Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladké sny, Bello - 40. kapitola + Epilog

„Chceš, Bello, znát největší tajemství v upíří historii?“ Aneb poslední kapitola a první - miluju tě.

01.07.2012 (22:00) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 87× • zobrazeno 10030×

 

Když jsme se blížili k domu Cullenů, trhla jsem Edwardovi s rukou a zastavila ho.

Položila jsem si prst na ústa, abych mu naznačila, že má být ticho. Vyskočila jsem mu do náruče a on mě pevně sevřel. Pamatovala jsem si podle jedné jedle, že tady jsem přestávala slyšet, co se v domě děje, a to asi kilometr od něj.

„Překvapení,“ šeptla jsem tiše a on se usmál. Rozběhnul se světelnou rychlostí a já se mu dívala do tváře. Mám ho u sebe a je konec. Už mi ho nikdo nevezme – on si tím byl jistý. Ale ještě pořád mi neřekl, co nás zachránilo. Prý to nebylo bezpečné. Užíralo mě to, ale byla jsem tak ráda, že ho cítím vedle sebe, že se to dalo přežít.

V letadle nepadlo ani slovo. Jen jsme se líbali. A bůhví, že bychom si to tam spolu rozdali, protože se vzrušení dalo krájet, ale byl to přece jenom tryskáč Erica. Chtěla jsem mu ho vrátit v pořádku a ne ho lovit na dně oceánu, až bychom ho zdemolovali a padali k zemi.

Edwardovi se rozsvítily oči, když znovu viděl svůj dům. Nejspíš myslel, že už ho nikdy nespatří. Chudák. Útroby se mu musely bolestivě svíjet, jak se dožadovaly své krvavé vláhy, ale on chtěl nejdřív domů.

Otevřel skleněné dveře a pokračoval do obývacího pokoje. Nohama kmital jinak – aby nepoznali, že to je on. Když se mnou došel na kraj obývacího pokoje, Jasper měl v náruči Alici a seděl k nám zády, protože hrál s Emmettem šachy. Ani jeden ke mně nevzhlédnul, protože si mysleli, že to jsem já a mě nevítali.

Z kuchyně přicupitala Esmé s mísou ovoce na rukou. Když se podívala na Edwarda, rozšířila oči.

„Panebože,“ zašeptala. Edward mě pustil na zem a široce se usmál. Esmé zahodila mísu s ovocem za sebe a náhle držela Edwarda v objetí. To už se zvedali i ti tři šachisti a místo, aby počkali, až na ně přijde řada, každý si uzurpoval kus Edwarda pro sebe a vystrkoval toho druhého. Ovšem Esmé nikdo nevyhnal, protože ta se ho držela jako matka, co si myslela, že svého syna už nikdy neuvidí. Alice na něj skočila zezadu jako klíště a nohama objímala jeho trup, zatímco mu hlavou spočinula na rameni.

Ze schodů přiletěl Carlisle a Rosalie. Carlisle vypadal přesně jako Esmé a Rose vypadala, že jí je do pláče.

„Ty ses mi vrátil,“ zaplakala Esmé a vzala Edwardův obličej do dlaní a políbila ho na obě dvě tváře a čelo.

„Bella mě zachránila,“ oznámil pyšně Edward. Normálně chlapi nejsou hrdí na to, že museli být zachráněni.

Esmé se na mě podívala a bylo mi jasné, že by mě ráda objala, ale nedokázala pustit Edwarda.

„Děkuju,“ řekla a srdečnost z toho přímo kapala.

„My všichni děkujeme,“ dodala Rosalie a přitáhla si Edwarda, když se mu zavěsila loktem kolem krku. Měla pravdu. Všichni členové Cullenovy rodiny se na mě s vděčností a úctou zahleděli, a to štěstí v jejich očích mělo mocný účinek.

Ale měla jsem stejně pocit, že tu jaksi nezapadám – že ho tu nemám vítat s nimi, protože odvádím jeho pozornost a já s ním byla celou noc v letadle, takže bych jim měla dopřát soukromí.

Tiše jsem zmizela na místě a rozběhla se k přístavu. To byl signál pro Edwarda, že s ním chci mluvit, a to o samotě. Potřebuju jen a jen jeho. A on si mě po pachu najde.

Posadila jsem se na molo a čekala na něj. Bylo chladné ráno a všude se plížila mlha. Po dřevěných deskách kráčela žena. Já měla žízeň, a to pořádnou. Rovnou bych ji pak mohla hodit do vody.

Podívala jsem se na prsten s erbem rodiny Cullenů. Carlisle mi ho dal, protože věří, že si ho zasloužím. A i když se to nikdy neřeklo oficiálně – tedy, přede mnou – život na zvířecí krvi k tomu erbu neodmyslitelně patří. A protože mám Edwarda, můj život už nevyplňuje jen sladká krev, protože mám něco mnohem sladšího, co mi to bohatě vyváží. Edward mě už nejenom stvořil, ale je to taky láska mojí existence, takže teď už tam vážně musím zůstat. A vůbec mi to nevadí. Nezamilovala jsem se v těch videích jen do Edwarda.

Všechno se teď změní.

„Tady jsi,“ hlesl Edward a posadil se ke mně. Ještě jsme se nedotýkali, i když jsme oba moc chtěli. Teď přišla chvíle si všechno vyjasnit. „Všechno, co viděl Aro, jsem viděl i já. Netušil jsem, že mi ty videa zachrání jednou život,“ přiznal zamyšleně, a potom se usmál. Jo, to je přesně ten úsměv z videí – pokřivený.

„Tak co to bylo? Proč Aro tak zuřil? A hlavně – proč nás pustil?“ chtěla jsem vědět, protože můj příběh a každou moji myšlenku už znal, takže to jsme mohli tak nějak přeskočit.

„Počkej. Musím zkontrolovat, jestli není v okolí upír… Naše mysli jsou úplně jiné, takže to bude rychlé,“ zašeptal a rozšířil oči, když začal vidět očima jiných lidí a vstřebávat jejich myšlenky. To je to tak extra tajné? No, Aro si kvůli tomu – jak sám říká – dost podryl autoritu, takže to asi žádná legrace nebude. Aspoň pro něj ne.

„Čistý vzduch,“ oznámil Edward. Pak se zase podíval na mě. „Chceš, Bello, znát největší tajemství v upíří historii?“ zeptal se a dával mi tím jasně najevo, že bych si měla rozmyslet, jestli si to chci taky vzít na bedra.

Přikývla jsem, protože jsem to prostě vědět musela. Ten Arův výraz byl k nezaplacení.

„Víš, proč se Marcus chová tak, jak se chová? Miloval jako my dva. Tou jedinečnou, věčnou láskou,“ začal a já vůbec netušila, co má naše propuštění společného s Marcusem a láskou. „Jmenovala se Didyme a byla to Arova skutečná sestra. Ti tři, když se dali dohromady, plánovali přetvořit upíří svět, což se jim taky podařilo. Marcus byl plný ideálů a plánů stejně jako jeho bratři a chtěl jim s tím pomoct, ale pak Aro přeměnil svoji sestru a on se do ní zamiloval. Začal se od Ara – od jejich plánů - vzdalovat a ztrácel zájem o války a reformace, protože žil jen pro Didyme. A Aro vidí svět úplně z jiné perspektivy. Nikdo neprahne po moci a pořádku tolik jako on. Když začal Marcuse ztrácet, Didyme zabil. Zabil svoji vlastní sestru kvůli vojenské strategii, kde Marcus nesměl chybět, protože on schopnost má. Didyme ji neměla, z čehož byl Aro hodně zklamaný. Tři tisíce let nikdo nevěděl, kdo to udělal,“ řekl a já vykulila oči. No, tak je pořádně dlouhá doba… Odložený případ.

„Proč Marcus pořád žije? Chci říct – kdybych o tebe přišla, tak polovina mě by byla mrtvá. Proč udržovat tu druhou naživu?“

„Neboj. Takhle smýšlí každý upír, když přijde o partnera. Nejdřív pomsta, a pak smrt. A Marcus není jiný, jenže pomstít se nemůže, protože neví, kdo to udělal a zemřít nemůže, protože Aro má v gardě Charmionu – tedy zrovna teď Chelsea, protože ona si jméno mění. Je jí tři tisíce let, a tak taky dlouho udržuje Volturiovy sehrané. Protože oni se živí lidskou krví a říkal jsem ti…“

„Že upír na lidské krvi si nedokáže vytvořit rodinné vazby,“ dořekla jsem za něj.

„A přesto jsou jako rodina a jsou si oddaní. Bez ní by to nebylo možné. Má dar zesilovat a trhat vztahy v klanech. Aro jí přikázal, aby Marcuse pevně připoutala k němu a on tak sedí na trůně, o který nestojí už tři tisíce let, a jen by rád v klidu zemřel, jenže nemůže.“ Vždyť on vůbec není pošahaný hajzl jako ti dva. Jako celý jejich klan. Vůbec tam nepatří…

„Měl bys to říct – to, že ji zabil Aro,“ usoudila jsem, protože mi bylo Marcuse líto. Zvlášť, když mi zachránil svými slovy život.

„Nechápeš to, Bello? Já bych to nemohl říct, ani kdyby se nás rozhodli zabít. Zničil bych tím svět. Upíři by si museli vybrat stranu, protože Marcus by Ara zničil pomalu a bolestně a pro toho by nebylo nic horšího, než sledovat, jak se jeho spořádaný svět hroutí. Taky by samozřejmě chtěl zabít jeho ženu, ale to už by bylo těžší – dostat se k ní. A upíří války… Nedovedeš si to představit. Smetlo by to celý svět jako velká povodeň. Lidstvo by skoro vymřelo, protože upíři by vystoupili na povrch a začali bojovat ve městech, hlava nehlava. Proto bych to nesměl říct – Volturiovi musí existovat, i když jsou to parchanti. Mají jako jediní moc, aby udrželi svět na nohou. Mezi námi jsou tací, co si myslí, že lidská rasa je jen bláto pod našima nohama a špína za nehty. Chtěli by je podrobit našemu druhu, a aby zaujali místo, které jim náleží – jen jako potrava. Kdyby se Volturiovi rozpadli, měli by volnou cestu,“ řekl a já si uvědomila, že na tomhle tajemství vážně závisel osud světa. To je příšerné zjištění, že ti italští hajzlové jsou na planetě Zemi životně důležití.

„Ale stejně si nás nakonec zachránila ty a tvoje láska. Kdyby ses do mě nezamilovala a nevymykalo se to tak naprosto běžným reakcím, Marcuse by to nikdy nezaujalo a neřekl by ani slovo. Jenže jsi byla první, co ho vytrhla z toho jeho strádání, a tak se zprotivil Arovi. Když řekl, že už to ví tisíce let, Aro na to poprvé myslel – že ji zabil. Jinak si svoje myšlenky pečlivě hlídal, ale teď mu to ujelo, protože na to nebyl zvyklý – aby s ním Marcus diskutoval. Zachránila jsi nás,“ konstatoval. „Hlavně mě… Jinak ti musím říct, že to bylo hrozně hloupé, lehkovážné a sebevražedné tam přijít,“ káral mě a já otráveně přimhouřila oči.

„Chceš pěstí?“

„Ne, už se nebudeme mlátit,“ zamumlal prosebně.

„Jsme upíři – je to naše přirozenost,“ odbyla jsem ho věcně. Udělal rezignovaný obličej.

„Tak aspoň pár klidných dnů…“

„Jsme výbušní a všechno prožíváme intenzivně. Nevím, co mě naštve…“

„Proboha, proč já ti to všechno říkal? Daroval jsem ti argumenty.“ Zazubila jsem se a už se vážně chtěla natáhnout pro jeho ruku, ale naše pocity jsme měli oba stále jen zprostředkované přes Ara. Mně řekl, že mě Edward miluje a Edward slyšel, že ho miluju v Arových myšlenkách, které mi ovšem ukradl.

„Měli bychom si promluvit o nás dvou,“ řekl nakonec.

„Zrovna na to myslím.“

„Víš, já slyším jen to, na co myslíš aktuálně, ale Aro ti to vezme i se vzpomínkami, představami… Slyšel jsem absolutně každou myšlenku, která ti kdy prošla hlavou, takže to zní trochu… zvláštně, ale já už nic vědět nepotřebuju, protože už všechno vím. Ale jednu věc bych chtěl slyšet přímo od tebe.“

„Odpouštím ti.“

„Tak vlastně dvě, protože tahle to nebyla, ale je taky důležitá.“ Už vím.

„Miluju tě,“ řekla jsem a on se zhluboka nadechnul a vydechnul, jako kdyby se mu strašně ulevilo. „A teď ty,“ pobídla jsem ho. Zakroutil hlavou.

„Ještě jednou,“ přikázal a já zavrčela.

„Ty!“ Vrhla jsem se na něj a povalila ho na záda. Seděla jsem na něm obkročmo a představovala si spoustu příjemných věcí, co bych mu teď udělala. Vrčela jsem na něj s vyceněnými zuby a v pěstech svírala jeho košili na hrudi.

„To jsi to vydržela dlouho bez toho násilí,“ poznamenal, ale pak se zatvářil vážně. „Miluju tě,“ řekl tím nejnádhernějším hlasem na světě. Vyšlo to z těch jeho plných rtů a bylo to určené mně. Byla jsem tak šťastná.

Sklonila jsem se k němu a jazykem mu vplula do úst. Připadalo mi, že my dva se asi nedokážeme jen něžně líbat a nechat naše jazyky tancovat waltz, protože tohle byla salsa. Každý jsme chtěli tak toho druhého, že z toho v závěru vyšly sladké, ale tvrdé polibky. A protože ani jeden nemusel dýchat, nebralo to konce, a to mi vůbec nevadilo. Jemně jsem ho kousla do horního rtu a on mi tak zavrčel do úst. Nechtěla jsem teď nic jiného na světě, než ho mít v sobě. Jenže tu byl háček.

„Počkej,“ nakázala jsem i sobě. Narovnala jsem se a položila mu ruku na hruď, abych měla překážku. „Aspoň jednou bych s tebou chtěla mít sex v posteli,“ požádala jsem, protože naposledy jsme šukali mezi roztrhanými Japonci. Ne, že by to nebyla jedna z nejúžasnějších věcí, co jsem prožila – vlastně byla druhá, protože jí první místo ukradlo Edwardovo miluju tě – ale prostě bych to chtěla v posteli. To není tak složité, ne?

„A asi bys chtěla, abychom u toho taky protentokrát nikomu nic nerozdrtili. A to bych stejně teď nedokázal, protože jsem přes dva měsíce nebyl na lovu, takže se moc neovládám a asi by to bylo pořádně… tvrdé…“

„Jak moc tvrdé?“

„Hodně. Až na doraz,“ řekl a propichoval mě uhelně černýma očima. Sakra, to zní až moc lákavě. Co mám dělat? Jsem upír. Mám sklony k masochismu a sadismu. Já za to nemůžu.

„To zní… úžasně. Ale ty víš všechno o mně, ale já nevím, proč já, a jak,“ připomněla jsem mu. Pokrčil rameny, jako by to bylo nad slunce jasné.

„Zamiloval jsem se do překrásné ženy, co mě dokáže překvapovat a udělat šťastným. Co bych potřeboval víc? Ty jsi, Bello, ta pravá. Nepoznal to jenom můj mozek, kromě toho, ale mnohem důležitější orgán. Mozek je přeceňovaný.“

„U chlapů určitě,“ podotkla jsem. „Vážně nechceš jít na lov nejdřív?“ zeptala jsem se, protože musel mít hrozné bolesti.

„Bello, upíři nikdy nezapomenou ty tři dny proměny a už nikdy tu bolest nechtějí zažít. Já neprožil jenom tři dny, ale dva měsíce. Myslím, že mi to posunulo práh bolestivosti,“ vysvětlil a mě zaplavil strach a nechuť, když jsem si to představila… Víc jak dva měsíce pálení zaživa. „Ale měl bych tam stejně hořet dál…“

„Buď zticha,“ přikázala jsem mu a položila mu dlaň na ústa. „Tohle je už za námi a já ti odpustila. Konec. Tečka. Zamilovali jsme se a někdo mi řekl, že když chceme být šťastní, musíme žít absolutně přítomností, protože kdybychom v tom hledali smysl, tonuli bychom v minulosti a byli posedlí budoucností. A naše minulost je děsivá a budoucnost sice úžasná, ale nekonečná, takže tam bych taky nehledala, protože bych se nedohledala. Jsme tady, a teď. Jen na tom záleží.“

„Páni. Kdo ti tenhle mistrný filozofický výrok přednesl?“

„To radši nechtěj vědět,“ odpověděla jsem a zase se k němu sehnula. Zasténal, ale ne spokojeně.

„Co?“

„Někdo sem jde,“ upozornil zklamaně.

„Vadí nám to?“

„No, je to škola… Jdou na prohlídku lodě.“

„A upíří porno by vidět nechtěli?“

„Myslím, že ne.“

 

Epilog

 

Žij absolutně přítomností a budeš šťastná. Nebudeš se trápit tím, co se stalo včera a nebudeš se strachem přemýšlet nad tím, co se stane zítra. Jen málokdo tohle dokáže – odpoutat se od minulosti a budoucnosti. My jsme to s Edwardem dokázali a dáváme si to pocítit každý moment věčnosti.

Prošli jsme si oba peklem a hodně ztratili, než jsme to dotáhli do konce. To, co jsme zažili, nás ale posílilo, a to včetně našeho vztahu. Poznali jsme ty nejtemnější stránky našich osobností a nejtajnější touhy a přání.

Kdyby se mě někdo zeptal, co bych si vybrala – lidský život s Ericem nebo ten upíří s Edwardem, divila bych se, jak se vůbec může ptát. Edward byl moje druhá polovina, důvod mé existence. Jako upír jsem získala krásu, rychlost a sílu, ale hlavně rodinu, věčnou lásku a jistotu. Takže Edward. Eric byl láska mého lidského života, a tak to taky zůstane. Ale ten lidský život už dávno není mojí součástí. Mám teď něco lepšího. Něco, o čem jsem si myslela, že existuje jen v pohádkách. Ta naše měla pěkně hororový začátek.

Jednou jsem měla záchvat touhy po informacích a zjistila jsem, že Oliver je už potřetí ženatý a stále bezdětný. Ale to dítě jsem mu přála, protože i když to byl parchant, tak ani já nebyla svatá a jsem takhle šťastná, takže i on si zaslouží kus štěstí.

Eric a Ida se po sedmi letech manželství rozvedli. Podle novinářů se po rozvodu nemůžou vystát, ale já dobře vím, že zůstali přáteli. Přiznávám, že jsem často chodila na obhlídku – hlídala Erica.

Frederik byl prostě celý on. Honil se za každou sukní, ale vyrostl z něj správný chlap. Měl totiž skvělé dětství a dospívání. Eric by nikdy nedopustil, aby prožil to, co on.

Co se týká Volturiů, ani po desítkách let jsme o nich neslyšeli. Aro si nejspíš držel Edward od těla – od Marcuse. Ani Edward s ním nechtěl přijít do kontaktu, protože Aro by pak přišel na to, že Edwardovi nakonec došlo, že největší tajemství upíří historie se nikdy ven dostat nesmí. Věděl to jen on a já – jeho manželka.

Slyšela jsem, že ideální vztah je takový, kdy si partneři povídají jako nejlepší přátelé, blbnou jako malé děti, šukají jako milenci, drží spolu jako manželé a chrání se jako sourozenci. My jsme to měli lepší. Znali jsme totiž svoje sny.

---

Zazvonil zvonec a hororový pohádky je konec. Přečetli jste asi devadesát tisíc slov za dobu tří měsíců. Nemyslela jsem si, že tu povídku budu tak milovat, ale stalo se. Původně měla skončit Belliným infarktem a její smrtí, ale řekla jsem si, že je moc brzo po ShanShu, a že nebudu drásat vaše i moje nervy. Ale že to ti dva měli těžké, než se dokopali k - miluju tě. Čtyřicet kapitol.

Děkuji vám za rovnou dvakrát první místo. Jsem ráda, že si to podle vás sny zasloužili.

Vkaz pro Kačku: Já to neměla předepsaný. :) Psala jsem skoro každej den a hned ji posílala na publikaci. Chtěla jsem to dokončit před prázdninama, takže jsem ten čas obětovala - peníze mi totiž teprve přijdou. :D 

A teď už jen pěkný prázdniny, žádný úrazy, hodně pařeb a případně reparát se šťastnym koncem. :D Osmá dokončená povídka za mnou. Neuvěřitelný. Tak se mějte, děvčátka. :)

« Předchozí díl

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladké sny, Bello - 40. kapitola + Epilog:

Ach! Boží, boží, boží. Až teda na výběr jmen a teď myslím konkrétně Paula. :D Jsem na něj debilně háklivá.
Znovu se ti klaním, snad si to tu aspoň chodíš číst a neliší to zbytečně, protože komentáře mě psát prostě nebaví :D. Jdu hned na další :D.

Wow! Byla to nádherná povídka. Opět

Dokonalé

Tak… tato povídka byla programem dne včerejška a předvčerejška, bohužel včera jsem dočetla tak pozdě, že jsem na komentář neměla čas, takže to bude opožděné a s nějakým tím odstupem - to se přežije…
Takže, k této povídce nemám moc co dodat. Sic mě nevtáhla do děje, rozhodně jsem v mnoha okamžicích byla zmatená a rozhodně jsem některé reakce nechápala. Sžít se s Bellou bylo naprosto nemožné, Edwarda pochopit dosti obtížné a ti ostatní… no, u těch jsem je občas i chápala, ovšem nějak jsem si k nim nevytvořila vztah - výsledek: moc stop to na mě nezanechalo, přečetla jsem si to, bylo to zajímavé a celkem zábavné, ovšem pod kůži se mi povídka nedostala.
V každém případě, tento závěr jsem nečekala a neohodnotila bych jej příliš kladně, protože jsem měla pocit, že to tak nějak… skákalo. Nevím, jak to správně popsat, prostě občas mě štve, že slova jsou tak omezená - tedy má slovní zásoba je.
V každém případě, četlo se to dobře, ač někdy mě zarazil specifický způsob psaní této povídky, ovšem přečetla jsem to svým způsobem velmi rychle (na to, jak zaneprázdněná jsem), takže něco do sebe tato povídka má.

V době, kdy jsem se ještě ostýchala psát kometáře jsem si přečetla celou povídku. Pro mou povahu jsou některé scény až moc drsné. Přesto poutavý styl psaní a zvědavost mě dovedli až ke konci. Přiznám se, že s životní filosofií, jak je formulována v epilogu, příliš nesouhlasím, ale je mi jasné, že tento příběh něco takového potřeboval
Stejně, máš můj obdiv, že píšeš samé kapitolové povídky a že jich je

Nádherná povídka, přečetla jsem jí jedním dechem jako ostatně i jiné tvé povídky
Fakt krásně píšeš a je mi jasný, že tě to musí stát spoustu času a za to ti moc děkuju!

Úžasné

Komentáre sú veľký životabudič, to mi určite potvrdíš. A myslím, že tento excelentný kus diela si zaslúži komentár z najhlbších hlbín môjho srdca a duše a všetkého. Najprv som túto poviedku považovala len za dokonalý kus osobného poviedkového raja. Lenže ona sa dostala domňa začala vo mne žiť a usadila sa mi v hlave! 5 ľudia mi dnes zobrali tablet, len aby ma donútili prestať čítať! Slová ako "tebe šibe" a "už si tým posadnutá" som počúvala stále a veľmi rada. Mám slzy v očiach. Bodaj by to bol len sen a ja som sa nedostala na koniec, pretože toto mi bude sakramentsky chýbať. Bolo to najdokonalejších 260 strán v mojom živote, ktoré prekonajú asi iba ďalšie tvoje poviedky. Skončila sa pre mňa kapitola, ktorá je dôležitá a ostane vo mne. Dokonalosť štýlu a príbehu je vždy dôvod na zapamätanie. Cítim sa asi ako po seriály, ktorý skončil a ja neviem čo so životom. Koniec je vždy nový začiatok, takže sa teším, ako si budem predstavovať ako ich životy plynuli ďalej. Kam sa na toto hrabú ostatné príbehy? Dokonca Steph by sa musela pokloniť! Krása, krása, krása a ja proste nemám slov, toto nie je ani opísatelné, aké galaktické, epické a dokonalé pocity mnou zmietajú! SI PROSTE PANI SPISOVATEĽKA! Vďaka za deň, kedy som sa rozhodla ťa čítať!

ahojik, čtetla jsem spoustu povídek a některé jsou hrozné jiné dobré pak jsou ty lepší co můžeš číst dokola a nakonec je nová kategorie tvé povídky od kterých se nehnu dokud je nedočtu. No vážně nekecám :)
tohle je můj první komentář a donutilo mě ho napsat jen to že tvé povídky jsou plné citu a skvěle popsaných charakterů.
Já píši sem tam pro svoje děcka a přiznám se že bych asi neměla odvahu publikovat a teď asi chápu proč ač se snažím sebevíc, dám příběhu fantazii, péči, lásku ale ne duši.
tvoje povídky ji mají a tím se řadíš ke skvělím autorkám jako MisaBells.
takže opatruj fantazii a ručičky a´t se můžeme všichni těšit na tvé další příběhy.

Nádherný konec a nádherná povídka. Nápad je vážně dokonalý. Celý příběh byl perfektně promyšlený a povídka mě neskutečně bavila. Těším se na tvoje další povídky, píšeš fakt úžasně, Domi.

Moc, moc, moc povedená povídka!!! Tečka. Konec. Hotovo.
Nebudu psát román a jen napíší, že povídka jako celek byla úžasná. Sice na začátku jsem měla jistí jak to nazvat... možná blok. Nevím už kde přesně to bylo, ale válčila jsem sama se sebou, abych to dočetla, ale když jsem se dostala za půlku tak mě to zase chytlo. :-) Opravdu jsem z této povídky nadšená i když u předchozích kapitolách jsem nezanechala žádný komentář. 0:)
Rychle v několika bodech shrnu: ;-)
Oliver = blbec a maminčin mazánek
Oliverova máti = fúrie
Eric = velmi arogantní, dalo by se říct že i rozmazlený, jednoduše bohatý frajer, který vždy dostane co si přeje, ale přitom velmi ohleduplný, milující a dobrý přítel a později i otec, ale hlavně tvrdohlavý jako mezek. :-D Bella na něj měla opravdu dobrý vliv.
Frederick = jednoduše syn svého otce
Cullenovi = milující rodina
No Bellu a Edwarda rozmazávat nebudu.
Aro = pořád stejný debil, kterého ani trochu nemusím
Markus = můj oblíbenec jako jediný z vládců :-)
Jane a zbytek jsou pořád stejní. ;-) Jane je prostě šílená! :-)
Rodinná videa byla úžasná!
Taky perfektní byla ta Erikova svatba. Jak rozhovor Belly a Fredericka tak rozhovor Belly a Erica.
Pak ještě to jak si Bella šla pro Edwarda a pak jak je Aro "propustil"!!
Tvrdila jsem že to nebude román a už to tak pomalu vypadá. Ještě jednou a naposled skvělá práce!

Krásna poviedka Domi a ja som rada že aj keď neskoro, tak som ju docitala .... Bol to masker so všetkým čo k tomu patrí ... Si skvela autorka

Nemám slov. Úchvatná povídka.

No... Wooow!
Musím přiznat, že jsem sama od sebe nečekala, že když se do téhle povídky někdy v poledne začtu, budu teď večer sedět u poslední kapitoly, zírat s otevřenou pusou a jenom si říkat: "On už je fakticky konec?"
Ale dokázala jsi to, že jak jsem se do první kapitoly zažrala, tak jsem klikala pořád dál a dál, až jsem se octla tady, hlavu popletenou milionem pocitů a myšlenek. Mimoto jsem ještě pořád tak trochu omámená tím příběhem, že na realitu si nějakou tu chvíli ještě budu muset zvykat.
Když čtu dokončené nebo rozepsané povídky, komentáře zanechávám až u poslední kapitoly. Tady jsem už od začátku přemýšlela, co asi napíšu, a že možností se mi mihlo hlavou opravdu hodně. Teď tu sedím, zírám na obrazovku a vehementně se snažím něco zpracovat, ale... ono to nejde.
Nepřijde mi, jako bych právě teď přečetla jeden jediný příběh. Mám pocit, jako bych povídky přečetla minimálně dvě najednou. Jednu o tom, jak to začalo, jak Bella začala mít živé sny a jak z toho pomalu bláznila, a druhou o tom, jak ji Edward přeměnil a ona najednou byla divoká novorozená. Ačkoliv v té druhé části bylo spoustu narážek na to období předtím, pro mě to byly dva odlišné příběhy, ve kterou jsem si i navzdory snažení příliš velkou spojitost najít nedokázala.
Nicméně musím přiznat, že příběhy to oba byly naprosto precizní a úžasné.
A to hlavně proto, že jsi snad jediná autorka, která mě přinutila nějakým způsobem ze začátku nemít ráda Edwarda, ale přát si, aby Bella byla s někým jiným. No... a asi nejsem jediná, kdo dlouhou dobu fandil Erikovi a Edwarda proklínal, aby už zmiznul, anebo aby se aspoň objevil i jinak, než jen ve snu, kde si řekli velké prd.
Hlavní pro mě však je, že jsem Edíkovi nezůstala nevěrná natrvalo a že v té druhé části už jsem opravdu byla zase na jeho straně. To je pro mě vždy ten jediný a nejlepší Happy end.

Povídka byla opravdu moc pěkná a jenom jsi umocnila můj názor, že si toho od tebe musím přečíst víc. Jen tak dál.

Tak jo. druhej pokus, pac tim, jak jsi mi volala, tak sis ten neulozenej koment smazala, vis? nuz, je tu konec. pani. co rict? dokoncilas to moc pekne, vysvetlila jsi posledni zahady a detaily. co ale musim rict, tak toto je poprve za celou dobu co ctu ff, tak jsem edwarda nelitovala. naopak jsem mela pocit, ze si ten trest zaslouzil. a proto, ze plaves proti proudu tim, ze dokazes udrzet charakter postav od zacatku do konce, si troufam rict, ze ty, domi, k temto strankam uz neodmyslitelne patris. to dokazuji i nejpovidky jednotlivych mesicu. jsi originalni a nedrzis se pri zdi. nemluve o tom jak dokazes opsat dej a namixovat city, emoce, nalady, situace, dialogy, postavy a situace... zkratka mam pocit, ze minimalne pro me, by uz stmivko nebylo stmivkem- kdybych nenasla v tom levym sloupku nazev nejake tve povidky. klanim se a tleskam... jo a nesmim zapomenout na erica. ten chlap je snad tvoje alter ego. ty ho proste umis, a proto se tesim, az jednou napises tu ff k TB. Domi, bylo to skvely, jen tak dal.

Tak jsem zdolala další tvoji povídku a stále jsem v úžasu, jak moc to bylo úžasný! Opravdu to byla hororová pohádka a já osobně jí vnímala na tři stádia (Bella před komatem, po komatu a Eric) Je zvláštní jak si ty příběhy propojila. Dávalo to dokonalý smysl a já jen při každé kapitolce žasla jako malé dítě, ikdyž to zrovna pro děti nebylo Neskutečný příběh. Dlouho se mi nestalo, že bych si fakt poplakala, ale u této povídky se mi to stalo. A tak nějak se mi ulevilo. Prostě to byl balzám na duši. Líbilo se mi, že upír v tvém podání byl jiný než jak ho známe z Twilight ságy. Byl takový jaký má být. Opravdu jsem se pobavila a tvůj pohled na dokonalého chlapa je dech beroucí. Jsem romantická duše, ale tohle bylo příjemné osvěžení. Děkuji, že jsem si tuto povídku mohla přečíst!

A je to tady - konec téhle povídky a... samozřejmě můj komentář. Už někde v předchozím komentáři jsem tě upozorňovala, že bude dlouhý a i přesto, že ty nemáš dlouhé komentáře moc ráda, ti sem jeden takový napíšu . A jestli se ptáš proč, tak jenom prostě tak z principu.
Celkový dojem z povídky? Že jsem nikdy na těhle stránkách nečetla nic dobrého a to musím říct, že jsem přečetla hodně kvalitních povídek a u hodně jsem tohle samé napsala, ale to jsem do té doby nenarazila na tebe, tvé psaní a hlavě na tuhle povídku, která mi už od prvního písmenka vyrážela dech. Fajn, tak teď kecám, od prvního písmenka to nebylo, ale od první kapitoly už možná jo.
Co se týče celkového příběhu - spousta nádherných i drásajících chvil po boku Belly, Erica a Edwarda. Musím říct, že jejich životní příběhy se mi opravdu líbili. Edward se tu nakonec ukázal jako ten správňák, co si Bellu skutečně zaslouží i přesto, že jsem ho na začátku neměla ráda - musela jsi z mých komentářů jasně vytušit, komu jsem hodně dlouho fandila. Jo, uhádla jsi tom byl to Eric, ale nakonec jsem ráda, že s Bellou zůstali jenom dobří přátele a nepokusili se podle sebe přepsat Stmívání - bylo by to jistě zajímavé, ale takhle je to nakonec přece jenom lepší. Konec jako z pohádky a ještě v podání Belly a Edwarda. Co víc by si nějaký obyčejný čtenář (například jako já) mohl od tak skvělé autorky (tebe) víc přát? Pochybuju, že by někdy někdo vymyslel něco lepšího . Rozhodně tím ale nezatracuju ostatní autory - i mezi tím velkým množstvím, co se tady snaží psát se tu a tam najde nějaký ten nebroušený briliant - ale v téhle chvíli na tebe nikdo nemá. Alespoň z mého hlediska - a řekla bych, že i ostatních, když už tahle povídka 2x získala titul Nej povídka. A 100% to bylo právem. Možná pro ni ještě zkusím zahlasovat, jestli ji zrovna teď někdo čte, jistě se ke mě přidá a může to být i 3x titulované.
Ale teď už dost o tom, jak skvělá jsi spisovatelka ty a jak úžasná je tahle povídka. Z komentářů, které jsem ti průběžně nechávala u každé kapitoly jsi jasně musela poznat, jak se při čtení cítím. Některé situace v příběhu mě neskutečně překvapily - nečekala jsem, že se z Olivera stane takový ču*ák, ale Bella se na konci ukázala jako správňačka a přece jenom mu přála trochu toho lidského štěstí, když ona je tak upírsky šťastná na celou dlouhou věčnost. Co ses týče Erica - možná jsem trochu čekala, že mu to s Idou přece jenom vyjde - ale asi jsem spíš tušila, že ne. To přece k jeho povaze úplně patří a to přátelství? Možná bude i z jistými výhodami, ne? A i kdyby ne, tak je to jedno. Eric podle mě dokáže být i dobrý přítel. S Bellou mu to docela dlouho vycházelo - to přátelíčkování - přestože ji chtěl přetáhnout už od chvíle, kdy mu poprvé přišla do kanceláře.
Dále jsou na řadě Volturiovi - Ara (i přesto jak se obvykle chová) mívám v povídkách ráda - jenže tohle není obvyklá povídka, takže ani zde nemám obvyklé pocity a tady mi Aro skutečně nesedl. Jasně, chtěl si udržet autoritu před svým světem, ale choval se opravdu jako kretén. Jenže co zase na oplátku čekat od tři-tisíce let starého upíra, který nemá až tak čisté svědomí, že? . Ještě že Marcus byl tak správný. No a mám takový dojem, že nebýt Chelse (nebo jak se to kurnik píše) by se ten jejich dokonalý vládcovský sen rozplynul v bolestnou realitu, jak ji Edward nastínil Belle a to by asi opravdu nikdo nechtěl. Jenže Aro by si fakt zasloužil dostat aspoň přes hubu za to, co udělat. Zabít vlastní sestru! To je vrchol. Zmetek jeden! Jsem na něho nehorázně naštvaná, protože jsem průvodce nečetla a tak jsem nebyla na tenhle šok vůbec připravená. Věděla jsem sice, že je Didime mrtvá a Marcus neví, kdo ji zabil, ale že to udělal Aro?! To budu asi ještě chvíli vstřebávat - trochu mi to kazí jeho pozici docela pohodového vládce, který je sice trochu ujetý na kuriozitách, ale dejme tomu pohodář.
Tak... V tuhle chvíli mám pocit, že jsem asi shrnula to méně podstatné , ale i tak se mi délka komentáře líbí (už přesáhl 700 slov). Teď už je na řadě asi jenom Bella s Edwardem a ty její závěrečné myšlenky. To jak popsala jejich vztah s Edwardem se mi hrozně líbilo. Nejraději bych to tu i citovala, ale jelikož to znáš, tak bych jenom zaplńovala místo zbytečnými slovy. Jejich vzájemný vztah se od začátku povídky tak zajímavě vyvinul, až to bylo překvapující. Její pořáteční nenávist (jako tu upírskou) jsem plně chápala. Touhu neusnou taky - a proto jsem měla pocit, že se mi zastaví srdce, když Ericovi řekla do telefonu "Dobrou noc" a nakonec se už vlastně vůbec neprobrala - tedy aspoň jako člověk ne. Už tehdy jsem věděla, že dojde k proměně (jakpak by nedošlo, když mě čekalo ještě 20 kapitol - to by bez Belly nebylo ono). No a ty Edwrdovy přípravy na to všechno a nakonec... Ach, tak báječnou proměnu jsem nikdy nečetla. Byla si z pohledu druhé osoby, ale bylo to mnohem lepší, než se šťourat v tom Bellině, kde by jsme se vlastně v konečném výsledku nic nového ani zajímavého nedozvěděli. A nejvíc mě dostal ten její první novorozenecký rok - je mi jasné, proč jsi ho takhle zkrátila, ale i tak byl opravdu dobrý. A nakonec - chvála bohu, že ten Eric existuje - jí v poslední vteřině docvaklo, že Edwarda miluje a mohla si pro něj jít...šťastný konec byl konečně tu a Bella si mohla začít říkat Cullenová.
Tomu se opravdu říká HAPPY END.
A v téhle chvíli asi i End a mým komentářem, protože jsem se ti tu dokonale vypsala z toho, co jsem prožívala ty uplynulé dva dny a jsem vycuclá. Tahle povídka mi toho hodně dala a pokud na tomhle webu už nenajdu nic ucházejícího, tak se k ní jistě ještě někdy vrátím .
Takže - dneska již naposledy - jsi skvělá autorka.

Domí, tak tohle bylo kouzelné. Celá povídka byla naprosto fantastická a dokonalá. Vůbec teď nevím, co napsat! Píšeš hrozně moc poutavě a tvoje nápady jsou naprosto geniální. Smekám před tebou, protože podle mě jsi jedna z nejlepších tady na webu. Takže ti přeju hodně inspirace a já jdu teď hned číst další kapitoly TS.

Tak jsem to konečně přelouskala, nebudu Ti lhát, nebyla to povídka, kvůli které bych nešla spát, takže to celkem trvalo, ale rozhodně to neznamená, že by byla špatná. Právě naopak, byla zajímavá, opět originál jako vše co píšeš a některé Tvé nápady, jako třeba dveře z upířího masa jsou... no prostě dokonalost sama. Moc se mi líbí, že jsi dotáhla Erika, i když já mu nikdy na chuť nepřišla, čistě ze zvědavosti, měla jsi to v plánu nebo to bylo na popud čtenářek? Zamilovat se přes video? No, to těžko! Bella to jen nechtěla vidět, až ty pásky ji přinutily otevřít oči. Rozhodně máš pravdu, že po ShanShu by byl původně plánovaný konec moc brutální(nevím, jestli si to pamatuješ, ale nakonec jsem se odhodlala a sestřenice měsíc brečela, že to není možné, a stále marně doufá v poslední kapitolu, co všechno urovná, ale slib jsem dodržela). Být v žebříčku nej povídek si tato povídka rozhodně zasluhuje, i když moji favorité jsou jinde.

Nejlepší povídka, kterou jsem kdy četla

To byla ta nejlepší povídka jakou jsem za poslední dobu četla . Úplně úžasné. Hodně mě mrzí, že už je konec, ale myslím, že se nepletu, když říkám, že z tebe ještě vyleze hodně báječných povídek. Nevím so víc k tomu dodat, protože ta povídka přesahuje všechny meze - v dobrém samozřejmě . Už teď se nemůžu dočkat tvých dalších povídek

Prepac, ze som posledne kapitoly neskomentovala. Teraz ked som sa vratila, mam toho co dohanat, a na prve som sa vrhla SSB a sice umysel bol, napisat nieco pod kazdu zameskanu kapitolu, rychlo som len preklikla na dalsie, lebo od zvedavosti som to nemohla vydrzat. Takze vylejem si srdce pri tejto poslednej kapitole
Zamilovany Edward a stretnutie s Ericom ma dostalo. Uzasne premyslene. Vtej chvily som bola naozaj stopercentny team Edward, za co som ti neskutocne vdacna. Bala som sa, ze ked ta rozhodnujuca scena pride, tak to nepredycham. Som ale rada, ze sa rozlucili. A svojim sposobom Bella pomohla pohnut sa dalej Ericovi a Eric pomohol Belle. Na svadbe to nemalo chybu, stary dobry sexisticky Eric, to sa mi pacilo. Bolo to taky plynuly rozchod, ze mi z toho nezostalo zlomene srdce.
Ked boli na tej streche, uplne mi to pripomenulo zaciatok SS, uzasna upiria atmosfera, a ked sa Ed rozkyval a ono to vyzeralo slubne, ze Bella nebude namiatat, hajzlici z Talianska, dokelu ... inak myslela som na nich stale, lebo neustale tam vyseli ako Damoklov mec a ja som len cakala, kedy sa zabodne.
Sposob, ako sa Bella postupne rozcitila a sama presvedcila o Edwardovych citoch bol neskutocny - ziadne nahle osvietenie, ale rukolapny dokaz rodiny, pani, ako ta toto napadlo. Videa, waau. Tiez by som brala take niekolkohodinove v hlavnej ulohe s Edwardom
Mucenie Edwarda ma dostalo - inak ako fakt, ta predstava utrpenia a toto by bol fakt odstrasujuci priklad vyriesila si to vsak Salamunsky - aj ked som sa naozaj, naozaj bala toho konca. Sprievodcu som citala, ale toto by ma nenapadlo. Aspon ze si ich bude Aro teraz drzat od tela
Zaver bol skvely, aj ked ma poznas. Upiry sex to ja mozem, ale no ...
Dakujem za skvelu poviedku, gratulujem k prvemu miestu, ktore bolo naozaj zasluzene

Prostě úžasný! :) Já teda chtěla aby Bella skončila s Ericem, ale tohle je taky boží! Seš nejlepší!

Nádherná a úžasná povídka

Další tvá nádherná povídka doběhla konce... Přiznám se, že z počátku mě moc nebrala, ale časem si získala mé srdce (jak by taky ne, když je od tebe). Na ShanShu a Odpočívej v pokoji sice nemá, ale chybět mi bude. Byla prostě zase úplně jiná a okouzlující (a taky stresující).
Ohledně poslední kapitoly... Jsem ráda, že tam nebyl žádný sex. Tohle prostě měla být ta pravá romantika s pravým miluju tě. A to se ti povedlo. Zakončila jsi to naprosto skvěle. Nevím, jak to děláš, ale konce povídek umíš naprosto dokonale. Ať to skončí, jak to skončí, ve tvém podání to je vždy úžasné.
Byl to jako vždy nezapomenutelný zážitek číst tvou tvorbu a už se nemůžu dočkat tvých dalších povídek (a že jich máš v plánu ještě hodně).

no takže toto je asi prvá poviedka od teba, ktorú som nečítala postupne od začiatku ale nemám rada také drastické one a po Shanshu som to neriskovala a počkala na koniec...
mám totiž rada HE kedže v skutočnosti ich veľa nie je...
aj keď aj SS sa skončilo v rámci možností dobre veľa som plakala...
no takže perfektná kapitolka...
absolútne nádherný koniec...
si neuveriteľná a strašne sa teším na ďalšie tvoje diela...
PS: poriadne si uži prázdniny aj ty a tvoja nová poviedka TP je tiež úžasná...

Nee, to je taková škoda, že už to končí... Byla to suprová povídka!

dokonalý koniec a ešte dokonalejšia poviedka

prostě super!!!

Byla to moc úžasná povídka krásně píšeš . A gratuluji ti k umístění, zasloužila sis ho

Já ani nemám slov. Bylo to úžasný. Celá tahle povídka, bude mi chybět.

moc hezký konec. Seděl k té povídce velice dobře. Trochu jsem se bála, aby nebyl úplně přeslazený, protože by to nesedělo k povídce samotné, ale takhle je to skvělé.

To byla nádherná povídka! Bude mi moc chybět!!! Ale věřím, že budou další úžasná díla a moc se na ně těším!

dokonalost. sama!!! jsem nejlepsi!!!

KEASNY koniec Ach jaaaj, ako mi táto poviedka bude chýbať. Som veľmi rada, že to neskončilo smutne tak že by dostala ten infarkt ale takto. Dúfam že ešte napíšeš ešte veľa skvelých poviedok na ktorých budem závislá ako na tejto

OMG nemám slov naprosto úžasný!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Povídka mi bude moc chybět a jsem ráda že zkončila HE

náádherný koniec fakt super!! škoda že to už skončilo ale tak nevadí

Dokonalé! Dokonalá a naprosto skvělá povídka. A mimochodem gratuluju k prvnímu místu...

Krásná povídka!!!! Těším se na další tvoje povídky!!! Jsem ráda, že byl happy end

Musim ti rict,ze jsi asi nejoblibenejsi autorka od dob MisaBell a jejich kapitolovek na pokracovani.Snad nikdy me nejaka povidka nedonutila kazdy den v 9 rano kontrolovat web.
Konkretne ke snum - libili se mi ze vsech tvych povidek nejvic (i kdyz to je velice tezky,protoze kazda je uzasna). Jsem rada,ze jsi Bell hned po infarktu nezabila to by byl brutalni konec,ktery si vubec chudinka nezaslouzila.
Jednim slovem bomba a vazne nelituji svych hlasu pro tebe a tvoje povidky

pane bože, další skvělá povídka u konce bude mi hrozně chybět tak snad už jenom, že za povídku hrozně moc děkuju a že její dokonalost nemůžu vyjadřovat slovy takže radši končím komentář

Úžasná povídka

naprosto úžasná povídka

Tak to tě ta povídka musela opravdu hodně bavit, protože ty kapitoly přibývaly fakt rychle, což bylo super!!

Každopádně povídka byla naprosto úžasná a nakonec jsem to Arovo tajemství znala, ale nedávala jsem tomu takovou váhu jako ty i v ShunShu, kde se smrt prostě hodila jsem brečela

No a kdyby Bella umřela hned po infarktu, tak bych ten infarkt dostala i já

A asi se ted vrhnu na ty tvoje Toskánské prázdniny

Přeju Ti krásný prázdniny a plno nápadu a inspirace ke psaní

Poviem ti, ty si jedna z mála autoriek, ktorá dokáže dokonale, ale naozaj dokonale opísať charakter ktorejkoľvek postavy. A u Cullenovcov obzvlášť. Touto poslednou kapitolou si to potvrdila, neskutočne sa ti to podarilo. A ja sa teším zo šťastného konca, pretože ShanShu ma skoro zabilo a ja už si to nechcem znova zopakovať.

Teď plánuju napsat něco naprosto srdceryvnýho a dojemnýho, ale nějak mě nic opět nenapadá. Co třeba tohle:
Tahle povídka pro mě nebyla vyjímečná jenom kvůli ději, kterej ač byl hodně času tvrdej(což obvykle nevyhledávám), tak i velice poutavej. Tuhle povídku si však, ale také zapamatuju kvůli trucu. Ano je to tak posledních několik kapitol jsem vůbec nekomemtovala, i když jsem se několikrát přistihla při tom, jak mám napsanej komentář a kurzorem najíždím na tlačítko odeslat. Ani se neptej prosím, proč jsem trucovala, sama to nevím. Když si to přehrávám v kebulce zpátky, tak se vůbec nechápu, ale to já často . Ale stejně se musím přiznat, že ač jsem se udržela v nekomentování při hlasování jsem to nezvládla a při každém hlasování jsem ti dávala svůj hlas.
Nebudu se nějak vrtat v povídce, ale chtěla jsem ti jen poděkovat. Že jsi vytvořila něco nadmíru originálního a... a.... a.... a takhle bych mohla pokračovat dál a dál.
Takže teď už jenom tleskám.

naprosto úžasnéé a prve miesto v poviedke mesiaca to len dokazuje!!!!

Jé a já sem zase úplně vymletá... Nevím, co ti tam napsat ... Trapný... Ale ách je, teď už, byla to snad druhá nejlepší povídka, co sem kdy četla... A to toho čtu vážně moc ... Ale, no teda ... Vážně krásnej konec a překrásnej epilog... ZASE si mě přesvědčila, že TY to vážně umíš a čekat (no, čekat... ) na tvoje kapitolky se vyplácí . Zase sem z toho na větvi a v tuhle noční hodinu ... No tak snad to není až tak ubohý a já tleskám až teď

naprosto skvělá povídka...nejlepší prostě nejsou slova...

ten epilóg nemal chybu...nádherný škoda že to už končí skvelý záver

super krása nádhera jednoducho bomba škoda, že je koniec ale nová poviedka vylieči moj smútok

co k tomu víc dodat naprosto úchvatná kapitolovka. Perfektně napsané

nádhera

Já vždycky tak přemejšlim, co ti sem napsat. A opět nevim. Umíš člověka zbavit slov, nejspíš. Epilog bylo něco úžasnýho a sladkýho, ale tak to prostě mělo bejt a ti dva si to zasloužili.
Mám radost, že jsem se trefila ohledně Marcuse a Dydime, cejtim se chytřejší.
Úžasný zakončení úžasný povídky. Jen se teď nemůžu rozhodnout, který z tvejch děl je pro mě to nejlepší. protože stejně jako ty, jsem se do snů zamilovala i já. Díky.

krásná povídka, nádherně napsané,hodně rychle přečtené, moc prožívané a konec naprosto dokonalý. A ten sex oooo můj bože
moc ti děkuji

WOOW....Najúžasnejšia poviedka!!...Určite si ju ešte niekedy prečítam.

pěkné...

Je koniec... Tak úžasný epilóg som dlho nečítala. Keď som si prečítala prvú kapitolu poviedky, povedala som si, že to bude teda niečo, ale až niečo tak dobré som nečakala. Ďaleko si predbehla moje očakávania. Prišlo mi to ako naozaj vážna poviedka a to sa to zo začiatku zdalo ako malý úlet. Teraz som plná pocitov a som šťastná, že som si to mohla prečítať. Ďakujem ti.

No, teď nevím, co napsat. Stačí asi 2 slova, který ale vystihují všechno. Naprosto boží! Je to -podle mě- výstižný. Četla jsem i ShanShu a poplakala si na konci. To jen, že jsem k ShanShu nic nenapsala. Píšeš krásnš, moc ráda čtu tvojí tvorbu. A obdivuju tě, že tak často přidáváš kapitoly, že máš vůbec čas! Jsem ráda, že to skončilo dobře. Proto že ty dva "zoufalce" ( ) jsem si zamilovala. Ne, vážně. Líbila se mi Bella v tomhle podání a vůbec se mi to celý líbilo. Napíšu pár slov, co se mi k tvé povídce hodí. Impozantní, famózní, brilantní, krásné, monumentální. A už jen poklonit a je konec. A to je smutný. :/ :D Tak teda konec.

Jé, já neskutečně miluju tvoje epilogy. Ne že bych byla ráda že povídka končí, ale líbí se mi jak to máš napsaný Průvodce jsem četla, ale stejně jsi skvěle popsala důvod jejich propuštění. O té válce upírů jsem nějak nepřemýšlela, jo celá já... No když teď SSB skončilo můžu se zas těšit na Péčko a Toskánské prázdniny, to mi to vynahradí. A ještě- obdivuju tempo kterým jsi tuhle povídku dopsala. WOW, devadesát tisíc slov, čtyřicet kapitol a teď na konci školního roku jsi přidávala kapitoly každý den. Nemáš náhodou osm rukou nebo tak?! Fakt nechápu jak to zvládáš...

áááá škoda, že je konec, ale aspoň to dobře dopadlo

Dokonalé, víc než to. Ten konec je úplně užasný, jsem ráda že jsi pokračovala protože tenhle konec se mi zdá správný a těším se na tvé další povídky hodně štěstí

tak po téhle povídce se mě bude opravdu stýskat dopřálas jim krásnej konec

škoda ze už je koniec

náááááááááááddhera krásny koniec nááááááádhera BRAVO BRAVO BRAVO

Nádhera.Úžasná povídka,ale je od tebe tak co se divím. Super nový neotřelý nápad a skvěle napsané.Gratuluju k další nezapomenutelné povídce.Určitě se k ní ještě vrátím, tak jako k tvým ostatním povídkám.

co k tomu říct - gratulace největší

Boží! Dokonalý! Fakt tahle povídka byla úžasná, jsem strašně ráda že to takhle dopadlo. Píšeš opravdu mistrovsky =)
Tak jen tak dál a hodně dalších úspěchů ve psaní =D

nádherný !!!! na začátku by mě vůbec nenapadlo, jak se tahle povídka bude vyvíjet díky bylo to fantastický

Skvělé, úžasné, nádherné, mám malou slovní zásobu na vyjádření toho co cítím, jsi skvělá, gratuluji a mnohokrát děkuji za všechno.

Přidat komentář:

Nick:

Text: