Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Skrytá touha - 16. kapitola

16.10.2013 (20:15) • LadyS • FanFiction na pokračování • komentováno 25× • zobrazeno 5181×

„Mackovo Bistro? To je tvá nejoblíbenější restaurace?“ ptal se mě pochybovačně Edward, když jsme vystupovali z jeho vypůjčeného Volva.

„Ano,“ odpověděla jsem s úsměvem, „s tátou jsme sem chodívávali každý pátek a on si tu dával smažené hranolky se steakem. Šílela jsem z toho, protože měl špatný cholesterol, ale nikdy jsem s ním nehnula. A borůvkový koláč. Ten měl nejradši, a já vlastně taky.“

Edward se usmál, vzal mě za ruku a společně jsme vyšli schody ke vchodu. Známá zvonkohra mi skoro vehnala slzy do očí. Bylo zvláštní mít tu po boku Edwarda, na místě, kde jsem strávila polovinu mládí a zažila zde spoustu trapných okamžiků svého nepubertálního nudného života.

Inez za pultem si mě všimla okamžitě, jak jsme vešli. „B-bello?“ zakoktala se a vyvalila oči. „Ach bože, holčičko, jsi to ty?“ Vyšla zpoza baru a ruce si otřela do zástěry.

„Ahoj, Inez,“ zamávala jsem jí, nic jiného mě nenapadlo.

„Bello!“ vyhrkla a prudce mě objala, až jsem vyhekla. Tak vřelé přivítání jsem opravdu nečekala. „Tolik si nám chyběla,“ šeptala mi u hlavy a poté se odtáhla. „Vidíš, dokonce si mě rozbrečela,“ zasmála se, když si utírala mokré tváře.

„Prosím tě,“ posmála jsem se.

„Ale co to tu plácám. Pojď si sednout.“ A vtom zaznamenala Edwarda. S otázkou v očích na mě pohlédla. Trapně jsem si odkašlala.

„Inez, ehm, to je Edward Ferrini, můj přítel.“

Nadzvedla obočí. „Taky student?“

„Ne!“ vyštěkla jsem smíchy. „Seznámili jsme se v Itálii. Je Ital a pracuje-“ Zarazila jsem se, když jsem si uvědomila, že neznám ani jeho profesi. Tváře mi zahořely.

„Jsem podnikatel,“ okouzlil Inez blýskavým úsměvem a víc neprozradil.

„Vidíš?“ zasmála jsem se trochu hystericky, „je podnikatel.“

„Aha,“ vydechla trochu zaskočeně, ale rychle se vzpamatovala.

„No… posadíte se?“ optala se nás a mávla k boxům u vysklených tabulí.

„Určitě,“ odpověděla jsem, chytla Edwarda za ruku a odtáhla ho k mému oblíbenému, úplně poslednímu v rohu. Byl odtud krásný výhled na město.

„Dnešní menu,“ dodala Inez a oběma nám dala jídelní lístky. Vybráno jsem měla hned.

„Dám si smažený vepřový řízek s vlněnými hranolkami a tatarkou.“

„Dobře,“ zapsala si mou objednávku, „a tady mladík?“

„Já si nedám nic,“ řekl laskavě, „nemám hlad.“

„Nemáš hlad?“ ptala jsem se ho ohromeně. „Vždyť si musel jíst naposledy… v Itálii.“

„Mám, ehm, upravený jídelníček. Jsem zvyklý jíst po etapách.“

„Aha,“ vydechla jsem zmateně. Zatřásla jsem hlavou, abych se zbavila těch bizarních myšlenek, co mě začaly ihned bombardovat.

„Ani vodu?“ zeptala se ho Inez.

„Tu ano,“ přikývl. Stejně mi to přišlo divné. Komu dělá dobře nejíst celé hodiny? Fakt divný.

„Bello? Potřeboval bych s tebou něco probrat.“

„Ano?“

„Víš, nějak jsem si v tom spěchu nestihl zarezervovat pokoj v hotelu, a navíc-“

„Pokoj v hotelu? K čemu?“

„Nehodí se, abych s tebou byl u tebe doma.“

„Proč ne?“ zeptala jsem se ho nechápavě. To je snad první chlap na světě, co neskočí po šanci být se svojí přítelkyní sám v jejím domě. Teda, my sex provozujeme pořád, kromě těch posledních čtrnáct dní, co jsem byla indisponována, ale-

„Tvůj otec je v nemocnici a-“

„Mému otci si se zamlouval, poznala jsem to na něm. Takže si vůbec nemusíš dělat starosti s tím, jestli u nás můžeš zůstat, protože to je přeci jasná věc.“

„Bello-“

„Žádné odmlouvání,“ utnula jsem ho energicky, „prostě budeš bydlet u nás a tečka.“

Edward se uchechtnul. „Víš, že jsi sexy, když se čepýříš?“

„Co prosím?“ vyhrkla jsem.

„Vždycky ti v očích probleskují jiskřičky,“ pokračoval a já se nevím proč začala smát.

„Tak tohle je ta nejbláznivější věc, co mi kdy kdo řekl.“

Edward na mě mrkl, ale to už mi přinášeli obídek. Až teď jsem si vlastně uvědomila, jaký jsem měla hlad. Celé jsem to slupla ani ne za patnáct minut, z čehož mě pak rozbolel žaludek.

„Tak tomu říkám pořádná chuť,“ poznamenal Edward pobaveně a já se nad tím ušklíbla.

V bistru jsme strávili asi ještě půl hodiny, ale pak jsme zaplatili a rozhodli se vydat k tátovu domu. Mému starému domovu.

„Jsem ráda, že jsem tě viděla,“ poznamenala Inez. „Je mi jasné, že si přijela kvůli Charliemu. Teda, víš, co se mu stalo, že ano?“ dodala trochu se strachem v hlase.

„Samozřejmě,“ protočila jsem oči, „to je také hlavní důvod, proč jsem přijela.“

„To nevadí, i tak jsme rádi, že ses nám na chvíli vrátila.“

Usmála jsem se a rozloučila se s ní. Venku jsem se se nadechla čerstvého, na léto docela ledového vzduchu, a zalezla do auta.

Cesta domů netrvala dlouho a musím přiznat, že mi z ní mrazilo v zádech. Neříkám, že mám na Forks špatné vzpomínky, ale nezažila jsem tu zrovna šťastné období svého života. Musela jsem bydlet pod jednou střechou s člověkem, který byl sice můj otec, ale o kterém jsem skoro nic nevěděla. A na místě, které jsem nenáviděla. Bylo to tu tak jiné oproti slunnému Phoenixu a upřímně, ze začátku jsem to tu nenáviděla.

Táta to se mnou neměl jednoduché. Byla jsem uzavřená, tichá a bezproblémová dcera, kterou by si možná přál každý rodič, ale člověka s pramalou zkušeností s výchovou pubertálního dítěte to děsilo. Já však byla odmalička jiná. Co k tomu dodat, už od mala jsem byla vážná a mírná. Máma říkávala, že jsem se narodila už jako třicátnice. Dokonce jako novorozeně jsem prý byla přespříliš tichá a zamyšlená, což osobně nechápu. Jak může být malé dítě zamyšlené? No nic.

„A tady doleva,“ upozornila jsem Edwarda. Poslední zatáčka. A je to tady, naše ulice.

Pevně jsem se chytla držadla auta na dveřích, až mi zbělaly klouby. Netušila jsem, z čeho jsem tak nervózní. Bylo to iracionální, ale svým pocitům jsem poručit nedokázala.

„Tady, to je náš dům.“ Edward zajel na příjezdovou cestu a já se zhluboka nadechla. Vůbec se to tu nezměnilo, ode dne mého odjezdu. Bože, bylo to tak dávno. Mám pocit, jako by se to událo před staletími, i když pět let zas tolik není. Navíc jsem sem jezdívala za tátou na návštěvy.

Vystoupila jsem a zpoza otevřených dveří vzhlížela k domu.

„Bello?“

„Hm?“ broukla jsem myšlenkami jinde.

„Mám vyndat naše zavazadla, nebo to necháme na potom?“

„Ééé, vezmi je,“ musela jsem si odkašlat, protože můj hlas zněl jako od pravidelného kuřáka, „hned.“

„Bene.“ Edward se vydal ke kufru a já k hlavním dveřím. Namátkou jsem zkusila šáhnout pod květináč na okapu, zda tam ještě stále je náhradní klíč a… Bingo! Malý úspěch mi vyvolal úsměv na rtech a se skřípotem jsem odemkla.

V domě bylo šero, ale náhlý nával domoviny a prazvláštního štěstí mě zasáhl jako blesk z čistého nebe. Vešla jsem dovnitř a rozhlížela se kolem. Absolutně nic se tu nezměnilo. Můj poslední příjezd byl uskutečněný někdy v polovině pátého ročníku na vysoké na Nový rok. Vánoce jsem tehdy trávila u mámy.

„Kam to mám odnést?“ zeptal se mě Edward za mými zády.

„Do mého pokoje, zavedu tě tam.“ Vydala jsem se ke schodům a vyšla do prvního patra, kde se nacházela má ložnice. S rozbušeným srdcem jsem otočila klikou a vstoupila. Jakoby jsem se ocitla o pár let zpátky v minulosti. Vše zůstalo na svém místě. V policích byly mé oblíbené knihy, na psacím stole stál chátrající počítač z roku pět, vedle kterého však problikávala Wi-Fi kvůli připojení na internet, před okny visely vybledlé záclony a na posteli byla ustlaná fialová přikrývka, která se již určitě dlouho neprala. Vsadím se, že zapáchá zatuchlinou.

„Postav je támhle pod okno.“ Edward udělal, jak jsem řekla, a se zájmem si prohlížel můj pokoj.

„Co je?“ optala jsem se ho lehce podrážděně a zároveň pobaveně. Měl v očích takový prazvláštní třpyt.

„Nic, jen… je pro mě fascinující vidět místo, kde jsi vyrostla.“

„Ne tak docela,“ namítla jsem, „k tátovi jsem se nastěhovala ve svých sedmnácti, to už bych za dětský věk nepovažovala.“

„Když myslíš,“ pousmál se lišácky a posadil se do houpacího křesla, které stálo v rohu pokoje. Nadzvedla jsem obočí a usedla na postel v tureckém sedu. Chvíli jsme si navzájem hleděli do očí. Cítila jsem, jak se mě počíná zmocňovat chvění.

„Bello?“

„Ano?“

„Ještě na sebe budeme takhle zírat pár minut a skončíš se mnou ve své posteli. Úplně nahá.“ Zalapala jsem po dechu nad jeho promiskuitními slovy, ale uvnitř mě se všechno otřáslo. Ach bože, kéž by si pospíšil!

Ježíši Kriste! Já jsem opravdu nadržená! To mě podržte!

Hříšně jsem se usmála a provokativně se natáhla na přikrývkách. Vyloženě jsem si o to říkala.

Vtom Edward vydal zvuk, který se vůbec nepodobal lidskému, a ve vteřině se objevil nade mnou. Svou vahou mě přimáčkl k matraci.

„Ty potvoro,“ zavrčel mi těsně u rtů a následně vášnivě políbil. Horlivý polibek mi přišel jako učiněné afrodiziakum. Zbožňovala jsem jeho polibky, ale společně s lačnou touhou, která mě celou soužila, se to nedalo snést. Potřebovala jsem cítit jeho nahé tělo na svém.

Zašmátrala jsem rukama a překvapivě zručně jsem ho dostala z košile, která určitě stála učiněný balík. Já jenom, že to pár knoflíčků nepřežilo. No jo no, tak jsem tak šikovná nebyla.

„Edwarde,“ zavzdychala jsem, když jsem mu dlaněmi přejela po hladké, tvrdé, studené a neuvěřitelně svalnaté hrudi.

„Jseš si jistá, že už jsi připravená?“ zeptal se mě ochraptěle. „Ještě je čas to stopnout, dokázal bych se ovládnout. Ale jestli budeme pokračovat, nedokážu se zastavit.“

„Vypadám snad, že chci přestat?“ zavrčela jsem a nedočkavě si ho za zátylek přitáhla zpátky k ústům. Hrdelně zasténal a vzápětí mě pro mě záhadným způsobem vysvlékl z šatů. V okamžiku jsem se ocitla nahá s polonahým Edwardem na sobě, ve své posteli ve Forks, v Charlieho domě.

Tato zkušenost, jako by ve mně zbourala všechny dosavadní morální zásady, a doslova jsem se na Edwarda vrhla.

Prudce jsem si s ním vyměnila pozici a usadila se mu na klíně, kde se mu názorně vzdouval zavřený poklopec. Ďábelsky jsem se usmála a přejela mu po něm prsty. Sykl.

„Hodláš mě mučit dlouhou?“

„To záleží na tom, co si pod pojmem dlouho představuješ.“

Namísto odpovědi skučivě zasténal a zaklonil hlavu. Využila jsem příležitosti a přisála se mu na bělostný krk na místečko, kde mu tepal tep. Tedy, uvědomila jsem si zmateně, kde by mu měl tepat. Já však nic necítila. Neuvěřitelné, to je přeci nemožné, každý člověk má tep!

Nestihla jsem nad tím ale dál přemýšlet, jelikož mi toužebně stiskl půlky, a já neodolala a políbila ho. Myšlenky se mi hned rozutekly každá jiným směrem. Ach, takhle líbat by mělo být protizákonné! Ztrácela jsem se v měkkosti jeho rtů, v dravosti jeho doteků. Pohlcoval mě, přiměl mě zapomenout na sebe, na to, kde se právě nacházíme, zapomenout na všechno kromě toho slastného pocitu jeho rtů přitisknutých k mým.

Nedokázala jsem již déle čekat, sundala mu zbylé kalhoty a vychutnávala si pár vteřin výhled na jeho mocné mužství. Stále nechápu, jak mě může takhle veliký neroztrhnout vejpůl. Ách, ale techniku má vynikající.

Nechala jsem Edwarda, aby opět převzal iniciativu a jasně mu přitom dala najevo, že nestojím o dlouhou předehru. Trochu, opravdu maličko, jsem sebou strachy cukla, když se dotkl mé nové ozdobičky, a já očekávala bolest. Ale nic. Mé tvrzení se potvrdilo a rána z piercingu se mi již zcela zahojila. Díky bohu!

Edward mi započal sérii drobných vlhkých polibků dolů k linii krku, přes klíční kost až na bříško. Zachvěla jsem se, když mi polaskal pupík, a zalapala po dechu, když se jazykem dotkl pecičky na začátku mé štěrbinky. Bylo to vzrušující a nádherné. A když mi zabrouzdal mezi závojíčky, málem jsem spadla z postele.

Prováděl se mnou neskutečné, a já sténala tak hlasitě, že mě museli slyšet až v Číně. Cítila jsem, jak si hraje s mým piercingem, z čehož jsem se málem udělala. Mučil mě tím nejsladším způsobem, jaký existoval, a já si přála, aby nikdy nepřestal. I když, na druhou stranu…

Jazykem zajel hluboko, přehluboko do mě. „Ááách!“

Edward se odtrhl od mého pohlaví a vzhlédl zpoza mých roztažených stehen. „Děje se něco?“

„Nic!“

„Když žena obvykle křičí-“

„Prostě pokračuj!“

Koutky úst mu zacukaly a vytáhl se nade mě. Chtěla jsem začít protestovat, ale vtom do mě hladce, prudce pronikl, čímž pádem ze mě vyjel pouze další zdlouhavý sten.

„Lepší?“

„Mnohem, ale musíš začít přirážet,“ řekla jsem s uličnickým úsměvem.

„Ou.“ Jeho šibalský výraz mě usvědčil v tom, že si ze mě střílí. Zamračila jsem se a zavrtěla se. Sykl a já se zářivě usmála.

„Ty malá provokatérko,“ zavrčel a horlivě políbil. Současně začal přirážet a mé roztoužené tělo se počalo zmítat ve smyslném proudu čehosi.

Téměř ze mě vystoupil a zase přirazil, nával rozkoše byl destruktivní. Jeho rytmické pohyby mě nutily pohybovat pánví v souladu s jeho, a naše sounáležití bylo jako pohádka. Rozhoupal své boky, aby vystupňoval tlak svého pronikání, což mě málem odrovnalo. A k tomu zvýšil rychlost i sílu průniků. Málem jsem zemřela slastí.

Zoufale jsem toužila po vyvrcholení, jelikož se to nedalo vydržet.

„Edwarde, chci-“

„Vím,“ zavzdychal se zatnutými zuby, a ač to bylo nemožné, ještě přidal.

„Áááá!“ křičela jsem sladkou trýzní a najednou to přišlo. Mé tělo se otřáslo a napětí stočené do klubíčka se náhle uvolnilo. Křečovitě jsem se držela Edwardovo ramen a vnitřní svaly se stahovaly kolem jeho penisu. Škubala jsem sebou a vychutnávala si doznívání orgasmu. Někdy v té chvíli došel svého vrcholu i Edward a vstříkl do mě část svého semene. Zhroutil se na mě a oddychoval mi do krku.

„Ach bože, Bello.“ Přetočil se, aby mě neumačkal, a přitáhl si mě na sebe. Spokojeně jsem se mu uvelebila na hrudi.

„Víš, že jsem nikdy nezažila sex u sebe v pokoji? Máš tu čest být první.“

„No páni, to děkuji.“

Zasmála jsem se a políbila ho na hruď.

„Bylo to krásné,“ špitla jsem. Domácí atmosféra to vše přibarvovala do intimnějšího vnímání.

„Miluji tě,“ řekl jen.

„A já tebe, strašně moc.“

Ahojky, moc se omlouvám za to hrozné zpoždění, už to přesáhlo své meze a já vás zcela chápu, jestli jste na mě naštvaní. Opravdu mě to mrzí, ale já doopravdy nenašla čas, kdy bych si k tomu mohla sednout. Minulý týden mi začala autoškola, ve škole je to strašný, a do toho mám ještě cvičení. Z čehož vyplývá, že domů chodím po sedmé a to se pak ještě učím. Dnešní kapitolu jsem včera opravovala do dvanácti večer, ale nestihla jsem to dodělat. Dneska jsem ze školy přišla v šest, hrůza, máme do pěti odpoledne, takže hned jak jsem dorazila domů, sedla jsem ke kompu a začala opravovat. Netuším, jak to bude další týden, ale asi něco podobného. No, prosím, neukamenujte mě, když příští týden vydám jen jednu kapitolu, budu se snažit o dvě, ale je to poněkud těžké, když píšu po večerech a klíží se mi oči. Doufám tedy, že jsem vás neodradila a budete se dál těšit na pokračování mé povídky. Dávat sem dnes limit je pro mě trapné, ale přesto bych byla ráda, kdyby tu počet 20. komentářů byl. Vaše autorka LadyS. :)

Autor: LadyS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Skrytá touha - 16. kapitola: