Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » ShanShu - 32. kapitola + Epilog

Poslední kapitola, kdy se Bella zbaví pout, co ji přikovaly k tomuhle světu, ve kterém nechtěla žít. Bella byla nenávistná a sobecká, zatímco Edward zamilovaný, který se vzdal všeho pro lásku - Emily, ale zjistil, že lidská láska chřadne a někdy úplně vymizí. Oba udělali chyby a oba za ně krutě zaplatili. Na obou však byly napáchané škody. Belle byl vzat lidský život a Edward přišel o život, který miloval. Ale nakonec možná dojdou svého štěstí, ale to už je ve hvězdách. Díky všem, co vydrželi až do konce. Příjemné čtení přeje domcamerci.

17.04.2012 (07:45) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 90× • zobrazeno 8922×

Když jsem přijela do nemocnice v Jižní Karolíně, a to konkrétně v Charlestonu, zjistila jsem, že slečno mě oslovovali proto, protože Edward vzal doklady, které jsme nechali vyrobit pro doby, jako je tahle, kdy jsem se už neměla vydávat za jeho manželku, aby nikdo nevolal na policii. Byla jsem jeho mnohem mladší sestra Isabella. Věděli jsme, že jednou přijde čas a on toho využil, abych neměla problémy.

Já bych chtěla nějak definovat to, co jsem cítila, ale… Ne všechno se dá vždy popsat slovy. Slova jsou něco tak primitivního, co nepasuje k tomu, co se ve mně odehrávalo. Ale už jsem věděla, že přeměna byla jen polechtání… Byla až neuvěřitelně směšná a protrpěla bych ji klidně stokrát, jen abych nemusela prožít tohle.

Dorazila jsem hned ráno po tom telefonátu a já si uvědomila, jak blízko celých těch pět let byl. Bydleli jsme tenkrát na Floridě a on letěl jen tři hodiny… Tak blízko byl, protože mi věřil. Věřil, že splním jeho přání. Tak moc mi věřil… A když jsem přišla na pokoj, kde pod bílým prostěradlem leželo jeho tělo, cítila jsem tolik nenávisti za to, že mě tu Hank i on nechali samotnou. Prostě odešli.

Edward chtěl, abych si ho pamatovala takového, jaký byl, a já se rozmýšlela před postelí, jestli mu plivnu do tváře tím, že to prostěradlo stáhnu a podívám se do jeho tváře. Neměl mě opouštět. Neměl mi to udělat.

Nechali mě s ním samotnou a já uchopila lem mezi prsty. Zmuchlala jsem ho v ruce a čekala na svoje rozhodnutí. Nekontrolovaně jsem se roztřásla a přemýšlela. Ne, já bud

u zase sobecká a ještě naposled ho spatřím. Já musím. Už jsem ho neviděla pět let.

Stáhla jsem z něj prostěradlo a podívala se do jeho poklidné tváře, ve které nebyla žádná barva a ulpěla očima na jeho namodralých rtech. Pohladila jsem ho po lícních kostech. Už jsme zase měli stejnou teplotu. Byli jsme stejně bledí… Naše srdce nebila.

Sklonila jsem hlavu, abych ho naposledy políbila a nasála jeho vůni, která byla ještě stále patrná, protože zemřel jen před pár hodinami. Edward zemřel… Edward už není… Poprvé jsme si to sama pomyslela a připustila.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem mu do uvolněné tváře. A prohrábla mu zrzavé vlasy, co byly převážně protkány stříbrnou nití. Ale pořád tam byl ten zvláštní, jedinečný bronzový odstín. Přešla jsem k oknu na chodbu a zatáhla žaluzie. Vlezla jsem si k němu do postele a složila si hlavu na jeho tiché hrudi.

Sestra otevřela dveře, a když mě uviděla, jak tam vzlykám na hrudi svého mrtvého manžela, otevřela ústa a já zavrčela.

„Vypadněte,“ přecedila jsem skrz zuby do Edwardovy nemocniční košile. „Vypadněte!“ zařvala jsem, když tam pořád postávala se soucitným výrazem. Konečně odešla a já ho tak mohla nerušeně ještě objímat a nasávat jeho vůni, která ale pomalu doznívala, a krev se usazovala v dolních částech těla. Celý den jsem probrečela a nechtěla dát ani jeho tělo z ruky a být s ním co nejdéle, ale věděla jsem, že to nejde.

 

Pohřeb jsem nechala zařídit doma v Hanoveru na hřbitově, kde leží i Hank a Dawn. Adrian mě celou dobu držel za ruku, i když musel mít už po pár minutách tu svoji promrzlou. Byl tam jenom on a já. Nechtěla jsem, aby tam byl ještě někdo jiný. Když zapustili rakev do země, Adrian se na mě tázavě podíval, ale zřejmě netušil, jak svůj tázavý pohled formulovat do otázky vyřčené nahlas.

„Chceš se mě zeptat, co budu teď dělat,“ konstatovala jsem a zvedla k němu oči.

„Myslím, že to vím,“ řekl a já zvedla obočí. „A taky vím, že tě asi nepřemluvím.“ Přikývla jsem a klidně se usmála a on překvapeně zamrkal.

„Konečně se mi splní to, po čem toužím už od té doby, co jsem se probudila jako upír.“

„Co?“

„Smrt. Pravá smrt,“ přiznala jsem a šťastně se nadechla vzduchu, ve kterém byla cítit čerstvě vykopaná hlína.

„Bello…“

„Ne, Adriane. Víš, trpím tak jako nikdy v životě. Nedá se to ani popsat, jak moc to bolí, ale zároveň jsem šťastná, protože brzo budu mít konečně klid. Tohle mi otevřelo cestu, a

bych mohla být volná a ne svázaná strachem z uhoření,“ vysvětlila jsem a on stáhl obočí, jak se snažil absorbovat moji lásku k pravé smrti. „Pro člověka je to nepochopitelné. Nesnaž se o to,“ doporučila jsem mu a hodila růži na víko rakve. Při příchodu jsem už dvě položila na hroby o řadu dál.

„Adriane, něco od tebe potřebuju,“ zašeptala jsem a on vyčkával. „Potřebuju, abys šel na policii a nechal po mně vyhlásit pátrání. A až mě prohlásí za mrtvou, nech mi udělat hrob vedle něj. Všechny pravomoci jsem ti už zařídila. Jsme oficiálně příbuzní a ty jsi můj poslední blízký, takže na to budeš mít právo. A co se týče náhrobku, ráda bych bílý, jako má můj manžel…,“ diktovala jsem mu pokyny a jemu přes okraj oka přetekla slza. Natáhla jsem prsty a setřela mu ji z tváře. „Přesně, jak jsi říkal. Poslední naživu. Ale nepadlo to na tebe jen proto. Spoléhám na tebe, protože jsi můj přítel. A jak vidíš, mít za kamarádku upíra, nepřináší zrovna zábavné věci. I Hank to věděl…“

„Hank tě měl rád. Bylo mu jedno, jestli jsi upír. Nezáleželo mu na tom…“

„Jo, já vím. Ale mně na tom nikdy záležet nepřestalo. Nedokážu přijmout sama sebe. A ještě ke všemu, když by se teď přede mnou rozprostírala věčnost bez něj,“ dodala jsem a podívala se na náhrobek, kde bylo zlatým písmem napsáno Edward Anthony Masen – milovaný manžel. Kdyby nepromarnil svůj život se mnou, mohl tam mít i otec. Ale jsem mu za to strašně vděčná, že mi ho věnoval.

„Bello, prosím, nedělej to,“ zkusil náhle pevným hlasem a slovo prosím popíralo jeho přikazovací tón.

„Adriane, tady mě už nic nečeká. Strašně se těším na to, až to udělám. Až budu mít tohle všechno za sebou.“ Odvrátil ode mě obličej a zaměřil se na malý kostel, zatímco zuřivě vrtěl hlavou. Objala jsem ho a spojila mu ruce za zády.

„Hank mi naznačil, že moje proslovy jsou nudné… Takže… Mám tě ráda, Adriane,“ hlesla jsem mu do kabátu a on mi objetí konečně opětoval, když kolem mě položil své teplé ruce a tvář mi zabořil do vlasů. Nedokázal mi odpovědět, ale já věděla, co cítí. Jeho srdce mi to bilo přímo do obličeje. „Jsem ráda, že je se mnou v posledních chvílích člověk… A Adriane, až se podíváš na stav svého bankovního účtu, nezkolabuj, prosím.“

 

 

Během letu na Havaj jsem se dívala z okna na modrý oceán a věřila, že svět musí být pro ostatní krásný, ale mně momentálně nepřipadal krásnější než smrt. Chtěla jsem už být konečně volná a svobodná, když ze mě spadly všechny okovy.

Když jsem vystoupila z letadla bez jediného zavazadla, vydala jsem se rovnou směrem k lávovému pramenu. Cestou jsem minula silnici, přes kterou se kdysi převalila velká masa vyvřelého magmatu, a tak zůstaly vidět jen malé úseky asfaltu. A tam, v té změti ztvrdlé lávy, co při tuhnutí praskala, a jeden pramen se převaloval přes druhý, takže to v závěru byl naprosto zdevastovaný povrch, byla zapíchnuta cedule Neparkovat.

Bylo tam plno turistů, ale když se terén zhoršoval, lidí ubývalo.

„Tati, můžeme jít blíž?“ zeptala se dívka o dvě stě metrů dál za mnou svého otce.

„Ne, je to nebezpečné. Ten povrch je tam nestabilní.“

„Ale ta ženská tam taky jde,“ postěžovala si závistivě.

„Tak ji nech, když je blbá,“ odbyl ji a já se usmála. Už jsem překročila poslední hranici, kdy se to teplo ještě pro lidskou kůži dalo snést.

„Hej, nechoďte tam!“ zakřičel na mě někdo, ale já se nezastavovala. Podrážky bot se mi roztékaly na rozžhavených kamenech a brzo jsem o ně přišla. Bosýma nohama jsem pokračovala až k proudu bazaltové tekutiny, co o kus dál se syčením vytékala do moře. Necítila jsem bolest – pořád to ještě nemělo tolik stupňů, které mě čekaly tam dole. Jen jsem věděla, že jsou ty kameny rozpálené do běla, ale na kamennou kůži stále nepůsobily.

Všechno kolem se třáslo pod silou lávového proudu a kyselé páry stoupaly vzhůru. Lidé v dálce křičeli o pomoc a chtěli mě zachránit, ale netušili, že já už záchranu mám.

Moc dobře jsem věděla, že i když se Edward stal člověkem, nezačal odznova s čistým štítem. To nebylo možné, aby někdo jen tak smazal všechno, co jako upír udělal – co jsme udělali. A jestli nějaký posmrtný život existuje, budeme tam spolu – v pekle, abychom zaplatili za všechny hříchy, co jsme spáchali. Jsme – byli jsme – upíři. Zasloužíme si to. Pro nás nebe není. Ale bylo mi to jedno. Těšila jsem se, že ho zase spatřím, ať už to bude kdekoliv.

Neohlížela jsem se a nedívala se naposledy na svět, protože můj svět odešel s Edwardem.

„Jdu za tebou,“ zašeptala jsem a zavřela oči. Potom jsem skočila a byla tak konečně volná. A s vědomím, že ho brzy uvidím, šťastná.

 

Epilog

Adrian

„Tati, kam teta Bella odešla?“ zeptala se moje dcera, když si chtěla začít hrát se zapalovačem, aby zapálila svíčku. Sebral jsem jí ho rychle z ruky s varovným výrazem.

„Ne, Bello. Spálila by ses.“ Podržela mi s nahněvaně našpulenými rtíky svíčku v malých ručkách a já zažehl její knot.

„Už jsem velká,“ protestovala zamračeně. „Je mi osm!“ dodala a já souhlasně přikývnul, abych ukázal, že beru její slova velmi vážně. „Tak kde je teta?“ zeptala se znovu a já si povzdechnul. Sám jsem to nevěděl.

„No, je určitě na krásném místě a kouká z nebe na nás,“ zalhal jsem. Poslední místo, kde by Bella byla, by bylo nebe.

„Jo, a mračí se tak, jako vždycky,“ řekla a zazubila se. Ona neznala Bellu, která ještě měla pro co žít a nádherně se usmívala.

„To si nemyslím. Bella je tam určitě moc šťastná,“ hlesl jsem a podíval se na hrob Edwarda. Ani on neměl vstupenku do nebe – pokud nějaké existuje. Ale měl bych být otevřenější, když existují upíři a metamorfové.

„Protože je tam s Edwardem?“ zeptala se, protože ho znala z povídání. Nastavila druhou svíčku, aby ji položila i na Edwardův hrob.

„Ano, protože je tam s Edwardem. Ty máš dneska otázek,“ poznamenal jsem a rozcuchal jí platinově blonďaté vlásky, které po mně zdědila, stejně jako šedé oči. Byla moje malá kopie.

Chvíli jsem tiše stál, zatímco Bella trhala plevel z míst, kde neměl co dělat.

Věřil jsem tomu, že Bella konečně našla klid – možná ne tak, jako člověk, ale ona si dokázala vytvořit vlastní způsob, jak ho najít. Pozoroval jsem ty dva bílé hroby se jmény Edward a Bella a přišlo mi to tak zvláštně romantické, jak tu leželi vedle sebe, i když byl Bellin hrob prázdný. Měl totiž jakousi duši.

Moc jsem ji kdysi miloval, ale když jsem viděl, jak se těma svýma zlatýma očima dívá na Edwarda, moje naděje shořely dřív, než jsem mohl vůbec začít doufat. Jejich láska byla něco jedinečného a vidět je pospolu byl požitek, protože si vzpomínám, že když se brali, strašně jsem chtěl, abych to zažil taky.

„Tatí, pojď už,“ zamumlala Bella a zatahala mi netrpělivě za rukáv. Chytil jsem ji za ručku a vedl úzkou cestičkou mezi hroby pryč. Hřbitov nebyl ideální prostředí, kam by chtěli rodiče svoji dceru brát, ale pro mě to byla důrazná připomínka toho, že musím Bellu chránit, protože ne všechno končí dobře. Ale mým úkolem bylo, abych dohlédnul na to, aby ona měla svůj šťastný konec. Ale nejdřív ji pošlu do školy.

„Budeš mi zase vyprávět pohádku?“ prosila moje Bellinka, když jsem přes ni v autě přetahoval pás.

„Jakou?“

„No, tu o upíří princezně.“

---

Tenhle konec má pro mě velkou citovou hodnoutu a jiný nebude. Takhle to prostě mělo být. Oba udělali chyby a oba za ně zaplatili.

Děkuji za hlasy v nej povídce a s některými se dál budu setkávat u mých ostatních povídek. S pozdravem a přáním pěkného dne domcamerci. A nebojte - i já spotřebovala hromady kapesníků, jako většina z vás. Ale nikdy bych nenechala upíra žít bez svojí věčné lásky, která by byla mrtvá. To by byl pro mě špatný konec, protože když upíři milují, tak milují navždy. A tohle je pravidlo Meyerové, které já nikdy neměním.

« Předchozí díl

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek ShanShu - 32. kapitola + Epilog:

Nemůžu. Bylo to dokonale, poprvé brečím u povídky. Víc toho ze sebe teď nedostanu... Snad jen to, že mi to zase hodně dalo. Děkuji..]smile19.gif" alt="Emoticon" />

Zase si me dostala byl to neskutecne nadherny pribeh plny emoci a ja mu zase propadla prozivala jsem to s nimi ...jeste ted mi tecou slzy , mela bxys vydat knihu urcite by dostala i oceneni

Neuvěřitelné, jak může být něco tak dokonalé. Jak řekla v jedné z kapitol Bella, láska a nenávist jsou odděleny tenkou hranicí a já ze srdce nenávidím a taky nenapravitelně miluju smutné konce. Protože jen ty ve mně dokážou probudit tako emoce, jako například zrovna tvá ShanShu. Nádherně jsi vykreslila všechny postavy.

Jako první Bella, která byla, jak jinak, mou nejoblíbenější postavou, a kterou jsem si hned od začátku zamilovala. Byla to taková ta "zlá" Bella, která se živí lidmi, ale uvnitř je nádherná ještě víc, než zvenku díky své upíři podstatě.

K Edwardovi... Tenhle Edward se mi líbil mnohem víc, než ten nejúžasnější, nejdokonalejší, nejkrásnější a nejhodnější Edward z Twilight. Na pohled arogantní sobecký frajírek, ale také má i ty dobré vlastnosti. Podobně jako Bella, i když u ní je to zase něco trošku jiného. Kžadopádně se mi líbí, jak v téhle povídce není všechnorozděleno na černou a bílou.

Hank a Adrian...Prostě sprvní lidé, jako přátelé upíra. Hlavně Hank byl neuvěřitelně úžasná postava už od začátku a bylo tak zajímavé sledovat jeho stárnutí a to, jak se měnil. A Adrian, o kterém jsem si myslela, že je idiot, ale nakonec se z něj vyklubal poslední, kdo Belle zůstal.

Méně oblíbená postava, tedy Emily. Možná je to trochu moc zlé, takhle ji obviňovat, ale ZA VŠECHNO MŮŽE ONA. Ne, dobře. Za všechno může ShanShu. Ale Bella měla pravdu, když řekla, že si Emily Edwarda nezaslouží. Chápu, je člověk, má strach, ale prostě si měla uvědomit dřív, že Edwarda nemiluje dost na to, aby se nechala přeměnit a raději "donutila" k přeměně ho. Sobecké.

No, každopádně ti děkuji, že jsi tuhle povídku napsala, protože díky tomu jsem mohla zase po dlouhé době cítit... ani to nedokážu popsat. Moc pocitů. Prostě děkuju :)

Včera som sa tu zvíjala v smiechu nad WTF a dneska...toto bolo niečo tak odlišné, ale pritom skvelé.Súhlasím, so všetkými komentármi čo ťa tu chvália, opakovala by som čo už tu bolo napísané.Posledné kapitoly som obrečala, no naposledy som tak oplakala Máriu Antoinettu od Zweiga, bolo to hodne dojímavé a pravdivé, je ťažko vyjadriť lúčenie sa s našimi blízkymi,ked odchádzajú,či už fyzicky alebo psychicky, to vedia posúdiť tí čo to už zažili. Bohužial, medzi nimi som aj ja.Ďakujem za umelecký zážitok.

Moja posledná poviedka od teba. Nemôžem sa zmieriť s takýmto koncom, ale aj také musia byť.

Porad tvrdim a zrejme s tim nikdy neprestanu ze jsi ta nejtalentovanejsi autorka na techto strankas nebo vubec ty se toho psani opravdu drz protoze kazda z tvych povidek je hotova slast fakt pozitek k tehle povidce jsem byla zpocatku zkepticka a ted bych si nejradsi nafackovala ze jsem ji necetla iz drive me jen tak neco nedojme ale gratuluju bulela jsem jak zelva... Na nektere veci proste slova opravdu nestaci a z tohohle mam vazne silny zazitek na dozivoti to ti povim nejdrive ohromna legrace ze se valim smichy pod stolem a zaverem tohle... Nemam slov jsi proste uzasna skvela a naprosto dokonala autorka a ja doufam ze se brzy vratis a zase se pustis do psani vlastne ne ja o to primo skemram

Krásné ale smutné

Povídku jsem četla od včerejška. Zhltla jsem jí tedy opravdu velmi rychle. Ovšem dostala se mi hluboko pod kůži. Příběh to byl moc hezký, dobře se to četlo, ač jsem se od této povídky zprvu dosti distancovala.
No, co říci k postavám… ač Edward není mou oblíbenou postavou - a nikdy nebyl - tak tady se mi jeho charakter zamlouval. Povahu této Belly jsem si zamilovala, nenastala ani kratičká chvíle, kdy bych jí odsuzovala či jí neměla ráda. Prostě taková pro mě dokonalá postava - a dokonalá právě svou nedokonalostí, svými chybami, ale hlavně svým já. Co se týče tvých ostatních postav, Hank bez komentáře, úžasná to postava, občas však až moc… občas byl opravdu až příliš dokonalý, takže se mi trochu přestával zamlouvat, ale nakonec přece jen to byla postava velmi příjemná. Emily se mi zamlouvala, ač jsem ji nechápala - ovšem samozřejmě tak nějak se můj názor pokazil ve chvíli, kdy se vše vrátilo do pohledu Belly. I ta krátká chvíle, kdy jsme zabrousili do Volterry, byla super, opravdu mě tehdy potěšilo setkání s Belliným stvořitelem Marcusem a na chvíli jsem v pozdější fázi příběhu i doufala, že se nakonec vrátí Bella do gardy - protože tam tak nějak v kontextu příběhu patřila. Ač si myslí, kdo chce, co chce. A nakonec ještě jedna postava, která mě oslovila… Adrian… další skvělý charakter, celkem jsem si jej oblíbila, ač těch příležitostí jsem měla tak nějak málo - na můj vkus.
Co se týče konce… epické, úchvatné, úžasné a perfektní. Lidi si myslí, že miluji smutné konce… ale vlastně to tak není. Jen čtu povídky hlavně proto, abych se zbavila destruktivní energie a navíc, žádný konec nemůže být úplně smutný. A tenhle mi připadá více veselý, než smutný… rozhodně, připadá mi krásný a slibující naději. Naději, ale ne utopii.
Smekám před Tebou a těším se, kdy se zase začtu do další z Tvých povídek.

Shanshu bola poviedka, ktorej som sa bála. Bála som sa a nechcela som ju najprv čítať, aj keď mi jej kvality boli dobre známe. Strach som mala z toho, čo som už o tej poviedke vedela z tvojho rozprávania a z toho čo si mi o nej prezradila.

Nakoniec som sa rozhodla, že treba vedieť prekonať strach a pustila som sa do čítania a ako mnohokrát predtým - neľutujem to ani na sekundu.
Myslím, že celé posadnutie touto poviedkou, pramenilo z dokonalého začiatku. KAŽDÁ tvoja poviedka je úžasná, milujem ich od prvého slova, ale Shanshu je špeciálne!
Vrhne nás do rozbehnutého vlaku 300 ročného hľadania, ktoré práve vrcholí. Tým pádom si vlastne viac menej odbúrané rozbehové kapitolky. Pre mňa poviedka začínala ako dobrodružný román, kde som so zatajeným dychom čakala, čo sa stane ďalšie, aký objav sa im podarí a aké indície nájdu.

Ďalšia fáza bola pre mňa... ako to správne nazvať. Ako niečo prechodové, znova hľadajúce, ale inak ako dovtedy. Hľadanie samých seba. Edward ako človek bol riadny šok (ja viem, vedela som to od teba, ale bol to šok, na ktorý som si musela zvykať.
), ale nakoniec aj príjemná zmena. Jednoznačne a presne popísané deje, čo človek zažíva po 300 rokoch čistej dokonalosti, neomylnosti a perfektných zmyslov a schopností, uverila som ti každé slovo a rozumela tomu, prečo sa práve tak správa.

A prichádza znova zmena s dejom. Odrazu thriller! Mučenie, krv, bože ja to môžem, o to pokoj. (Aj viac mohlo byť! Kruté, ale dokonalé!)

A nakoniec, po toľkých "záporných" stránkach odrazu - VEĽKÝ ZLOM! Romantika nasleduje, srdiečko plesá, revem ako malé decko. Usmievala som sa ako prídrbek nad Belliným bojom keď sa bála/nechcela priznať, že je do Edwarda proste blázon. Všetko nakoniec dopadlo šťastne.
Prvé slzy prichádzajú so svadbou. Poplakala som si pri Adrianovom priznaní, potom som plynulo zavlažovala ďalej pri All you need is love scéne. (Flashback k tomu koncertu mi znova pripomenul tvoju výnimočnú vlastnosť a schopnosť nadväzovania deja, ty moja Rowlingová II. )

Ako to pokračovalo, rozmýšľala som, či nie je čas prestať čítať. Či si to nechcem zapamätať tak, ako to bolo - krásne. Neurobila som to, moja dychtivosť ma hnala ďalej. A čím bližšie bol koniec, tým viac sĺz bolo. Niagara je úplné hovno, moje údolie sĺz bolo proste nekonečné. Pri liste od Edwarda sa to všetko definitívne rozlialo a nezastavilo sa to ani hodinu po konci čítania. (Padol balíček na soplíky, maminka mala v aute zábavu, keď zisťovala, prečo tak veľmi nariekam. Priznala som jej, že je to veľmi tragické, že smutnejších vecí veľa nie je ako táto poviedka). A odrazu tu bol epilg, ako blesk z jasného neba a pršalo mi z očí ďalej!Nielen pre tú nádheru, ako to vlastne dopadlo (sadend nesadend, proste to bolo nádherné), ale aj nad tým, že mi skončila už 8 srdcovka od teba. Toľko k mojim vyčerpávajúcim pocitom.

Takže EMILY. No na ňu som počula všeliaké reakcie. Vedela som však pochopiť, prečo bola pre Bellu tŕňom v oku a prečo ju nenávidela. Ale narovinu si povedzme pravdu. Nebyť nej, nemali by sme toto dielo. Možno milovala Edwarda, ale bola len obyčajný úbohý človek, ktorý má tiež hranice lásky, pochopenia... Niekto by skočil po šanci byť upírom, obetovať sa pre lásku atď, ale boli by aj taký, čo by to neurobili. Emily nevedela toľko obetovať, ale to neznamená, že ho nemilovala. Preto ju neodsudzujem, ale považujem ju za katalyzátor deja.

Do Hanka som sa zamilovala hneď na začiatku. Vedela som si ho predstaviť a ak by som mala to šťastie stretnúť ho, obdivovala by som ho pre jeho inteligenciu, priateľstvo, pomoc a pre mňa fakt, že je nepopierateľne sexi (aspoň v mojej hlave). Preto bola pre mňa rozlúčka s ním bolestivá a intenzívna, ako keby to bol môj priateľ, ktorého mám nadovšetko rada a statočne som plakala. Keď zomrel, zlomilo mi to moje srdiečko, lebo bol tak dokonale zlatý (podobný plač bol už iba pri Edwardovi. Skutočne bolestivá a krásna scéna.

Ešte dve veci. Jedna je pre mňa nová. Adrianove vyznanie lásky Belle, na jej svadbe, to ako sa dokonale zachoval a ako jej ponúkol priateľstvo, keď stratí všetko (bože, môžem plakať pri komentári? Asi môžem, vracajú sa spomienky ). Tá druhá súvisí tiež s Adrianom. Je o jeho pár viet v epilógu, ktoré som si prepísala doma na papierik a čítam ich každý deň, akoby boli motto, ktorého sa chcem držať. ( presne tieto "Věřil jsem tomu, že Bella konečně našla klid – možná ne tak, jako člověk, ale ona si dokázala vytvořit vlastní způsob, jak ho najít. Pozoroval jsem ty dva bílé hroby se jmény Edward a Bella a přišlo mi to tak zvláštně romantické, jak tu leželi vedle sebe, i když byl Bellin hrob prázdný. Měl totiž jakousi duši.

Moc jsem ji kdysi miloval, ale když jsem viděl, jak se těma svýma zlatýma očima dívá na Edwarda, moje naděje shořely dřív, než jsem mohl vůbec začít doufat. Jejich láska byla něco jedinečného a vidět je pospolu byl požitek, protože si vzpomínám, že když se brali, strašně jsem chtěl, abych to zažil taky. )

Nakoniec už iba zopakovať a znova povedať, že si úchvatná poviedkárka, ktorej kvality sú pre mňa inšpiráciou, idolom a silou. A ešte- Na svete existuje osoba, ktorá vám dá chuť žiť a odvahu zomrieť. Jeden z mojich obľúbených citátov a myslím si, že presne pasuje na túto poviedku, ktorá je pre mňa proste TOP!

I když to tu zaznělo mockrát, musím se přidat. Skvělá povídka, skvělý nápad a skvělé napsané. Prostě všechno skvělé. Jsem rád, jak to skončilo. Sice smutné konce nemusím, ale tomuhle příběhu to slušelo.

Hodně obdivuji tvůj styl psaní. Píšeš naprosto famózně. Nestalo by se mi, že bych se u nějaké kapitoly nudil, děj je pěkně plynulý a dá se do něho pěkně vžít.

Chápu, že už tě ta samá chvála snad musí nudit :D. Ale nedalo mi se nevyjádřit.

Teda, nevím co říct. Povídka naprosto úžasná, dokonalá. Sice se smutným koncem, ale i tak, moc se mi líbila. Tvoje povídky jsou perfektní, máš talent.

Ráno som si zaumienila, že si prečítam tento príbeh pretože som už prečítala h. prísahu a teraz začínam maž obavy ako ten príbeh skončí. Popravde, vždy som sa smiala koncu BD pretože happyend, nesmrteľnosť a nehynúca láska - tak trocha na cukrovku. No po tomto príbehu som si uvedomila, že to tak naozaj má byť! Že to tak vždy malo byť. Bella ma naštvala so svojim chovaním, celý príbeh sa mi páčil hoci som bola rapídne proti koncu. No najviac ma mrzí Hank. K Hankovi som si vytvorila určité citové puto a preto ma najviac mrzelo, keď umieral on. Ale potlesk pre teba. A samozrejme som rada, že nie som sama, ktorá miluje zvrátené konce, hoci je ťažšie čítať ich po niekom inom.

páááááááááni tohle byla první povídka u které sem brečela a ještě brečím

túto poviedku som prečítala na jeden šup ... neskutočne ma pohltila...myslím, že takto "zažrane" som nečítala ešte žiadnu....krásny dej, originálny nápad a super spracovanie celej poviedky....priznám sa, že prečítanie tejto poviedky som dlho odkladala, hovorila som si, že to bude nejaká blbosť...ale potom som si povedala - "Dám sa do toho, všetky poviedky od domcamerci sú super, táto nebude výnimkou..." ... a nakoniec banujem, že som sa do nej nepustila omnoho skôr
PS: ak sú v tom komente nejaké chyby, ospravedlňujem sa, ale posledné kapitoly som plakala tak veľmi, ako ani po skončení môjho 2ročného vzťahu nie (a vtedy som ronila potoky)....dokonca ani moja vodeodolná špirála to nezvládla teraz sa pôjdem trochu (minimálne pár hodín) ukludňovať k veselším poviedkam od teba, nech nejdem s plačom spať a ešte raz - super poviedka

Tak tahle povídka byla totální emoční bomba ... blahopřeji :). Posledních pár kapitol jsem neděla nic jiného než si utírala ubrečené oči. I když jsem skoro u předposlední kapitolky zkolabovala, gratuluji k úžasné povídce a skláním poklonu nadané spisovatelce. ;)

Omlouvám se že jsem nenapsala k předchozím kapitolám jediný komentář.
Teď k Tvé povídce nejdřív chci říct si výborná autorka a tvé povídky se mi moc líbí, i když většinou nezanechám komentář. Pokusím se to napravit, ale nic Ti slíbit nemůžu! :-)
A teď konečně k této povídce. Popravdě jsem jí začala číst jen ze zvědavosti, protože se mi líbí jak píšeš. A teď bulím a nemůžu přestat :'( . Jak jsem psala bylo to perfektně napsaný, ale hrozně smutný! :-( Já nesnáším smutné konce!!! U smutných konců vždycky trpím!! Přesto jsem to dočetla až sem!
Nic dalšího nenapíši, protože přes slzy v očích dost špatně na ty písmena vidím.

No, tuhle povídku jsem začala číst včera k večeru, dočetla jsem ji v půl páté ráno. Následně jsem spala jen tři hodiny, než jsem vstávala do práce - tak moc mne to zaujalo :D. Název povídky a její popis...nezlob se ale čekala jsem nějakou puberťáckou blbost, a jsem opravdu ráda že jsem jí přece jenom rozklikla :). Četla jsem i jiné Tvé povídky, například Odpočívej v pokoji pro mne byla další povídkou, kterou jsem prostě musela přečíst najednou :). Máš talent, jen tak dál :)

Šílená a zároveň i nádherná povídka... Přetrpěla jsem ji až dokonce, i když to bylo složité .
Jsi úžasná spisovatelka! Jdu se vrhnout na WTF, abych si trošku spravila náladu .

Nádhera - stále brečím takže víc asi nenapíšu ;)

Úplně jsem se u toho konce rozbrečela... Moc pěkné!!!

Konečně jsem si přečeta tuhle kapitolu a... Ten konec! Brečím jak malá holka! Je to krásné! Nemám ráda smutné konce ale přecijen, tenhle smutný nebyl a Bella nakonec bude s Edwardem!

přečetla jsem tuhle povídku a nebyla špatná, ale já mám radši šťastné konce
docela mě tady štvala Bella, protože ani po 400 letech se nedokázala srovnat se svým upírstvím a chovala se jako sobeckej parchant. Edvard sice taky nebyl dokonalej, ale dokázal brát život tak, jak šel - byl upír: užíval si to, byl člověk: nesnášel své lidství, ale aspoň se snažil

Musím říct, že máš úžasný talent. Ještě nikdy jsem takovýmhle způsobem neprožívala nějaký příběh. Ten tvůj mě dostal do kolen a za to ti děkuju.

Tákže! Víš jak jsi mi říkala, že je podle tebe lepší povídka Odpočívej v pokoji? Tak ti to rozhodně nemíním vyvracet, ale tahle kapitolovka byla vážně maso! Doslova a do písmene citové tornádo. Z počátku jsem četla a říkala si teda ten Edward je ale hajzl! Když jí pak ještě ke všemu vyfouknul lidství, ačkoliv by Bella něco podobného nedokázala, nenáviděla jsem ho ještě víc. Doslova jsem toho skunčího šmejda proklínala, a tak když pak společně s Emily trpěl, radovala jsem se z toho jak malej Tonda. Vážně že jo, byla jsem na obláčku ze štěstí a děkovala vyšší síle, že ti dva tak moc trpí a odcizují se. Jenomže když se pak potkal o několik let později s Bellou a ona ho utýrala téměř k smrti, no, to už mi ho začínalo být malinko líto. Vzdal se milovaného upírství a všeho jen kvůli lásce, která možná ani nikdy nebyla... Vlastně... Ano, byla. Dokud byl upír, byly jeho city trvalé, takže on Emily asi vážně miloval, jenomže jako člověk povyrostl, a když pak znovu spatřil jeho Bellu, byl to konec. Kdyby se však nestal člověkem, nikdy by se do Belly takhle nezbláznil a ona do něj zřejmě taky ne. Zestárl... zmoudřel... A Bella ta zasraná tvrdohlavá palice ho odmítla přeměnit.
Nedokážu si ani představit, jak to pro něj muselo být těžký, když žil vedle ní jako její přítel, později i jako její manžel a musel se koukat na to jak on stárne a ona zůstává pořád mladá. Ke konci už mi bylo víc líto Edwarda a nenáviděla jsem Bellu za její tvrdou upíří palici. POdle mě by ho milovala i poté, co by z něj byl opět upír, no ale vysvětlujte to někomu jako je náladová a tvrdohlavá Bella... alespoň že pár šťastných okamžiků jsi jim dala, ale i přesto to byla jedna z nejvíc citovek, co tady se mnou zamávaly. Nadávala jsem a prskala na oba dva, taky jsem se smála od štěstí a ten konec? To bylo vážně smutný, i když se to tam neodmyslitelně blížilo. Edwardova choroba mě překvapila, ale pořád to bylo lepší, než kdyby vedle ní zůstal až do stovky... Přesto, to byl vážně nářez! Opravdu nádherná, dokonalá povídka se skvělým nápadem. Perfektní. Nemám co vytknout.
Jo a děkuji za poslání!

No,jak si to tady čtu, sem ráda, že nás závisláků je tady víc. Že BellaSwanMasenCullen? . Naprostej souhlas

Nádhera a ten konec byl vážně překrásnej ... I když pochmurný, tak hrozně romantický a takový milý. Moc se mi to líbilo

Nádhera.Miluju tvoje povídky u kterých se většinou dobře zasměju.U téhle jsem posledních pár kapitol probrečela,ale i tak patří k tomu nejlepšímu co jsem tu četla.Smekám

Domi, rozhodla jsem se, že to okomentuji až tady, ale asi toho moc nenapíšu. Bylo to tak strašně moc krásné a já budu asi až do večera brečet. Opravdu to bylo naprosto fantastické a ta poslední věta - páni. Kapesníčků bylo... prostě už nevím, co jiného říct. Ty píšeš naprosto úžasně a v životě to ještě daleko dotáhneš. Takže už ti asi jenom smeknu pomyslný klobouk, zatleskám a půjdu si utřít další slzy.

Dneska jsem tuto povídku přečetla celou, poslední kapitoly jsem probrečela a posmrkávala. Život je prostě těžkej ať lidskej tak upíří. Moc pěkné a šíleně smutné. Děkuju

Mám tak trochu rozmazanou stránku a tak trochu se před tebou klaním.

dostala si ma nenavidim smutne konce teraz placem ...inac fajn len milujem stasne konce

Tuhle povídku čtu den...A ano,pláču.A hodně.Nevím co teď budu dělat,ale pravděpodobně zítra pžečtu WTF? a budu zase závislá...Ale pro tuto povídku budu určitě hlasovat,protože je nádherná...Zbožňuji tvé povídky,máš obrovský talent

tak tuhle povídku jsem přečetla včera v noci...musím říct že u posledních 5 kapitol jsem neviděla na písmena natož na slova. tvoje povídka byla tak úžasná, že jsem to ani nečekala. prožívat to bylo něco. jsem ráda, že ses o nápad této povídky podělila s námi.

uf, tak to byla vážně síla, vážně se špatně čte s očima plnýma slz .....
byla to úžasná povídka, je právem v síni slávy

Smutný konec. Ale hezká povídka, aspoň, že nakonec budou zase spolu.

Krásná povídka!!!!!!!! A u konce jsem brečeala jak želva
No jak jsem řekla nesnáším SE, ale povídka byla krásná!!
Jen bych uvítala říct to na začátku povídky, jekej bude mít konec

Domi, když Einstein prohlásil onu jednu větu, tak ještě netušil, že to bude přesně pasovat na tebe. A já si ho s dovolením zacituju: "To každý ví, že něco nejde, pak se ale objeví někdo, kdo neví, že to nejde a vymyslí vynález." Jo a přesně tohle sedí na tebe, protože jsi dokázala smazat tu přesně určenou hranici mezi SE a HE. Tohle byl ten nejsmutnější HE (nebo, chceš-li nejšťastnější SE), jaký jsem kdy měla možnost číst (a že jsem těch povídek četla).
Nebudu se vyjadřovat k ději, protože ten byl jasný už tuším od třicáté kapitoly. Jen ti strašně moc pochválím to provedení, to jak Bella šla a nedívala se doprava doleva. To, že dokázala jít i přes to, že věděla, že na začátku toho konce to bude opravdu ku*evsky bolet. Člověče, vždyť tys ji zbavila pudu sebezáchovy a když vezmu v potaz, že je upír a tudíž je i tento pud pro ni silnější než pro člověka, tak jsi dokázala nemožné a k tomu to vůbec nedrhlo... Vlastně by bylo divný, kdyby se to najednou celý otočilo jiným směrem. Domi, donutila si mě chtít, aby Bella zemřela a to ti nikdy neodpustím (myšleno v tom dobrém slova smyslu).
Takže co říct na závěr? Rozhodně piš další povídky (příp. něco svýho... já vím, už mlčím ) A rozhodně neměň svůj styl, protože ten je prostě tak originální, včetně tvýho citu pro drama, že se nemůže stát, že by se časem stal nudným a otřepaným.
Krásná povídka, krásný děj a krásné slovní obraty... Tohle je povídka, která by si zasloužila SS.

asi tak nějak...

Moc ti toho do komentu nenapíšu, protože - přiznávám se! - přes slzy toho moc nevidím. A to jsem většinou cynik.
Bylo to tak neuvěřitelně hluboké a dojemné. Nemám co víc říct. Slova by to stejně akorát shodila, protože na to nestačí.
Děkuji za nezapomenutelný zážitek ze čtení tohoto příběhu...

Co na tuhle kapitolu říct. Rozhodně nejlepší. Pár slz ukáplo...
Opravdu jsem to s Bellou prožívala, úplně mě to vtáhlo do děje, prostě tuhle kapitolu jsem si opravdu užila.

Nádhera. Velmi mě to dojalo. Jsi skvělá spisovatelka! Jen tak dál!

A moc se těším na další virtuální shledání u Nema a Noční sexuální můry

myslím, že ten koniec je krásny ...nie všetko sa končí ,,žili šťastne až do smrti,,...poviedka mala v šebe všetko napätie, romantiku, hnev, šťastnie....skrátka všetko....krásna povieka

Ale tak. Já ti k tomu, moje drahá merci, nemám absolutně co říct. Asi jenom to, žes mi fakt celou dobu řikala pravdu a tvoje záměry jsi doopravdy realizovala. Je to špatný, mrtvá Bella mrtvej Edward. Je to takový divný, ale máš pravdu, že jinak by to v tomhle případě nebyl správný.
Vlastně by měl jít a skočit do sopky celej svět, protože... hm, svět bez Edwarda Cullena????(Volturiho, to je fuk?!?!) Nemožný.
Skvělá povídka, skvělej konec. Asi bych brečela, nemít tak dobru náladu.
Ale zase jednou končí něco, cos vytvořila ty a to vždycky zamrzí, protože ty prostě psát umíš.

Nádhenrý.

Skoro jsem se to bála otevřít a přečíst..
Ano, nezklamala si, sice to byl poněkud jiný konec než bych čekala, ale byl to nádherný epilog.
Už mi ukapávaly slzičky smutku.. za oba dva, a nakonci to s tou malou no prostě nádhera, jedna velká NÁDHERA!
Tahle povídka nám jistě všem ukázala, že i když je smutný konec, pořád to má své kouzlo a všichni věříme že Bella a Edward sou někde pěkně spolu..
Za tuhle nádheru se před tebou skláním a myslím si, že TOHLE by si měl přečíst každý!!!!
takže co už jenom dodám je: POTLÉÉÉÉSK

To bylo prostě božské. Naprosto souhlasím s koncem. Ne všechno musí být happyend. Krásné to bylo.

Poprvé mě nějaká povídka rozbrečela...No, úžasný příběh od začátku do konce.

Ano... upíři milují naždy ! Přesně tak to mělo skončit ! Tvé psaní je skvělé ! Děkuji a těším se na další tvou tvorbu

No jak jsem viděla "ShanShu - 32. kapitola + epilog", říkala jsem si: Bella spáchá sebevraždu óóó néé..!

A ono fakt..! Bella skočí do sopky..!

Já vím, nikdo nemá rád dlouhý proslovy, tak to nebude moc dlouhý, neboj =)

Shrnu to takto... ► Po ShanShu se mi, stejně jako po WTF? bude nehorázně stýskat... Nebrečela jsem, ale vlhký oči jsem měla...
Tak jdu číst Pod hladinou... =) Teda pokud je nová kapča

Ale jedno nechápu... Jak může někdo tak krásně psát.?!

Sice to teoreticky byl sad end, ale v podstatě to sad end nebyl. Skoro celé jsem to zase probrečela (jsem nějak moc citlivá), ale přišlo mi, že to tak mělo být. Když Edward zemřel, vůbec nepřicházelo v úvahu, aby se tady Bella trápila. Ne že bych nechtěla, aby oba přežili (to by bylo nejlepší), avšak takhle se ta povídka stala nezapomenutelnou a já zvažuji, jestli ji nepřeřadit na první místo v mém soukromém žebříčku povídek (do teď se tam úspěšně drželo RIP). A navíc, já věřím, že se Bella s Edwardem setkala v nebi (možná předtím taky v očistci) a žijí tam šťastně na věky.
Řekla bych, že jeden z důvodů, proč mi po tváři tekly slzy, je taky skutečnost, že tahle naprost úžasná povídka skončila. Bude mi strašně moc chybět (a tajně doufám, že někdy napíšeš nějakou doplňující nebo vzpomínkovou jednorázovku, protože si neumím představit, že bych už o hlavních hrdinech ShanShu nikdy nečetla).
Strašně moc děkuju, že jsi tady a píšeš tak úžasné povídky. Zpříjemňuješ mi tím plno chvil. Tuhle povídku bys klidně mohla vydat jako knihu a vsadím se, že by se stala podobným hitem jako třeba Romeo a Julie. Doufám, že někdy zas napíšeš něco na vážnější téma, protože ne že by snad Pod hladinou, WTF? a další tvé oddechové povídky nebyly skvělé, ale povídky typu ShanShu jsou prostě dokonalé (a když je někdo dokáže napsat tak nádherně... Krása).
Nádherné zakončení nádherné povídky. Děkuju.

Plačem ako malé decko, ale plne súhlasím s tým, že keď zomrel Edward, Bella musí zomrieť tiež. Bez neho by už nebola šťastná a nemala by dokonalý život. Poviem ti, Domi, ja osobne nenávidím smutné konce, pretože nenávidím, keď plačem, ale toto stálo zato. Bola to krásna poviedka a ja som ju milovala od začiatku do konca. Veľakrát som premýšľala, ako tento príbeh skončí, toto som nečakala a až do poslednej kapitoly som dúfala, že to bude inak. Nádej je proste hnusná vec. No nič. Stretávať sa pri Ďalších poviedkach určite budeme a k tejto sa možno raz vrátim. Určite by stála zato.

Tak to je síla. Nemůžu se jaksi vzpamatovat, že už končí tahle povídka. Bylo to něco úplně jiného a dá se říct, že i na tebe to byl jiný druh psaní. Úplně si nás do toho zatáhla a nenechala nás vydechnout. Prostě mi nepříjde jako by to měl být konec, pořád si říkám, že počkám tak 2 nebo 3 dny a přibude mi tu další kapitola tohoto skvostu. Nedokážu si to už bez toho představit. Další povídka na kterou se nezapomíná stejně jako na čtyři kamarádky z NY a RIP SS bylo prostě jiné a jiný konec si i zasloužilo. Tohle nebyla žádná slaďárna vycucaná z prstu, ale normální (nechci používat reálný ) příběh. Vlastě si připadám, že tu pořád melu jen tak naprázdno. Protože ShanShu zachytit slovy prostě nejde.

Krásný konec, nádherná povídka těším se na tvoje další tvorby

a zase plačem ach toto už nie je normalne aj keď nemam rada SE ale toto malo niečo do seba ten ich príbeh bol proste neskutočný...ale dúfam že už konečne Bella je spokojná a je spolu s Edwardom
úžasná poviedka

Domi, co ti k tomuto mam povedat ... tato poviedka rozputala more pocitov a ja, hoci teraz citim neskutocny smutok a potlacam slzy z tejto tragickej lasky, no na druhej strane ma naplna uzas nad genialitou a premyslenostou celeho diela, ako to vsetko do seba zapadlo, a naozaj to inak byt nemohlo - ved kde by boli Romeo a Julia bez tragickeho konca? iba dalsi priemerny roman o ktorom by sa nehovorilo ani v tej dobe, a vonkoncom nie teraz, tak dlho od ich napisania ... SS je pre mna srdcova drama, to vies, nikdy som sa tym netajila ... a som ti preto neskutocne vdacna, ze si z toho nespravila nieco priemerne, kvoli tlaku fanusikom (ano ano, priznavam, aj ja som si priala HE) ... ale ked sa na to pozriem takto ... tak si celkom viem aj predstavit, ako Edward niekde v pekle "chladil" miesto pre Bellu a ako sa tam zvytali ... na druhej strane, obaja spravili velku zmenu na konci, a kedze pre nebo je podstatnejsia posledna myslienka, ako cely zivot ... tak mozno sa toho neba aj dockali ...

si naozaj úžasná...
kapitolka bola fantastická...
celá poviedka bola krásna...
zbožňujem tvoje písanie...
ale nemohla som to čítať od tej 28smej kapči postupne ale dnes naraz bo inak by som bola psychicky zrútená minimálne týždeň...
gratulujem k úspešnému dokončeniu poviedky...
a už sa strašne teším na ďalšie tvoje diela...

Abych pravdu řekla, se SE moc nesympatizuju, ale je vidět, že tady to být mělo. Nakonec si ani nedokážu představit, že by to skončilo šťastně, z Edwarda by se třeba ve čtyřiceti stal upír, a tak dále...
Takhle to bylo úžasné, celá povídka byla úžasná. Jsem moc ráda, žes ji napsala.

Sice nejsem na SE, ale když to tak čtu, říkám si, že to ani není SE... byl to hezký konec... věřím, že se oba shledali... myslím, že si to zasloužili oba, když se na to zpětně podívám. On jí zradil a místo toho, aby jí pomohl najít shanshu, tak ho chtěl najít pro sebe, i když věděl, co to pro ní znamená...vím zamiloval se, ale měl raději proměnit Emily, protože se dalo čekat, že lidství nebude snášet, divím se, že se nezbláznil. Udělal rozhodnutí být člověkem a Bella se rozhodla, že mu upírství znovu nedá, doplatila na svojí sobeckost. Ale když v životě upíra nebyla spokojená, myslím, že potom všem, kdy ztratila skoro všechny blízké udělala nejlíp, jenom by se trápila.

Můj názor na povídku je, že ač je smutná, tak je skvělá

A ty píšeš naprosto úžasně... jsi jedna z mých nejoblíbenějších autorek... až na ČKZN, Drabble a jednorázovek sem si přečetla všechno, co si vydala i na trilery sem mrknula... Máš talent Jen tak dál, opravdu píšeš nádherně
S pozdravem Pegi už mlčím

Nadherna povidka..sedim ten na intru na posteli a bulim jako by mi nekdo umrel...vazne krasne napsany..
PS: Asi bych se mela jit lecit..lidi si o me musijou myslet ze su posuk kdyz tu bulim..:D

úžasná povídka z nádherně tragicko-romantickým koncem, který vše vystihuje, nemám prostě slov snad jen

Nadherne Sice smutne ale k tehle povidce jsem cekala uz od zacatku ze to bude SE... Ale svym zpusobem je to strasne romanticky a krasny Uzasna povidka od uzasne spisovatelky

pěkné

ááááách nádherný a moc smutný konec, povídka je naprosto dokonalá moc ti děkuji za příjemné chvíle

Tohle byla vážně úžasná povídka. Nechybělo v ní vůbec nic, protože v ní bylo naprosto všechno Ten konec byl překrásný, Belly odchod, Adrian a malá Bella... Jsem z toho slušně na měkko Četla jsem ji strašně ráda, protože tahle povídka byla prostě jiná, nezapomenutelná

Tento záver... je presne taký, aký má byť. Síce mi je to ľúto, ale nie všetko končí dobre a šťastne a občas treba pripomenúť aj to zlé z tohto sveta.
Tá ich láska bola tým najkrajším, opisovala si ju tak úžasne, tak precítene... cítila som akoby som tam bola s nimi. Takisto aj pri ich konci.
Inak to ani byť nemôže, neviem si predstaviť Happy End. Všetko je tak ako má byť.
Takže... pri tejto poviedke naposledy:

stává se mi to velmi zřídka, ale teď jsem řvala jak malá

Jsi vždycky originální, radost číst! Tenhle díl jsem zvládla bez slz, ale měla jsem na mále!

Tohle je opravdu neskutečný konec.
Na začátku by mne vážně nenapadlo, že si tuhle povídku tak moc zamiliju a že Ti odpustím i to, že jsi Edwarda nechala umřít
Vážně nádherná povídka, Domi, moc se Ti povedla - od začátku až do konce

Úžasné Domi.... , táto poviedka bola celá exluzívna ale tento koniec neviem či je vhodné napísať že SE, pretože z jedného uhlu pohľadu to skončilo nádherne - romanticky... Úžasne si to napísala a úžasne si to ukončila, preto Ti tlieskam

čekalá jsem že oba zemřou ale i tak to dělalo semnou divy nejkutečně krásny konec

Ja ťa tak nenávidím. povedala si, že to zvládnem, keď to budem čítať. Je to krásne, ale jedno s druhým, teda tá pesnička a text, no ja revem ako decko. Dlho som sa pri čítaní niečoho nerozplakala a tá časť o nebi, že ani Edward nemal vstupenku do neba. Viem, že nemal, ale ja v to aj tak dúfam. Teda, ak by boli reálny. Ja som SE nadšená, lebo toto nemohlo dopadnúť inak a smrť je niekedy vykúpením a pre niekoho to je ten najlepší koniec, hlavne ak je existencia medzi živými večným utrpením. Bella bola šťastná len mizivý okamih, ale aj to stačilo. Takže poviedka bola krásna, iná a ako všetko čo napíšeš úžasná.

Já ani nevím co napsat.Podle toho druhýho traileru jsem si myslela, že si to Bella nakonec rozmyslí a na smrtelný posteli Edwarda promění.A pak jsem o tom přemýšlela a napadlo mě, že to asi skončí takhle nějak.A je to dokonalý, taky věřím, že ať už jsou kdekoli, jsou spolu.
Myslím si, že je tebe na těhle stránkách škoda a že kdybys zapomněla na postavy z Twilight a vymyslela si svoje vlastní a k tomu příběh, určitě by to byla skvělá kniha.Já bych si ji koupila

Je mi tak nějak dobře na duši.Jsou spolu a to je asi to nejdůležitější. Moc ráda se budu k této povídce vracet.

Bylo to nádherné, máš talent.

Celá povídka byla skvělá a já hltala každou kapitolu. Musím říct, že to byl dobrý nápad pro jednou udělat takovýhle konec. Nakonec to přece jenom skončilo svým způsobem šťastně.
Těším se na tvojí další tvorbu, protože opravdu píšeš velice dobře a doufám, že jen tak nepřestaneš.

Tak jo - kvanta kapesníků v háji. Tuhle povídku sem hltala od začátku do konce a je prostě úžasná. Je jiná než všechny které se tu objevují. Je až bolestně skutečná. Mám ráda šťastné konce a pořád sem doufala, že to ještě vyjde. Ale nakonec musim uznat, že i tento konec je vlastně krásný. Je skutečný, bez příkras a ve své podstatě každý došel svého štěstí.
Velké gratulace - tohle je opravdu dílo spisovatele. A dle mého názoru - síň slávy na tebe musí čekat s otevřenou náručí

To je tak smutné .
Ale je to nádherná povídka, máš tak velký talent. I když nesnáším smutné konce, tuhle povídku si určitě přečtu znovu, je dokonalá.

Já se picnu. Tuhle povídku jsem četla od začátku až do úplného konce, jako tichý čtenář. Čekala jsem, že tvoje kvalita psaní se zmenší a zapadne mezi otřepané. Ale nestalo se tak. Překvapila jsi mě.
Konec mě mrzí, ale je ze života. Tak to mělo být. Možná někde druhá šance existuje a oni se poučili ze svých chyb.
Láska je nepřekonatelná, ani smrt ji nezastaví a doufám, že ani tebe nic nezastaví od dalšího psaní.

Přidat komentář:

Nick:

Text: