Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sestry, jak se patří 2. kapitola

23.10.2011 (08:15) • mokasina • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1825×

Pohled Rose

Dnes byl velký den. S Alice jsme se rozhodly, že pojedeme do města nakoupit oblečení a vše potřebné pro naši malou Sam.

Byla krásná. To ona mi zase vnesla radost do mého nudného upířího života. Malou jsme s sebou vzít nemohly, protože jsme neměly sedačku. I když vím, že nemůžeme nabourat, raději jsme ji nechaly doma. Edward by to stejně zakázal.

Protože je Emmett pako, vsadil se s Jasperem o to, že se vejde do Saminy autosedačky. Jasper na to samozřejmě kývnul a tvrdil, že se tam nevejde. Když šli svůj plán uskutečnit, ostatní – až na mě – byli na lovu. Ti tři byli dole, když jsem zaslechla, jak se Sam směje. Šla jsem dolů a viděla jsem, jak se Emmet souká do té autosedačky.

„Emmette, ty pako, vždyť ji rozbiješ!“ křičela jsem na něj. Jakmile jsem to dořekla, on ji opravdu rozsedl. Sam s Jasperem z toho měli hroznou švandu. Smáli se, až se za břicho popadali. Já jsem naopak pěkně pěnila.

„Tak teď počítej s tím, že nejmíň týden máš útrum!“ zaječela jsem a odkráčela do pokoje.

„Ne, miláčku, počkej, omlouvám se,“ řekl a běžel za mnou. Pak se přiřítil zbytek rodiny. Alice, ta šílela, protože se jí autosedačka líbila, Edward samozřejmě taky jančil, protože věděl, že chceme jet nakupovat, a takhle nebude Sam moci jet s námi. Esme a Carlisle to přešli a jen se tomu zasmáli.

Myslela jsem na to, co se před chvílí stalo, a z přemýšlení mě vytrhnul až smích Edwarda a vrčení Alice, protože jsem byla chvíli mimo.

„No jo, už sem zase tady,“ řekla jsem a usmála se.

Nasedly jsme do auta a vyrazily.

Když jsme tam dorazily, tak jsme se hrnuly do obchodů. Nakoupily jsme tunu věcí od růžových šatiček po všechno možné a všechno v odstínech růžové, fialové, žluté a červené. Pak ještě nějaké šampony, mýdla, krémy, olejíčky a spousty dalších věcí. Potom jsme vletěly do obchodu s botami. Nakoupily jsme sandálky – Alice trvala na střevíčkách – a pak jsme vzaly ještě nějaké botasky a bačkůrky. Pak jsme ještě koupily autosedačku a rychle jsme vyrazily domů. Už se jí nemůžu dočkat.

Když jsme zatáčely na příjezdovou cestu, už nám šli Edward s Jasperem naproti. Vystoupily jsme a otevřely kufr a zadní dveře. Klukům spadla čelist.

„No to si děláte srandu? Tolik toho ani nemůže potřebovat,“ zhrozil  se Edward.

„Klídek, bráško, všechno nebude potřebovat teď. Myslely jsme i na to, až povyroste,“ zazubila se Alice. Edward jen protočil oči a Jasper se začal smát. Já šla pomalu domů s vědomím, že kluci ty tašky odnesou. Když sem vešla dovnitř, viděla jsem, jak si Emmett hraje se Sam. Byl na všech čtyřech a Sam mu seděla na zádech a držela se jeho vlasů. Emmett by byl hezký tatínek, ale dost bláznivý. Musela jsem se usmát. Emm přihopsal se Sam až ke mně.

„Vezmi si mě, tetičko, strejda Emmettek už je unavený,“ řekl Emmett a já se začala smát a vzala si ji. Nechtěla se pustit a držela se Emmettových vlasů jako klíště.

„No tak, Sam, pusť strejdovy vlasy,“ kárala jsem ji. Nakonec ho pustila. Vzala jsem ji nahoru do pokoje. Za chvíli přišla Alice a v závěsu za ní se řítili Ed s Jasperem a nesli tašky. Postavila jsem Sam na zem a ona stála a koukala vyděšeně na tu kupu tašek. Kluci je položili na zem a Sam už se k nim sunula, aby je prozkoumala.

Alice si ze Sam udělala takovou panenku na převlékání. Vyzkoušela jí snad všechno až na ty věci, co byly na potom. Když se Alice vyřádila, tak si malou přebral hnedle Edward a šel si s ní hrát.

A tak roky plynuly jako voda.

Sam rostla a už se chystala na základní školu, ale rozhodli jsme se, že ji budeme učit sami, a základku vynecháme.

Učili jsme ji matematiku, angličtinu, cizí jazyky, dějepis a zeměpis. Pořádali jsme pro ni různé soutěže a vždy, když vyhrála, tak dostala nějakou odměnu. Párkrát jsme ji vzali i do zahraničí, aby se podívala do zemí, o kterých se učí. Byla cestováním tak nadšená, že jsme jí museli slíbit, že se tam ještě někdy vrátíme.

Samozřejmě jsme vynechali Itálii. Nemůžeme riskovat, že bychom narazili na někoho z Arovy gardy. Bůhví, co by se stalo naší Sam, kdyby věděli, že vychováváme malou holčičku. Nechci ani domyslet, jaké by byly následky. Určitě by si mysleli, že chceme stvořit nesmrtelné dítě a zabili by nás i Sam. Teda pokud by v ní Aro nevycítil nějaký velký potenciál.

Jednou, když Sam spala, šli jsme se sejít s Jacobem, abychom věděli, jak to bude dále. Došli jsme na mýtinu, kterou si pamatuji z posledního setkání, a to psisko tam už bylo.

„Ahoj Jaku,“ řekl Edward. Jacob vycenil zuby.

„Ano, počkáme, neboj. Máme na to celou noc,“ odpověděl bráška. Za chvíli vylezl z křoví už oblečený Jacob.

„Takže o čem budeme mluvit???“ zeptal se.

„No, asi o tom, jak se má Monica a jak jí jde škola?“ zeptal se Carlisle.

„Takže, má se dobře a škola? Jo, taky dobrý, skoro samý jedničky. Byla se na ni podívat Bella,“ řekl s klidem.

„Ona tu byla Bella?“ zeptal se vyjeveně Edward. To psisko jen kývlo hlavou na znamení souhlasu.

„Kdy? Já jsem to neviděla. Věděla bych, kdyby sem jela. Viděla bych její rozhodnutí,“ řekla zmateně Alice. Jacob se jen potutelně usmál.

„Zapomněla jsi, že jela k nám. O Sam nic neví. Myslí si, že umřela i s rodiči. Jela k nám do La Push, proto jsi ji neviděla. Sama jsi říkala, že nás nevidíš,“ řekl a ušklíbl se.

„To ano, ale její rozhodnutí bych viděla. Je to moje nejlepší kamarádka,“ odpověděla mu Alice.

„Byla to tvá nejlepší kamarádka,“ syknul ten čokl. Alice i Edward se zamračili.

„A to si Bella nechtěla vzít Monicu s sebou na Bahamy? Je to přeci jen její sestra,“ zeptala se Esme.

„Chtěla, ale když jsem jí vysvětlil, co se stalo, že jsem se do Mon otiskl, tak přestala naléhat. Mon s ní ani odjet nechtěla. Řekla, že zůstane se mnou a s Billym,“ odpověděl v klidu.

„Hodláš Mon někdy říci, že Sam žije?“ zeptala jsem se pro změnu já.

„Ne. Dohodli jsme se, že o sobě vědět nebudou. Tak nebudou,“ odpověděl mi.

„Carlisle, jdu domů zkontrolovat Sam. Tady mě nepotřebujete,“ oznámila jsem a oni jen kývli. Vyrazila jsem obrovskou rychlostí domů.

Nemohla jsem se dočkat, až se na ni zase budu moci kouknout. Budu vědět, že je v pořádku. Nevím, co bych dělala, kdyby se jí něco stalo. Asi bych to nepřežila.

Doběhla jsem domů a šla do Samina pokoje. Přisunula jsem si židli a posadila se na ni a sledovala, jak spokojeně oddechuje a spí. Slyšela jsem, jak asi po hodině přišli ostatní. Ani to se mnou nehnulo. Seděla jsem tam ještě pár hodin a pak šla za Emmettem konat své manželské povinnosti.

Takto roky ubíhaly a Sam nám rostla do krásy.

Jelikož jsme ji nemohli nechat nastoupit samotnou na střední, tak Edward šel do ročníku se Sam, takže do prvního, Alice s Jasperem šli do druhého a já s Emmettem jsme šli do třetího. Vím, že tam budu už jen dva roky, ale aspoň něco. No, bude to ještě zajímavé.

Autor: mokasina (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sestry, jak se patří 2. kapitola: