Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Skrytá touha - 8. kapitola

17.09.2013 (18:30) • LadyS • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 5149×

„Bello! Už je tady!“ uslyšela jsem horlivý Jessicin hlas v koupelně. Dočesala jsem si své hnědé lokny a prohlédla se v zrcadle. Trochu jsem se zdráhala obléknout se normálně, ale když mi to Edward včera poradil, zvolila jsem úzké džíny, tílko a přes něj košili. Na nohy jsem si obula své oblíbené kecky. Byla jsem děsně nervózní.

Vrátila jsem se do obýváku a vyšla na balkón za Jess.

„Tomu teda říkám fáro,“ pronesla obdivným tónem. Nahnula jsem se přes zábradlí a dole před vchodem stálo černé nablýskané auto, Mercedes nebo možná BMW. Které čekalo na mě.

„Panebože, Jess, já to nezvládnu!“ začínala jsem panikařit a prsty pevně obtočila kolem kovového zábradlí. Nevěděla jsem, co mě dnes večer čeká, ale jak se osudný okamžik blížil, tím víc jsem byla na prášky.

„Jen klid a zhluboka dýchej, to na stavy úzkosti pomáhá.“

„Já nemám stav úzkosti! Nechci se toho zúčastnit!“

„Ale chceš, a moc dobře to víš. Anebo si říkej, že to děláš pro Edwarda. Ten za to stojí, ne?“ Má pravdu, dělám to pro Edwarda. Pokud bych od svého rozhodnutí odstoupila, navždy bych ho ztratila a to bych nepřežila. Ach bože, proč mě do něčeho takového nutíš?!

„Měla bys jít, ať na tebe nečeká.“

Přikývla jsem a vzdálila se. V ložnici jsem si vzala kabelku s nejnutnějšími doklady a u dveří čekala na svoji kamarádku, než si sbalí všechny své věci a doprovodí mě dolů k domovním dveřím. Zamknula jsem a v tichosti jsme se přemístily po schodech dolů.

„Ach zlato,“ povzdychla si Jess a objala mě. Stály jsme venku před autem a loučily se. „Vím, že to zvládneš. Máš toho v sobě mnohem víc, než dáváš najevo. Dnešek je jen tvůj, odhoď konečně tu svoji masku poslušné tatínkovi holčičky a ukaž své pravé já. Znám tě natolik dlouho, že vím, že se někde hluboko v tobě ta nespoutaná Bella ukrývá. Dej jí dnes večer volnost. A žij.“

Z její řeči mi stouply slzy do očí, až jsem ji musela znovu obejmout.

„Budu se snažit.“ 

Odtáhla jsem se a přiblížila se k autu. Řidič na předním sedadle ihned vystoupil a šel mi otevřít. Naposledy jsem pohlédla na Jess. „Měj se.“

„Ty taky.“

Nasedla jsem a řidič v černém za mnou zavřel. Auto bylo luxusní. Světlá měkká kůže byla blaho pro mé zadní partie a kouřová okýnka poskytovala jisté soukromí.

Nemohla jsem přestat myslet na to, co mě dnes večer čeká. Před očima se mi odehrávalo tisíce scénářů, mezi kterými bylo i bičování. Toho jsem se bála nejvíc. Nemám ráda bolest, ačkoliv jsem s ní dobře seznámená. Má nešikovnost a časté návštěvy lékaře jsou toho důkazem.  

Do Palazzo Ferrini jsme dorazili brzy a já se divila, že jsem si za tu dobu nervozitou neokousala všechny nehty. Šofér mi pomohl vystoupit a odjel, zůstala jsem tu na příjezdovce zcela opuštěná.

„Super, co teď?“ zabrblala jsem roztrpčeně a rozhlédla se, zda mi náhodou nejde někdo naproti. A vtom se otevřely mohutné vchodové dveře a vyšel z nich Edward v dokonalém večerním obleku. Dělá si srandu?!

„Buonasera, carissima,“ obdařil mě zářivým úsměvem, když scházel ze schodů.

„Buonasera,“ oplatila jsem mu nevrle. „Můžeš mi říct, proč máš oblek a já džíny?“

„Protože se na místě budeš převlékat. Pojď, všechno ti vysvětlím cestou.“ Až teď jsem si všimla, že za námi zastavilo další auto, a málem mi vypadly oči z důlků. Limuzína?!

Edward mi galantně otevřel a pokynul mi rukou, abych nastoupila. Mrzutě jsem zalezla dovnitř a uvelebila se v zadní části. Edward si sedl vedle mě a přibouchl dveře. Aniž by dal nějaký pokyn nebo signál, limuzína se rozjela.

„Tak o co jde? Kam to jedeme? Myslela jsem, že se to bude odehrávat u tebe.“

Edward zavrtěl hlavou. „Ne. Mysteria se konají vždy na jiném místě a jsou přísně tajná, nikdo kromě zasvěcených se o nich nesmí dozvědět. Kromě novicek, samozřejmě, což jsi ty.“

Nechápavě jsem na něho hleděla, a tak pokračoval. „Každé mysterium má předem stanovené datum, ke kterému je přiděleno speciální heslo, jež znají jen členové po završení katabasis.“

„Takže kdybych ti zavolala až zítra?“ načala jsem.

„Bylo by už příliš pozdě a my se nemohli již nikdy vidět.“ Jeho slova byla tvrdá avšak plná úlevy. Zachvěla jsem se a Edward mě chytil za ruku, byla jsem mu za to gesto vděčná.

„Ani netušíš, jak jsem byl šťastný, když si mi zavolala, Bello. Bál jsem se, že si nade mnou zanevřela a že jsem se ti zhnusil, přestože bych tvé stanovisko chápal a respektoval ho.“

„To bych nikdy nemohla,“ zašeptala jsem, naklonila se k němu blíž a položila mu dlaň na hruď. „Věř mi, že jsem se o to pokoušela, ale nešlo to. Když jsem tě potkala, rozzářil si celý můj svět, a když si odešel, přestala jsem žít. Netuším, co si se mnou provedl, ale zanořil ses mi hluboko do srdce a nejde tě odtamtud dostat.“

Na tváři se mu uhnízdil odzbrojující úsměv. „Ach, Bello,“ špitnul něžně a přitáhl si mě k polibku. Dychtivě jsem mu vyšla vstříc a nechala se vtáhnout do smyslného tance rtů i jazyků, po kterém jsem snila všechny ty dny, co jsem byla od Edwarda. Vpletla jsem mu ruce do vlasů a on si mě přetáhl na klín. „Víš,“ začal, když se ode mě kvůli nedostatku kyslíku odtrhl, „mysteria znamenají otevření se novému smyslu života. Změní tě, Bello, a zanechají za sebou silné stopy. Dovedou tě k rozkoši a poznáním, která si nedokážeš ani představit, a já se nemůžu dočkat dne, kdy budu moct tohle všechno prožívat s tebou, cara mia.“

Sténavě jsem zaskučela a znovu ho políbila, tentokrát vášnivěji. On opravdu ví, co říct holce, aby jí popletl hlavu!

Čas letěl jako splašený blesk, a jakmile limuzína zastavila na místě, srdce se mi strachy rozbušilo. Pocit neznáma a napětí mě obklopoval ze všech stran.

„Neboj se, bude to v pořádku, věř mi,“ šeptal mi do ouška při vystupování a já hlasitě polkla.

Stáli jsme na ohromném nádvoří podobném tomu v Buckinghamském paláci anglické královny a já nestačila zírat. Vše bylo vyšnořené a nasvícené a ke vchodu byl rozvinutý červený koberec, kde stáli dva pánové ve smokingu. Na očích měli sluneční brýle a v jednom uchu nasazený mikroport podobně jako tajní agenti. Byla jsem ze všeho dočista omráčená.

Edward mě chytil kolem pasu a společně jsme se vydali ke vchodu. Než jsme ale vešli, nahnul se k jednomu z ochranky, nic jiného tu podle mě zastávat nemohli, a něco mu pošeptal. Zřejmě heslo. Muž kývl a my směli pokračovat dál.

„No páni,“ vydechla jsem oslněně. Vnitřek budovy byl prostě nepopsatelný. Všecičko do poslední vázičky bylo nablýskané a přepychové. Rudá se tu mísila se zlatem a diamanty, bižuterie to nebyla ani omylem, a já se bála jít i po koberci, abych ho svými zablácenými botami neušpinila.

Edward se však tvářil nanejvýš uvolněně a vedl mě po mramorovém schodišti do prvního patra. Zastavil se u dvou dívek pokorně stojících před chodbou u okrasné palmy v květináči a pustil mě.

„Portatela alla stanza e si preparano per la cerimonia,“ nařídil jim v italštině, a ačkoli bych mu normálně rozuměla, byla jsem tak rozrušená, že jsem absolutně netušila, o čem mluvil.

„Sì, signore,“ pokývaly obě dívky hlavou a udělaly malé pukrle. Prokrista.

„Bello,“ oslovil mě tiše a sklonil se ke mně, „jdi tady s děvčaty, ony ti pomůžou s přípravou a dovedou tě do obřadní síně. Ničeho se neboj, ano? Všechno dopadne dobře.“ Něžně mě pohladil po tváři a pak se otočil na patě a zmizel v přízemí. On mě tu skutečně nechal samotnou?!

„Signorina,“ promluvila na mě jedna z dívek a příjemně se usmála. „Si può andare con noi?“

Přikývla jsem a nejistě se za nimi rozešla. Obě to byly černovlásky a měly na sobě bílé volné řízy, které za nimi nepatrně vlály. Zajímalo by mě, jestli byly na dnešek najaty poprvé nebo jim jsou k dispozici pokaždé. Budu se na to muset zeptat Edwarda.

Naším cílem byl středně velký pokoj s postelí, kde však byl hlavní dominantou toaletní stolek s nekonečnou haldou dámských líčidel a parfémů. Když jsem popošla blíž, abych si mohla přečíst značky, byly to samé Dior, Chanel a Versace. Panečku, pořadači mysterií si musí žít na pěkně vysoké noze.

Dívky mi naznačily, abych se posadila na stoličku před zrcadlo. Poté co jsem tak učinila, shlukly se kolem mě a daly se do práce.

Netušila jsem, jak dlouho si se mnou hrály, ale než na mě vypatlaly veškeré propriety – make-up, stíny, tužky na oči a bůhví co dalšího – v konečném výsledku jsem vypadala opravdu překrásně. To víte, s takovým nádobíčkem se musí pracovat jedna báseň.

Když bylo tedy hotové líčení, pustily se mi do úpravy vlasů. Trošku to tahalo a při aplikaci pírek a vlásenek jsem myslela, že mi upadne hlava, ale účes, který mi na ní postupně vytvořily, byl dech beroucí. Nakroucené blýskavé kaštanové prameny se mi překrývaly jeden přes druhý a několik volných loken mi rámovalo andělský obličej.

Snad poprvé v životě jsem se necítila jako šmudla Bella ze zapadákova, ale nádherná bohyně z italské smetánky.

„Signorina, il vostro travestimento,“ vytrhla mě z přemítání jedna z dívek. V rukou držela podivný balíček tělové barvy a požádala mě, abych se svlékla. Bez řečí jsem poslechla, ale u spodního prádla se zarazila. „Anche questo,“ dodala a já se s rudými tvářemi obnažila do naha.

Když jsem před nimi stála, jak mě pán Bůh stvořil, dívka mi ukázala moji večerní garderobu a já vykulila oči. Ani nevím, jak bych ji popsala, ale byla vcelku – od krku až po kotníky – a z té nejjemnější látky, podobné té, z jaké se šijí silonky. Avšak tahle byla navíc potištěná tisíce blýskavými ornamenty, neprůhledná a prošitá diamantovými korálky, a když jsem si ji navlékla na sebe, na zádech mi pozapínaly od krku až po čárku zadečku snad stovky mrňavých skleněných knoflíčků, či snad briliantových? Nedokázala jsem odhadnout.

Druhá dívka v rukou držela lodičky stejného stylu, semišové, a na mrakodrapovém podpatku, jaké nosí Jess. Zděšeně jsem na ně hleděla. Bože, tak na těch se určitě zabiju!

Položila mi je na zem a já do nich nervózně vklouzla. Jaké pro mě ale bylo překvapení, když jsem v nich ani jedinkrát nezavrávorala a k tomu byly pohodlnější než domácí bačkůrky. „Neuvěřitelné.“

Nakonec mi nandaly šperky; dva třpytivé široké náramky na zápěstí, náhrdelník na polovinu krku, který připomínal diamantový obojek, a dvě pecičky do lalůčků.

Načež mi obě černovlásky naznačily, ať se přesunu k zrcadlu na druhé straně pokoje, které bylo od stropu až po podlahu. Nečekaně ladným krokem jsem se tam vydala a zalapala po dechu.

Ta dívka v zrcadle byla ztělesněním všech půvabů a ženskosti. Něžná líbezná tvář byla posazená na labutím krčku napojeném na hrudi s vystouplými klíčními kostmi a malými rameny. Moje kombinéza z pavučinkových vláken mě obalovala jako druhá kůže a byl pod ní vidět každičký výčnělek mého těla, čili i zašpičatělé hroty mých ňader a zakulacené půlky zadečku. A sotva znatatelná štěrbinka mezi stehny. Cítila jsem, jak se mi do tváří hrne červená. Nemohla jsem ze sebe spustit oči.

Vypadala jsem jakoby nahá a můj celkový dojem byl takový, že jsem si připadala jako zosobnění hříšnosti, graciéznosti a dívčí svůdnosti. A naprosto jsem se nepoznávala, jelikož ta nudná Bella z Forks by se rozhodně nepromenádovala po Itálii, dá se říct, svlečená a nechystala se jít za svým milencem, kterého zná teprve chvíli a plus je členem nějakého kultu šílenců a masochistů.

A přesto přese všechno jsem tu nyní stála a hodlala se vydat do obřadní síně za jediným mužem, který mě kdy v životě uchvátil natolik, abych kvůli němu byla schopná jít proti všem svým zásadám i zdravému rozumu.

Zhluboka jsem se nadechla a psychicky se připravovala na nadcházející zážitek.

„Ty to zvládneš, Bello. Jen se na sebe podívej, už nejsi ta samá osoba co dřív. Máš to v sobě, máš to v sobě!“

A s tím jsem houkla na dívky, že jsem připravená.

Byla jsem pekelně nervózní a během cesty si dokola opakovala, že to dělám pro Edwarda. Pro nás. Pro naši budoucnost.

Konci přibližně šesté chodby vévodily pozlacené dvoukřídlové dveře, za kterými se musela ukrývat hotová svatyně. A také že jo.

V životě jsem nic podobného neviděla, a málem z toho na místě dostala infarkt. V ten moment jsem měla sto chutí udělat otočku o sto osmdesát stupňů a utéct, dokut byl čas, ale dívky mě neúprosně táhly dál do středu strašidelné síně. Jediným osvětlením zde byly louče, které však skýtaly jen minimum světla a oproti zbytku zámku mi tyto prostory nepřišly ani trochu kouzelné či fascinující. Spíš se mi zdálo, že zdejší atmosféru halí oblak tajemna a nebezpečí. Až se mi z toho naježily chloupky na zátylku.

„Pokud byste si přála přestat, vyřkněte slovo: morfeus,“ zašeptala mi jedna z dívek italsky do ucha a já kradmo přikývla.

Místnost byla do kruhu, podél něhož stály stovky lidí v černých pláštích a maskách. Běhal mi z toho mráz po zádech. Tak velké obecenstvo jsem nečekala, natož v utajení.

Uprostřed sálu stál mohutný trůn, ve kterém kdosi seděl. Dívky mě v půli úzké uličky tvořenou lidmi opustily a dál jsem již musela pokračovat sama. Ne, počkejte, nevím, co mám dělat?! Chtělo se mi na ně křiknout, ale mlčela jsem.

Nejistým krokem jsem vykročila až k člověku na trůně. Byl zcela ponořený ve stínu a nebylo mu tedy vidět do tváře, já v něm však ihned rozpoznala Edwarda. Náhle jsem v duši pocítila jistou úlevu a drobet se uvolnila. Zamířila jsem přímo před něho a zastavila se. Barokní harmonická skladba se rozléhala celou síní.

„Smíš pokleknout, novicko,“ promluvil ke mně italsky Edward zvláštním tónem hlasu a mně se rozbušilo srdce. Sakryš, tohle není dobré, ani trochu! Roztřeseně jsem padla na kolena a pohlédla mu do očí.

„Nedívej se na mě!“ nařídil mi a já rychle sklonila hlavu. Panebože! Začal se mě zmocňovat čirý děs. „Dnešním večerem se plnohodnotně zavazuješ k plnění všech iniciačních obřadů a přísaháš, že nikdy nezneužiješ a neprozradíš průběhy scenérií, které se ti zde naskytnou?“

„Tak přísahám,“ špitnula jsem.

„Nahlas!“

Trhla jsem sebou, ale vypjala hruď. „Tak přísahám!“

„Nu dobrá, přejděme tedy k prvnímu mysteriu,“ pokračoval nepatrně vlídněji. Jak je vidět, celý obřad bude probíhat v italštině. „Povstaň a ohni se mi přes klín.“

„C-cože?“ zakoktala jsem se zděšeně.

„Neodporuj! Buď udělej, co říkám, anebo odejdi i se vším, co z toho plyne.“ Já se musela asi zbláznit, protože jsem pokorně svěsila hlavu a lehla si mu přes kolena. Nohy jsem měla ve vzduchu, zadek vystrčený a rukama se opírala o zem, abych se nepřevážila.

„Nyní se mi plně podrobíš a necháš si dobrovolně nařezat. A oslovovat mě smíš pouze Celenza.“ Tohle je čiré bláznovství! letělo mi hlavou. Měla bych vzít nohy na ramena a nejspíš Edwarda i se všemi těmi pošuky nahlásit na policii, protože co se tu dělo, bylo nelidské, leč mé zkažené já, to, co toužilo prožít nepoznané, dychtilo nechat si před všemi naplácat. Kriste Ježíši, co se to se mnou děje?!

„Ano, Celenza,“ souhlasila jsem a napjala se, jak jsem očekávala první ránu. A ta opravdu přišla. Štípavé plesknutí na mém zadečku bylo pokořující a rozléhalo se celým sálem, tenoučká látka kostýmu mi neposkytovala žádné ulehčení.

„Počítej,“ přikázal mi a já polkla.

PLESK

„Uno,“ vyhrkla jsem a stiskla víčka.

PLESK

„Due.“ V mé mušličce mi počalo slastně brnět a já se ze sebe zděsila. Přeci nemůžu cítit touhu?!!

PLESK

„Tre.“

„Roztáhni nohy.“ Ztuhla jsem. Přesně tohle jsem si v duchu přála, ale ve skutečnosti jsem se cukala a styděla. Edward mi ale i přes mé úsilí udržet stehna u sebe vklouzl dlaní do rozkroku a prsty mi projel přes slabou pružnou látku závojíčky. Dotkl se klitorisu. Nával chtíče otřásl celým mým tělem. Jak je to možné?!

PLESK

„Quattro.“

Výprask pokračoval a já dál počítala. Nevěděla jsem, kde se to ve mně bralo, ale začala jsem oddechovat hlouběji a pak vyjekla napůl studem, napůl zahanbující slastí. Sama jsem neměla zdání, odkud ty emoce vychází, ale bylo to úchvatné a já prahla po tom, aby Edward své rány zesílil. Nemožné! Ponížení však bylo sladké.

„Celenza.“

„Novicko?“  

„Opři se do toho, pořádně.“

Poslechl a další plesknutí štípalo jako čert, ačkoliv ze mě zároveň vytryskl proud pohlavních šťáv. Zastyděla jsem se, protože látka mi musela v okolí štěrbinky kompletně ztmavnout. Bylo to ale krásné. Nepřestávala jsem nahlas počítat a do toho vzdychala, sténala a občas i vypískla. Pocítila jsem přicházející orgasmus.

„Víc!“ Můj hlas byl podbarvený žhnoucí vášní.

PLESK

„Ventuno!“ zapištěla jsem plná slasti a bylo mi naprosto ukradené, že mě pozorují stovky lidí v maskách. Byla jsem takřka na vrcholu extáze a štípavá bolest se mísila s rozkoší.

Jako by někdo schvaloval mou nahotu, chtěla jsem být obnažená, cítila jsem se rozdychtěně a neukojeně. Má mysl se vznášela někde ve stratosféře a tělo se zmítalo v návalech žádostivosti.

PLESK

Sténala jsem jako smyslů zbavená. „Prosím, přidej!“

Och ano! Chtěla jsem jeho ruku na svém zadku navždy. Kašlala jsem na všechno a na všechny, bylo mi jedno, že se chovám nedůstojně a měla bych se stydět, ale jediné, nač jsem dokázala myslet, byly Edwardovo rány a ledové prsty tančící na mém poštěváčku. Byla jsem strašně zvlhlá a přála si, aby mě všichni viděli. Obnaženou a uprostřed neskutečného opojení. Chtěla jsem, aby se dívali, protože ach bože, ta bolest byla tak líbezná, tak něžná, eroticky dovádivá a rozkošná! Jak je možné, že tohle všechno cítím? Ptala jsem se sama sebe, ale na přemítání jsem neměla čas. Vlny orgasmu mě totiž přepadly tak nečekaně, až se mi z toho zatemnělo před očima.

PLESK!

„Óch!“ Vnitřní záklopka se uvolnila a neznámý druh vyvrcholení mě zavalil jako stoletá třpytivá voda, božský fascinující pocit úlevy se mi rozléval po celém těle, které se třáslo uprostřed silných stahů mého lůna. Nevnímala jsem nic kolem sebe, ani potěšené bručení hloučku zasvěcených kolem nás. Ani Edwardův spokojený úsměv.

 Tak. První mysterium je za vámi. Jak na vás zapůsobilo? Přišlo vám úchylné? Fascinující? Nemožné? Nebo všechno dohromady? Nezdráhejte se napsat do komentářů svůj názor. A jen upozorňuji, že tohle byl teprve začátek. :D

P. S.: Moc bych chtěla poděkovat všem svým komentátorům a vřele doufám, že vás bude časem přibývat. :) Nyní bych ráda oslovila ty z vás, kteří znáte knížku Jmenuji se X a též zastávali názor, že jsem měla předchozí kapitoly příliš podle knihy. Obracím se k vám tedy s otázkou, vylepšila jsem to? Ano, stále tam mám tu prvotní myšlenku shodnou s knihou, ale zbytek je odlišný, plus mám pár nápadů do budoucna. Jak byste tedy ohodnotili dnešní kapitolu? Vaše autorka LadyS. :D (Předem děkuji za odpověď. :))

Autor: LadyS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Skrytá touha - 8. kapitola: