Alice a Isabella Swan Cullenovi. Jsou to dvojčata, která jsou vachovávány tetou, která je upírka. Matka jejich porod nepřežila a otec odešel dřív nežli se matka dozvěděla, že je čeká. To příjmení něco napovídá. Jak do toho zasahují Cullenovi? To brzy zjistíte.
29.09.2009 (11:00) • Naomi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6750×
Jmenuji se Isabella Swan Cullenová. Je mi sedmnáct a mám dvojče Alici. Obě jsme poloupírky se silnými dary. Naše matka zemřela při porodu a otec od ní odešel ještě dřív, než zjistila, že je těhotná. Vychovala nás naše teta, která je upírem. Stále si dává za vinu smrt své sestry, ale není to tak. Můžeme za to já a sestra.
„Bello, pojď dolu.“ Zavolala na mě Esmé, moje teta. Seběhla jsem tedy dolu. Sestra tam již byla.
„Dnes se stěhujeme na Aljašku. Jsme tu už moc dlouho.“ Obě jsme zesmutněly, ale teta má pravdu.
„Už jsem tam koupila hezký dům u nějakého jezera. Je to teda spíš chata, ale je nádherná.“ Se setrou jsme se na sebe zazubily. Teta ráda restauruje a je schopna udělat z barabizny vilu.
„Jak to, že jsem to neviděla.“ Vztekala se sestra. Ona totiž vidí budoucnost i minulost.
„Použila jsem svoji schopnost.“ Ona totiž umí vypnout dary ostatním až na mě. Já mám z naší rodiny nejsilnější dar. Jsem psychický a fyzický štít. Umím zaštítit sebe a neurčitý počet lidí před jinými dary, též si umím vypůjčit jakýkoliv dar, ale dotyčný musí být se mnou, protože jak odejde, vezme si i svůj dar.
„Vždyť jsem tvoje neteř.“ Vztekala se dál sestra, ale bylo jí to zbytečné. Teta chtěla překvapit a to se povedlo.
„Teto, budu tam moc i na dále jezdit na motorce?“ Musela jsem se zeptat, protože já jezdím pouze na motorkách.
„Ano, zlatíčko.“ Odpoví mi teta láskyplně. V mnoha ohledech se nám stala matkou. Byla dobrosrdečná a mírumilovná. Skvěla nás se setrou zvládala.
Já se od sestry moc liším. Nerada nakupuju, ale mám ráda závody na motorkách a jejich upravování. Ona ráda chodí v hedvábí a já zas v kůži. Ona je drobnější s krátkými černými vlasy a já zas sportovní postavy s dlouhými hnědými. Prostě úplné opaky.
„Jo a abych nezapomněla, přihlásila jsem vás do druháku.“ Myslela tím na střední.
„Supér.“ Zaradovaly jsme se se setrou najednou. Nesnášely jsme být mezi puberťáky, i když se tak občas chováme. Zajímala mě ještě jedna věc.
„Kdy odjíždíme?“ Teta se zatvářila provinile.
„Dnes večer.“ Ona a její rychlé akce.
„Co-cože“ Vyhrkla sestra, protože já jsem si na to již zvykla. Tohle nám dělá každých pět let. My sice ještě stárneme, ale ona ne. Já i sestra přestaneme stárnou až budeme plnoleté neboli v osmnácti.
„Jako bys to nečekala ségra.“ Posmívala jsem se sestře.
Aljaška o patnáct hodin později
„Vyberte si pokoje a pak si řekněte, jak je chcete barevně sladit.“ Zavolala za námi Esmé, ale my se hnaly již po schodech.
Já jsem běžela rovnou na půdu, protože mám ráda podkrovní pokoje, ale setra zůstala v patře.
„Já si beru podkroví.“ Oznámím oběma a ségra se zasměje.
„Já se beru ten s výhledem na jezero.“ Zavolala ségra z jednoho pokoje. V patře bylo šest pokojů a čtyři z nich mělo šatnu a koupelnu. V přízemí byl obývák s kuchyní a v suterénu obrovský bazén.
Moje podkrovní místnost byla vlastně garsonka s koupelnou, šatnou, ložnicí a obýváčkem. Trámy byly viditelné a dobře uspořádané, že vůbec pokoj nezmenšovaly.
Přijely jsme ráno a tak jsme mohly hned jet nakupovat vybavení. Já jsem si toho koupila víc nežli sestra, protože jsem měla více místa.
K večeru jsme byly hotovy a šli to shlédnou. První byl můj pokoj.
„Vítejte u mě.“ Uvedla jsem je těmito slovi do méjo království.
Moc se jim líbil a řekly, že jsem to zeřídila nádherně.
Potom měl následovat pokoj Alice. Čekaly jsme co zas vymyslela bláznivého, ale překvapilo nás, že se jí její pokoj povedl.
„Tak co na to říkáte?“ A uvolnila nám cestu.
„Tak to se ti povedlo, ségra.“ Pochválila jsem sestru a poprávu. Nádherně sladila dřevo s umělotinou. Prostě nádhera.
„Esmé, zbýváš nám jen ty.“ Popíchnu tetu. Byla jen o tři roky a tak na veřejnosti vystupovala jako starší sestra, ale i doma jsme se tak chovaly.
„Vítejte v mém království.“ Řekla snobsky Esmé a otevřela nám dveře. To co jsme uviděly nás překvapilo.
„Esmé, to je nádhera.“ Vyjde mi z úst. Sladila staré s novým. Ona se hold na zařizování domů hodí.
„Teď se pojďte podívat na obývák.“ Ten dělala Esmé sama a nás tam nechtěla pustit. Nevíme proč, ale nevadilo nám to. Měli jsme, alespoň více času na své pokoje.
„Náš obývák.“ Pronese a ustoupí ze dveří.
„Jsi mistrem ve svém oboru.“ Pochválí ji Alice. Esmé to udělala tak, že jsme mohly jít rovnou ven a mohly sledovat, co se venku děje. Opravdu to byla nádhera.
Náš dům leží na kopci. Z jedné strany je les a z druhé sjezdovka. Za lesem bylo jezero, které bylo ledové, ale nádherné, a protože nám zima nevadí tak se tam budem chodit koupat, i když máme bazén.
„Pro dnešek padla. Jdu vám udělat něco k jídlu.“ Promluvila Esmé. My, poloupírky potřebujeme i lidské jídlo a trochu spánku, ale potřebujeme i krev a spát nemusíme každý den.
Autor: Naomi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Sestry poloupírky:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!