Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sestry poloupírky 3

01.10.2009 (11:15) • Naomi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3541×

Se sestrou jsme se rozhodly, že zajdeme k jezeru, které je od nás jen pěcet metrů z kopce a přes lesík. Vzaly jsme si jen ručníky. Jsme přece na samotě. U jezera je skála, ze které se dá skákat. Svlékneme se tedy a jdeme blbnout.

Po půl hodině něco šplouchne u skály, ze které jsme skákaly. Na tom místě vynoří hlavu jeden z tý rodiny. Emmett.

„Bráškové, máme tu překvapení.“ Zařve a ve mně buchnou saze. Sestra jen vypískne a potopí se. Já namísto toho zaberu a doplavu k tomu hromotlukovi.

„Slušní lidé se ohlásí, když vidí, že se tu někdo koupe a nemá šaty.“ Zařvu na něj a díky tomu, že jsem si od něj půjčila jeho sílu, jsem mu vrazila facku, až se otočil. V tu chvíli se ozve smích a já si všimnu jeho sourozenců.

„Brácha, ale vždyť ono se to brání.“ Zařve ten blonďák a já si všimnu, že drží mou sestru. To mě rozpálí ještě víc. Doplavu k němu na mělčinu a zavrčím.

„Pust moji sestru.“ Neposlechne a tak ho chytnu pod krkem a mrštím přes celé jezero až na tu skálu. Zapomenu, že nejsem oblečená a vyletím na skálu na toho posledního, který se válí smíchy. Toho skopnu ze skály.

Teprve teď si uvědomím, že ten blonďák umí ovládat emoce a tak si jeho dar půjčím. Začnu je mučit jejich emocemi a zavolám na sestru.

„Vylez a hoď mi věci.“ Ta poslechne a škodolibým úsměvem obejde toho blonďáka.

Když jsme již oblečené tak se vydáme směr domov, ale já se zastavím u těch parchantů.

„Opovažte se sáhnout na mou sestru a již se nikdy nevrátíte domů.“ Z mého hlasu bylo slyšet, že jsem toho schopná. Zbledli snad ještě víc, že to ani u upírů není normální.

Nevadí mi, že by si semnou užili, ale na sestru nenechám ani šáhnou.  Já jsem ta obranářka, ta která brání a sestra je ta, co je roztomilá i křehká zároveň.

Byly jsme už v lese a tak jsem promluvila na sestru.

„Esmé ani muk. Jasné?“ Bylo vidět, že jí tento incident otřásl, ale přikývla.

„Neboj, nedopustím, aby se ti něco stalo ani Esmé.“ Slíbím mé sestřičce a ta se mi vrhne kolem krku.

„Děkuju, sestřičko. Jsi tou nejlepší sestrou, jakou jsem si mohla přát.“ Vyhrkne mezi vzlyky. Obejmu ji na znamení, že ji mám také ráda.

„Půjdeme o víkendu nakupovat?“ Sice nákupy nesnáším, ale vím, že tohle ji zvedne náladu a taky, že jo. Rozzářila se jako sluníčko.

„Jo. Už jsem skoro všechno unosila.“ Ona je takový manijak, že si na sebe nevezme nic dvakrát. Já jsem jejím opakem. Můj šatník jen občas vyměním a to ani ne z poloviny, to znamená, že si na rozdíl od sestry peru.

„Ahoj Esmé.“ Zavoláme sborově do útrob domu. Žádná odpověď. Teprve, když zapadneme do kuchyně, tak si všimnu vzkazu na lednici.

Mám pracovní nabídku ve Forks. Přijedu za měsíc. Večeři máte v troubě a kreditky odblokované. Mám vás ráda. Esmé

Tohle je již zažité. Často jezdila daleko a nás nechala doma. No jo. Restaurátorka nemovitostí.

„To je super.“ Zaraduje se Alice a já se tomu musím usmát. Občas si připadám jako její matka a ne sestra. Budu snad dobrá matka.

„Běž se umýt a já to zatím ohřeji.“ Přikážu Alici. Ona moc na domácnost není. Sotva rozezná pánvičku od kastrolu a to je, co říct. To znamená, že o domácnost se starám já, když musí Esmé odjed.  Mě to však nevadí.

„Dobrou chuť.“ Popřeju sestře a pustím se do jídla. Ta jen pokývá hlavou na znamení souhlasu a cpe se dál.

„Co chceš zítra k jídlu?“ Optám se, protože mě nic nenapadá.

„Ke snídani palačinky a k večeři lososa s bramborem.“ To je směs co?

„Nejsi zrovna skromná, ale co bych neudělala pro mou malou sestřičku.“ Ta se naoko naštve, ale to jí vydrží jen pár minut a pak se rozesměje. Já se k ní hned přidám.

Po večeři se jdeme dívat na horory. My jsme to nazvaly, noc hororů na poloupíří způsob. Zkuste uhodnout, o čem ty horory jsou. No ano, o upírech.

„Co si dáš k pití.“ Zavolám z kuchyně na sestru, která připravuje obývák.

„Coca Colu, ale chci celou dvoulitrovku.“ Ozve se. Já si vezme zas Pepsi a razím si to do obýváku.

„Chceš, abych zatopila v krbu.“ Zeptám se po chvíli sestry.

„Ano.“ Krb je hned pod televizí a tak nám bude teplo.  

Autor: Naomi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sestry poloupírky 3: