Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sestry, jak se patří - 10. kapitola

28.07.2013 (07:00) • mokasina • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1195×

Pohled Mon

Byl už červenec a my se se Sam scházely každý den na té mýtině, ale to jsme nevěděly, co nás dnes čeká. Jacob byl zase někde pryč, a tak jsem se zase vydala za Sam. Už tam na mě čekala. Tak jsme si sedly a povídaly si. Důvěřovaly jsme si, a tak jsem jí řekla něco, co ještě nikdo nevěděl.

„Sam, povím ti teď moje největší tajemství, ale nikomu to nesmíš říct. Víš, jsem zamilovaná,“ řekla jsem a Sam hned spustila.

„Vážně, a do koho? Řekni mi to. Slibuju, že to nikomu neřeknu a pak ti řeknu, do koho jsem zamilovaná já.“

„No, dobře. Nevím, jak začít. No, už asi od začátku střední miluju Jacoba –“ nestihla jsem to doříct a Sam už mlela:

„Jako toho tvého Jacoba, se kterým vyrůstáš?“ Jen jsem kývla a pokračovala.

„On je tak krásný a to jeho tělo a už jsem ho jednou políbila. Co když to ale necítí stejně jako já, a když mu to řeknu, jen se mi vysměje? Má ten nejkrásnější úsměv, jaký jsem kdy viděla.

A teď mi řekni, koho miluješ ty.“

„Já už jsem přes rok zamilovaná do Edwarda a cítím k němu to samé, co ty k Jacobovi. Ale on do mě určitě zamilovaný není. Začala jsem se rozhlížet, protože jsem měla pocit, že nás někdo sleduje a měla jsem pravdu. Na mýtinu vstoupil muž. Byl asi sto osmdesát centimetrů vysoký a měl stejně bledou pleť jako Cullenovi, ale byl jiný, měl krvavě rudé oči a ty mě děsily. Přistoupil k nám a my se zvedly.

„Co tady takový dvě krasotinky dělají tak samy uprostřed lesa?“ zeptal se. Já se k odpovědi vážně neměla a Sam odpověděla:

„Do toho, co tady děláme, vám nic není.“ To se mu nelíbilo a chytl nás pod krkem. Ani nevím jak, ale byl u nás a škrtil nás a pak se zhluboka nadechl.

„Nádherně voníte. Jednu si dám teď k obědu a druhou později k večeři,“ řekl a pak se koukl na druhý konec mýtiny. Koukli jsme se tam taky a stál tam Edward a asi dvoumetrový hnědopískový vlk a koukali na sebe. Pak se Ed s tím vlkem rozeběhli proti nám. Ten chlap nás odhodil a já po dopadu a nárazu ucítila tupou bolest. Slyšela ještě Sam, jak něco říká a pak mě pohltila temnota.

Pohled Edwarda

Byly už prázdniny a já si vyrazil na pořádný lov. Byl jsem až u hranic s Kanadou a ulovil jsem si pár krásných pum. Byla to švanda zakousnout se jí do krku a nechat sebou prostupovat tu lahodnou tekutinu. Nikdy mě to neomrzí. Když už jsem se vracel domů, ucítil jsem vůni, jakou jsem ještě nikdy necítil. Vůně to byla skoro až omračující. Dorazil jsem na mýtinu, kam jsem vodíval Bellu, a uprostřed seděly dvě dívky. Koukl jsem na ně a hned jsem věděl, že je to Mon a Sam. Tak tohle mi ty dvě tajily, já tu Alici zabiju. Stál jsem tam a poslouchal je. Zezadu se vynořil Jacob. Koukl jsem na něj.

„Ahoj Jaku. Taky jsi cítil tu neodolatelnou vůni?“ zeptal jsem se a on jen kývl, byl totiž ve vlčí podobě.

„Koukám, že se nám moc nepodařilo, aby o sobě nevěděly.“ Opět jen kývl a hlavou mu proběhlo.

„Proto Mon volala Belle, aby přijela. Jak dlouho už Sam chodí takhle do lesa?“

„Už skoro čtyři měsíce,“ odpověděl jsem mu. Tak jsem tam tak stáli a poslouchali, o čem se baví a pak se začaly svěřovat, do koho jsou zamilovaný. Chtěl jsem odejít, ale zůstal jsem, protože musím toho kluka proklepnout. Mon jí řekla, že už od začátku střední miluje Jacoba, a ten když to slyšel, srdce se mu rozbušilo, jak nejvíc mohlo a pak Sam řekla, že už přes rok je zamilovaná do mě. Celý jsem ztuhl a říkal si, jaký jsem hlupák, že jsem si toho nevšiml. Mon se začala rozhlížet a na druhém konci mýtiny se objevil upír. Strčil jsem do Jacoba a dávali jsme pozor. Holky si stouply a on jim povídal:

„Co tady takový dvě krasotinky dělají tak samy uprostřed lesa?“ Mon byla vyděšená, srdce jí splašeně tlouklo a Sam odpověděla.

„Do toho, co tady děláme, vám nic není.“ To se mu nelíbilo a chytl je pod krkem a pak se zhluboka nadechl.

„Nádherně voníte. Jednu si dám teď k obědu a druhou později k večeři.“ To už jsme nevydrželi a vystoupili jsme na mýtinu, podíval se na nás a ztuhl. Holky se na nás taky podívaly. Neváhali jsme ani chvíli a už jsme se řítili na něj. Odhodil holky, ale pokud jsme ho měli zabít, nemohl jsem je chytit. Když holky dopadly na zem, Sam vstala a běžela k Mon. Vzduch prořízla vůně krve, nevěděl jsem, čí je, ale pomohlo to. Rozeběhl se zpátky a my ho asi po desetiminutovém boji roztrhali a spálili. Uslyšel jsem Samin pláč a rozeběhl se k nim. Když jsem doběhl, Sam mluvila k Mon a byla celá od krve.

„Mon, no tak, probuď se, nesmíš mě tu nechat, když jsem tě našla, slyšíš?“ říkala a brečela. Jake, když doběhl a uviděl bezvládné tělo Mon v Samině náručí, začal šílet.

„Jacobe, klid, musíš se uklidnit. Takhle jí nepomůžeš. Vezmu ji ke Carlisleovi, on jí pomůže. Ale musíš Sam dovézt domů, jasný?“ rozdal jsem příkazy a vzal Mon opatrně do rukou a rozeběhl se domů. Běžel jsem tou největší rychlostí, jakou jsem mohl. Doma jsem byl za pár minut, rozrazil jsem dveře, až jsem je vyrazil z pantů.

„Carlisle!“ zavolal jsem do domu a okamžitě u mě byla celá rodina. Carlisle neváhal ani chvíli, vzal mi ji z náruče a vzal ji do své pracovny. Řekl jsem mu, co se stalo, a že Sam veze domů Jacob a že má jen pár pohmožděnin z pádu. Carlisle se dal hned do práce. Mon měla na hlavě velkou tržnou ránu a za těch dvacet pět minut ztratila hodně krve. Nevím, co všechno Carlisle dělal, ale nakonec to zašil a napíchl Mon na přístroje a dal jí transfúzi, ale měl jen tři pytlíky. Mon měla vzácnou krevní skupinu, která nebyla skoro nikde k dostání. Dole jsem uslyšel, že právě dorazila Sam a Jake. Jacob chtěl okamžitě za Mon, takže ho kluci museli chytit, dokonce se s nimi i popral. Holky utěšovaly Sam. Když byl Carlisle se vším hotový, tak jsme šli dolů. Jacob ho hned zavalil otázkami.

„Žije? Jak jí je? Bude v pořádku?“

„Ano, žije, ale ztratila hodně krve,“ odpověděl mu Carlisle

„A z toho plyne co, doktore?“ Opět Jake. Carlisle se po nás podíval a pak řekl:

„Je v kómatu a dávám jí transfúzi, abych doplnil krev, co ztratila. A záleží jen na ní, zda se z něj probere.“ Jake se svezl na podlahu. Bylo mi ho líto. Zrovna když se dozvěděl, že ho Mon miluje a asi ho ztratí.

„Jaku, zavolám Belle, měla by to vědět,“ řekl Carlisle a Jake jen kývl na souhlas.

Pohled Belly

Byla jsem doma a odpočívala jsem, za čtrnáct dní jedu za Mon do La Push. Zase mě zahltí vzpomínkami, a musím na hrob našim. Z přemýšlení mě vytrhl můj zvonící telefon. Bylo to neznámé číslo.

„Ano, tady Bella,“ zvedla jsem ho a představila se. Z druhé strany se ozval mně známý hlas.

„Halo, Bello, tady Carlisle Cullen. Volám ti ohledně Monicy.“ Jakmile řekl její jméno, strnula jsem.

„Co je? Stalo se jí něco? Muselo, když voláš, jsi přece doktor,“ hysterčila jsem.

„Bello, uklidni se. Zatím je v kómatu. Napadl ji upír, ale nekousl ji. Jake a Edward přišli včas. Když jí ale odhodil při útěku před nimi, narazila hlavou na kámen a rozrazila si hlavu. Stabilizoval jsem ji a dávám jí transfúzi krve, abych doplnil to, co ztratila, ale měla bys přijet co nejdříve, je to tvoje sestra.“ Tímto náš rozhovor skončil. Já hned začala lítat po bytě a balit. Erik, můj muž, nebyl doma, a tak jsem mu nechala vzkaz.

Ahoj lásko,

musím okamžitě do Forks. Mon měla nehodu a je v kómatu. Zavolám ti, až tam budu a budu vědět něco víc.

Pa, miluji tě, Bella

S tímto jsem zamkla náš byt a vydala se na letiště, kde jsem měla už zamluvenou letenku do Forks. Odlítám v šest hodin s jedním přestupem. Doufám, že to přežije.

Ahoj, tak co, čekali jste tento zvrat? ŽE NE? Můžu Vám říct, že já taky ne, ale myslím si, že to není až tak nejhorší. Sice už mám další kapči předepsaný, chci se zeptat, mám Mon nechat žít? 

Děkuju za komenty, i smajl potěší k dalšímu psaní.

Autor: mokasina (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sestry, jak se patří - 10. kapitola: