Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sestry navždy (?) 2. kapitola - Kamarádka

31.07.2013 (07:00) • AliceCullen999 • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1836×

Elena:

(úterý ráno)

„Jo, dneska mě do školy vezme mamka, nemusíš jezdit, Bonnie," ujisťovala jsem ji znovu a natahovala se po mém připraveném oblečení.

„Fajn, tak se uvidíme tam," řekla.

„Jo, zatím," zavěsila jsem. Nevím co, ale dneska je na Bonnii něco divného.

Dala jsem si sprchu a oblíkla se. Pak jsem si ještě vlasy svázala na temeni gumičkou a pak jsem seběhla dolů.

„Máme kafe?" zeptala jsem se, když jsem uslyšela kávovar. Čekala jsem mámu, ale místo toho u kávovaru stála Bella.

„Máme," odpověděla s úsměvem. Dnes na sobě měla jen prosté džíny a bílé tričko. Vlasy měla svázané v ležérním culíku (nebo spíš drdolu) zezadu sepnutém skřipcem. A i dnes jí to hodně slušelo. Přistoupila jsem ke kredenci a vytáhla svůj hrníček. Byla na něm jména Elena, Caroline, Bonnie, Meredith a potom ještě are BFF. Byl to dárek a Caroline, Bonnie i Meredith mají podobný. Dělaly jsme si tyhle hrníčky asi před rokem samy. Ale já jsem si až teď uvědomila, že tam je ještě dost místa na jedno jméno. Stačí slovo, vzpomněla jsem si. Stačí slovo. 

„Pěkný hrníček," ušklíbla se Bella. Pokusila jsem se jí to oplatit.

„Ten tvůj taky není špatný, a jo, já zapomněla," použila jsem ironii. „Ty žádný nemáš."

„Hm..." popřemýšlela. „Za tohle bych ti dala tak trojku, budeš se ještě muset učit."

„No jo," pokračovala jsem a přešla ke kávovaru. „Je dobré na to mít doma takového experta, jako jsi ty."

„No tak, dost, holky!" napomenula nás máma. „Nedělej si tu kávu, Eleno. Už jedeme."

„Tak brzo?" zeptala jsem se. Ona jen přikývla. Vzala jsem tedy ten hrníček a vrátila ho zpátky do kredence. Bella se ještě zašklebila a zase si lokla kávy. 

Máma jezdila rychleji než Bonnie. Takže jsem u školy byla brzy. Máma totiž vždycky stresuje, když někam jede. Bojí se, že to nestihne.

Když jsem přijela na parkoviště a zaparkovala blízko školní budovy, uviděla jsem Bonnie a Caroline. Ale Caroline měla jakýsi divný postoj. Měla ruce zkřížené na prsou a vypadala velmi tvrdohlavě. Měla stejný účes jako já, dneska je první zkouška roztleskávaček a zítra je konkurz.

„Ahoj, holky," vydechla jsem, když jsem konečně byla mezi svými. 

„Ahoj," pozdravila Bonnie a pokusila se o úsměv. Caroline nepozdravila.

„Caroline!" usmála jsem se. „Řekla jsem ahoj."

„Já vím, nejsem hluchá," vyjela po mně Caroline. „Nejsem hluchá. Jen na někoho čekám. Na někoho jiného než na tebe."

„Car..." oslovila jsem ji. „Co je to s tebou?"

„Nic, co by se mnou mělo být?" rozhodila rukama. Pak se vydala kamsi dopředu.

„Bonnie, co se děje?" zeptala jsem se rázně. 

„Nevím," zkusila lhát. „Asi nic."

„Poznám, když lžeš, Bonnie," pokrčila jsem rameny a zkřížila ruce na prsou. „Stalo se něco včera v Grillu?"

„Podívej se za sebe," vzdychla a já poslechla. To, co jsem viděla pak, mě ochromilo. Caroline tady čekala na Bellu. Právě teď s ní kráčela směrem ke škole. Otočila jsem se zpátky k Bonnii.

„Co se tam dělo?" zeptala jsem se víc důrazně. Ona se jen provinile usmála.

Bella:

(pondělí večer)

„A kde že jsi žila, Bello?" zeptala se Caroline. Já se znovu usmála.

„Takové malé městěčko, Forks," zopakovala jsem. „Leží na Olympijském poloostrově."

„Není to tam někde poblíž Kanady?" zeptala se Aimee. Já jsem přikývla.

„Ano, kdybych chtěla, mohla bych klidně jet do Kanady autem," odpověděla jsem. 

„Jaké to tam je?" zeptala se Sarah. 

„Je to takový zapadákov," odpověděla jsem popravdě. „Nedá se tam skoro nic dělat. Většinou jsem jezdila do nedalekého městečka jménem Port Angeles."

„Aha," hlesla. Tak jsem se obrátila k Bonnii, která zarytě mlčela.

„A co ty, Bonnie?" zeptala jsem se. „Žiješ tady odjakživa, nebo ses přistěhovala?"

„Narodila jsem se tu," odpověděla prostě. Měla jsem pocit, že se snaží se mnou nemluvit.

„Je tu ještě vůbec nějaký přistěhovalec jako já?" zeptala jsem se raději. Matt zakroutil hlavou.

„Kromě Eleny ne," řekl. A zase se hovor sune k Eleně.

„Jaká je, chci říct, změnila se?" zeptala jsem se smutně.

„Neznáme ji celý život jako ty," pokrčila Dana rameny. „To nám musíš říct ty, jaká je."

„Já vám to řeknu úplně přesně," vybuchla Bonnie jako sopka. „Elena je milá, nesobecká, hodná a obětavá. Každý, kdo tvrdí opak, ji nezná. Každý ji musí mít rád. Nejlépe to vystihuje asi slovo kamarádka." Po tom odběhla do koupelny. A Caroline těsně za ní. 

„Omluvte mě," omluvila jsem se a běžela za nimi. Pomalu jsem vešla dovnitř a slyšela, jak říká Caroline Bonnii:

„Co to děláš?"

„Já?" ptala se nechápavě. „To, co bys měla dělat i ty. Stojím při Eleně, protože je kamarádka. Jediný důvod, proč tu ještě jsem, jsi ty. Protože jsi taky kamarádka."

„Holky, nehádejte se," vložila jsem se do toho. 

„A ty si nehraj na neviňátko!" vložila se Bonnie do mě. „Přijdeš si a bereš si, co chceš! Elena a Matt se zrovna rozešli a ty se na něho už lepíš!"

„Nevěděla jsem to!" řekla jsem popravdě.

„To je jedno," nadávala Bonnie. „I tak - vždyť jsi ho ani neznala! Prostě jsi ho zastavila na chodbě a už ses s ním objímala!"

„Neznáte ten příběh, já nejsem ta špatná!" uznala jsem, že je vhodný čas na mou pohádku. „To ona se mě zřekla!"

„Určitě," pronesla Bonnie ironicky. „Ona se tě zřekla a píše si do deníčku, jak moc by chtěla, abys ji přestala nenávidět!"

„Hraje to na vás!" hádala jsem se dál.

„Ne, je mi z tebe zle," zakroutila Bonnie hlavou. „Jdeš, Caroline?" Chvíli čekala, a když se Caroline ani nehla, pokračovala:

„Fajn, jdu tedy sama. Už se mnou moc nepočítej. Měla jsem o tobě jiné mínění, Caroline." A potom odešla. Já a Caroline jsme tam ještě chvilku stály.

„Ty mi věříš, že jo?" zeptala jsem se a snažila vyvolat slzy. Ona se na mě otočila a zeptala se klidně:

„Jak to vlastně bylo?"

„Před pár lety," začala jsem, „táta řekl něco o tom, že mě má radši. Jí se to dotklo a od té doby mě moc nemusí. Je tvrdohlavá."

„To je," souhlasila. „Víš, že nejsi vůbec špatná?"

„Myslím, že by z nás mohly být kamarádky," řekla jsem a usmála se.

Elena:

(úterý ráno)

„Bonnie, tak co se to tam stalo?" naléhala jsem dál. Ona si povzdychla a spustila:

„Fajn, vybouchla jsem." Au. Tak to musela být katastrofa. Jsou všichni v pořádku?

„Kvůli čemu?" zeptala jsem se radši.

„Kvůli Belle!" vysvětlila naštvaně. „Hraje si na neviňátko! Ptala se, jaká seš. Jak na nás působíš. Já jsem toho už měla dost a řekla jí pěkně od plic, co si o tobě myslím. Že jsi fakt kamarádka. Pak jsem utekla do koupelny a Caroline za mnou. Trochu jsme se rafly, byla naštvaná, že jsem vybouchla. Do toho se tam připletla Bella, já vybuchla ještě víc, prostě jsem měla před očima červenou clonu a nemyslela jsem. Ona o tobě něco řekla a já se rozhodla odejít. Chtěla jsem, aby šla Caroline taky, ale ona nešla, tak jsem šla sama. A ona jí na to asi skočila, jak vidíš!" Prudce vydechla.

„Co o mně řekla?" zeptala jsem se. Ona jako by si teprve teď uvědomila, že to řekla, se z toho snažila vykroutit:

„Nic důležitýho."

„Co o mně řekla, Bonnie?" zopakovala jsem důrazněji. 

„Řekla, že to ty ses jí zřekla," sklonila pohled. Teď jsem měla červenou clonu před očima já.

„To neměla dělat, neměla!" zuřila jsem.

Bella:

„Ahojky!" volala na mě Caroline, když jsem vystoupila z auta.

„Ahoj," řekla jsem a zahleděla se na ni. „To tričko ti sluší."

„Fakt?" prohlédla si svoje světle modré tílko. „Díky."

„Co se to dělo?" zeptala jsem se. „Myslím, že jsem viděla, jak se nějak hádáš s Elenou a Bonnie..."

„S nimi jsem už skončila," odfrkla si uraženě. „Nevím, co proti tobě mají. Jseš fajn."

„Ty taky, Caroline," řekla jsem.

„O čem to mluvíš?" všimla si a vstoupila se mnou do budovy. Dobře - zahajuji fázi dvě. Caroline je velmi vlivný spojenec. Je to můj triumf.

„No, slyšela jsem jednou Elenu, jak s někým telefonuje a mluví o tobě, ale neměla bych to říkat..." řekla jsem.

„Co o mně říkala?" zeptala se přísně. 

„Neměla bych..." nestihla jsem doříct.

„Měla bys!" zavelela. „Co. O. Mně. Říkala?" Dávala důraz na každé slovo, jako by každé slovo byla samostatná věta.

„No, říkala," pronesla jsem, „že jsi otravná drbna a kdybys nebyla tak vysoce postavená, už dávno by si tě nevšímala."

„Aha!" vyjekla. „Tak já jsem otravná!"

„Nejsi," uklidnila jsem ji. „Elena je pitomá. Nejsi otravná. Naopak, jsi milá, hodná a skvělá!"

„Díky," pohladila mě po rameni. „Teď máš děják, že?"

„Jo," potvrdila jsem. „Tak se uvidíme po škole."

„Jo, a Bello?" otočila se na mě. „Dneska máme první zkoušku roztleskávaček, mohla by ses přijít podívat, zítra máme konkurz..."

„Jo, možná se stavím," slíbila jsem. Ona šla dál, měla angličtinu.

Elena:

„Jak mi to jen mohla udělat?!" rozčilovala jsem se. 

„Eleno, uklidni se," pokoušela se mě uklidnit Bonnie. „Jestli já jsem jako sopka, když vybouchnu, tak ty jsi jako tsunami."

„Ne, tohle jí neprojde," procházela jsem se sem a tam. „Tohle jí vrátím!"

„Hlavně neudělej žádnou blbost, které bys pak litovala," prosila Bonnie. „Hoď to za hlavu, zlobíš se kvůli tomu celý den."

„To nejde hodit za hlavu, Bonnie!" řekla jsem. „A já se nezlobím. Já zuřím!"

„Hele, klid," řekla znovu Bonnie. „Teď máš trénink roztleskávaček."

„Roztleskávačky!" uvědomila jsem si. „To je nápad!" 

„Co?" nechápala Bonnie.

„Nech se překvapit zítra," řekla jsem tajemně a odebrala se na trénink.

Tak, tahle kapitola byla trochu kratší, ale to snad nevadí. Další kapitolka má název Elenina odplata, takže k tomu asi není moc co dodat... 

Jinak co myslíte? Určitě pište do komentářů, co si myslíte, jakou odvetu Elena vymyslela? Podaří se jí to?

Autor: AliceCullen999 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sestry navždy (?) 2. kapitola - Kamarádka: