Tohle je moje první "dvourázovka". Bude na dvě části. Abych vám to shrnula: vypráví o Belle, která se po Edwardově odchodu dostane do......"nemocnice". Přečtěte a uvidíte. :)
19.08.2009 (08:30) • SeYbinKa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1800×
Šílený dům
1 část:
Miley:
Šla jsem opět do práce, asi před dvěma lety k nám přišla nová pacientka. Jmenovala se Isabela Swan. Teď je jí 20 let.
Jsem o dva roky mladší než ona, ale za ty dva roky jsem si k ní vytvořila citové pouto. A i ona mi, dá se říct, věřila. Chodila jsem za ní denně a tak mě k ní přidělili jako ošetřovatelku.
Bella je zvláštní případ, ne ojedinělý, ale zvláštní. Pořád dokola mluví o nějakém Edwardovi, o tajemství a že ho nikdy nikomu neprozradí. Po nějakém čase mi prozradila, že Edward, byl její přítel. Bylo to, když jí bylo 18.
To byla bohužel, ale jediná souvislá věta, kterou mi o něm řekla.
Už jsem byla u jejích dveří. Tak jsem zaklepala a vešla dovnitř. Bella seděla na zemi před zrcadlem a houpala se dopředu a dozadu. Když jsem zavřela dveře, slyšela jsem, jak si něco mumlá.
„Edwarde, můj Edwarde, proč si mě opustil? Vaše tajemství je u mě v bezpečí. Nikomu to neřeknu. Oslava, papír, oslava papír, krev. Edwarde, našla jsem tě. Svítí slunce, nemůžeme jít ven, Edwarde, nemůžeme, slunce, ven, svítí.“
Chudák Bella pomyslela jsem si a po jejích slovech jsem se koukla z okna. A opravdu, slunce si našlo cestu skrz husté mraky.
Bella nikdy nechtěla chodit na slunce. A když už jsme ji tam vytáhly, začala křičet, že tak poznáme, že jsou odlišní a že tak prozradí jejich tajemství.
„Ahoj Bello, jakpak se dneska máš?“ Bella se na mě otočila, když mě uviděla na tváři se jí rozlil úsměv. „Koukni, koukni, našla jsem ho, je tady.“ Až teď jsem si všimla, že něco žmoulá v ruce. Když mi to ukázala zůstala jsem zírat na fotografii úžasného mladíka, který vypadal jako anděl a vedle něj stála krásná, štěstím zářící dívka plná života.
Byla to Bella, to jsem poznala, byla vlastně stejná, ale teď………teď se jí v očích místo štěstí zračilo šílenství, které mě i mým koleginím, někdy nahánělo strach.
„Kdo je to Bello?“ zeptala jsem se jí a ukázala na anděla na obrázku.
„Ty ho nepoznáváš? Vždyť jsem ti o něm vyprávěla, jeho medové vlasy a zlaté oči……“ zasněně zavřela oči.
Po chvíli je otevřela a to šílenství bylo všude, až v nitru její duše. „To je přece Edward……můj Edward“ řekla a šla k oknu, ale jen tak, aby na ni a na jeho fotku nesvítilo slunce, sedla si do tureckého sedu, fotku si přitiskla k hrudi a nepřítomně zírala z budovy ven velkým otevřeným oknem.
Skoro se mi nahrnuly slzy do očí. Vůbec se to s ní nezlepšilo. Zkoušeli jsme snad už úplně všechno. Najednou někdo zaklepal a já se otočila a řekla „dále“ Bella stále zírala z okna ven a ukazovala té fotce okolí.
Ve dveřích se objevila hlava mé kolegině a ta se rozhlížela po pokoji, chvíli jí trvalo, než mě našla. Bella měla opravdu velký pokoj. Když mě spatřila, rychle vyhrkla. „Ahoj Miley, představ si. Bellu přišli navštívit nějací lidé.“ Vykulila jsem na ni oči. Bellu nikdo nebyl navštívít už přes rok a půl. Ano ze začátku jsem chodili její rodiče, ale potom, já nevím, asi už neměli sílu dívat se na utrpení, kterým jejich dcera prochází. Jednou se tu objevil jeden zvláštní chlapec. Jmenoval se Jacob. Bella byla hrozně ráda, když ho viděla. On to ale nějak nezvládal. A potom jsem ho tu už nikdy neviděla.
„Oh, aha no dobře nevíš kdo to je?“ Zeptala jsem se jí, ale ona jen záporně zakroutila hlavou. „Ne, bohužel ne.“ pokrčila rameny a tázavě se na mě podívala.
„Dobře, pošli je sem, budu čekat před dveřmi, abych je na to aspoň trochu připravila.“ Pochopila a šla pro ně.
„Bello, jdu na chvíli pryč, ale za pár vteřin jsem zpátky ano?“ Nic. Seděla jako před tím. Ale věděla jsem, že mě slyšela.
Vyšla jsem tedy před její pokoj. Za chvíli přišlo sedm lidí. Všichni byli jako andělé. Moment andělé……pořádně jsem si je prohlédla a pak jsem narazila na obličej, který mi byl až nepříjemně známý. Byl to Edward. A podle Bellina vyprávění ta maličká byla Alice, ten s ni Jasper, ten velký byl Emmett, krásná blondýnka Rosalie, sympaťák byl Carlisle a „maminka“ Esme.
Zaraženě jsem na ně koukala……s trochou nenávisti. Jak to mohli Belle udělat.
Slova se ujal Carlisle. „Ehm. Dobrý den, jmenuji se Car……“ nedořekl, protože jsem mu skočila do řeči.
„Já vám jak se jmenujete, jste Carlisle, nemýlím se?“ Byl trochu zaskočený, ale pokračoval.
„Ano, přesně tak. Víte, slyšeli jsme, že je tu jistá dívka……Isabela Swan.“ Při tom jméně sebou všichni trochu trhli a na tváři Edwarda se zračila bolest.
„Ano, vskutku je tady. Ale, proč jste z ničeho nic přišli?“ Nedalo mi to, prostě jsem se musela zeptat. „No, ono je to složitější.“ Řekl opět Carlisle a sklopil oči.
„Jak se sem dostala a co s ní je?“ Zeptala se Alice. To byla těžká otázka, to by snad měli vědět oni JAK se sem dostala a hlavně koho to byla příčina. Ale udržela jsem svoje emoce na uzdě a slušně odpověděla.
„No, jak se to vezme, přivezli nám ji sem asi před dvěma lety. To jí bylo 18…………
Autor: SeYbinKa, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Šílený dům 1/2:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!