Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sestry rozdílů - 7. kapitola

30.06.2013 (07:15) • CeKarin • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 2134×

7.     kapitola

Bella už byla naprosto zoufalá. Projížděli nocí a po Annie nebylo ani stopy. Pročesávala svým unaveným pohledem parkoviště před školou, na kterém byli už třikrát. Nic. Jako by se vypařila.

„Kolik je hodin?“ zeptala se a pokusila se skrýt zívnutí.

„Čtvrt na deset,“ oznámil jí Edward. Anabel už hledali přes tři hodiny. Edward se na Bellu pozorně zadíval zrovna ve chvíli, kdy znovu zívla. „Poslyš, odvezu tě domů a budu pokračovat sám.“

Otočila se na něj, ve tváři okamžitý nesouhlas. „Ani nápad! Já budu hledat dál.“

Vzdychnul. „Vždyť celá spíš.“

„Myslíš, že bych teď dokázala usnout?“ obořila se na něj. Nechápala, jak si vůbec mohl myslet, že by si šla prostě lehnout, zatímco její sestra je bůhví kde.

O chvíli později jeli jednou vedlejší ulicí, kterou ještě dnes neprojížděli, a oba upřeli zrak na dům, který byl jasně místem nějakého večírku. Za fialovými závěsy problikávala světýlka a sem tam bylo slyšet dunění basů. Bella nikdy nechápala tyhle lidi, co jdou ve všední den pařit na zábavu.

„Annie je tady,“ řekl náhle Edward a Bella okamžitě zbystřila.

„Jak to víš?“

„Pár lidí se o téhle party dnes bavilo a myslím, že ona je ten typ…“ Výmluvně pokrčil rameny.

Bella chápavě přikývla. „Ano, to je.“

Už neváhali ani vteřinu, odepnuli si pásy a rychle vylezli z auta. Isabel téměř utíkala přes tmavou ulici k domu, před kterým parkovalo vícero aut. Nemohla se dočkat, až svou sestru spatří. Edward byl hned vedle ní, dokonalý, perfektní, tvářil se jako by byl připraven ji ochránit vlastním tělem.

U dveří museli zazvonit a brzy jim došla otevřít trojice dívek, které měly zaháknuté lokty do sebe, jejich nohy se lehce podlamovaly, jako by jim dělalo problém ještě vydržet stát. Byly jasně opilé. Bella s Edwardem kolem nich lehce proběhli a jali se každý projít jednu část přízemí, zkontrolovat, jestli tam někde Annie není.

Edward měl ve tváři zamyšlený výraz, lezl do myšlenek ostatních a hledal Anabel, ale nikde nebyla. Přísahal by, že před chvílí v autě ji v jedné mysli zahlédl. Jenže tady byli všichni namol a jejich myšlení bylo zastřené alkoholem…

„Hele, to je ta nová!“ ozval se překvapený výkřik a pár lidí upřelo pohled na Bellu, která se prodírala mezi lidmi a hledala svou sestru.

„Jsou tu první den a už vymetají večírky,“ zabručel někdo.

Bella všechno ignorovala, byla už zoufalá. Vrátila se zpět do předsíně a zuřivě si kousala ret, jak nevěděla, co by měla udělat. Kolem ní zrovna procházela to opilé trio krasavic, a tak je zastavila.

„Kde je Annie?“ vybafla na ně.

„Kdo?“ zeptala se se smíchem jedna, taková malá černovlasá.

Bella docházela veškerá trpělivost. „Moje sestra!“

„Jo tahle!“ vyhrkla další dívka, tentokrát blondýna. „Patrick si ji odvedl nahoru.“

„Kam nahoru?“ optala se zmateně Bella.

„No, kam bys řekla?“ Všechny tři, vysmáté až hanba, opilecky odkráčely pryč. Bella šlehla pohledem ke schodišti a během se k němu vydala. Brala schody po třech, jen aby už byla nahoře.

Tři pokoje, které rychle otevřela a zkontrolovala, byly už zabrané a zůstával poslední na konci chodby. Otevřela dokořán poslední dveře a trvalo ji několik vteřin, než se v potemnělé místnosti zorientovala.

Slyšela tiché prošení: „Nech mě, prosím. Slez ze mě.“ Poznala sestřin hlas a okamžitě tápala po vypínači. Když se pokojem rozlilo světlo, okamžitě spatřila scénu před sebou. Vysoký svalnatý kluk s delšími hnědými vlasy se sápal po Annie, která měla vyhrnuté triko, ležela pod ním a snažila se ze všech sil toho obra ze sebe shodit.

Než mohla Bella sestře přispěchat na pomoc, objevil se v pokoji i Edward a okamžitě toho kluka z Anabel sundal. Odhodil ho z postele a po tlumené ráně se ozvalo bolestné skučení. Toho hajzla si ovšem nikdo nevšímal, Bella přiskočila k Annie a začala jí pomáhat se zvednout.

„Nech mě být!“ ohradila se Anabel a Bella se na chvíli zarazila, protože se zdálo, že je na ni sestra naštvaná. „Patricku, dej mi pokoj!“

Isabel si úlevně oddechla. „Annie, to jsem já. Bella. Vezmu tě domů.“

Annie si odhrnula vlasy z čela a zamžourala na svou sestru. „Bells?“ špitla. Bella přikývla a v tu chvíli jí sestra skočila do náruče a rozplakala se. A Bella si uvědomila, jak jí takové sesterské objetí chybělo. Hladila ji po vlasech a snažila se ji uklidnit. Obrátila se k Edwardovi a ten si od ní Annie opatrně přebral.

Zatímco vycházeli z domu, kde si jejich odcházení vůbec nikdo nevšimnul, protože byli všichni úplně opilí, Edward podal Belle telefon a řekl jí, ať dá ostatním vědět, že už Annie našli.

Trvalo jen pár vteřin, než se to dozvěděl Carlisle, který byl údajně s Esme a Rosalií, takže jim to hned přetlumočil, a pak už jen Alice, která zrovna mluvila s Jasperem a Emmettem na druhém hovoru. Belle se to zdálo divné, že jsou takhle ve skupinkách zrovna, když je potřeba, ale neřešila to.

Když dorazili k domu Cullenových, Bella, která seděla vzadu se svou sestrou, ji vzala kolem pasu a snažila se ji podpírat, ale nakonec musel pomoci i Edward. V obývacím pokoji už byli všichni nastoupení a starostlivě pozorovali Anabel, která se nezdála při smyslech, jak ji Edward nese v náručí do jejího pokoje. Bella šla před nimi a kontrolovala, jestli její sestra ještě vůbec dýchá.

„Mám něco přinést?“ zeptal se Edward, když Annie položil na postel.

Bella přikývla. „Jen sklenici vody, děkuju.“

A jakmile Edward zmizel, pomohla Bella své sestře z šatů a oblékla ji do volnějšího trika, ačkoliv Annie vždycky spala jen v titěrných košilkách. Anabel se mezitím probrala a celou dobu tiše vzlykala. Bella přes ni přehodila peřinu zrovna ve chvíli, kdy Edward otevřel dveře a vešel dovnitř s pitím.

„Carlisle se ptá, jestli by se na ni měl podívat, nebo jestli si myslíš, že jí nijak vážně nikdo neublížil.“

Bella nespouštěla pohled ze své sestry, přesunula se výš k posteli a položila si její hlavu do klína, zatímco Annie ji držela za ruku, jako by se bála, že jí Isabel někam zmizí.

„Myslím, že jí nijak neublížil. Ale málem… kdybychom nepřišli v čas…“ Belle uvízla slova v krku a ona pohladila Annie po vlasech.

„Je v pořádku, Bello. Už je doma, v bezpečí. Jsem si jistý, že zítra bude všeho litovat a rychle ji přejdou chutě na podobné večírky.“

„Děkuju, Edwarde. Že jsi mi pomohl.“

„To byla přece samozřejmost,“ špitl. „Dobrou noc, Bells.“

„Dobrou,“ zašeptala Bella, ale to už byla sama. Pouze její sestra jí v náručí tiše podřimovala a po tvářích jí stékala rozmazaná řasenka. Belle bylo jedno, jestli toho bude ráno litovat nebo ne, byla ráda, že je doma, na ničem jiném nezáleželo. Nedovedla si představit, co by dělala, kdyby svou sestru ztratila, ačkoliv se nezdálo, že by se měly v lásce.

Za celou noc se Bella téměř nehnula. Byla v pěkně zvláštní poloze a nechtěla Annie probudit, takže se ani nemohla přemístit. Byla opřená o pelest, nohy jí naprosto zdřevěněly a záda měla namožená. Hlava jí neustále padala na stranu a chvílemi se jí opravdu podařilo usnout. V sedm hodin ráno, jak ukazovaly červená čísla na digitálním budíku na nočním stolku, vzdala snahu o pořádný spánek. A zrovna ve chvíli, kdy už nevěděla coby, se její sestra pohnula, sklouzla jí z náruče, překulila se na bok a dál pokračovala ve spánku. Bella se tedy pomalu postavila a rozhodla se, že jí přinese čaj a nějaký prášek, protože ji určitě bude bolet hlava.

Nečekala ovšem, že se v kuchyni s někým setká. Rozlámaná, s rukou zkroucenou dozadu, kde si masírovala zádové svaly, vlasy rozcuchanými, vkročila do místnosti a její pohled okamžitě padl na tři členy rodiny na barových židličkách. Alice, Esme, Edward.

Bella zčervenala. „Ehm, dobré ráno,“ špitla a pokusila se trochu si uhladit vlasy. Nečekala, že tak brzy někoho potká, takže se svým zevnějškem nezaobírala.

Ostatní jí pozdrav oplatili, zatímco Bella už se činila. Uvařila Annie černý čaj a poprosila Esme o nějaký prášek. Posadila se na židli a snažila se udržet se vzhůru. Pociťovala silné účinky probdělé noci a zdálo se, že už moc dlouho nevydrží mít otevřené oči. Víčka se jí proti vůli zavíraly. Podepřela si rukou bradu a prudce mrkala. Nenápadně se propleskla, ale nijak to nepomohlo.

Nakonec veškerou snahu vzdala, příliš unavená, aby ještě bojovala se spánkem, a položila si hlavu na ruku na stole a dovolila si na chvíli zavřít oči.

„Bello, tady jsou ty –„

Esmein hlas slyšela jen zpovzdálí, dokud ji někdo neutišil tichým: „Pst!“ Pak jen vnímala, jak ji někdo vzal do náruče a někam ji odnášel. Byla slabá, aby se podívala, kdo je to.

Zkusila ještě protestovat. „Já jsem vzhůru,“ zamumlala. „Musím se postarat o Annie.“

„Jen spi. My to uděláme za tebe,“ ujistil ji tichý, uklidňující hlas Edwarda, který ji patrně nesl v náruči, a pak už o sobě nevěděla. 

Autor: CeKarin (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sestry rozdílů - 7. kapitola: