla v myšlenkách – znásilnit.
To jsem prostě nevydržel a musel jsem si sednout na postel. Určitě jsem se tvářil zmučeně, taky jak by ne, vždyť Bella a ty chlapy… nemám slov.
„Musíme něco udělat.“ Vyhrkl jsem po čtvrt hodině přemýšlení, jenomže podle hodin byla už párty v plném proudu a každou chvíli tam mají dorazit ti upíři.
„Dostala jsem nápad.“ V tu chvíli mě Alice táhla k autu, kam jsem nasedl a Alice se rozjela někam, ani nevím kam. Jeli jsme vážně rychle, ale pak jsme narazili na zácpu, takže jsme v ní trčeli tři hodiny. Když jsme konečně dorazili do Seattle, viděla Alice, jak Belle nějaký chlap cpe do pusy ponožku.
„Je pozdě.“ Řekl jsem zdrceně a měl jsem chuť vyskočit z auta a zabít prvního člověka, kterého bych viděl.
„Není pozdě, teprve s tím začal, ještě jí můžeme zachránit.“ Na to vylezla z auta a rozeběhla se do věznice, já jí poraženě následoval. Tam začala flirtovat s jedním policistou. Měl jsem chuť jí říct, že na tohle nemáme čas, ale pak jsem si v jejích myšlenkách přečetl, proč to dělá.
„A strážníčku, mohl bys prosím tě pustit mou kamarádku? Ona za ty vraždy nemůže, byla v tu dobu na záchodě s jedním hošánkem. Prosím, prosím moc. Za to tě pozvu na večeři.“ Po jejích slovech, ten chlap nečekal a už vytáhl Bellu z cely.
„V zítra v půl páté tady.“ Mrkla na něj Alice a pak jsme všichni tři vyšli z věznice. Tedy já Bellu nesl v náručích, jelikož když jí vynášel z cely strážník, omdlela. Uložil jsem jí dozadu na sedadlo a šel jsem si sednout k Alici. Celou cestu jsme jeli mlčky. Doma Alice odnesla Bellu k sobě do pokoje a převlékla jí do nějaké košile. Když s tím byla hotová, zavolala mě a já dal Belle pusu na čelo. Ona to nejspíš i z toho snu vnímala a kopla mě rovnou do rozkroku. Sice mě to vůbec nebolelo, ale Bellu jo podle toho, jak se tvářila, však ať se nediví, jsem přeci upír ne?
Ráno Alice na celý dům zavolala, že se Bella do pěti minut probudí. Chtěl jsem být já, kdo Bellu přivítá, ale Alice mě předběhla. Jak jsem slyšel, chvíli si povídali o tom, co se stalo a pak se Bella rozplakala. Měl jsem chuť tam vlítnout, ale Alice mi poslala v myšlenkách: Ani to nezkoušej!
Tak jsem raději zůstal za dveřmi. Když se šla Bella koupat, rozhodl jsem se, že jí udělám malý naschvál. Vlezl jsem si do vany a umyl si vlasy. Pak jsem si dal jen okolo pasu ručník a vyšel jsem na chodbu. Chvíli jsem postával u jejích dveří, když v tom vylezla. Celou dobu na mě zírala, jako kdyby nikoho takového nikdy neviděla.
„Co civíš?“ Křikl jsem na ní hnusně a pak jsem zalezl do svého pokoje. Bylo mi líto, že se tak k ní chovám, ale musím se postarat o to, aby se chovala k lidem jinak.
„Ty blbečku, ona se k nám chtěla chovat dobře a ty to takhle zkazíš?! Máš štěstí, že se hnusně bude chovat jen k tobě.“ Řekla mi Alice, která se znenadání objevila u mě na balkóně. Z jejích slov jsem se sesunul na zem a tam jsem asi pět minut seděl.

Autor: MiShQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladké vstávání - 5. kapitola: