Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sestry na život a na smrt 22. díl

arena3

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Sestry na život a na smrt 22. dílPo delší době přidávám nový dílek..,. nezlobte se, na psaní už nezbývá tolika času, co dřív... Snad pochopíte a fakt se nezlobte;) Pěkné čtení :):)

07.02.2010 (08:00) • Brambooorka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2345×

Sestry na život a na smrt - 22. Díl

Pohled Rosalie Swanová:

Písnička

Absolutně jsem netušila, jak to Jane myslí, což bylo dost deprimující. Evelyn se dříve jmenovala má matka, jenže později se nechala překřtít na Elizabeth. Nikdy jsem se však nedozvěděla pravý důvod jejího rozhodnutí, jelikož vždy zapírala, nebo se toto téma snažila přejít. Její minulost byla pro mne tedy velká neznámá. Můj dar bohužel fungoval jen tehdy, byla–li daná osoba v blízkosti. Jenže má matka již bloudila v nebeských končinách, takže jsem na to rovnou mohla zapomenout.

Nezbývalo mi, než-li bádat v té vlastní, což se nakonec ukázalo jako ne zrovna nejlepší řešení. Vyvolalo to ve mne spousty vzpomínek na radostné dětství prožité s rodiči, ale také na krušné chvíle prosycené strachem o Bell.

Vyděšeně jsem zamrkala a opět tikala pohledem mezi Jane a gardou. V obavách, co přijde a co s námi bude dál, jsem si nevědomky okusovala nehet na malíčku pravé ruky.

Garda však stále ostávala nehybně stát, jako by byla přikována k zemi. Jane, opíraje se o strom prudce oddechovala a snažila se vstřebat okolní události. Nejspíš toho na ni bylo příliš, což se vlastně dalo předpokládat. Také bych nebyla ráda v její kůži.

Náhle jsem pocítila potřebu něco dodat, raději jsem však mlčela.

Připadalo mi to jako nekonečné dny, měsíce či snad roky, nebo staletí… uplynula však jen jediná minuta, než Jane pozvedla zrak.

„Raději půjdeme,“ hlesla zlomeně směrem k jejím přívržencům.

„Určitě se ještě setkáme,“ dodal Aro a pokynul gardě na odchod.

Chvíli jsem za ní nepřítomně zírala, jakmile však zmizel s ostatními v hustém lesním porostu, probralo mě Bellino prudké vydechnutí. Edward ani na okamžik neváhal, byl v momentě u ní a konejšil ji. Byla jsem mu neskonale vděčná. Tolik ji miloval… Byla pro něj celým světem, celým vesmírem, jednoduše smysl jeho života, jako nejjasnější hvězda na nebi… Je jich tisíce, ale stejně jako on existuje jen pro tu jedinou, tak i ona svítí pouze pro něj… Tolik se o ni bál, určitě ho trápilo, že Bell postihl stejný osud jako kdysi jej. A přece byl nesmírně vděčný bohu, že vůbec přežila. Neděkoval však jen bohu, ale především Jasperovi. Jeho srdce bylo stejně upřímné, stejně jako jeho oči. Zřela jsem v nich nehynoucí lásku a vděk… ne nadarmo se jim říkalo ‚okna do duše.‘

Ovšem i tak se stále ve vzduchu snášela oblaka neskonaného smutku. Snažila jsem se rozvzpomenout, co se dnes odehrálo, zatímco jsem procházela pohledem ostatní členy rodiny.

Byl na ně žalostný pohled. Esme ztrápeně objímala Carlisla a utírala si cípem košile neexistující slzy, Alice stále nepřítomně zírala do večerní mlhy a vyděšeně se třásla. Můj pohled se zastavil na Emmetovi. Nezahálela jsem a prudce se mu vrhla do náruče. Tiskl mne v láskyplném objetí a líbl mě do vlasů.

 

Pohled Alice Cullenová:

Písnička

V ten moment se pro mě zastavil svět… jakoby odešla polovina mého ‚já‘. Přehrávala jsem si společné chvíle, ať už ty šťastné, nebo ty, jež bych z paměti nejraději vymazala. Bylo to jako koloběh života… pamatovala jsem si každičký okamžik od dob, co jsem poprvé spatřila Jaspera. Znala jsem každičkou jeho náladu, veškerý význam jeho úsměvu, po kterém mé srdce vždy roztálo i jeho bezednou lásku ke mne… Teď to bylo vše nenávratně pryč.

Litovala jsem svých chyb… že jsem nespatřila Volturiovy dříve, abych tomu mohla zabránit, také jsem nezabránila Belle útočit na Jane… Nic z toho by se nemuselo stát, jen kdybych byla opatrnější. Stačilo málo, aby Jasper mohl žít…

Sesunula jsem se vedle jeho bezvládného těla a suše vzlykala.

Jasper otevřel ztěžklá víčka a usmál se na mne tím nejnádhernějším pohledem, jaký jsem u něj kdy spatřila. V očích se mu znova zalévaly karamelem, žhnula v nich nejkrásnější jiskra… plála z nich radost nesrovnatelná s čímkoliv na světě. Tisíce diamantů, či nejnádhernějších vzácností světa by mi nedokázalo nahradit jeho jedinečnou osobnost. Pro jediný jeho úsměv bych v tu chvíli obětovala cokoliv na světě. Natáhl ke mne svou něžnou náruč a já se do ní vděčně stulila. Cítila jsem se u něj v bezpečí, nic mi s ním nehrozilo… Cítila jsem, že spolu bychom dokázali klidně dobýt celý svět… Ale mé tužby byly již dávno splněny.. Dobyla jsem jeho srdce, což mne učinilo nejšťastnějším stvořením na této planetě, byť jsme chladní a zatracení, ale hlavně šťastní… Hlava se mi zatočila nad pomyšlením, že zas všechno bude jako dřív…

Prudce jsem zalapala do dechu a posadila se, stále sledujíc po očku Jasperovo tělo. Nic se však nedělo, dál pokojně spočíval na sněhové pokrývce… Vypadal jako porcelánová panenka, taky tak křehce a bezmocně.

Opatrně jsem jej vzala do náruče a tiskla ho co nejblíže k sobě. Užívala jsem si jeho blízkost a pevně doufala v jeho návrat. Prvně si toho povšimnul Edward, jenž vstal od Belly a kráčel ke mne snažíc se nedat najevo bolest. Přestože se velice přemáhal, já ji viděla… oči jsou okna nejen do duše – jak by řekla Rosalie -, ale také dveře do srdce a ať už chceme či ne, prozradí mnohdy více, než-li bychom čekali.

Edward mě beze slov objal kolem ramen a pomohl mi Jaspera zanést do bezpečí hotelového pokoje. Otevřela jsem balkónové dveře a sledovala barvy oblohy. Byla pozdní noc a měsíc se vznášel tak nízko na obloze, až se zdálo, jako by z ní měl každou chvíli spadnout přímo mezi nás. Kolem něj se třpytilo na tisíc hvězd, avšak jedna přec svítila jasněji. Právě v tom okamžiku nějaká jiná začala upadat do temnoty a já si jen stihla přát, aby vše dobře dopadlo a byli jsme zase jedna velká, šťastná rodina.

Zavřela jsem za sebou a potichu se odebrala do pokoje. Na posteli ležela hlava, odděleně od těla. Opatrně jsem uchopila bezvládnou hlavu a přitiskla ji na pahýl v horní části trupu, doufajíc ve srůst. Netuším, jak dlouho jsem tak seděla, ale z úvah mne přerušilo sípavé zakašlání. Znovu ve mne svitla naděje, taková ta maličká, hodná duše…

Vyplašeně jsem sebou trhla a dovolila si letmý pohled k posteli. Jasperovy oči se pozvolna otevřely a znovu se na mne láskyplně usmály, přesně jako v mém vidění. Byla jsem nesmírně šťastná, že to nebyl jen klam mého doufání, ale opravdové setkání. Štěstím jsem Jaspera objala a posléze se vrhla se na jeho rty. Přitiskla jsem se k němu blíž a vdechovala jeho vůni. Naše ústa hrály v dokonalém souladu. Plnými doušky jsem si vychutnávala jeho blízkost. Nemohla jsem se jej nabažit, tolik mi chyběl… Na okamžik jsem se odtáhla.

Zašeptala jsem „Miluji tě.“ a znovu jej políbila. Po chvíli mne však zarazil a chytl mě jemně za ruku. Pak mne popadl do náruče a beze slov otevřel dveře pokoje. Kráčel bez nejmenší námahy dlouhou chodbou, přímo ke společenské místnosti. Uprostřed seděli ostatní a zeširoka se usmívali. Esme se zvedla z pohovky a objala Jaspera, div se dojetím nerozplakala. Kdyby to šlo, měla by už nejspíš zmáčenou košili slzami pro něj…

V krbu potichu praskalo dřevo a zatímco ostatní vítali Jaspera, já naslouchala okolním zvukům. Na tak pozdní dobu tu bylo nezvykle rušno.

„Ahoj, Alice,“ zašvitořil kdosi zvonivým hláskem a já pocítila náhlé nutkání se otočit.

„Bell?“ vydechla jsem užasle a vroucně ji objala. Byla najednou o hodně bledší, měla delší vlasy a nepopsatelně jí to slušelo. Jen její duhovky byly prozatím zlověstně karmínové. Poukázala jsem na místo vedle sebe a Bell se posadila. Stále jsem na ni zírala, nemohla si zvyknout na tu změnu. Vzápětí se mi však hrůzou zatajil dech, jelikož dovnitř vstoupila pokojská...

 

 

Pevně doufám, že se vám to LÍBILO ;) Budu strašně ráda za jakýkoliv komentář :) A nezlobte se že to dávám tak pozdě... Brambooorka

Autor: Brambooorka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sestry na život a na smrt 22. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře