Tento díl je napsaný narychlo, ale doufám, že se vám to bude líbit. Tento díl se odehrává po tom, co se Carlisle pohádal s Edwardem a omlátil Eda o všechny zdi. Hezké počtení...
07.09.2010 (20:30) • Zuzzzi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4550×
Druhý den Esmé s Al a Rosalie se dohodly, že předělají celý dům kvůli tomu, že táta omlátil Edwarda o všechny zdi, co v domě byly.
„Alice, Alice! Alice!!!“ řvala jsem na sestru, aby mě vnímala, protože byla tak zažraná do rozhovoru, jak to bude vypadat, že mě nevnímala!
„Ano? Říkala jsi něco?“ To snad nemyslí vážně! Sestra mě nevnímá, Edward se ke mně může přiblížit jen na dva metry, a pak jak mám asi být v pořádku? Myslím po duševní stránce.
„Jo chtěla, ale už to nepotřebuju, radši jsem se zvedla a došla si pro to!“ To bylo mojí odpovědí. Měla jsem už trošku větší bříško. Teda podle mě, protože sem byla hodně štíhlá no prostě sportovní postava a teď jsem vypadala, jako bych měla menší balónek.
„Tak promiň, že se tady snažíme vyřešit, kde bude malinké spát a jak bude vypadat váš, náš, Rosaliin a Esmein pokoj!“ odpověděla stejným hlasem jako já.
„Holky nehádejte se,“ řekl Edward mírným hlasem.
„Ty se do toho nepleť!“ zařvaly jsme stejně s Al a rozchechtaly se.
„Dobře tak mír, ale příště vnímej, ano?“ zeptala jsem se.
„Dobře a táta jde do práce, takže s…“ ukázala na Edwarda, „… můžete jít na louku.“
„Díky Al,“ poděkovala jsem jí.
Táta opravnu asi za pět minut odešel do práce se slovy: „Ty se k ní nepřiblížíš. A vy na to dáte pozor!“ Zdůraznil to slovo vy. Pak odešel na svou noční směnu, bylo okolo sedmé večer, když táta odjel a bylo jisté, že se nevrátí, tak Edward stál u dveří s dekou.
„Alice, kdyby se táta vracel, okamžitě nám dej vědět, nechceme přece, aby děťátko přišlo o otce ještě než se narodí. Ano?“ řekla jsem a zároveň jsem se zeptala.
„Ano šéfe.“ A zasalutovala nám. Tedy mě, když já pořád myslím v množným čísle.
„Tak jdeme.“ Žádné protesty se nekonaly a Edward mi otevřel dveře.
Běželi jsme ruku v ruce, až na naši louku. Edward roztáhl deku a my si na ni lehli. Edward se nade mě sklonil a začal mě něžně líbat. Já sem mu polibky oplácela s trošku větší intenzitou, ale nemohl to postřehnout. Začala jsem mu přes tričko přejíždět po hrudi a on zase okolo mých boků.
„Edwarde,“ zašeptala jsem mu mezi polibky.
***
Když jsme skončili, tak jsme s Edem leželi jen tak na dece a objímali se.
„Edwarde?“ zeptala jsem se ho.
„Ano?“
„Otec to myslel dobře, ale neovládl se, přeci jen ,našel‘ své dcery, o kterých nic nevěděl, a pak zjisti, že jeho ,syn‘ kterého stvořil před více než sto lety, z něj udělal dědu.“ Sklopila jsem oči a začala se červenat.
„Já si to uvědomuju, přece jen umím číst myšlenky.“ Uchechlt se a zvedl mi bradu, abych se mu podívala do očí. Měl je jako roztavené zlato a ta hloubka.. ach já se snad utopím.
„Přestaň nebo se utopím!“ vyjekla jsem .
„To přece nechceme,“ řekl a sklonil se a začal mě něžně líbat. Zrovna v tom nejlepším začal zvonit mobil! Vykroutila jsem se mu a zvedla ho.
„Ano?“
„Bell, rychle pojďte domů, táta přijede za pět minut,“ křičela na mě Alice.
„Dobře.“ Zaklapla jsem mobil a vstala jsem a Edward měl deku už složenou, vzal mě do náruče a rychle jsme běželi domů. Doběhli jsme domů, Ed mě položil na pohovku a pádil do svého pokoje, dál už nevím. Alice, aby nafinglovala, že jsme s Edwardem spolu nebyli, tak si ke mně přiskočila s katalogem se spodním prádlem!
„Alice to snad nemyslíš vážně!“ vyjekla jsem a zhrozila jsem se.
„Bello, jen na chvíli, aby to vypadalo,“ udělala na mě psí oči, těm se nedá odolat.
„No dobře!“ Protočila jsem oči, nahodila zajímající se obličej a Alice začala mluvit kraviny ve smyslu, že to by se určitě líbilo Jazzovi. Táta vešel do dveří a já jsem k němu přiskočila.
„Ahoooj,“ pozdravila jsem ho jako malá desetiletá holčička, ale nemohla jsem odolat.
„Ahoj děti. Ahoj Esmé,“ řekl a znaveně si sedl na pohovku. Já sem šla do kuchyně a cestou sem se zastavila. „Al, dáš si něco?“
„Třeba palačinky,“ odpověděla a oblízla se jako malej fracek.
Vešla jsem do kuchyně a Esmé tam měla už vajíčka a mouku.
„Esmé, co to děláš?“ vykulila jsem na ni oči.
„Jen ti chci pomoci. Sama víš, že ty moc vařit neumíš.“ Tak to se líbilo Emmovi, ten se válel po zemi.
„Dobře, dobře, tak jdeme na to.“ Vařili jsme, pár palačinek jsme spálily. Měly jsme těsto až za ušima smály se, blbly, mouka všude a těsto všude. Když jsme dovařily, namazaly jsme palačinky marmeládou a s Alicí jsme se do toho pustily, když jsme dojedly, tak vše bylo uklizeno a načančáno. Rose a Esmé se vyznamenaly.
Autor: Zuzzzi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sestry poloupírky 14:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!