Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sestry, jak se patří 3. kapitola

27.10.2011 (16:00) • mokasina • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1938×

3. kapitola

Pohled Jacoba

Od naší dohody s Cullenovými uběhly asi tři roky, takže Mon už bylo pět let a chystala se její oslava narozenin. Zapojili se úplně všichni z La Push, každý jí donesl dárek. Častokrát jsem jí vyprávěl o vlcích a o tom, jak vlk vnímá tu volnost, když běhá, jak jsou všichni vlci propojeni myslí, a že chrání takové cácorky, jako je ona. Milovala moje povídky a vždy žádala, abych jí je vyprávěl. Zamilovala si vlky, byla to její nejoblíbenější zvířata. Tak jsem jí zajel koupit takového obrovského plyšového vlka. Doufám, že se jí bude líbit. Mon si dnes půjčila Leah a vzala ji k vodě, abychom to stačili připravit. Byli jsme zabraní do práce a najednou zazvonil zvonek u dveří.

„Koho to sem čerti nesou?“ řekl Billy a jel otevřít. Jakmile otevřel, zalapal po dechu a já uslyšel líbezný dívčí hlas, který jsem moc dobře znal.

„Dobrý den, Billy,“ pozdravila ona dívka, která kdysi vše zničila, ale jen dobře.

„Ahoj Bello, copak tě sem přivádí?“ zajímal se táta.

„To víte, dnes jsou to přesně tři roky, co zemřeli naši a malá Sam,“ řekla a koukla do baráku. Hrklo ve mně, když mluvila o Sam. Kdyby jen věděla, že ji vychovávají Cullenovi. Šel jsem pomalu za tátou a ve dveřích jsem přimrzl k zemi. Bella byla stále stejně krásná a půvabná, jak jsem si ji pamatoval, ale na moji malou Mon neměla, ta byla mnohem krásnější.

„A-Ahoj Bello,“ vykoktal jsem ze sebe. Usmála se na mě.

„Ahoj Jaku, dlouho jsem tě neviděla. Koukám, že jsi pořád stejný. Pořád běháš po lese jako vlk?“

„No jasný, jako všichni ostatní tady v domě, že, panstvo?“ hodil jsem do baráku otázku. A odpovědí mi byla hromadná odpověď:

„No jasný, Jaku.“ Bella se zasmála.

„Ahoj kluci, ráda vás slyším,“ řekla a zasmála se.

„A tady jsi proč? Přijela jsi snad i na narozeninovou oslavu?“ zeptal jsem se.

„No, vlastně má návštěva tady má svůj důvod. Tak za prvé jsem přijela na hrob své rodiny a za druhé chci vidět svoji sestřičku. Chtěla bych si ji odvézt s sebou na Bahamy. Tam by se měla dobře,“ řekla svoje důvody a já se málem zhroutil.

„Ne, Mon si nemůžeš odvézt,“ vyjekl jsem a začal se třást po celém těle. Tázavě se na mě koukla.

„Proč? Je to moje jediná příbuzná. Mám na to právo, Jacobe,“ řekla tvrdě a mně málem vylítlo srdce z těla.

„No prostě nemůžeš. Nepřežil bych to. Odloučení by byla moje smrt,“ řekl jsem přidušeně. Tázavě na mě koukla, a jakmile uviděla můj zmučený výraz, pochopila, co se stalo.

„Jacobe, ty ses do ní otiskl, že ano?“ zeptala se a já jen kývl.

„Dobrá, uděláme to takhle. Dáme jí na výběr, až přijde, ale večer musím odjet. Kde je? Chci ji vidět,“ zeptala se a Billy odpověděl za mě.

„Je na pláži s Leah, abychom to stihli tady ozdobit.“

„Dobrá, jdu za ní a pak přijdu i s Leah a Mon,“ řekla a odešla. Dlouhou dobu jsem nemohl pracovat. Umíral jsem touhou se přeměnit a běžet za nimi, abych věděl, co se tam děje. Musel jsem se přemoct a zůstat s kluky. Kluci vše dodělali a za půl hodinky nato přišly holky a všichni Mon přáli všechno nejlepší. Dostala samé krásné věci. Od Belly dostala zlatý medailonek, který se dal otevírat, a v něm byly dvě fotky. Na jedné byla Bella a na druhé byla Mon se Sam, Renée a Charliem. Mon Bellu pevně objala a řekla:

„Děkuju, je moc krásný. Budu ho nosit pořád.“ Znovu Bells objala a já jsem se chtěl vypařit.

Nakonec jsem přišel se svým obřím vlkem. Když ho uviděla, v očích se jí roztančily jiskřičky radosti.

„Jé děkuju, Jaku, je překrásný, je dokonalý,“ dávala najevo svoje nadšení a skočila mi okolo krku a dala mi pořádnou pusu na tvář. Hrozně mě to zase potěšilo. Objal jsem ji také.

„To je dobře, že se ti líbí,“ řekl jsem a všichni pomalu odcházeli.

„Mon, potřebovala bych s tebou mluvit,“ řekla Bella a já věděl, oč se jedná. Mon se na mě koukla a já jen kývl hlavou.

„Mon, chci se tě zeptat, jestli bys se mnou chtěla letět na Bahamy?“ zeptala se Bella. Mon na ni chvíli jen koukla a pak odpověděla:

„Na návštěvu?“

„Ne na návštěvu. Napořád,“ řekla a ve mně hrklo znova.

„Napořád, to je dlouhá doba. To už bych neviděla strejdu Billyho a mého Jacoba?“ zeptala se.

„No, určitě bychom je létaly navštěvovat, ale už ne tak často.“

„Bello, vím, že bys chtěla, abych byla s tebou, ale mně je dobře tady se strejdou. Chci tu zůstat, mám tu kamarády. Prosím, nech mě tady a lítej za mnou,“ prosila ji. Bella nakonec kývla.

„Dobrá, zůstaň teda zde v La Push. Určitě přijedu znova, ale teď už musím jet, abych stihla letadlo,“ řekla smutně Bella. Poděkoval jsem jí a všichni jsme se objali. Mon s Bellou dokonce plakaly a Bells pak nasedla do auta a zmizela z dohledu.

Tak Mon nakonec zůstala se mnou a nastoupila v La Push na základní školu. Měla skvělé známky, ale radši běhala venku s mojí partičkou, než aby se učila. Jednoho dne v noci jsem měl domluvenou schůzku s Cullenovými, a tak jsem vyrazil na místo určení.

Čekal jsem jen chvíli a pak dorazili.

„Ahoj Jaku,“ řekl Edward a já vycenil zuby.

„Nazdar, vydržíte chvilku?“ pomyslel jsem si.

„Ano, počkáme, neboj. Máme na to celou noc,“ odpověděl Edward, protože mě jako jediný slyšel. Odběhl jsem do křoví a tam jsem se přeměnil a oblékl. Pak jsem vyšel.

„Takže o čem budeme mluvit?“ zeptal jsem se.

„No, asi o tom, jak se má Monica a jak jí jde škola?“ zeptal se Carlisle.

„Takže, má se dobře a škola? Jo, taky dobrý. Skoro samý jedničky. Byla se tu na ni podívat Bella,“ řekl jsem s klidem.

„Ona tu byla Bella?“ zeptal se vyjeveně Edward. Kývl jsem hlavou.

„Kdy? Já jsem to neviděla. Věděla bych, kdyby sem jela. Viděla bych její rozhodnutí,“ řekla zmateně Alice. Usmál  jsem se.

„Zapomněla jsi, že jela k nám. O Sam nic neví. Myslí si, že umřela s rodiči. Jela k nám do La Push, proto jsi ji neviděla. Sama jsi říkala, že nás nevidíš,“ řek jsem a ušklíbl se.

„To ano, ale její rozhodnutí bych viděla. Je to moje nejlepší kamarádka,“ odpověděla mi Alice.

„Byla to tvá nejlepší kamarádka,“ syknul jsem. Alice i Edward se zamračili.

„A to si Bella nechtěla vzít Monicu s sebou na Bahamy? Je to přeci jen její sestra,“ zeptala se Esme.

„Chtěla, ale když jsem jí vysvětlil, co se stalo, že jsem se do Mon otiskl, tak přestala naléhat. Mon s ní ani odjet nechtěla. Řekla, že zůstane se mnou a Billym,“ odpověděl jsem v klidu.

„Hodláš Mon někdy říci, že Sam žije?“ zeptala se mě blondýna Rosalie Tedy myslím, že to byla ona.

„Ne. Dohodli jsme se, že o sobě vědět nebudou. Tak nebudou,“ odpověděl jsem.

„Carlisle, jdu domů zkontrolovat Sam. Tady mě nepotřebujete,“ oznámila bloncka. Ostatní kývli a ona zmizela.

Chvíli jsme se ještě bavili a pak jsme se v míru rozešli. Vyrazil jsem domů a pak šel spát.

Roky plynuly jak voda. Mon rostla do krásy, byla den ode dne krásnější. Musel jsem si zvykat na to, že se okolo ní budou motat kluci. Zvlášť když je tak nádherná. Vychodila základní školu se samými jedničkami a byly prázdniny. Ty jsme si náramně užili. Podnikali jsme všelijaké procházky, jeli jsme do Port Angeles a do Seattlu také. Pořádali jsme pikniky, někdy jen my dva a někdy i s partou, aby jí to nebylo nápadné. Miluju ji celým svým srdcem.

Prázdniny utekly a Mon nastupovala na střední v La Push. Začala jí nová etapa života a mně taky.

Autor: mokasina (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sestry, jak se patří 3. kapitola: