Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » ShanShu - 22. kapitola

28.03.2012 (08:30) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 31× • zobrazeno 4166×

Bydlela jsem s Edwardem dva měsíce. A teď bych asi měla říct, že to bylo božské, romantické a hotový ráj. Ale ve skutečnosti jsme se pořád hádali, a to kvůli každé pitomosti. Ale to krásné na tom bylo, že mi to připadalo jako opravdový život… Žila jsem. Žila jsem s ním, a tak jsem byla šťastná jako nikdy předtím.

Ještě pořád jsem se nezapsala do školy a zatím to ani neplánovala, protože bychom se pak s Edwardem ve škole sežrali. Nemohli jsme spolu trávit tolik času – chtělo to odstup, abych se na něj při jeho příchodu nedočkavě vrhla a on mě sevřel v náruči.

„Ty jsi přesunula postel?“ zeptal se, když si povoloval kravatu a rozepínal knoflíčky košile.

„No. Tady je praktičtější,“ odpověděla jsem a uhladila peřinu vedle mě.

„A to v čem?“ zeptal se a skřípěl zuby.

„Ze dveří rovnou do postele. Navíc stejně koupíme novou. Tahle neladí ke koberci,“ vysvětlila jsem a ukázala na malý koberec pod postelí.

„Co na tom neladí?“ zeptal se se svraštělým obočím a napjatě čekal na moji odpověď.

„Tak ne,“ rezignovala jsem.

„Dobře.“

„Výborně.“

„Musíš mít poslední slovo?“

„Ten koberec je hnusný!“ prskla jsem a už to začalo. Vstala jsem a on jako rozzuřený býk dokráčel k posteli, zapřel se chodidly o podlahu a rukama dotlačil postel přes půlku ložnice tam, kde byla předtím. Přešla jsem k němu a jednou rukou do ní lehce ťukla, a tak sklouzla po dlažbě zpět.

Podívala jsem se na pěnícího Edwarda a založila si ruce vbok.

„Chceš si tímhle něco dokázat?“ štěkal a začal zase dostrkávat postel zpátky.

„Ne. A ty?“ Drcla jsem celou dlaní do dřevěného boku a nějak to přehnala, protože dřevo prasklo a postel letěla vstříc zdi. Přitom vzala s sebou Edwarda, když mu narazila do břicha a smetla ho pod sebe.

Byla to rána jako z děla a já myslela, že odpadnu. Přiskočila jsem k posteli, zpod které koukaly jeho bezvládné nohy. Chvíli jsem chtěla tu postel rozsekat na kusy, protože stejně za všechno mohla ona, ale nakonec jsem chytila Edwarda za kotníky, vytáhla ho ven a položila si jeho hlavu do klína.

„Promiň, promiň,“ opakovala jsem panicky a pátrala po škodách.

„Proč já vždycky končím s ksichtem na podlaze,“ zamumlal, a pak se usmál. Natáhnul ruku a přitáhl si mě za vlasy ke svým rtům. Olízla jsem mu jazykem spodní ret, a pak ho chvíli sála, abych si vychutnala tu chuť. Potom jsem ho pustila do svých úst a hrála si s jeho jazykem. Líbání s člověkem bylo prostě něco neskutečného a já bych tím nejradši strávila věčnost.

Když se narovnal, přelezla jsem si na jeho klín a pevně se k němu tiskla. Sjel dlaněmi po prsou až na zadek a já mu zavrčela do úst, když ho chtěl stlačit.

„Chci tě,“ zamumlal, když mi zasypával polibky kůži na krku. Zaklonila jsem hlavu a vrčení se ze mě linulo s čím dál větší intenzitou a hlasitostí. Nebyla jsem přes tu přirozenou reakci schopná promluvit, protože ze mě začínalo být zvíře. Oči jsem musela mít černé jako to nejkvalitnější uhlí a ruce jsem zaťala v pěst za jeho krkem, abych mu svými dlaněmi v křeči neublížila.

Probudil mě zvuk rozepínajícího se poklopce u jeho kalhot. Odskočila jsem a vzrušení mě okamžitě přešlo.

„Zbláznil ses?“ zasyčela jsem na něj a měřila si ho. Seděl na zemi, jako kdyby se nechumelilo.

„Bello, já mám svoje potřeby a ty taky, pokud se nemýlím. Dokonce bys je měla mít mnohem větší, než já,“ vysvětlil svoje zcvoklé počínání.

„Víš, že mezi námi dvěma to nepůjde,“ řekla jsem a obrátila se k němu zády. Kdybych se mohla červenat, tak už jsem jako paprika. Potřebovala jsem sex, ale taky jsem potřebovala lidskou krev. A stejně jsem bez toho dokázala žít. Bylo to nesnesitelné, ale od toho jsem upír, abych to zvládla.

„Tohle bys měla nechat na mně,“ usoudil a vstal z podlahy.

„Na to zapomeň. A vůbec… Chceš dávat všanc svůj penis? Ty jsi teda odvážný,“ zamumlala jsem a zkřížila ruce na prsou.

„Ne, nikam ho dávat nebudu. Teda, ne všanc,“ hlesl a já se otočila, abych viděla jeho bolestí zkřivený obličej nad tou představou.

„Nejde to. Smiř se s tím. Sám jsi mi to kdysi řekl,“ uzavřela jsem to a prošla kolem něj, abych to někde vydýchala. Tak hrozně bych to chtěla, ale tohle mi nebylo přáno. Kdyby to bylo obráceně a Edward by tu byl ten, který má všechno kamenné a chladné, tak by to byl famózní sex, jenže to tak nebylo. Já jsem tu měla kůži ze žuly a nebylo to nic, s čím bych na trhu pořídila.

Edward mě dlouho vydechnout nenechal, protože za mnou přišel a sednul si vedle mě před krb. Položil mi ruku kolem pasu a já se k němu přitiskla. Vzlykla jsem, protože tohle všechno vedlo k jedinému.

„Měl by sis vyrazit… S někým se seznámit. Já… Nemůžu ti dát to, co potřebuješ a vím to.“ Pustil mě a rozzuřeně mi zůstal zírat do tváře. „Já to pochopím. Zvládnu to…,“ šeptala jsem a hlas se mi zlomil. Nezvládnu to, ale vědět to nemusí. A proč chci vůbec, aby byl šťastný? Měl by trpět po mém boku a já bych na to měla osobně dohlížet. Místo toho tu řvu a dávám mu volnou ruku.

„Bello, tohle už nikdy nezkoušej,“ řekl vážným, pevným hlasem, i když byl očividně rozhozený z mé nabídky. Najednou jsem si připadala jako hysterka a on byl ten, co mě musel krotit v mých výlevech. Ale i přes tenhle pocit jsem mu to musela říct, protože vím, jak to jinak skončí.

„Ale oba víme, jak…“

„Ty naznačuješ, že mám jít ven a někoho ohnout v uličce, zatímco ty budeš tady a čekat na mě, až se vrátím?“ Přikývla jsem a slyšela, jak příšerně to zní. Ale já jsem odporný upír – vím, kde je moje místo. Nejsem plnohodnotná žena, co může uspokojit lidského chlapa. Edward mi vzal tvář do dlaní a já měla oči zaklesnuté do těch jeho. „Už to nikdy neříkej. Nikdy. Já chci jen tebe. Rozumíš?“ Kladl důraz na každou slabiku a vysvětloval mi to, jako kdybych byla mentálně retardovaná, no, já to očividně potřebovala. Schovala jsem mu tvář do dlaní a přivřela oči.

„Nasáváš moji vůni?“ zeptal se pobaveně a já přikývla.

„Jak to se mnou dokážeš vydržet?“ zašeptala jsem, stále přitisknutá rty na jeho dlaních a ukrytá před jeho pohledem.

„Mám doma krásnou upírku, která ví o všech mých chybách. Jak ty to dokážeš vydržet se mnou?“ zeptal se a já slyšela z jeho hlasu úsměv. Zvedla jsem hlavu, abych mu viděla do jiskřivých, zelených očí.

„Právě, že upír. Tak proč? Vrčím na tebe a přeorganizovávám dům…“ Edward zakroutil hlavou a pohladil mě po vlasech.

„Já si tě dokážu zkrotit,“ šeptl a přivinul si mě do náruče. Zírala jsem do ohně a tiskla se k místu, kde mu bije srdce. Chytala jsem jeho vlny, co se mu šířily hrudí a úplně ztuhla. Přecházely do mě a bylo to skoro, jako kdyby bilo moje srdce. Cítila jsem jeho rty v mých vlasech a spokojeně zavrčela.

„Myslím, že si vedeme dobře. Dvě obrovská ega v jednom domě a ten dům ještě pořád stojí,“ pochválil nás a já mu musela dát za pravdu. Jak to dokážeme, to nevím, ale budu se snažit, aby to měl snazší. Aspoň chvíli štěstí a pocitu, že jsem naživu, si chci užít… A to můžu jen s ním. On byl unikát… Jediný svého druhu. Člověk, co byl tři sta let upírem. Takového už nenajdu.

„Tak jdeme koupit postel?“ zeptal se po hodině mlčení, kdy jsem si jen vychutnávala jeho přítomnost, třídila si myšlenky a rozhodla se polepšit.

„Nemusíš… To byl jen rozmar,“ šeptla jsem v zájmu své převýchovy. Navíc to rozmar opravdu byl. Edward měl perfektní vkus. To já jen rozdmýchávala vody, když to zrovna nedělal on.

„Ne. Koupíme ji spolu,“ odvětil.

„Společné vybírání nábytku. Pokrok,“ uznala jsem a zasmála se nad tím, do jakých se dostáváme situací po tom všem.

„A potom ji využijeme.“

„Ale…“

„Bello, zkusíme to. Když to nepůjde, tak toho sám nechám, protože si svého penisu celkem cením, víš. Navíc myslím, že po těch letech vím, jak vzrušit upíra… Otevřeš se mi.“

Příští kapitola +18...

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek ShanShu - 22. kapitola: