Takže tady máte pětku. Docela důležitý díl, ale né moc napínaví. Smail se konečně ovládne... ale to až v textu. Moc si to užijte a prosím napište mi nějaký ten komentář a hlavně jestli má ještě cenu pokračovat. Minule jsem zase skončila s 50 shlédnutími a to mě nebaví. Takže vás prosím o nějaký komentář, kritiku, cokoliv... Díkys Vaše Enely :-*
30.09.2009 (13:45) • Enely • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 884×
„To zvládneš, neboj.“ Řekla mi Alice vesele.
„Myslíš?“ Zeptala jsem se.
„Jistě, on stojí na druhé straně a čeká na tebe. Soustřeď se jen na to.“
„Tak jo já jdu.“ Přehodila jsem si kapuci přes hlavu, vytáhla rukávy a vyrazila. Šla jsem se kloněnou hlavou. Koukala jsem se jen na dlažbu přede mnou. Dnes už to byla asi desátá ulice, jako každý den. Alice a ostatní měli zrovna prázdniny, takže se vždy někdo nabídla, že pojede s námi. Hlavní byl Jesper. Snažila jsem se necítit vůni lidí, kteří šli kolem mě. Bolest se mi zařezávala v krku, ale já jsem myslela jen na svůj cíl. Cítila jsem slabý náznak jeho vůně, už to není daleko. Pomalu jsem zvedla hlavu a rychle se podívala. Nejsem ještě ani v půlce. Uvědomila jsem si zoufale. Ach jo. Cítila jsem, že už se dlouho neudržím. Začali mi otupovat smysly a před očima se mi začal dělat rudý opar. Lovecká euforie. Zastavila jsem se. Cítila jsem, jek ke mně kráčí upír, podle vůně Jesper. Zvedla jsem ruku, na znamení, že je vše v pořádku. Všechno své koncentrovala jsem se na jeden jediný pod. Smysly jsem měla otupené pořád, ale ne kvůli euforii lovu, ale kvůli soustředění. Musím si najít bod v mozku. Jeden bod, na který se budu vždy soustředit, když budu mezi lidmi. Všechnu svou sílu jsem soustředila tam. Ovládla jsem se. Má duše je silnější než upíří pudy. Jsem ten, kdo velí tomuhle tělu. Vrátila se mi moc, kterou už jsem opravdu dlouho postrádala. Znovu jsem zvedla hlavu. Sluníčko nesvítilo. Sundala jsem si kapuci. Mé opravdu dlouhé a úplně rovné světle blonďaté vlasy, se rozletěli do všech stran. Zvedla jsem hlavu a podívala se na Džeje. Zašeptala jsem:
„Miluji tě.“ Za chvíli se mi dostala stejná odpověď, já jsem neváhala a rozběhla se ulicí. Byla jsem pro tento život předurčená, tak ho budu žít. Lidé kolem na mě zírali. Moje oblečení bylo černé, abych lehce zapadla, o to víc byly mé vlasy v kontrastu. Džej mi říkala mnohokrát, jak jsem krásná. Měla protáhlé jasné oči, a hezky vykrojená ústa, která měla jasně červenou barvu, měla jsem ráda svoji upíří podobu. Cítila jsem vůně kolem sebe, ale lidé mi nevadili. Doběhla jsem k Džejovi a skočila jsem mu do náruče. On mě vesele chytila a protočil se semnou, pak mi věnoval dlouhý polibek. Usmála jsem se na něj.
„Copak?“
„Lidé mi nevadí, chceš to vidět?“
„No to teda chci, řekl na oko nevěřícně.“
„Tak jo.“ Řekla jsem a vyskočila jsem mu z náruče. Pomalu jsem šla k jednomu člověku. Vyměřila jsem si to akorát tak, abych se s ním setkala u jedné reklamy, kde byl chodník zúžený. Naklonila jsem se k němu, co nejvíc to šlo, aby to zase nevypadalo podezřele. Zabočila jsem do postraní uličky a pak se rychle vymotala zase na hlavní cestu k Džejovi.
„Tak co už mi věříš?“
„Jasně, miláčku.“ Řekla a políbil mě, pak mě chytl za ruku a došli, jsem zpět ulicí k autu. Tam jsem se ovšem musela Džejovi vyvlíknout, protože na mě skočila Alice.
„Smile, ty jsi to dokázala!“ Křičela.
„Já vím.“
„Ježíš, já mám radost. A budeš s námi chodit do školy a na lov a…“ Chrlila ze sebe.
„No s tou školou ti to nechci kazit, ale jsem trochu starší než vy.“ Škádlila jsem ji.
„No ono se to nějak vyřídí.“ Řekla rozhodně. Mezitím k nám došel i Jesper.
„Blahopřeji, Smail.“
„Díky, Jaspre. Já jsem tak zvědavá, co tomu řeknou ostatní.“ Řekla jsem a nasedla si do auta.
Autor: Enely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Síla duše 5. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!