Omlouvám se za zpoždění, ale je trochu delší než ty ostatní. Takže ve třetím díle se Smail učí jíst zvířata. Je to takový spojovací díl. To důležité se tam nevešlo a kdybych to zkrátila bylo by to krátké moc. Jméno Ídžej mi taky nesedí, ale bylo v knížce. Takže si to vychutnejte. doporučiji písničku, při které byla povídky vytvořena http://www.youtube.com/watch?v=rov3pV9PsRI&feature=related Přeji vám příjemné počtení a moc vás prosím o komentáře. Moc mi pomáhají, slibuji, že příští díl bude zase trochu zábavnější. :-))
23.09.2009 (13:15) • Enely • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1004×
Koukala jsem, jak spí. Bylo to krásné. Jeho tělo leželo natažené na posteli a v pravidelných rytmech oddychovalo. Dotkla jsem se jeho světlé hladké, ale horké pokožky. Viděla jsem, jak se ve spaní zachvěl. Byla jsem moc studená. To co jsem právě prožila, bylo to nejlepší v mém životě. Pořád jsem čekala a čekala a ono pořád nic a teď najednou. Když jsem ho tam viděla, cítila jsem, jakoby se můj osud naplnil, proto jsem udělala to, co jsem udělala. Jako člověk jsem byla hodně stydlivé vůči nějakému vztahu, a když se ze mě stal upír, ještě se to zvětšilo. Ostatní u nás v armádě, jestli se tomu tak dá říct, si vztahy mezi sebou opravdu užívali. Já ne, čekala jsem na toho pravého a to se povedlo. Jsem šťastná, ano jsem šťastná.
„Ahoj Smile.“ Řekl a usmál se na mě. Usměv jsem mu automaticky oplatila. Viděla jsem jak světlo v jeho těle září, jako jiné, než jsem viděla. Byl zvláštní, protože to nebyl ani člověk ani upír. Jeho kužel světla olizovaly plameny ohně. Nádhera. Byl to skvělý pocit vidět něco, co ostatní nevidí.
„Ahoj, jak ses vyspal?“
„Krásně.“ Posadil se a položil mi ruku na čelo. Myslela jsem, že mě chce pohladit, ale místo pohlazení se mi v mozku začaly otvírat nějaké obrazy. Jeho mysl. Ukazoval mi svůj sen. Koukla jsem se na něj.
„Ano to je má schopnost. Ty vidíš život v ostatních, já jim můžu přenést něco, co vidím já. Jsem přesný opak matky a otce dohromady. Bella je štít a Edward čte myšlenky.“
„Co budeme dneska dělat?“ Zeptala jsem se jemně.
„No nejdřív, bych měl takový malý nápad. Rodiče se ještě nevrátili z lovu, takže. A pak by, jsem ti měl ukázat zbytek domu a okolí, kam chodíme lovit a …“
„Pššš…, času budeme mít ještě spousta, musíš mi přesně vysvětlit tvou podstatu, chci poznat tvou rodinu, chci se naučit ovládat svou žízeň, ale teď milý Ídžeji…“ Řekla jsem a stiskla jsem jeho rty na t moje.
„Smile, oni ale za chvilku přijdou. Ne že by mi to vadilo.“ A znovu mi přiložil ruku na čelo. Ukázala mi, jak často musel odcházet z domu. Chytil mě kolem pasu a pak už jsme nemluvili.
„Už jsou tady.“ Zašeptala jsem.
„Já vím. Zůstaň tady. Alice je maniak na oblečení ona ti něco půjčí. Jen tam doběhnu.“ Dobře řekla jsem a vtiskla jsem mu polibek na tvář. On si oblékl kalhoty a utékal dolů. Měl krásné vypracované tělo. Světlou kůži a skoro blonďaté vlasy. Jasně zelené oči mu zářily v obličeji. Byl krásný jako Edward, ale měl i Belliny jemné dívčí rysy. Byl prostě nádherný. Slyšela jsem, jak dole mluví.
„Ahoj Džeji.“To asi řekla Bella
„Ahoj, kde je Alice?“ Zeptal se jí.
„Támhle jde.“ Odpověděla.
„Ahoj Alice mohla by, jsi na minutku?“
„Jasně, to oblečení je připravené na hromádce ve tvém pokoji.“
„Díky.“
Alicin dar mě ohromoval. Ano nebyla to schopnost, ale dar. Vstala jsem a šla hledat tu hromádku s oblečením. Ležela hned vedle postele. Rychle jsem si oblečení oblékla. Byly to jednoduše střižené jeansy a krásný top s jemným vzorem. Bylo příjemné, mít na sobě něco hezkého a příjemného. Slyšela jsem Džeje, jak jde do pokoje. Sedla jsem si do postele a chvilku přemýšlela, kam mě ten osud dostal.
„Smail, půjdeme na lov? Ono mi trochu vyhládlo.“
„Dobře, ale já jsem měla včera a mně to stačí jednou za dlouhou dobu. Jo ataky si určitě zničím to oblečení.“ Mluvila jsem se skloněnou hlavou. Věděla jsem, že on je „vegetarián“. Ale když jsem se zmínila o oblečení, začal se smát. Zmateně jsem se na něj koukla.
„Smail, oblečení je u nás to poslední o čem si můžeš dělat starosti. Alice je přímo továrna na oblečení. Je jím posedlá!“ Slyšela jsem, jak se dole Alice směje. Pak řekla:
„Tak ti teda děkuji, ale pro tebe už mám připravenou malou šatnu.“ Džej protočil oči.
„Ona je šílená.“ Pošeptal mi do ucha a pak mě políbil.
„Hele, já jsem myslela, že jdeme na lov.“ Oznámila jsem mu
„Dobře.“ Řekl zklamaně, pak mě čapnul a vyskočil se mnou z okna. Rozběhla jsem se, ale on mě nestíhal. Běžela jsem zpátky k němu a vzala ho na záda.
„Hele takhle to, ale nemá být, neměl bych na zádech nosit já tebe?“
„Nejspíš.“ Řekla jsem, ale pak jsem nás shodila do trávy. Uprostřed lesa, daleko od domu.
„Tak jak je to teda s těmi zvířaty?“
„Prostě přijdeš a zakousneš se, není to tak hrozný.“ A začal se smát.
„To si ti to mluví.“ Pití jiné než lidské krve mě děsilo.
„Tak si to pojď zkusit. Zavětři, vydej se po směru, přiběhni, ničeho si nevšímej a dělej to, co ti říkají instinkty.“Poradil mi.
„Dobře.“ Souhlasila jsem opatrně. Zavřela jsem oči a větřila. Nějaké ty zvířata tam byly, ale byli to zvířata! Přestala jsem myslet a nechala se unášet svými smysly, jak mi radil. Cítila jsem něco na severu, možná nějaké stádo, stáli. Rozběhla jsem se A Džej mě následoval. Já jsem si ho ale nevšímala. Rychlostí světla jsem doběhla ke stádu, pomocí smyslů našla nestatnějšího jedince a zaútočila. Smrděl, ten jelen prostě smrděl, ale jakmile upír vyrazí na lov, není mu rady ani pomoci. Zakousla jsem se do jeho měkkého hrdla a vychutnávala si ten slastný pocit sladké krve na jazyku. Teda tahle byla dost hořká, ale v tu chvíli mi to nevadilo. Problém byl, že krev v jelenovi začala docházet a já jsem měla pořád hrad. Taky se začal projevovat můj zlozvyk trhání končetin…. Ne, před ním ne. Nejsem zvíře.
Autor: Enely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Síla duše 3.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!