Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladké vstávání - 2. kapitola

19.10.2009 (18:30) • MiShQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1207×

BELLA

Když jsem přišla k Fredovi, hned mě začal objímat a vykládat, jak moc jsem mu chyběla. Štvalo mě to, ale jako správná mrcha jsem na sobě nedala nic znát. Najednou jsem dostala naprosto geniální nápad. Celou dobu na mě zírá ten nový kunďák, tak co takhle vzbudit žárlivost?
Zamávala jsem mu a sladce jsem se na něj usmála, bylo na něm vidět, že jsem ho rozptýlila. Pak jsem ale popadla Fredův obličej a začala ho líbat. Aby toho nebylo málo, on mi začal sahat pod triko a když pak chtěl do kalhot, zastavila jsem ho.
Všichni u stolu se na nás udiveně dívali a i ten kluk nemohl z nás spustit oči. Jestli se tohle doví Tonny, tak s tím asi nic neudělá, jak jinak. Těmhle pomluvám on nevěří.
Už mi začínalo lézt na nervy, jak na mě všichni zírali. Proto jsem se zvedla a zamířila jsem si to k východu, když v tom jsem viděla cíl mého posměchu – Luka Decka. Toho kluka jsem neměla ráda už od prvního pohledu. 1. je šprt, 2. to jeho oblečení, no fuj a 3. namyšlený až to bolí.
Prošla jsem okolo mě a on se díval do země. Věděl, že ho čeká nějaká podrazárna a taky že jo. Hned jakmile jsem stála vedle něj, sem mu nenápadně vylila zbytek mé minerálky do kalhot. Jediný on si všiml, že jsem to udělala já.
„On to neudržel!“ Zařvala Jessica, která věděla, že tohle hodlám udělat. Vždycky s tímhle byla na mé straně a kdykoliv mě kryla před učiteli, že ona ho šikanuje. Sice se proslýchá, že to dělám já, což je pravda, ale zatím věří Jessice, zatím. Už mám dost problémů ve škole, kdyby se dozvěděli, že tohle dělám Lukovi já, tak by mě už vážně vyrazili.
Celá jídelna se mu samozřejmě smála, jediný, kdo mu přišli na pomoc, byli ti nový. To jsem však zahlédla jsem letmo, jelikož jsem už byla na cestě na biologii. No jestli se dá říct provokování učitele jako biologie, tak jdu vážně na ní.
Sedla jsem si na své obvyklé místo vedle Mika, který byl ze třídy na biologii nejchytřejší a samozřejmě také můj obdivovatel. Vždy mi při písemkách radil a tak jsem zatím biologií bez problémů prolezla.
„Ahoj krásko.“ Zašeptal mi do ucha Mike, když si vedle mě sedal. Jeho hlas byl okouzlující, ale ten vzhled? Moc dětský, byla jsem zvyklá na starší kluky, jako je třeba můj Tonny.
„Čau Miku, co kdybychom si vyrazili?“ Blížila se totiž čtvrtletka a chtěla jsem si pojistit svou známku. Mike hned souhlasil a domluvili jsme se na pátek v pět hodin. Půjdeme do kina a pak do nejlepší restaurace v Seattle. Bude platit on, jak jinak. Přeci nevyhodím své kapesné za takové trapné rande…
„Bello, mám dokonalou informaci.“ Přiběhla za mnou Jessica, která měla tuto hodinu také se mnou. Byla jsem zvědavá, co to zase bude, většina těch jejích „dokonalých“ informací dokonalá vážně nebyla.
„Co se děje? Hoří snad?“ Vyjela jsem na ní trochu zprudka, protože mě už vážně začala štvát, jenomže jako „sluha“ je dobrá. Nemohla jsem jí tedy poslat do háje. Potřebovala jsem jí, i když je pravda, že bych si hned našla náhradu, no co nevadí.
„Hoří, představ si to. Hádej, kdo má tuto hodinu s námi? Ten krásný nový kluk. A víš, vedle koho nejspíš bude sedět? Vedle mě! Jediné volné místo, tedy ještě je tu ta prázdná lavice, ale tam snad posadí toho šprta Luka Decka, kterému také přehodili hodiny.“ Rozplývala se Jessica a mě se dělalo z toho špatně. Jak mohla být tak naivní, že by jí zrovna on mohl chtít? Ten měl oči jen pro mě, to šlo dost dobře vidět.
„Budu ti držet palce.“ Řekla jsem a ušklíbla se. Toho úšklebu si však nevšimla a šla si sednout na své místo, protože zrovna do třídy vcházel učitel s tím krasavcem a s Deckem.
„Tak tříd prosím o ticho!“ Zahřměl učitel a třída najednou zmlkla, což se jen tak nestávalo. Já však pořád hypnotizovala toho kluka a bylo na něm vidět, že si toho moc dobře všiml. Usmál se na mě a toho si všimla i Jessica, která se na mě vražedně podívala. Pokrčila jsem jen rameny a pak se mi oči vrátili zpátky na můj cíl.
„Takže,“ pokračoval učitel:„tady Edward Cullen a Luk Decek budou mít s námi hodinu biologie. Edwarde, posaď se támhle do volné lavice a ty Luku si sedni vedle Jessici.“ Ha a má to, Jessica sedí s Lukem. Musela jsem se začít smát, ale to se na mě podívala celá třída.
„Copak se tady nemůžu zasmát?“ Zeptala jsem se chladně a pak se raději všichni vrátili ke svým činnostem.
Počkat, jakže se jmenuje ten nový? Ed… jo už vím, Edward. No tak právě ten se na mě nepřestával dívat. Co jsem slyšela, tak dneska odmítl asi deset holek, že by už měl nějakou vyhlídnutou? Třeba mě? Hmm…
„Už dávno mělo zvonit, asi nefunguje zvonek. No nevadí, začneme bez zvonění.“ Konstatoval učitel a pak se pustil do výkladu. Já jsem pozor dávat nemusela, to všechno za mě obstaral Mike. Avšak jak bylo vidět, Edwarda biologie velmi zajímala.
„Bello, já mám takovou smůlu.“ Otočila se na mě Jessica, která seděla přede mnou. Nemohla jsem se již dívat na něj, protože ona pořád kecala a kecala. Najednou mě něčím rozesmála, už zase nevím čím. Tentokrát to byl takový ten hlasitý smích, který slyšel i učitel.
„Tak Swanová, jsem nucen vás přesadit. Už mě nebaví to vaše kecání.“ Spustil na mě učitel a tentokrát dokonce i řval. Tohle bylo po několikáté, co mi něco takového řekl, ale vždy mě nechal sedět na svém místě. Jenomže tentokrát mluvil vážně, tedy vlastně řval.
„Ale pane učiteli..“ Zkusila jsem se ho ukecat, dokonce jsem trošku ukázala své přednosti, jenomže on byl neoblomný.
„Sedněte si vedle Cullena.“ Přikázal mi a pak mi to došlo. Vždyť jen vedle něj je volné místo a já chtěla zůstat sedět tady vedle Mika? Nejsem to ale blbá holka?
S úsměvem jsem posbírala své věci a namířila jsem si to k Edwardovi. On se na mě pořád usmíval, jenomže jakmile jsem byla u jeho, tedy naší lavice, jeho úsměv se změnil v odstrašující škleb.
Nevypadala jsem hrozně, to jsem moc dobře věděla. Proto jsem celou hodinu přemýšlela, co se s ním dělo. Chvíli se na mě usmívá, jak já nevím, co a najednou se hnusně šklebí. Že by přeci jen chtěl Jessicu? To snad ne!
„Hele, co do tebe vjelo? Směješ se celou dobu na mě a pak se tváříš, jako bych byla ta největší obluda na světě. Můžeš mi to vysvětlit?“ Musela jsem se ho na to zeptat, a hned po hodině se objevila ta příležitost. Vím, že jsem mluvila dost hnusně, jenomže já už jsem taková.
Bylo na něm vidět, že moje slova ho mrzí, i když nevím proč. Jenomže mi ani neodpověděl. Heh, taková drzost. Odedneška Cullen končí, udělám mu ze života peklo.

EDWARD
Chvíli jsem se vzpamatovával z toho, co mi Alice řekla. Já a držet se za ruku s Bellou? To není možné, zrovna ona by chtěla takového chudáka bez duše? Vlastně ona to neví a ani vědět nebude. Nedovolím, aby se jí něco stalo. A kdyby byla se mnou, tak by nejspíš nepřežila. Její vůně je totiž krásně sladká, ale to se dá předpokládat z jejího vzhledu. Doufám, že vedle ní nebudu muset sedět na nějakém předmětu, jinak bych se asi neudržel a na místě jí vysál.
Podíval jsem se na ní a nedokázal jsem z ní spustit oči. Vařila se ve mně krev, když jí ten úchyl objímal. Nečekal jsem to, ale ona mi zamávala, dokonce se na mně usmála. Můj úsměv se rozzářil a toho si všimli i mí sourozenci a pobaveně se zasmáli. Já se však na ně nedíval, dokázal jsem se jen koukat na Bellu.
Jenomže měl jsem se asi raději věnovat sourozencům, protože bych neviděl tu scénu, která se mi po chvíli zjevila. Bella popadla toho kluka obličej a normálně ho políbila. Copak s ním chodí? Snad jen to ne, zaslouží si lepšího kluka. I když já moc pro ni dobrý nejsem, když vezmeme v příklad to, že jí mohu kdykoliv zabít.
Když jí ten kluk začal sahat pod triko, měl sem chuť mu jít jednu natáhnout. To mě však zadržel Emmett, ale nedokázal jsem se na něj otočit. Zajímala mě jen Bella. Ta už ale toho kluka zadržela, když jí chtěl sáhnout do kalhot.
Všichni se na ně dívali, dokonce i já s mojí rodinou. Belle to nejspíš lezlo na nervy, i když pozornost ona miluje, jak jsem se dozvěděl z myšlenek nějakého kluka. Raději vstala a šla si vybít zlost na Luka Decka, to je ten největší šprt ze školy, co jsem se dozvěděl, jenomže to zatím nepotkal nás. My už máme za sebou tolikrát střední, že bychom se mohli rovnat s Einsteinem.
No ale teď zpátky k Belle. Vylila nenápadně, aby si toho nikdo nevšiml, zbytek své minerálky do Lukova rozkroku. Dělala, jakože nic a pokračovala zpátky ven z jídelny. Najednou však její kamarádka Jessica, která byla spíš její ocásek a blázen do mě, jak jsem viděl v jejích myšlenkách, zařvala: „On to neudržel!“
Celá jídelna se tomu začala smát a to bychom nebyli my, abychom mu nepřispěchali na pomoc. Ještě jsem ale chtěl vidět Bellu. Stačil jsem zahlédnout jen její záda, jak mizí ve dveřích.
„Pojď s námi, máme v autě jedny kalhoty. To víš, tady Emmettovi jednou praskly, tak od té doby nosím pro případ náhradní.“ Řekla Lukovi Alice a ten se začal smát nad představou, jak se to stalo Emmettovi. I já se musel smát, protože je to teprve nedávno, co se to událo.
Šli jsme tedy k autu, kde Alice vytáhla kalhoty. Luk si je na záchodě převlékl a slíbil Alici, že jí je zítra přinese vyprané. Jenomže Alice je zpátky nechtěla, jak jinak. Teď bude mít alespoň důvod nás vytáhnout na nákupy, což se mi vůbec nelíbilo, tak jsem vymýšlel plány, jak se tomu vyhnout. Samozřejmě to viděla Alice, která jen nesmlouvavě zakroutila hlavou.
Raději jsme se rozešli do tříd, protože za deset minut mělo zvonit. Luk šel se mnou na biologii, protože mu jí vyměnili místo tělocviku, aby se připravil na reprezentaci školy v chemických, fyzikálních a matematických soutěží.
Na chodbě jsme potkali učitele, který šel rovnou s námi do třídy. Řev z té třídy se nedal přeslechnout. Cítil jsem i Bellinu vůni vycházející odtamtud. Vešel jsem dovnitř a hned jsem jí spatřil. Seděla vedle toho Mike, díky jehož myšlenkách jsem na parkovišti zjistil, jak vypadá Bella. Zrovna jsem si četl jeho myšlenky nad tím, jak půjde s Bellou v pátek do kina, když v tom se učitel rozkřikl na třídu, aby ztichla.
Všichni upárali oči jen na mě. Já se však soustředil jen na Bellu, dokonce jsem na ní i po chvíli usmál. Což se ale nelíbilo té její kamarádce Jessice, která se na ní otočila a v myšlenkách jí nadávala. Bella si z toho však nic nedělala, jen pokrčila rameny a dál se věnovala mé osobě.
„Takže,“ spustil učitel:„tady Edward Cullen a Luk Decek budou mít s námi hodinu biologie. Edwarde, posaď se támhle do volné lavice a ty Luku si sedni vedle Jessici.“ Alespoň že tak, kdybych byl blízko Belly, mohl bych jí zakousnout a to jsem vážně nechtěl. A navíc bych seděl vedle té Jessici, která by mě podle těch jejích myšlenek určitě balila. No co, byla by jedenáctá holka, kterou bych odmítl.
Najednou se Bella začala z ničeho nic smát. Otočil jsem se na ní, jako celá třída a ona na to jen chladně: „Copak se tady nemůžu zasmát?“ Všichni se pak raději dál věnovali svým činnostem a u většiny holek byla ta činnost právě myšlenky nade mnou. Měl jsem toho dost, ale za pár týdnů je to přejde, až zjistí, že žádnou z nich nechci.
„Už dávno mělo zvonit, asi nefunguje zvonek. No nevadí, začneme bez zvonění.“ Přerušil mé myšlenky nad holkami a zvlášť nad tou jednou učitel a začal něco vykládat. Já se sice nemusel věnovat výkladu, protože jsem to moc dobře uměl, ale i tak jsem si začal psát poznámky, jen tak pro případ.
„Bello, já mám takovou smůlu.“ Začala mluvit na Bellu Jessica a pak se začali bavit o mě. Bella dělala, jakože jí nezajímám, přitom její hlas zněl jinak, dokonce i ty úsměvy, které na mě posílala. Pak najednou začala Bella smát a to strašně hlasitě. Nezaslechl jsem, o co zrovna šlo, protože učitel se mě na něco ptal.
„Tak Swanová, jsem nucen vás přesadit. Už mě nebaví to vaše kecání.“ Řval na Bellu učitel a popravdě se mu nedivím. A jak sem viděl v Mikových myšlenkách, nebylo to poprvé, co jí to říkal, jenomže to si dělal vždy srandu. Dnes to asi myslel vážně.
„Ale pane učiteli..“ Chtěla se z toho vymluvit, dokonce si trochu stáhla tričko, aby byly vidět její přednosti. Měl jsem chuť se za jí rozběhnout a začít jí líbat. Ne, to nesmím, musím se soustředit.
„Sedněte si vedle Cullena.“ Přikázal jí a najednou jsem si myslel, že jsem v sedmém nebi. Ona si vzala své věci a s úsměvem na rtech šla k mé lavici. Musel jsem se na ní také usmívat, jenomže najednou ke mně došla její vůně a já myslel, že po ní vyjedu. Nejspíš sem se musel tvářit hrozivě, protože ona se zatvářila udiveně. Celou hodinu nad něčím usilovně přemýšlela a ani nedávala pozor nad látkou. Až teprve po hodině jsem zjistil, co to bylo.
„Hele, co do tebe vjelo? Směješ se celou dobu na mě a pak se tváříš, jako bych byla ta největší obluda na světě. Můžeš mi to vysvětlit?“ Určitě přemýšlela, jak se mě na to zeptat. Jenomže tohle nebylo ptání, ona na mě řvala. Bylo mi to líto, vážně se mi líbila. Chtěl jsem jí strašně moc vše říct, jenomže nemohl. Raději jsem vyšel ze třídy dřív, než bychom tam zůstali úplně sami.

Autor: MiShQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladké vstávání - 2. kapitola: