Tak je tu další dílek. Chci jen upozornit, že vše co je modré, je odkaz na obrázky. To je i pro příště.
Pls komentíky
17.12.2009 (21:30) • Naomi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4124×
Ráno jsem se probudila a měla chuť něco těm klukům vyvést.
„Alice?“ Zavolala jsem ještě z postele. Hned se má povedená sestřička přilítla.
„Ano, Bello.“ Již na obličeji bylo vidět, že neví, co se bude dít.
„No, napadlo mě, že jsme klukům dlouho nic neudělali a …“ Nenechala mě ani doříct a vrhla se mi kolem krku.
„Konec nudy. Super!“ Jásala mi jako malé dítě.
„Tak poslouchej!“ Nakázala jsem ji přísně a ona hned zaplula do turečáku a zkameněla.
„Napadlo mě, že bychom jim rozebraly auta. Teda až na rám.“ Alici jen svitly jiskry v očích a náruživě přikyvovala.
„Tak jdeme na věc.“ Alice hned vypadla a já se šla obléct. Vzala jsem si korzet s džíny, boty na podpatku a kabát. Sice to je docela ironie, když jsem těhotná, ale dokud nic není vidět, tak proč ne.
Alice již čekala dole a vypadala nádherně. Měla sukni, bolerko a na něm rozepnutý kabát, jako boty si vzala kozačky. Prostě bylo poznat, že se v módě vyzná. Jenom není tak extravagantní jako já. Já vždy byla tou více praštěnou, ale vždy jsem ochraňovala ty, které miluju.
Přesně jak moje matka. Taky by položila život za rodinu a taky, že jej položila. Teď ji však chápu.
„Tak jak to vypadá? Jedeš na motorce nebo semnou?“ Usmála se Alice.
„S tebou. Na motorce bych v tomhle vypadala dost bláznivě.“ Tušila jsem však, že to věděla.
„Tak sebou hoď. V autě mám již mám nářadí.“ Mrkla na mě a obě jsme vyrazily se smíchem ze dveří.
Do školy jsme dorazily včas, a když jsme vystoupily tak všechny pohledy padly na nás. Dokonce i ten náš trojlístek, který jak se zdá měl dobrou náladu, ale odpoledne asi už ne.
Šli jsme normálně na první hodinu a tou byla dvouhodinovka tělocviku. V tu dobu jsme plánovaly ten žertík, protože si nás profesor stejně nevšímá a nechává nás dělat to, co chceme.
„Alice?“ Nechtěla jsem nic víc říkat.
„Jdeme.“ Odpověděla a my se vypařily na parkoviště, kde jsme se pustily do práce. Bylo toho dost, ale málo času.
Nakonec jsme to stihly a vrátily se do školy, která probíhala stejně nudně jako vždy. Teda až do odpoledne.
Edward:
Celý den byl nudný a já se již těšil domu. Jen nasednout do auta a vyjet. Od té doby, co holky zničily auta tak jezdíme každý tím svým.
„Ede, radši tam nechoď.“ Poradil mi Jazz, ale myšlenky si blokoval.
„Proč?“
„No, abys nedostal infarkt.“ Konstatoval. To však jen přidalo na mojí zvědavosti a já vyšel směrem k autu.
„Co?“ To jediné jsem ze sebe vypravil. Místo mého auta tam stála jen karoserie a vedle ní vše, co dříve bylo v kuse. Pak jsem se rozhlédl a zjistil, že ani Emm s Jazzem nedopadli dobře.
Emm vypadal jako by dostával infarkt a Jazz byl tolik ovlivněn emocemi, že nevěděl, zda brečet či se smát. Hned jsem věděl, kdo to byl a bratři asi taky.
V tom se najednou ozvalo vyděšené zavolání.
„Bello!“ Něco tu nehrálo a my se tam hned seběhli.
Bella ležela v náručí své sestry a vypadala jako by omdlela. Docela mi ji bylo líto a tak, protože jsem měl vystudovanou medicínu, jsem k ní poklekl.
„Co se stalo?“ Zeptal jsem se Alice.
„No, smála se, ale najednou se sesunula k zemi.“ Bylo poznat, že je dost vyděšená.
„Prosím, pomoc ji, aby nedopadla jako matka.“ Najednou začala myslet na svoji matku, která kvůli nim zemřela.
„Neboj se.“ Chlácholil jsem ji a mezitím si Bell vzal do náruče a směroval si to k jejímu autu.
„Promiňte.“ Špitla ta malá směrem k nám.
„No, alespoň máme zábavu na noc.“ Zavtipkoval Emm.
„Řídit budu já a ty pojedeš s námi.“ Ukázal jsem na Alici, protože chci vědět, proč by měla dopadnout jako její matka.
V autě jsem hned spustil.
„Jak si to myslela s tou matkou?“ Chvíli se ošívala, ale nakonec spustila.
„No, jak asi už víš. Tak ona chvíli žila s tvým otcem. No a jaksi otěhotněla. Věděla, že je tu možnost, že by nepřežila, ale i tak si nás nechala. Díky mému daru viděla něco z budoucnosti. No a při porodu zemřela. Teda my jsme se prokousaly z jejího lůna.“ Už jí stékaly slzy.
„No, a když jsme byly venku, tak se Esmé pokoušela svoji sestru zachránit, ale bylo pozdě. A aby toho nebylo málo, tak se tam oběvil upír a pokousal ji.“ Už jsem chápal, proč Bella tak na Carlise řvala.
„No a jak šel čas, tak jsme rostly a Bella nás ochraňovala. Vždy pro ni byla přednější rodina, ale nikdy neunesla smrt naší matky.“ Tak, proto byla tak výbušná. Již jsem všeho litoval, ale vrátit se to nedá.
„Proč by však měla dopadnout stejně?“ Věděl jsem o matce, ale o Belle nic.
„Protože je těhotná.“ Kdybych mohl, tak dostanu infarkt.
„Cože?!“ Byl jsem asi trochu více vyvedenej z míry.
„Sakra.“ Zaklela a bylo vidět, že něco prozradila.
„Tak to vyklop.“ Popostrčil jsem ji.
„No, jak se kluci vsadili. No prostě to má menší následky.“ Tak a teď mám asi infarkt.
Autor: Naomi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Sestry poloupírky 11:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!