Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladké sny, Bello - 9. kapitola

05.05.2012 (08:00) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 52× • zobrazeno 6704×

Když mě Eric odvezl domů, a pak si jel pro věci k sobě, zjistila jsem, že Oliver je pryč. Jeho skříně byly prázdné, v prádelním koši byly jen moje věci a na poličkách jen moje sprchové gely a šampóny. Ještě dlouho jsem hledala nějakou známku jeho dřívější přítomnosti a našla ji v posteli, kde byl jasně cítit jeho parfém.

Položila jsem se do peřin a čichala z nich s pláčem tu vůni.

Vážně je konec. Znala jsem ho od střední školy, kde mi šlápnul na tkaničku a já se tak přerazila.

Byla jsem tradičně tak unavená, že jsem se ani nestačila bránit a začala jsem usínat. Věděla jsem, že když usnu a bude se mi něco zdát, probudím se ještě unavenější a zničenější. Ale nedalo se vzdorovat. Spánku nemůžeme zabránit. Zvlášť, když nespím už měsíc.

„Šípková Růženka se probudila?“ zeptal se smíchem Eric a já ospale vzhlédla. Seděl na posteli vedle mě a na kolenech měl notebook. Protáhla jsem se a došlo mi, jak je to příjemné, a že mě nic nebolí.

„Proč mě budíš?“ hlesla jsem nahněvaně.

„Já tě budím? Spíš už asi patnáct hodin. Mohl bych tady zkoušet s kapelou a ty by ses ani nehnula,“ zamumlal a něco tam spisoval všemi deseti.

„Omlouvám se, šéfe, že jsem zaspala, a tak nepřišla do práce,“ zašeptala jsem a zívla.

„Jo, jo,“ odbyl mě bez zájmu. Proboha, já spala patnáct hodin a nic se mi nezdálo! Vyskočila jsem s elánem z postele a utíkala do koupelny.

„Kam jdeš?“ zeptal se starostlivě Eric.

„Vysprchovat se.“ Nedůvěřivě přimhouřil oči. „Slibuju, že neuklouznu na dlaždičkách a nezabiju se.“

„No, to ti nevěřím a já mám práci teď. Takže každou minutu se ohlas. Třeba – hej, jsem živá,“ nařídil a zvednul ke mně modré oči.

„Tak určitě,“ odbyla jsem ho zase já a zavřela za sebou. Byla jsem mu vděčná, že nenavrhnul, že mě pohlídá přímo ve sprše. Potřebovala jsem být sama. Navíc – já se sprchuju dvě minuty a zbylých dvacet osm minut přemýšlím o vesmíru a globální ekonomice.

Možná to Eric myslel vážně – že začneme jako kamarádi. Ano, když jsem se vedle něj probudila a uviděla ho, příjemně mě zamrazilo a cítila jsem, co mezi námi je. Ale nevšímal si mě a já tušila, že to dělá schválně. Zase bylo vidět, jak je jiný. Jiný chlap by si mě přitáhnul na prsa a hladil mě ve vlasech. On ne. Nechal mě být a hrál si s počítačem. I když mi bylo jasné, že by si radši hrál s něčím jiným.

„Jsi živá?“ zavolal tím svým hlubokým hlasem, který dokázal až neuvěřitelně modifikovat.

„Zatím to tak vypadá,“ odpověděla jsem a mydlila si tělo. Hm, nádherný chlap u mě v bytě… Všechno pravidelně prochází důkladnou depilací, takže jsem připravená na všechno. Jen kdyby náhodou… A já věděla, že to přijde. Eric mě teď bude dusit tím svým kamarádstvím, a pak to po pár dnech bouchne.

Vyšla jsem z koupelny jen v ručníku a prošla kolem něj. Nevšímal si mě.

„Co tam děláš pořád?“ zeptala jsem se.

„Práci, Bello. Práci,“ řekl a soustředil se na monitor. Sebrala jsem oblečení a v koupelně se oblékla do dámských trenek a tílka. Jsem doma, ne?

„Mám hlad. Jdu si udělat něco k jídlu,“ oznámila jsem a Eric zaklapl počítač. Přešel ke mně a přehodil si mě, i přes můj křik, přes rameno.

„Jsi moc vysoký! Dostanu ránu do ksichtu o rám,“ křičela jsem, když šel ke dveřím. Skrčil se a prošel do kuchyně, kde mě posadil na linku.

Pak přemýšlivě zíral do skříně s cukrem, solí a podobně a vytáhnul mouku. Rozsypal ji po lince a postavil mě před to. Stoupnul si za mě a já cítila jeho ploché břicho na mých zádech.

Vzal moje ruce do svých a začal s nimi jezdit v jemné mouce. Přesně jsem prsty kopírovala ty jeho dlouhé a mužné. Sklonil se k mému krku a začal mě na něm jemně líbat. Zaklonila jsem hlavu a on zdrsnil.

„Co má ta mouka za smysl?“ zeptala jsem se po chvíli. Pustil mě a pokrčil rameny.

„Viděl jsem to ve filmu a chtěl jsem to zkusit,“ vysvětlil a já nepřestávala žrát ten jeho hlas. Eric byl takové dítě s potřebami chlapa, ale v hlase měl něco jako autoritu. Bas jeden.

„Tak to teď taky uklidíš,“ potrestala jsem ho a on vzal do ruky hadr.

„No, jo. Ty nemáš uklízečku,“ zamumlal a všechno vrátil do původního stavu.

„Ale já mám hlad,“ zavzlykala jsem zkroušeně.

„Však já taky uvařím,“ přerušil mě s tváří pokerového hráče a vytáhnul z kapsy kalhot mobil.

„Jednu Hawai, Quatro formaggi a Prosciutto. A ještě tu s kuřecím a smetanou,“ nadiktoval do telefonu a nahlásil adresu. Pak to složil a podíval se na mě. „Uvařeno,“ řekl ledabyle a prošel kolem mě.

„A kdo sní čtyři pizzy?“ zeptala jsem a šla za ním.

„Pes?“

„Nemám psa.“

„Tak to budeš muset sníst ty.“

„Víš, jak bych vypadala?“

„No, neuškodil by ti pořádný zadek…,“ mumlal a já vyskočila, abych mu dala zezadu pohlavek.

„Hele, to bylo sprostý,“ vztekala jsem se a on se jen chechtal. Na tu hlavu jsem mu stejně nedosáhla, a tak to schytal mezi lopatky.

„Tak co chcete dneska dělat, slečno?“ chtěl vědět a oblékal si černé sako. Vykulila jsem oči.

„Podívej, jak vypadám! A co mám na hlavě!“ Trpitelsky si mě změřil.

„A bude ti to trvat dlouho?“

Chlapi. Všichni jsou stejní. Navíc nevím, proč si zrovna tenhle stěžuje. Než se důkladně oholil, sčísl si gelem ty svoje blonďaté vlasy, vyvoněl se a čekala jsem, kdy si začne natáčet i řasy kleštičkami, byla jsem hotová. Nevěděla jsem, že se o sebe tak stará, protože se v zrcadle důkladně měřil. Hm. Ne, že by mi to vadilo. Výsledek stál za to.

Nakonec jsme šli na pouť, která zrovna v Seattlu měla sezónu. Já to prostě chtěla vědět, jak spolu dokážeme na veřejnosti vyjít.

Když zaplatil lístky a já stála vedle něho, automaticky jsem sáhla po jeho ruce. Byla jsem nervózní, a tak jsem nějak prostě… selhala.

Zamračil se a začal se mi vykrucovat.

„Promiň, ale já nejsem ručičkový typ,“ zamumlal podrážděně a já ho hned pustila.

„Vždyť já vím… Jen jsem na to byla zvyklá. Víš, instinktivně natáhnout prsty a… Hm,“ uzavřela jsem to a strčila si ruce do kapes kabátu.

Na Ericův příkaz jsem sežrala všechno, co mi koupil. Brzo už jsem viděla růžově, a to díky kvantům cukrové vaty. A jablka v čokoládě, jahody v čokoládě, mandle v jogurtu, čínské nudle… Bylo toho dost a Eric pořád jen sondoval, co by mi koupil dalšího. Díky své výšce vyčuhoval z davu, a tak se mi nikdy neztratil.

Já si ten den tak užívala. Eric byl jako dítě v Disneylandu. Kdybych chtěla být zlá, tak řeknu, že ten den se na těch kolotočích choval jako šašek nebo debil. Já už se dlouho jako debil nechovala a řešila jsem jen dítě, práci a spánek. A teď jsem se poprvé cítila taky jako dítě, na které hnusné pařáty okolního světa nedosáhnou. Byla jsem připravená chovat se jako debil taky.

„Pozor! Budu střílet!“ zařval soutěživě Eric a nabil si pušku sám. Pak s ní namířil na špejle a zmáčknul spoušť.

„Trefil si?“ zeptala jsem se a on mě nevnímal. A jéje. Jeden chlap tu musí něco vyhrát nebo bude celý den mrzutý. Jenže on nabil pětkrát a vždycky neomylně zasáhnul. Stánkař mu podal červenou růži a on mi ji s veselým úsměvem podal.

„Nevěděla jsem, že dáváš ženským i růže,“ zamumlala jsem a s radostí ji přijala.

„Ta je papírová. To se nepočítá.“

Potom jsem střílela já, což byla naprostá katastrofa a lidi mohli přijít k úrazu.

Zastřelila dítě, když chtěla získat růži.

„Na to se nedá koukat,“ postěžoval si Eric s povzdechem a stoupnul si za mě. Byla jsem o ten pult opřená, takže on se musel opřít o mě. Cítila jsem jeho klín na svém zadku, jak se o mě jemně tře, no, dělala jsem, že o ničem nevím. A lidi okolo asi taky.

„Uvolni tu ruku a dej ji níž,“ diktoval mi pokyny.

Vůbec jsem netušila, co mám dělat. Vnímala jsem jen jeho dech u mého ucha a celá se třásla.

Pak, když mě našteloval, narovnal se, no, stále to vypadalo, že mě tu dělá zezadu. Držel mě za boky a já začala potlačovat smích, když jsem viděla, jak na nás muž za pultem zírá.

Stiskla jsem spoušť a malá růže na jedné špejli slétla dolů.

„Hó! Jsem dobrá!“ pochválila jsem se, protože poslední týdny se mi sypalo všechno pod rukama. Převzala jsem si růži a podávala ji Ericovi. Skepticky si ji změřil.

„Co já s tím budu dělat?“ zeptal se a já ho probodla očima.

„Co asi?“

„Já to nechci,“ řekl a seskočil z vozu dolů. Přeběhla jsem tu krátkou vzdálenost a skočila mu na záda. Pevně jsem se ho držela kolem krku a chechtala se.

„Kam chceš teď?“ zeptal se a já bleskově ukázala na atrakci, které se říkalo Klec. Bylo to obrovské kolo s několika železnými klecemi, které, když jste se špatně pohnuli, se začaly točit dokola a vy jste tak chvíli co chvíli viseli hlavou ve vzduchu. A to nesmím zapomenout, že se točilo i celé to gigantické kolo.

„Hm,“ zabručel Eric neutrálně, ale přišlo mi, že z toho nadšený moc není.

„Ty se bojíš výšek?“ zeptala jsem se posměvačně.

„Já určitě ne. Nakonec tě ještě budu zachraňovat vzhledem k tomu, co si všechno sežrala.“

„Hele, já nežeru! Já jím.“

„To jsem viděl, jak ses ládovala,“ utrousil a já chtěla ještě něco dodat. No, podával chlápkovi, co se o tu atrakci stará, růžový žeton z naší sbírky, co jsme měli na celý den.

Slezla jsem z jeho zad a vklouzla do klece. Tohle bude super jízda.

„Tvař se trochu,“ hlesla jsem, když vlezl dovnitř Eric a krčil se.

„Tohle je diskriminace vysokých lidí,“ mumlal si pod nos a snažil se narovnat.

„Ticho. Už se to rozjíždí!“ řekla jsem nadšeně a atrakce se zatřásla. Klec škubla a už jsme stoupali nahoru. Já zírala na Seattle a smála se od ucha k uchu. „Hele, tamhle chodíme do práce!“ výskala jsem a prstem mířila na mrakodrap.

„No, to je skvělý,“ ozvalo se vedle mě sklesle a já to sotva vnímala. Paradoxně jsem se v té kleci cítila tak volná a podivně šťastná. To ta výška – milovala jsem je. Přiváděly mě do euforie.

Konečně jsem se podívala vedle sebe a zjistila, že Eric třeští oči a nehýbe se.

„Ericu? Ericu!“ zopakovala jsem a zatřásla s ním. Tím se roztřásla i ta klec a Eric jako by dostal elektrickým proudem.

„Nenávidím výšky! Přestaň se hýbat! Přestaň se hýbat!“ opakoval panicky a já zakroutila očima.

„Klid. Tenhle stroj určitě řídí licencovaní profesionálové,“ uklidňovala jsem ho, ale když jsem viděla jeho výraz, došlo mi, že jsem to ještě zhoršila.

„Já tu umřu,“ předpověděl a pevně se chytil mříže.

„Tak jo. Ericu, koukej na mě a budeme se bavit.“

„O čem?“ vyštěkl.

„Emm… Nejšílenější místo, kde si zažil sex?“

„U bankomatu.“

„Cože?“

„No, v té malé místnosti, kde je bankomat…“

„Aha. Už chápu.“

„Proboha! Ono se to zastavilo,“ zašeptal a skutečně - zůstali jsme viset v tom nejvyšším místě. Mně to nevadilo, ale hádám, že jemu asi ano.

„To jen visíme… Ericu, jak si říkal, že mě miluješ, myslel si to vážně?“ zeptala jsem se na něco, co mě pořád trápilo.

„Samozřejmě, že jsem to myslel vážně. Proč bych si to asi vymýšlel,“ vyprskal na mě nervně a já pokrčila rameny.

„Protože si mě chtěl ohnout?“

„K tomu nepotřebuju lži. To můžu i bez toho… Miluješ Olivera?“ zeptal se znenadání a podíval se mi poprvé do očí.

„Myslela jsem, že ho miluju, ale asi jsem se spletla.“

„Lásku si někdy snadno můžeš splést s něčím jiným. Jako mít rád…“

„A ty? Ty se nepleteš?“ uhodila jsem na něj a jemu postupně mizel z tváře strach, protože se soustředil na nás dva.

„Já určitě ne. Miluju tě od chvíle, co si přicupitala do kanceláře a oznámila mi, že se jmenuješ Isabella, ale budeš radši, když ti budu říkat Bella.“

„Pořád mě můžeš chtít jen kvůli té přitažlivosti, co mezi námi je. A já ji, sakra, cítím,“ zašeptala jsem a on se na mě tvrdě podíval.

„Kdybych tě chtěl jen kvůli přitažlivosti, tak tě hned ten první den zatáhnu do baru, ošukám a vyhodím. Mně ale záleželo na tom, že jsi s Oliverem šťastná, a tak jsem byl jen za sexy kamaráda.“ To byla pravda. Pookřála jsem a uvažovala nad tím. Všechno to dávalo smysl. Jistě, Eric nebyl chlap, kterého si žena hledá, když se chce usadit. Ale mně bylo čtyřiadvacet, takže mám ještě čas, ne? Kromě toho nemůžu mít děti. To on bude oslavovat tancem okolo ohně. A cítila jsem se s ním volnější… Jak v těch reklamách na antiperspiranty a tampony.

To byl důvod těch snů? Že jsem potřebovala vypadnout z toho stereotypu, který jsem měla s Oliverem? Myslela jsem, že potřebuju milého chlapa, sekačku na trávu a bílý laťkový plot, a teď tu byla tahle bomba. Arogantní, krásný, majetnický a rozmazlený chlap, co ale dokáže milovat a vytrhnout mě z toho dění okolo. Možná ne do důchodu, ale teď jsem ho chtěla. Položila jsem mu ruce na tváře a přitiskla se mu na ty nachové rty. Přestal držet mříž a místo toho si přivlastňoval moje tělo.

Vtom se kolo otřáslo a my se zase rozjeli. Celou tu dobu jsme se líbali a jen střídali strany – kdo bude, na kterou nakloněn. Aspoň jsme se nadechli.

Když jsme dojeli dolů a provozovatel otevřel klec, Eric se ode mě ani neodtrhnul a sáhnul si do kapsy. Poslepu mu podal žeton a naznačil, ať zase zavře. Byli jsme v kleci, ale já se cítila volná jako… No, jako něco, co si létá vysoko nad zemí a nemusí dolů. Takže asi jako pták.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladké sny, Bello - 9. kapitola: