Pátá kapitolka Sirotčince. Tahle je psaná z pohledu Ellie. Proč vlastně nebyla na místě, když Seth dorazil? Co se stalo mezi tím? Ale hlvně, co se stalo potom?
24.10.2010 (19:30) • LeeLee • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1474×
Od doby, co Setha odvedla jeho sestra, jsem ho neviděla. Co se to s ním dělo? Jakoby měl vybuchnout nebo něco takového. Nechápala jsem to.
Sedla jsem si v autobusu vedle Mandy a Seleny. Ani tentokrát jsem se nezapojila do jejich hovoru na téma zadek angličtináře, to mě fakt nezajímalo. Autobus zastavil jako vždy před děcákem, tak jsem vyskočila, mávla na Rjeje, našeho řidiče. Vzhledem trochu připomíná toho řidiče ze Simpsonových, Otta. Akorát nefetuje.
„Ahoj, Ronno! Jsme tady!“ houkla jsem na ni z haly. Místo Ronny se však ze dveří vyřítila malá Lulu. Je to rozkošná, blonďatá holčička, kterou si už brzo odvede nová rodina. Jsou jí asi tři roky.
„Ellie!“ vypískla nadšeně a vyskočila mi kolem krku.
„Ahoj, Lulu. Neměla bys spinkat?“ zeptala jsem se jí.
„To by teda měla!“ Zvedla jsem hlavu. O rám dveří se opírala Ronna.
„Necu já spinkat!“ odmlouvala Lulu sladce.
„A když půjdu s tebou?“
„Jjjo!“ radovala se malá.
Vzala jsem ji do náručí a odnesla do postele. Vzala jsem knížku a četla jí pohádku. Nakonec sladce zívla a usnula. Potichu jsem se vypařila z jejího pokoje a šla k sobě. Zapnula jsem počítač a přihlásila se na Facebook. Seth je online. Chvíli jsem přemýšlela, jestli mu napsat, a nakonec jsem se rozhodla, že ano.
Ellie: Ciao.
Seth: Ahoj.
Ellie: Jak se máš?
Seth: Zatím fajn. Ty?
Ellie: Taky fajn. Jsi už v pořádku?
Seth: ?
Ellie: Dnes jsi nevypadal nejlíp, když tě sestra odvedla. Mimochodem, děkuju.
Seth: Za co?
Ellie: Žes mě bránil. Bylo to od tebe hezké.
Seth: Nemáš zač.
Ellie: Nemohli bychom se sejít?
Seth: OK, kdy a kde?
Ellie: Za hodinu v caffé v centru?
Seth: Budu tam.
Zavřela jsem okno s chattem a přemýšlela, co na sebe. Rozhodla jsem se nejdřív udělat si make - up. Samozřejmě jsem se vysprchovala a umyla si vlasy. Zatímco jsem si je sušila fénem, dál jsem rozebírala, co na sebe.
Jindy bych touhle dobou už byla na cestě, ale jemu jsem se chtěla líbit. Nakonec jsem si vzala fialové tričko a přes něj černou vestičku. K tomu černé jeansy a fialkové balerínky. Pak jsem si udělala odpovídající make - up, zdůraznila jsem svůj bledý obličej, oči orámovala černou tužkou a řasy přejela řasenkou. Na rty jsem si nanesla bezbarvý lesk.
Vyběhla jsem z děcáku a nasedla na první autobus do centra. Nechtěla jsem jezdit na kole. Pro jistotu jsem si vzala i peněženku, abych za sebe mohla zaplatit. Pozvala jsem ho tam přece já, nemůžu čekat, že to bude platit on.
Autobus se zasekl v dlouhé koloně. Auta netrpělivě troubila a řidič busu se vztekal. Sledovala jsem, jak policie kontroluje jedno auto za druhým. Čas se nekonečně vlekl. Pět minut, deset minut, a tak dál a dál.
Čas schůzky se neúprosně blížil. Nakonec nás celkem rychle pustili dál. Autobus zastavil na zastávce a já z něj vyskočila. Rozhlédla jsem se na obě strany a přeběhla silnici na druhou stranu. Běžela jsem v balerínkách kolem obchodů, u kterých jsem si s velkou oblibou prohlížela výlohy, a kde bych se za jiných okolností zastavila.
Kavárnu už jsem měla na dohled. Rychle jsem mrkla na hodinky. O deset minut později. Rozrazila jsem dveře kavárny. Obrátily se ke mně upřené pohledy, ale jeden chyběl. Zrudla jsem a sedla si k volnému stolku. Buď jsem tady dřív, nebo později.
„Co si dáte, slečno?“ Zvedla jsem hlavu a podívala se na číšnici. Byla to odbarvená blondýna, určitě asi pětadvacetiletá.
„Colu Light, prosím,“ objednala jsem si. Přikývla a odešla. Seděla jsem dál u stolu a netrpělivě pomrkávala na hodinky. Servírka mi přinesla Colu a já jí poděkovala.
Usrkávala jsem Colu ze skleničky a on stále nešel.
Proč se na mě vykašlal? To mu na mně nezáleží? Ale proč by mě tedy bránil? Jen proto, že myslel, že je to jeho povinnost, nebo co? Ale proč by tedy souhlasil s touhle schůzkou?
Zatímco jsem o tomhle přemýšlela, čas nemilosrdně běžel kupředu. Všimla jsem si na sobě několika zvědavých pohledů. Podívala jsem se vlevo a všimla si dívky s povytaženým obočím. Určitě myslela na to, co všichni ostatní, že jsem chudinka, které nepřišel přítel.
Cítila jsem, jak se mi oči začínají plnit slzami. Mávla jsem na tu blondýnu, že chci zaplatit. Roztřeseně jsem z peněženky vytáhla peníze a položila je na stůl. Nezajímalo mě, jestli jsem dala moc a mají mi vrátit. Chtěla jsem být co nejdřív z toho podniku venku. Normálním krokem jsem vyšla ven, ale přede dveřmi jsem se usedavě rozplakala. Rozběhla jsem se pryč. Nechtěla jsem tam stát, a tak jsem běžela kam mě nohy nesly. Oči jsem měla plné slz, takže jsem neviděla na cestu. Zakopla jsem a upadla. Ruce jsem měla odřené a z kolena mi tekla krev. To jsem celá já.
Zahnula jsem do nějaké uličky. Nebylo v ní nic, než popelnice. Svezla jsem se k jedné z nich a brečela jsem.
„Elizabeth?“ ozvalo se nade mnou. Zvedla jsem hlavu.
Autor: LeeLee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sirotčinec - 5. kapitola:
Kdy budes pokracovat ve psani povidka je napinava a uz se moc tesim na dalsi dily
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!