Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sestry, jak se patří - 7. kapitola

01.03.2013 (21:00) • mokasina • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1403×

Pohled Mon

Ráno jsem se probudila velmi brzy, a když jsem se otočila k nočnímu stolku, spatřila jsem něco, co mi vyrazilo dech. Ležel tam Jake. Hlavou mi lítaly spousty otázek jako: Jak se sem dostal? Co tu dělá? Kdo mě převlékl? Očima jsem bloudila po pokoji a uviděla okno dokořán, tak mi hned došlo, že tudy se dostal dovnitř. Byl tak roztomilý, když spal. No, ale musela jsem ho probudit, lehce jsem s ním zatřásla.

„Jaku, vstávej, musíš pryč, já se musím obléct a jít do školy,“ říkala jsem mu do ucha. Když se probral, byl úplně mimo.

„Cože? Proč? Kde to jsem?“ ptal se zmateně, když si to uvědomil, tak prohlásil: „A sakra, já tu usnul, promiň Mon.“ A začal pomalu couvat ke dveřím a koukal na mě. Pak se otočil a narazil hlavou do futer. Zadržovala jsem smích a šla k němu.

„Jsi v pořádku? Není ti nic?“ ptala jsem se a koutky mi cukaly smíchem.

„Budeš tam mít pořádnou bouli,“ řekla jsme mu tu novinku a on na mě koukal a byli jsme doopravdy blízko, a tak jsem ho políbila. Když jsem si uvědomila, co dělám, tak jsem utekla do koupelny a zamkla se tam. Ten polibek byl tak elektrizující, ta statická elektřina, co byla mezi námi, byla skutečná, a ten polibek byl tak krásný. Ty jeho rty jsou tak měkké a jsou jako samet.

Rychle jsem provedla ranní hygienu. Když jsem vyšla z koupelny, Jake se cpal jídlem. Popadla jsem batoh a běžela ven, kde na mě čekala parta a vyjeli jsme do školy ve Forks. Když jsme na parkovišti před školou vystupovali z auta, tak na nás všichni koukali. Moc mi to nevadilo, ale pohled pěti lidí z druhé strany mi byl doopravdy nepříjemný. Byli krásní, to se musí nechat, ale na Jacoba a ostatní z La Push neměli. V té partě byli tři kluci a dvě holky a rentgenovali mě pohledy od hlavy až k patě. Radši jsem se začala bavit s ostatními a v tom ke mně přiběhly nějaké dvě fifleny a řekly:

„No, Sam, co tu s nimi děláš, vždyť jsou z La Push a co to máš na sobě za děsné hadry?“ Nevěřícně jsem na ně koukala a pak jsem jim i odpověděla:

„Tak zaprvé nevím, kdo jste, zadruhé nejsem nějaká Sam, a co vám vadí na La Push a na mých věcech? Pokud chcete, můžu vám fasádu a ty hadříky pro barbíny potrhat a upravit hned.“ A začala jsem si vytahovat rukávy a ty holky rychle vzaly roha a my se začali hrozně smát a dolehl ke mně i smích od těch divných pěti lidí.

Pohled Jacoba

Ráno mě probudila mluvením Mon. Slyšel jsem jen „musíš vstávat“, byl jsem mimo.

„Cože? Já? Proč? Kde to jsem?“ ptal jsem se. Když jsem se rozhlídl, uvědomil jsem si, že jsem usnul u Mon v pokoji.

„A sakra, já tu usnul, promiň mi to, Mon,“ řekl jsem a pomalu ustupoval a koukal na ni, a když jsem se otočil, narazil jsem hlavou do futer. To byla rána, ale oklepal jsem se a viděl, jak Mon zadržuje smích a jde ke mně a říká:

„Jsi v pořádku? Není ti nic?“ starala se. Hrozně se mi líbilo, že má o mě strach.

„Budeš mít pořádnou bouli,“ konstatovala. Byli jsme u sebe tak blízko. Pak Mon udělala něco, co bych nikdy nečekal. Políbila mě!!! Byl jsem na tu malou chvíli jak v ráji. Po tomhle jsem vždycky toužil. Její rty byly jak samet a sladké jak nejsladší jahody světa. Bylo to to nejkrásnější, co jsem kdy zažil. Nejradši bych políbení prohloubil, ale to bych ji nejspíš vyděsil a hlavně potom si uvědomila, co dělá a utekla do koupelny, kde se zamkla.

Zůstal jsem mezi dveřmi a byl jak omámený, ale omámený láskou. Kéž by to takhle bylo každý den. Po chvíli jsem si šel udělat něco k jídlu. Mon pak jen rychle prošla a zmizela do školy. Ani se nerozloučila, to mě mrzelo, ale chápal jsem ji, políbila svého skoro bratra. Kéž bych jednou byl její víc než bratr.

Pohled Edwarda

Dnes jsme jeli do školy poměrně brzo. Sam jsme nechali doma dnes, i když není nemocná. Bylo to, abychom se podívali, jak bude všechno probíhat. Čekali jsme na parkovišti a vtom přijelo neznámé auto a z něj vystoupila ona i se svou partou. Byla hezká, ale na Sam neměla. Měla tmavší hnědé vlasy do půli zad a byla prostě na chlup stejná jako Sam, až na oči, ty měla zelené. Pro lidi byly k nerozeznání. Prohlíželi jsme si ji od hlavy až k patě a vtom se otočila a koukala na nás. Dolehly ke mně její myšlenky. Myslela si o nás, že jsme si krásní, ale nějak moc divní. Pak to přišlo! Přišly k ní kamarádky Sam a spustily:

„No, Sam, co tu s nimi děláš, vždyť jsou z La Push, a co to máš na sobě za divné hadry?“ Nevěřícně na ně koukala a pak jim odpověděla.

„Tak zaprvé, nevím, kdo jste, zadruhé nejsem nějaká Sam, a co vám vadí na La Push a mých věcech? Pokud chcete, můžu vám fasádu a ty hadříky pro barbíny potrhat a upravit hned,“ řekla a začala si vyhrnovat rukávy. Holky rychle zmizely s otevřenou pusou a Mon s partou i my se začali smát. Mon se na nás podívala a pak odešla na hodiny. A my je následovali.

Pohled Sam

Dnes jsem musela zůstat doma, i když nevím proč. Nemocná přece nejsem a chtěla jsem se podívat na ty nové studenty a říct jim, kdo je pánem školy. Doma se mnou byla Esmé, tak jsme si celé dopoledne povídaly. K obědu jsem měla lívance a pak jsem si zalezla do pokoje a poslouchala muziku. Odpoledne, než přijeli sourozenci, mi volala Hannah, vyprávěla mi, jak je mi ta jedna holka z těch nových podobná a jak s nimi jednala. Vidím to tak, že budu muset rychle zakročit, aby si holčička nemyslela, že mi vezme moje místo. Večer jsem se bavila s Alicí a prý ty nové neviděla a ani nikdo jiný. Zajímalo by mě, jestli mi lže anebo mluví pravdu.

Ahoj, tak doufám, že Vás kapitola nezklamala, a že necháte aspoň komentík nebo smailíka. Díky, Mokasina.

Autor: mokasina (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sestry, jak se patří - 7. kapitola: