Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » ShanShu - 17. kapitola

12.03.2012 (08:45) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 38× • zobrazeno 4590×

Po dvou týdnech v nemocnici Edward oznámil, že se tam z toho zblázní, a tak podepsal revers a sbohem a šáteček. Já jsem nic nenamítala. Je to jeho život. Ale přesto jsem měla potřebu ho ochraňovat… Nevím, kde se to ve mně vzalo. Asi jsem se bála, že by o ten život přišel. Šlo o to, že když už se stal člověkem on, tak nedovolím, aby se mu něco stalo. Budu chránit to, co není moje, ale pořád mi na tom tak záleží… Lidský život. Já ho sice málem zabila, ale taky jsem na to jediná měla právo a navíc to bylo ve vzteku – to se nepočítá. Ne, že bych se pořád necítila provinile.

A pak tu byl jeden malý, nepodstatný detail, a to, že už několik dnů přikládám svoje kamenné rty na ty hebké… Edwardovy rty. A tak hrozně jsem toužila pocítit, jaké by to bylo, kdyby reagoval. Děsilo mě to… On mě přitahoval. To je… skoro zvrácené. Proboha, je to Edward.

„Pěkný dům,“ konstatovala jsem, když jsme se zastavili před vkusnou vilou. Pár prosklených stěn a obrovská veranda – typické domy v téhle části Hanoveru. Ovšem tenhle byl největší.

„Hodně jsem toho nechal rekonstruovat a nakonec to vypadá vcelku obstojně. Pamatuješ na ten dům, co jsme měli ve Stockholmu v osmdesátých letech?“

„Jo. Ten byl skvostný.“

„Snažil jsem se mu přiblížit, ale architektura už není moje silná stránka. Vlastně nic už není moje silná stránka,“ dodal a zakroutil si pro sebe hlavou. Neměla jsem potřebu ho utěšovat, takže jsem jen strnule stála a čekala, až si to dá v hlavě do pořádku.

„Chceš jít dál?“ zeptal se po chvíli a vytáhnul klíče. Podívala jsem se na hodinky a zakroutila hlavou.

„Mám rande s Hankem,“ odpověděla jsem kysele.

„Co?“

„Musím poznat jeho určitě okouzlující snoubenku a syna,“ vysvětlila jsem, když mě zděšeně pozoroval. Ten strach jsem nechápala.

„Proč se takhle tváříš?“ zeptala jsem se a natáhla prsty k jeho čelu, jako kdybych chtěla vyhladit ty vrásky. Stáhla jsem ruku zpátky a uvědomila si, že jsem měla ten pocit, co mám při lovu – že jsem neovládla svoje tělo a nepromyslela si všechno ve své prostorné mysli. Udělala jsem to na pobídku nějakého neznámého instinktu.

„Jen, jak jsi řekla rande, tak jsem myslel, že… Máš vážně rande s Hankem,“ vysvětlil. Pořád jsem to nechápala, ale budiž. Navíc jsem měla moc starostí se svojí rukou, která si chtěla žít svým vlastním životem.

„Tak… Uvidíme se,“ hlesla jsem a náhle nevěděla, jak tohle ukončit. Zakmitání prsty nebo podání rukou. Nakonec jsem natáhla ruku a Edward ji přijal. Kývala jsem nervózně hlavou, a pak ho políbila na tvář. Jen letmý dotyk, ale přesto tak intenzivní. „Tak já se stavím na rodinné sešlosti a… Konečně si taky koupím dům,“ řekla jsem a kývla k jeho vile.

„Bello, jestli tu chceš zůstat, tak můžeš bydlet u mě. Mám osm ložnic a žádné děti.“ Snažila jsem se absorbovat to, co mi právě řekl.

„Edwarde, ale my nejsme... Ty jsi mě zradil. A já tě mučila! Skoro jsem tě zabila. Myslíš, že teď spolu můžeme bydlet a chodit na nákupy?“ zeptala jsem se ostře, protože jsem nechápala, jak si to představuje. Ne, a já vážně nejsem ta, co ho po nocích líbá a využívá každé příležitosti, kdy se ho můžu dotknout. Nejsem ani ta, co obdivuje jeho vysokou postavu a úžasný zadek… Do hajzlu. Byl prostě tak sexy s tím svým strništěm, vůní a zelenýma očima.

„Nákupy vynecháme, ale ten dům je obrovský a já ho celý nevyužiju. A co se týče nás, tak sama dobře víš, že se něco změnilo,“ poznamenal.

„Změnilo se jen to, že teď, když do tebe přátelsky strčím, tak proletíš zdí,“ odsekla jsem, protože se mi to přestávalo líbit. Chtěla jsem si udržet zrazenou tvář, ale já se přestávala vedle toho lidského Edwarda tak cítit.

„Teď lžeš,“ konstatoval a já vyletěla. Vzpomněla jsem si totiž na Emily před osmi lety, kdy na mě vyštěkla to samé. Chytila jsem ho pod krkem a zavrčela. „Nejsi novorozená, abys reagovala takhle jen tak. Víš, že mám pravdu, a to tě štve,“ zašeptal trhaně a já ho pustila. Masíroval si částečně zdravou rukou krk.

„Neprovokuj,“ varovala jsem ho tiše.

„Jinak co?“ zeptal se a mě dokonale vyvedl z míry. Popošel blíž a podíval se mi zpříma do očí. Já netušila, co se mu v té lidské, mužské hlavě děje, ale na tváři jsem cítila jeho horký dech.

„Jinak ti utrhnu koule.“ Rozšířil oči a srdce mu poskočilo. Odstoupil ode mě krok a přikývnul. Na životě mu možná nezáleží, ale na konkrétních orgánech ano.

Dlouho jsem stála před dveřmi Hankova domu, který jsem mu před pár lety koupila. Viděla jsem ho jen na fotografii, ale výběr se povedl. Jenže dovnitř se mi nechtělo.

„Není moc dochvilná,“ poznamenala nějaká žena v domě a mně se jeho majitelka okamžitě zprotivila. Dobře vím, že i kdyby byla sebevíc milá, tak u mě skončila dřív, než mohla začít. Už je to automatická reakce – nemůžu vystát všechny ženy, co se motají kolem chlapů, na kterých mi záleží, protože se bojím, že se zase něco pokašle a oni mi je odvedou…

Natáhla jsem ruku a důrazně zaklepala. Hank si oddechnul.

„Kde jsi byla?“ zašeptal ještě před dveřmi a otevřel.

„Opalovat se,“ odpověděla jsem a on protočil oči.

„Takže s Edwardem,“ konstatoval a vedl mě dlouhou chodbou.

„Ne,“ zalhala jsem chabě.

„Jasně,“ šeptl a zatočil do obrovského obývacího pokoje. U pohovky stála platinová kráska a já měla chuť vraždit. Už zase blondýna? Když mě uviděla, roztřásla se a oči jí vypadávaly z jamek. To je super. Tyhle reakce vážně miluju.

„Bello, moje snoubenka Dawn Farrelová. Dawn, tohle je moje nejlepší přítelkyně Bella… Volturiová.“ Hodila jsem na Hanka otrávený škleb a on pokrčil rameny. Dawn si mě zkoumavě prohlížela mírumilovnýma očima, do kterých bych nejradši zasekla palce a udělala z nich kaši. V klidu, Bello. Fuu…

„Volturiová... To je…“

„Italsky,“ osvětlila jsem a podala jí ruku. Když se dotkla mojí kamenné, ledové pokožky, ucukla.

„Máte pevný stisk,“ poznamenala trochu vyplašeně a já ji hned pustila. Protáhla si bolestně ruku a já si ledabyle prohlížela interiér.

„Kde zase je?“ zašeptala Dawn rozčíleně Hankovi, který mávnul rukou. Ona se rozběhla s omluvným úsměvem nahoru, kde bilo srdce dalšího člověka. Slyšela jsem škrábání pera na papíře.

„Jsem rád, že jsi jí nerozdrtila ruku,“ podotkl zachmuřeně Hank.

„Já to neudělala schválně,“ odporovala jsem a vzala do ruky vázu, kterou jsme našli v Egyptě.

„Proč tady máš tuhle vázu? Je hnusná,“ zašeptala jsem a položila ji zpátky.

„Je to památka. Navíc věci s nevyčíslitelnou hodnotou většinou nevyhazuji do smetí,“ vysvětlil a otočil ji opatrně tak, jak byla.

„Adriane, přestaň mi dělat ostudu a pojď dolů,“ zasyčela Dawn, ale z jejího hlasu vyznívalo zoufalství.

„Někdo tu nezvládá svého synáčka,“ řekla jsem a Hank zakroutil hlavou.

„Adrian je skvělý, ale mezi ním a Dawn to skřípe. Chybí mu táta a vybíjí si to na ní,“ vysvětlil a já se zamyslela nad lidským osudem těch lidí…

„Ale má tebe, ne? Taťko,“ titulovala jsem ho s úsměvem. Po schodech scházely dva páry nohou a já se pořád jen posměšně šklebila na Hanka.

„Dobrý…,“ začal Adrian a já se otočila. Ty světle šedé duhovky jsem už někde viděla. I ten úzký, rovný nos.

„Ahoj,“ opravil se okamžitě a já jsem měla nutkání ho upozornit, že jestli svoje ústa nezavře, začnou mu z nich téct sliny. Ahoj? No, jasně. Vypadám na sedmnáct. Ten si nejspíš myslí, že jsem dokonce mladší než on. Úžasné.

„Zůstaneme u dobrý den,“ řekla jsem autoritativním, upířím hlasem a on se zachvěl. Aspoň tímhle si můžu zjednat pořádek. Dawn mu opožděně strhla kšiltovku z hlavy a on pohodil vlasy, které měl stejně platinově blonďaté jako jeho matka.

Natáhnul ruku a z toho rozmáchlého pohybu bylo jasné, že tu má někdo vysoké sebevědomí. No, musela jsem uznat, že kdyby mě zajímali puberťáci, tak bych asi neodolala flirtování. Ale to vážně nezajímali.

Potom jsme si sedli na pohovku a Adrian mě svlékal pohledem. Jednou bych na něj zavrčela a už by to nezkusil, ale měla jsem reprezentovat Hankovu rodinu, takže bych na to měla jít trochu víc lidsky.

„Kávu nebo něco jiného k pití, Bello?“ zeptala se Dawn a já potlačila znechucený povzdech.

„Já… Nepiju. Teda piju, ale jen… vodu Evian,“ vyblekotala jsem a usmála se jako idiot. A tuhle úžasnou výmluvu jsem vymyslela sama!

„Chápu. Ale místní zdroje jsou opravdu kvalitní,“ podotkla a já jsem přikývla. Místní zdroje opravdu kvalitní jsou. V téhle místnosti všichni voněli skvěle. Ale ne tak, jako Edward. Co? Edward? Sakra…

„A kde jste se vy dva poznali?“ zeptala se po chvíli konverzace na téma vodní kámen Dawn.

„Ehm, v Itálii. Já jsem totiž původem Italka a Hank tam byl na dovolené, pokud si dobře vzpomínám,“ zamumlala jsem a podívala se na Hanka, který přikyvoval. Samozřejmě jsem si pamatovala každý detail, ale dávala jsem mu najevo, že tuhle lež přednesu já. „No… Ono je to na dlouhé vyprávění,“ řekla jsem po chvíli, protože všechno, co jsem v hlavě vymyslela, mi připadalo jako kravina kvůli mému nízkému věku. Nemůžu říct, že jsem se poflakovala ve dvanácti v italském baru a Hank mi koupil panáka. Muselo to odpovídat i síle našeho přátelství, kterou zřejmě Hank Dawn vyložil. Adrian mě přitom nevěřícně pozoroval. Kromě lačného pohledu tam bylo i něco jiného.

„Hank o vás strašně hezky mluví. Jsem ráda, že jsem vás konečně poznala.“

„A já jsem ráda, že Hank si našel takovou skvělou partnerku,“ řekla jsem mile. Adrian zakašlal a posunul se na křesle dopředu.

„Bello, kolik vám je?“

„Adriane!“ zasyčela Dawn a začervenala se.

„Je mi… dvacet,“ plácla jsem.

„Nevypadáte na dvacet,“ poznamenal.

„To lichotí uším každé ženy, že vypadá na míň,“ řekla jsem a chtěla toho všetečného chlapce uškrtit.

„A s Hankem se znáte kolik let?“ střílel dál otázky.

„Řekni osm let,“ zašeptal si Hank do ruky.

„Osm let.“

„Poznali jste se, když vám bylo dvanáct?“

„No.“

„Hmm. A vy studujete?“

„Zrovna si chystám podat přihlášku na Dartmouth, protože po střední jsem si dala pauzu.“

„Máte zvláštní oči,“ řekl po chvíli a já k němu střelila pohledem.

„Vážně?“

„Zlaté. To jsem ještě neviděl.“

„No, ty tvé šedé se taky moc často nevidí.“

„Ty mám po otci,“ řekl a strnul, když si uvědomil, co řekl. Zapadl zpátky do křesla a já pořád přemítala nad tím, komu se tak strašně podobá.

Zbytek dne jsme proklábosili o věcech, co mě vůbec nezajímaly, ale zajímaly Hanka, takže jsem poslušně přikyvovala a usmívala se.

Když jsem odcházela, Hank mě chytil pod loktem a zastavil.

„Půjdeš mi za svědka?“ zeptal se a já vyvalila oči.

„Jako já? Jak se to dělá? Teda, já vím, ale… Páni.“

„Jsi nějaká zmatená,“ uvažoval. „Tak půjdeš?“ domáhal se mé odpovědi.

„Strašně ráda.“ Objal mě a já vyšla ze dveří.

„A Bello! Možná si to jednou prostřídáme.“

„Jo? A koho si to, prosím tě, budu brát?“

„To se ještě uvidí,“ řekl a pokrčil rameny. Zakroutila jsem hlavou.

„Kdybych se vdávala, tak mě vede k oltáři bratr, otec a syn v jednom, což jsi ty, ale tak jestli budeš chtít, tak si klidně i zasvědkuj,“ nadhodila jsem, zamávala a nechala ho tam, i s jeho roztátým výrazem. Pak jsem si uvědomila, kolik je, a že na realitku můžu dneska zapomenout.

Chtěla jsem někomu říct, jak jsem se dneska měla… Nechtěla jsem strávit noc venku lovem, na kterém jsem byla včera, a teď to ve mně doslova šplouchalo, protože jsem to přehnala.

Doběhla jsem k jeho domu a zazvonila. Už si okna nenechává otevřená, protože by mu byla zima.

Otevřel dveře a oči se mu rozsvítily jako dva zelené smaragdy.

„Jdeš se mnou nakupovat?“ zeptal se ironicky, ale jeho úsměv hřál.

„Realitka už je zavřená určitě,“ vysvětlila jsem a vešla dovnitř. Rozhlédla jsem se a poznala jeho vkus.

„A co chceš dělat?“

„Mmm. Budeme hrát svlékací poker a já tě pak zakousnu.“

„To se mi líbí.“

„A když vynecháme to první?“

„To už se mi nelíbí,“ řekl a já si lehla na pohovku před televizí.

„Tak musíš vymyslet něco jiného,“ řekla jsem a čekala. Vytáhnul štos DVD a začal se v tom přehrabovat. Posadila jsem se k němu a skenovala tituly.

„Co takhle Angelika?“ zeptal se a zamával mi před nosem zrzavou kráskou.

„Chci, aby to byl někdo krásný, mladý? Ne,“ zavrhla jsem to. A pak to uviděla. Ve stejnou chvíli jsme se natáhli pro Pretty woman a dotkli se tak rukama.

„Promiň,“ hlesla jsem a stáhla ruku, která schytala ten elektrizující pocit. On nehnul ani brvou.

„Takže štětka a miliardář,“ konstatoval a šel to zasunout do přehrávače. Naklonila jsem hlavu, když jsem si prohlížela jeho zadek.

„Ani jsi mi neřekla, co Hankova snoubenka,“ řekl, když si sednul zpátky.

„Fajn, ale teď ticho!“ sykla jsem, natáhla se na pohovce a skopla boty.

Já se do filmu sice naprosto ponořila, ale živě jsem vnímala Edwarda, jak se mu ke konci prohlubuje dech a usíná. Bylo dvanáct – v téhle noční době lidé spí, asi. Vstala jsem a vypnula to. Otočila jsem se na toho spícího chlapa a prohlížela si ho. Kdyby tak mluvil ze spaní… Bojovala jsem sama se sebou, když jsem se k němu přibližovala krůček po krůčku a snažila se odolat. Ale to nešlo. Ty teplé rty byly jako magnet.

Začala jsem jen měkkým, ale přesto dokonalým polibkem. Jenže mně tohle prostě nestačilo. Nemůžete si vzít jenom poklice a auto tam nechat… Bez toho zbytku nevyjedete. Položila jsem mu ruku na krk a cítila, jak si krev běží jeho tepnou. Měl zakloněnou hlavu, takže jsem na něj vylezla a kolena dala podél jeho stehen. Chci, aby reagoval! A pak jsem ucítila jeho velké ruce na svých bocích…

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek ShanShu - 17. kapitola: