Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sestry, jak se patří 4. kapitola

05.11.2011 (17:00) • mokasina • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1740×

Pohled Sam

„Ach jo, posledních pár dní prázdnin. Asi se zblázním,“ řekla jsem nevrle.

„Ale, Sam, je ti patnáct a už prostě nemůžeš být v domácím prostředí. Musíš poznat nové lidi. Víš, Sam, kolik budeš mít kamarádek? Určitě budeš oblíbená. A to mi připomíná, že musíme jet nakupovat!“ vřískala Alice.

Zbožňuji svoji rodinu, ale někdy mi děsně lezou na nervy. Edward mi pořád vidí do hlavy, Alice zkoumá moji budoucnost, ale nic mi říci nechce, a Jasper, ten pro změnu pořád koriguje moje emoce, když se zlobím na Emmetta. Jo, Emmett, to je číslo. Je s ním sranda, ale nikdy neví, kdy má přestat. Jediný normální člověk je tu Rose, moje adoptivní mamka Esmé a Carlisle. Když se zeptám, proč mě adoptovali, že jsem úplně jiná než oni, tak jediné, co mi odpoví, je to, že stačili zachránit jen mne a celá moje rodina – maminka tatínek a ještě moje sestra, prý dvojče, zemřeli při výbuchu auta. Musím na to často myslet. Někdy v noci se mi zdává o tom osudném dni, kdy jsem přišla o svou rodinu. Nevybavuji si, co se přesně stalo, jen vím, že jsem cítila strach a úzkost. Ještě stále byly ty pocity tak silné, že mi z toho občas ukáplo pár neposedných slziček. To už u mě seděl Edward s Rose a objímali mě a utěšovali.

„To bude dobré, Sam, nemysli na to. Když na to nebudeš myslet, bude to lepší,“ říkal Edward. Rose mlčela a pozorovala Edwarda, jak ke mně mluví.

„Edwarde, proč jste mi nikdy neřekli, jak se jmenuji příjmením?“ otázala jsem se ho. Ztuhl a bylo na něm vidět, že jsem ho trochu zaskočila.

„Že bych si už taky trochu uměla hlídat myšlenky?“ napadlo mě. Ed hned zareagoval.

„Tak to si nefandi, holčičko, neumíš si ještě hlídat myšlenky jako Alice nebo někdo jiný z rodiny,“ řekl naštvaně a odkráčel. Zmateně jsem za ním koukla a pak na Rosalii.

„Řekla jsem něco špatně?“ zeptala jsem se. Ona jen zavrtěla hlavou a dodala:

„Ne, neřekla. Jen jsi ho zaskočila. Tohle téma nemá moc v lásce, víš? Tvoji rodinu jsme znali. Byli to dobří lidé, a proto je pro tebe lepší, když nevíš, kdo byli. Spokoj se, prosím, s tím, co jsem ti řekla. Byli to dobří lidé a ty jsi jim hodně podobná. Máš oči tvé matky a vlasy po otci. Jsi jim velmi podobná,“ řekla a s tím odešla. Položila jsem se na postel a chvíli jen tak ležela. Pak jsem dostala hlad a šla dolů do kuchyně, kde už to náramně vonělo.

„Ahoj Esmé, co to vaříš? Voní to nádherně,“ řekla jsem a ona se jen usmála.

„No to, co máš nejraději. Lívance,“ řekla a já se hned olízla.

„Super, mám hlad jako vlk,“ řekla jsem a můj žaludek souhlasně zakručel. Snědla jsem celou svou porci a umyla po sobě talíř a příbor.

Dny šly dál a já jsem se smířila s tím, že ohledně mé bývalé rodiny z nich nic nedostanu. Rozhodla jsem se, že půjdu ven. Chtěla jsem si pročistit hlavu, než zítra nastoupím do školy. Sešla jsem z pokoje do obýváku. Byli tam všichni.

„Jdu se projít ven,“ oznámila jsem a všimla si Aliciny strnulosti.

„Ach jo, další vidina,“ pomyslela jsem si. Edward ke mně střelil pohledem, jako kdybych se prohřešila, nevím, snad proti Bohu. Ušklíbla jsem se a koukla na něj. Asi po minutě se Alice probrala a koukla na Edwarda.

„Promiň, Sam, ale dnes nikam nejdeš. Budeš doma,“ řekl přísně Edward.

„A to jako proč??? Já chci jít ven si pročistit hlavu, když už jdu zítra do školy,“ odpověděla jsem mu.

„Jo, to vím, ale prostě ven nejdeš, rozumíš? Jdi do svého pokoje a hned!“ zaječel na mě. Přimhouřila jsem oči, a kdybych mohla zabíjet, byl by mrtvý. Zlost mnou cloumala.

Kousek ode mě byl krb. Koukala jsem chvíli do něj, a když sem tak koukala a nechala se zaplňovat hněvem a zlobou, jako by ten oheň najednou plál víc než předtím. Blbost. Ještě jednou jsem probodla Alici a Edwarda a uraženě vydupala schody až do pokoje. Samozřejmě jsem nezapomněla za sebou pořádně prásknout dveřmi. Odpovědí mi bylo Emmetto zasmání a do toho asi i Jasperovo.

„Víte co? Trhněte si vy dva,“ řekla jsem, věděla, že to uslyší, a pro jistotu se i zamkla v pokoji. Věděla jsem, že za mnou někdo půjde, ale nechtěla jsem je vidět. Dnes už nikoho. Vlezla jsem si do vany.

Měla jsem totiž vlastní koupelnu. To jediné jsem si tu asi vydupala za pomoci Alice a Rose. Esmé mi ji zařídila. Byla sladěná do červené a žluté.

Asi hodinu jsem ležela ve vaně a nevnímala jsem nic. Pak jsem se pořádně vydrbala, umyla si hlavu a vylezla. Utřela jsem se do sucha, na hlavě jsem si nechala ručník a oblékla se do noční saténové košilky. Nic jiného nemám. Nakupuje mi Alice. Chvíli jsem ještě na sebe koukala do zrcadla, vyfoukala a vyžehlila jsem si vlasy a šla na kutě. Usnula jsem jak špalek. Ráno mě probudilo děsné bouchání do dveří.

„Samantho, jestli okamžitě nevylezeš z postele, vyrvu dveře z pantů a ty budeš bez nich!“ vyhrožovala Alice.

„No jo, už lezu, prosím tě. Svět se přece nezbortí, ne?“ řekla jsem otráveně a odemkla jsem. Když mě uviděla, zděsila se.

„Rose, máme tu poplach prvního stupně. Honem! Vezmeš si vlasy. Já budu malovat a ještě jí vyberu hadříky!“ křikla Alice do domu a za chvíli už jsem seděla na židli. Neprotestovala jsem. Věděla jsem, že to nemá smysl. Asi po dvaceti minutách jsem byla hotová. Vlasy mi Rose jen vyžehlila a nechala je rozpuštěné. Make-up jsem měla decentní a oblečení leželo na posteli. Holky odešly, abych měla trochu soukromí na oblečení. Byly tam nádherné jeansy, top v červené barvě, k tomu luxusní doplňky a červené conversky. K tomu bílá kabela na učebnice a mohla jsem vyrazit. Sešla jsem dolů a kluci jen otevřeli pusu a koukali na mě.

„Co tak koukáte? To vypadám tak strašně??? Jestli ale řeknete jo, tak si to vyřiďte s holkami,“ řekla jsem a šla si sednout do Edwardova Volva.

Pohled Mon

Seděla jsem takhle na sedačce vedle strejdy a koukala jsem s ním na zápas. Jake byl zase někde venku a já nemohla s ním. Nakonec mě přišla vysvobodit Leah a já s ní šla ven. Šly jsme na pláž.

„Hele, Leah? Můžu se tě na něco zeptat?“ promluvila jsem do ticha.

„No jasně, že se můžeš zeptat, Mon. Co máš na srdci?“ odpověděla mi otázkou.

„Jaké je to na střední? To víš. za pár dnů jdu do prváku tady v La Push, tak jsem myslela, že bys mi mohla říct, jak tam zapadnout.“ Koukla jsem na ni a ona na mě.

„No, to se ale ptáš špatné osoby, já jsem nikdy nebyla oblíbená,“ řekla a kopla do hromady písku.

„Aha, promiň, nevěděla jsem,“ omlouvala jsem se jí.

„Ne, to je v pohodě, už tam stejně nechodím,“ řekla a ušklíbla se. Pokračovaly jsme po pláži. Sedly jsme si na vyplavený kmen a ještě si povídaly.

K večeru jsem se vydala domů, musela jsem uvařit. Jacob přijde za chvíli a Billy je na vozíku, takže to zbylo na mě. Narychlo jsem uvařila špagety a k tomu omáčku, nakrouhala jsem sýr a připravila na stůl kečup. Dala jsem tam příbory a pak už jen čekala, až přijde Jacob. Bylo už dost pozdě a Jake pořád nebyl doma. Povečeřela jsem s Billym sama a pak si sedla na sedačku a Billy vedle mě. Zmohla mě únava a já usnula zkroucená na pohovce v obýváku. Ani nevím, kolik bylo, když mě Jacob nesl do pokoje do postele.

„Jacobe, kde jsi byl? A kolik je hodin?“ vydala jsem ze sebe rozespale.

„Ale to víš, zdrželi mě kluci a je něco málo po jedné hodině ranní,“ řekl, ale já ho vnímala jen tak napůl. Položil mě do postele a přikryl mě dekou.

„Spi sladce, ráno si promluvíme.“ Bylo to to poslední, co jsem slyšela a pak jsem zase upadla do říše snů. Jenže zrovna dnes se mi zdálo o tom, jak naši umřeli.

Nacházela jsem se v nějakém ohraničeném prostoru, zřejmě v autě. Před sebou jsem zahlédla tvář maminky a potom i tatínka. Byli hezcí. Vedle mě seděla sestra. Auto s námi hrozně trhlo. Slyšela jsem hluk. Hrozně jsem se bála. Plakala jsem a sestra také. Pak přišel nějaký chlapec a vytáhl sestru. Mne vytáhl starý pán a nastala velká rána, asi výbuch. A pak už si pamatuji jen obličeje Billyho a Jacoba.

Při té ráně jsem sebou trhla a prudce se posadila na posteli. Z očí mi kapaly slzy. Asi jsem plakala jak ve snu, tak i ve skutečnosti. Lehla jsem si zpátky do postele a zase usnula. Ráno jsem se probudila jako poslední. Vylezla jsem z postele a trochu se zkulturnila a šla do kuchyně. Strejda s Jakem mě pozdravili a já si sedla ke stolu. Všimli si, že jsem taková nesvá a začali se vyptávat. Teda hlavně Jake.

„Co je, Mon? Špatně jsi spala?“ zeptal se a já mu odpověděla.

„No, tak trochu. Zdálo se mi o té naší bouračce. Byla jsem sice malá, ale ve snech se mi to vrací. A tentokrát jsem tam viděla, jak moji sestru – to dvojče – odnesl nějaký kluk i s autosedačkou. Je možné, aby ještě sestra žila?“ zeptala jsem se a Jacobovi zaskočilo jídlo. Billy ho plácal po zádech, aby se neudusil. Koukala jsem na něj a on koukal na mě.

„To se ti jen zdálo. Tělo tvojí sestry se našlo i s rodiči. Nepřežila to,“ řekl nekompromisně. Nevěřila jsem svým uším. Vtom se zvedl a vyběhl ven, celý naštvaný. Koukla jsem se na strejdu a ten jen pokrčil rameny. Dojedla jsem snídani a šla zpátky do pokoje, kde jsem si lehla na postel.

„Je sice hezké, že mi netají, kdo byla moje rodina a že jsem si mohla nechat i své příjmení, ale něco přede mnou přeci jenom skrývají,“ pomyslela jsem si. Pak sem zalezla do koupelny, provedla ranní hygienu a šla ven. Jacoba stejně už dnes neuvidím.

Večer jsem se vrátila, a protože zítra začíná škola, šla se pořádně vykoupat. Umyla jsem si hlavu a pořádně se vydrhla. Asi po hodně jsem vylezla z vany, pořádně se usušila a pak si vyfénovala vlasy a vyžehlila si je. Koukala jsem na sebe kriticky do zrcadla. Vylezla jsem z koupelny.

„Billy, jdu spát, ráno vstávám do školy. Pozdravuj Jacoba, až přijde a vyřiď mu, že jsem ho nechtěla dnes naštvat.“

„Dobře, holčičko, dobrou noc,“ řekl mi na oplátku strejda a já protočila oči. Zalezla jsem do pokoje a chvíli si ještě četla. Potom jsem usnula s knížkou na obličeji. Ráno jsem se probudila docela brzy a plná energie. Vzala jsem si věci a šla do koupelny. Tam jsem provedla ranní hygienu, ještě jednou si vyžehlila vlasy a lehce se namalovala. Na sebe jsem si vzala krásné jeansy, modrý top, pár doplňků a k tomu modré conversky. Vše jsem doladila bílou kabelkou na učení a mohla jsem vyrazit do školy. Když jsem vylezla z koupelny, tak Jake i strejda tam stáli nastoupení, aby mi popřáli nádherný první den školy. Nakonec to udělal jen strejda, protože Jacob se nezmohl na slovo a jen na mě koukal, jako kdybych byla obrázek nebo střed vesmíru. Hrůza. Nerada jsem středem pozornosti. Dala jsem strejdovi a Jacobovi pusu na tvář, i když nevím, zda ji Jacob vůbec zaregistroval, a vyrazila jsem do školy.

Autor: mokasina (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sestry, jak se patří 4. kapitola: