Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Shoot him! - Kapitola 18.

11.11.2010 (09:15) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1519×

Kapitola 18. – Zkušenosti

Bella

I když jsem Edwardovi řekla, že má Emmetta zachránit, seděl pořád u mě. Pak už jsem se ale nadechovala do poslední chvíle mého života. Dál jsem už jen říkala svoje pocity, abych Edwardovi mohla na sklonku života říct, že ho miluju. Když už se mi zavíraly oči proti mé vůli, uslyšela jsem Alicin hlas a od té chvíle se začaly věci dít hrozně rychle. Na sobě jsem ucítila něco studeného, a pak se mi do těla začala rozšiřovat neuvěřitelná bolest. Jako kdyby mi propalovali každou buňku zvlášť. I když jsem prosila o smrt, nic se nestalo a já doufala, že až to skončí budu někde v nebi a budu moct najít Petera, a proto když jsem se probudila a uviděla kolem sebe Edwarda i s jeho rodinou, divila jsem se, co se stalo. Teď jsem v lese za Forks a poslouchám rady Edwarda. Jakmile nám Edward povolil se vzdálit a začít lovit, odběhla jsem dál od něj, abych si všechno srovnala v hlavě. Samozřejmě, že jsem Edwarda milovala a nehodlala na tom nic změnit, ale to, že bych alespoň jednou uviděla Petera, aby mi to všechno vysvětlil, bych brala jako celkem dobrou alternativu za to, že už Edwarda nikdy neuvidím. Svým způsobem jsem byla zklamaná, že nemám ani malou naději v tom, že Petera uvidím, ale zase jsem nesmírně šťastná, že můžu být Edwardovi po boku na celou věčnost.

„Bello, co se stalo, proč nelovíš?“ zeptal se mě Edward, který vylezl z poza stromu.

„Já jenom přemýšlím,“ řekla jsem mu a pořád seděla na kameni, co tu byl. Edward si sednul na zem přede mě a já jsem mu tak viděla do jeho dokonalých zlatých očí.

„A nad čím?“ zajímal se Edward.

„Víš, ale ono se ti to nebude líbit,“ varovala jsem ho.

„Já to snad přežiju, jen do toho,“ pobídl mě Edward.

„Víš, když mě postřelili, a já pak následně cítila velkou bolest, myslela jsem si něco ve smyslu, že procházím očistcem, a pak když to přestalo, myslela jsem si, že jsem v nebi nebo někde v posmrtném životě a já se těšila na to, že uvidím Petera a on mi konečně všechno dopodrobna vysvětlí. Proto jsem se ptala, co se stalo, když jsem uviděla kolem mě tebe a tvoji rodinu. Ne, že bych nebyla ráda, že vidím tebe, a že jsem tak nějak živá, jenom jsem pocítila zklamání z toho, že se nikdy nedovím, co se Peterovi honilo hlavou, když jsme byli v Iráku,“ vysvětlovala jsem Edwardovi a cítila se jako, když se mu přiznávám z nevěry. Po pravdě mi připadalo, že se i tak tváří.

„Takže, se na mě zlobíš, že jsem nechal, aby tě Carlisle proměnil v nesmrtelnou?“ ujasňoval si Edward.

„Ne, nezlobím se, že jsem nesmrtelná, protože díky tomu můžu být s tebou napořád, a taky sama můžu chytit Rektora,“ řekla jsem mu, ale on stejně vypadal, že si myslí, že se na něj zlobím.

„Víš, Bello, já v tom mám zmatek. Kdyby jsi mě milovala, tak jako já tebe, nevadilo by ti, že jsi teď jako já, jenže ty tady sedíš a říkáš mi něco, co prostě nemůžu pochopit,“ řekl mi Edward se smutným tónem v hlase.

„Dobře, já se ti to tedy pokusím vysvětlit, ale nesmíš zapomenout, že mi opravdu nevadí, že jsem jako ty, protože tě miluju a na tom nikdo nic nezmění,“ řekla jsem mu na začátek mého vysvětlování.

„Takže, mě doopravdy miluješ a ani Peter s tím nehne?“ zrekapituloval si Edward. Jenom jsem mu na to kývla.

„Tak teď vysvětlování. Musíš se vžít jakoby do mé role a já budu jako v Peterově. Řekněme, že už spolu nějakou dobu spolupracujeme a zároveň se i milujeme. Myslíš si o mně, že bys mi mohl svěřit život do vlastních rukou a že bych za žádnou cenu nemohla zradit, jak tebe tak svoji vlast. Jenže já se potají věnuji činnosti v Jádru a při jedné misi, na kterou jedeme společně, mám někoho zabít, tak aby se o tom nikdo nedozvěděl a ještě ke všemu je to zkouška. Ale nešťastnou náhodou se k mému činu dostaneš a v podstatě nevíš, jak máš jednat. Ale pak nad tebou vyhraje naučený reflex ochraňovat tuhle zemi a uděláš to, co máš. Prostě mě zabiješ. Najednou se, ale v tobě budou hádat dva hlasy jeden ti říká, že jsi udělal dobře a druhý zase, že to byla neuváženost, protože mě stále miluješ a nedokážeš se srovnat s mojí ztrátou. Nechtěl by jsi tedy vědět, proč jsem byla v Jádru a proč jsi mě musel zabít a konečně tak na sto procent zapomenout?“ vysvětlovala jsem mu dlouze. Edward během vyprávění vypadal chápavěji než před tím, ale jakmile jsem znovu řekla o mé smrti, vypadal až nepříčetně.

„Když jsi to podala takhle, tak nevím, kdo by to nepochopil. Já tě stejně asi nikdy úplně nepochopím, protože jsem se ještě do nikoho takhle nezamiloval, to až do tebe,“ řekl mi Edward a políbil mě. Chtěla bych ho líbat pořád a furt bych neměla dost, jenže moje hrdlo si vymýšlelo něco jiného. Nakonec jsem se od Edwarda odtrhla. Ten na mě koukal nechápavě a já mu to jediným slovem vysvětlila. Edward si okamžitě začal hrát na mého učitele, já se řídila podle jeho rad. Lovili jsme to, co nám pod ruku přišlo. Sem tam z lesa se ozval Emmettův smích následován Roseniným. Když jsme dolovili Edward nám řekl, že bude nejlepší, když půjdeme k nim domů. Když jsme přišli, v domě už na nás čekali ostatní.

„Alice, je základna zabezpečená?“ zeptala jsem se, když mi došlo, že už u nás nikdo není.

„Neboj, je pod zámkem, jak jen je to možné,“ potvrdila mi Alice a já si sedla na gauč vedle Edwarda.

„Víte, jedno nechápu, když jsem byl u vás na základně, viděl jsem tam lékárničku, jakou skoro nemají ani v naší nemocnici a toho prostoru a různých věcí, jak rychle se to dalo vybudovat, když já osobně jsem si skoro ničeho nevšiml,“ sdělil nám Carlisle.

„Na to mám jednoduchou odpověď. Delší dobu před tím, než jsme dostali tenhle úkol, se objevil Edward na jedné bezpečnostní kameře při své práci, v CIA se šuškalo, že tam někdo bude vyslán, aby to prošetřil. Nakonec se našel dříve tenhle vojenský bunkr z dob ještě Studené války, a protože se nepoužíval a nedopatřením úřadů se nad ním vystavil domek, tak ho CIA odkoupila a nějak to propojila a vybavila jako jednu naší základnu,“ vysvětlil Emmett všem.

„Jak jsi se tohle všechno dozvěděl?“ zeptala se Rose. Emmett se na mě podíval.

„Sekretářky vědí všechno,“ odpověděli jsme nastejno a zasmáli se tomu.

„Ale jestli to byl vojenský bunkr, tak by tam měl být i jiný vchod, ne?“ zauvažoval Jasper.

„Jo, to by měl,“ dal mu za pravdu Emmett.

„No, ale nechme toho tlachání, agenti musí jít pracovat a konečně potopit Jádro,“ řekla jsem nakonec a v mžiku byla u dveří a chtěla jít k nám na základnu a začít řešit věci.

„Bello, kam si myslíš, že jdeš?“ chytl mě za paži Edward.

„Dělat svoji práci,“ odpověděla jsem mu stroze a vyškubla ruku z jeho sevření.

„Jo, Bella má pravdu, nemůžeme tady jen tak sedět na zadku,“ přidal se ke mně Emmett a společně jsme chtěli vyjít ze dveří, ale všichni ostatní se proti nám postavili a nechtěli nás pustit dál.

„Nikam jít nemůžete,“ prohlásil Edward a vypadal, že to myslí opravdu vážně.

„Edwarde, neblbni, co bys dělal na mém místě?“ zeptala jsem se ho a myslela, že odpoví jinak.

„Být tebou, tak bych nás poslouchal na slovo, nemáš takové sebeovládání, abys mohla chodit po městě jen tak a navíc tvoje oči ti to taky nedovolují,“ řekl mi Edward a já se nad jeho odpovědí pozastavila. Jak jako myslí, že mi to moje oči nedovolují? Odpověď mi dala Alice, která přede mě a Emmetta postavila zrcadlo a já se zakoukala na svoje nové já. Jestli mi předtím všichni říkali, že jsem opravdu svůdná agentka a na svůj vzhled dokážu dostat jakéhokoliv padoucha, nevím, co by říkali teď. Pozorovala jsem svoje nové já a jedině na co jsem si nemohla zvyknout, byly ty karmínově rudé oči, co dominovaly mému obličeji. Koukala jsem na sebe a přesvědčovala se, že se mi to opravdu nezdá. Přemýšlela jsem, kam se poděly moje čokoládově hnědé oči a Emmettovy krásně modré, co mu krásně doplňovaly jeho uhelně černé vlasy. Koukala jsem na svoje nové svůdné křivky a zároveň i na Emmettovy snad ještě větší vyrýsované svaly. Pak jsem znovu vzhlédla na Edwarda.

„Až na ty oči to jde, takže nevidím problém, proč nevyjít na ulici,“ řekla jsem mu a Emmett horečně přikyvoval hlavou.

„Bello, ty to pořád nechápeš, co?“ povzdychl si Edward.

„Já nevím, co mám chápat, proč prostě nemůžu jít dokončit práci, na které dělám. Konečně jsem na tom stejně jako Rektor, konečně ho můžu zlikvidovat a dopřát tak lidem v téhle zemi klidnou noc. Tak tě prosím, nech mě to dokončit,“ vysvětlovala jsem mu můj postoj k věci. Edward ale pořád vypadal nepřístupně.

„Chceš vědět, proč nemůžeš dokončit to, co jsi začala?“ zeptal se a já jen kývla. „Tak pojď za mnou,“ řekl jen a já šla za ním do garáže. Otevřel Carlisleův mercedes a rychle do něj nastoupil. Ukázal mi, abych nastoupila také. Nastoupila jsem a hned, jak jsem se nadechla ucítila jsem něco, co mě dohánělo k šílenství. Cítila jsem, jak se moje hrdlo ocitlo v plamenech a nechce přestat, dokud nedostane to, po čem tolik touží. Vonělo to podobně jako medvědi, ale tohle bylo snad milionkrát lákavější. Edward se na mě podíval a tvářil se zase jako učitel. Nasměroval na mě zpětné zrcátko. Ukázal, abych se podívala. Provedla jsem, tak a místo mých rudých očí jsem viděla jen uhelně černé oči. Nemohla jsem uvěřit tak rychlé změně.

„Co to znamená?“ zeptala jsem se jen a vnímala tu lákavou vůni.

„Právě jsme v autě, kterým jel Emmett, když vás postřelili, tohle je vůně jeho krve a ty si vem, co s tebou dělá. Tvoje oči změnily barvu, tvoje hrdlo tě musí pálit a musíš mít chuť dostat to, co tak krásně voní. Takhle voní lidé, někteří míň lákavěji, jiní zase víc. To je důvod, proč nemůžeš do města, proč nemůžeš mezi lidi. Protože jakmile by ses tam dostala, z městečka Forks by zbyla polovina a to bys nechtěla, že ne?“ vysvětlil mi Edward.

„Dobře, a co tedy můžu udělat, abych mohla do města?“ zeptala jsem se, když jsem to pochopila. Edward se na mě usmál.

„Musíš cvičit,“ řekl jen a vystoupil z auta a znovu šel nahoru do obýváku. Já mu byla po boku a byla jsem šťastná, že jsem to konečně pochopila. Když jsme přišli nahoru vysvětlila jsem to i Emmettovi a ten chtěl okamžitě začít. Nemohli jsme spát, a tak jsme mohli začít ihned. Edward chtěl začít něčím jednoduchým jako třeba používáním naší rychlosti nebo síly, protože když jsem chtěla někam dojít, ihned jsem si tam doběhla - teď i pro mě přirozenou rychlostí.

Zkoušeli jsme jen já a Edward uprostřed lesa. Edward si znovu hrál na mého učitele a já na jeho poslušnou žačku. Edward mi vždy něco ukázal a chtěl, abych to po něm zopakovala. Měla jsem projít klidnou chůzí mezi několika stromy. Podle mě jsem šla velmi pomalu, ale podle Edwarda jsem asi deseti metrovou trasu zvládla pod dvě vteřiny. Nezlobil se na mě a ještě ke všemu si za mě stoupnul a vzal mě za ruce.

„Teď budeme dělat každý krok společně,“ řekl mi Edward a udělal první krok. Připadala jsem si jako batole, které se učí chodit a má za zády mamku, která je tu vždycky pro něj, kdyby upadlo. Edward mi šeptal do ucha, kdy mám udělat krok a já tak učinila. Tu samou trasu jsme tentokrát prošli za necelou půl minutu a mně to přišlo hrozně pomalé. I když jsme už byli na konci trasy, Edward se mě nepouštěl a my si tu trasu prošli ještě několikrát. Dokonale jsem vnímala Edwardovu přítomnost za mými zády každou vteřinou, a přesto mě překvapilo, když zastavil a pomalu mě začal líbat na šíji. Pomalu přes celý můj krk se přesunul k mým rtům a přitom vystřihl nepovšimnutelnou otočku. Líbala jsem jeho rty a nemohla se nabažit pocitu, kdy jsem dokonale šťastná. Chtěla jsem ho a chtěla jsem ho ještě víc, než kdykoliv jindy, i proto jsem se rozhodla udělat něco, o co se on už pokusil v dobách, kdy jsem nevěděla, že ho miluju. Edward se zdál překvapený, ale spolupracoval více než nadšeně. Mezi krátkou přestávkou jsem mu rychle vysvlíkla tričko a znovu se ochotně připoutala k jeho rtům. Edward se nepáral s oblečením tak jako já, a tak moje tílko brzo leželo na zemi ve dvou kusech. Vzala jsem si příklad z Edwarda a to, co on udělal mému triku se přihodilo i jeho kalhotám. Rychle se podíval na svoje kalhoty, a pak se na mě neodolatelně usmál. Vnímala jsem svoje pocity a zároveň se věnovala jeho ušním lalůčkům tak moc, že jsem za chvíli byla bez džínsů. Stála jsem tu jen ve spodním prádle, stejně tak jako Edward a připadla si, že toho mám na sobě nějak moc. Vášeň, chtíč a láska naplnily moji hlavu natolik, že jsem se skoro nepřemýšlela a nevěnovala pozornost nikomu jinému než Edwardovi. Znovu jsem se přisála na Edwardovy rty a cítila, jak se jeho ruce přibližují k zapínání mé podprsenky. Jeho ruce ladně ji rozepnuly a odhodili moji podprsenku někam do lesa. Edwardovy ruce se okamžitě přesunuly k mým prsům, ale jeho rty pořád lačně zůstávaly na mých. Připadla jsem si, že jsme pořád moc oblečení, a proto jsem se rozhodla tomu dát sbohem. Najednou tu přede mnou stál Edward tak, jak ho Bůh stvořil a já si ho mohla prohlédnou celého. Edward využil mé duchem nepřítomnosti a z ničeho nic jsem tu také byla nahá. Rychle jsem samu sebou přejela očima a poté jsem se opřela do Edwarda tak, až spadl na zem. On toho ale využil a rychle mě povalil na zem. Byla jsem pod ním a dívala se mu do jeho rozzářených zlatých očí plných vášní, láskou i chtíče. On se pak znovu přesunul k mému krku a nenasytně ho začal líbat. Já jsem propletla svoje ruce do jeho vlasů a určovala tak, kde mě má líbat. Mým tělem projíždělo vzrušení jako silný elektrický proud. Chtěla jsem, aby se to už stalo, a tak jsem se Edwardovi úplně podvolila. On do mě jemně vnikl a já v tu chvíli cítila, že jsme jedno tělo jedna duše. Sehraně jsme se pohybovali a já cítila, jak moje vzrušení každou sekundou roste až dosáhlo vytouženého vrcholu. V tu chvíli jsem byla nejšťastnější na světě a Edward vypadal úplně stejně. Znovu jsem se dívala do jeho nádherných zlatých očí a nemyslela na nic jiného, než na tento okamžik. On se pak přesunul k mým rtům a naše jazyky hrály zajímavou hru. Pak se ode mě Edward odtrhl a my si navzájem koukali do očí. Tahle chvíle nepotřebovala žádná slova, protože byla dokonalá sama o sobě. Dlouho jsme tam takhle leželi a jen se dívali jeden druhému do očí. Vstřebávala jsem každou desetinu sekundy, tak jako kdyby tohle byla poslední chvilka mého života, avšak to tak nebylo. Nikdo nemohl zničit tak krásný okamžik jako je tento, alespoň podle mého mínění. Jenže, co čert nechtěl, začal zvonit Edwardův telefon. Rychle jsem po něm sáhla, abych zjistila, kdo otravuje. Alice. Jak jsem mohla zapomenout na ni, když jsem si říkala, že by nikdo nemohl zničit tak krásný okamžik?

„Alice, neruš,“ řekla jsem jí do telefonu a típla jí to. Jenže ona volala znovu. Zvedla jsem jí to s tím, že řeknu to samé, ale ona byla rychlejší.

„Bello, volal generál Walker, zjistili prý, kde by mohl být Rektor,“ řekla mi Alice a tím si zajistila moji pozornost.

„No, mluv dál,“ vybídla jsem ji.

„Jelikož jste pořád vážně raněni, máme to prověřit my s Edwardem. Tak sem okamžitě naklusejte, ať se dozvíš víc,“ řekla mi Alice a ukončila hovor. Edward slyšel to samé, tak mi podal moje zbylé oblečení. Nandala jsem si rychle podprsenku s kalhotkami a Edward mi ještě podával svoje triko. Sám šel jen v trenkách. Rychle jsme vyrazili za Alicí, ale moc se nám to nelíbilo.

„Dělali jste to, co si myslím?“ zeptal se nás Emmett, když jsme dorazili do baráku.

„Jo, konečně máš pravdu,“ řekla jsem mu a posadila se v Alicině pokoji na postel. Alice jen nad námi zakroutila hlavou a pokračovala v tom, co začala v telefonátu.

„Takže, CIA si myslí, že by Rektor mohl být někde v L.A., jelikož je to zatím jediné místo, kde Jádro nemělo ve své historii svoji hlavní základnu, a tak si myslí, že ji tam chce vybudovat,“ řekla nám Alice.

„A to je všechno?“ zeptal se Emmett.

„Co víc by si chtěl? Já bych navrhla, aby to tam někdo prověřil, víme, kdo byl Los Angeleským Leaderem, a kdo se jím má stát, tak bych navrhovala prověřit jejich bydlení, také základnu toho bývalého, protože nám na detektoru lži řekl, kde ji má a podle získaných informací pokračovat,“ navrhla jsem strategii.

„Kdy tam máme jet?“ zeptal se Edward Alice. Ta už vyzvedla dnešní poštu u nás doma, ve které byly letenky do L.A.

„Letí nám to za pět hodin,“ řekla Alice. Já jsem se jenom na Edwarda smutně podívala a věděla, že v tuhle chvíli myslí na to samé jako já. Nechtěla jsem ho od sebe na krok pustit, ale musím. V zájmu krytí ho musím pustit do L.A. Alice ještě řešila věci jako oblečení, které si může vzít na slunce, aby se neprozradila. Edwardovi také podala nutnou dávku oblečení, aby se neprozradil, a když byli oblečení, vyšli jsme z Alicina pokoje do obýváku, kde jsme se museli rozloučit. Nechtěla jsem se loučit, potřebovala jsem svého učitele tady a ne v LA. Edward mě na rozloučenou políbil, a když pomalu vycházel ze dveří, pořád jsem ho držela za ruku, aby nikam nemohl.

„Miluju tě,“ řekla jsem Edwardovi a znovu ho políbila.

„Já tebe taky,“ řekl mi a já jsem se ho pustila a naposledy se na něj podívala, než zavřel dveře od auta.

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Shoot him! - Kapitola 18.: