Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sesterská pouta 9. kapitola

15.10.2015 (21:00) • chloe, mokasina • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1925×

9. kapitola

Jacob

Roky plynuly jak voda a malá Tess nám rostla do krásy. Byla den ode dne krásnější. Musel jsem si zvykat na to, že se okolo ní budou brzy motat kluci. Zvlášť když je tak nádherná…

Úspěšně nám totiž vychodila základní školu se samými jedničkami. Měla skvělé známky, i když raději běhala venku s mojí vlčí partičkou, než aby se učila. Byla prostě přirozený talent a já na ni byl hrdý.

Nastaly prázdniny, které jsme si společně náramně užili. Podnikali jsme všelijaké procházky a výlety. Jeli jsme například do Port Angeles, do Seattlu a samozřejmě jsme strávili i několik týdnů v San Franciscu s Bellou.

Naši dohodu jsem ctil do puntíku. Nemohl jsem riskovat, že by Bella změnila své rozhodnutí a vzala si ji k sobě. I když Tess s námi tady v La Push byla velice šťastná, pokaždé, když jsme byli u Belly, bál jsem se, aby se tam přeci jen nerozhodla zůstat. Nic tomu sice nenasvědčovalo, ale já se toho i přesto velmi obával.

Tess a Bella si totiž byly opravdu blízké. Viděl jsem to. Je zvláštní, že na sobě tak lpí, aniž by se vídaly každý den. I když, možná je to právě proto. Bella byla vždy přesná jako hodinky, pokud šlo o telefonáty s Tess, ale pokud jsem od ní chtěl něco já, neměla čas nikdy.

Většinu času Bella trávila v jedné kanceláři, kde pracovala jako sociální pracovnice. Úplně se změnila, začala se oblékat mnohem elegantněji a přestože roky neúprosně plynuly, byla stále stejně krásná, jako když odsud poprvé odjela.

Musel jsem to uznat, přestože pro mě neexistoval nikdo jiný než Tess. Miluji ji celým svým srdcem, ale ona to netuší. O vlkodlacích ví všechno, probírali jsme spolu i otisky, ale nemyslím, že by jí došlo, co k ní vlastně cítím…

I na mě dopadla tíha dospělosti. Díky vlčímu genu jsem se sice prakticky nezměnil, ale ukončil jsem střední školu a na vejšku se vykašlal. Nejsem a nikdy jsem nebyl studijní typ.

Rozhodl jsem se, že využiji svůj přirozený talent a udělám ze svého koníčku legitimní povolání. Vyřídil jsem si všechna potřebná povolení, úspěšně absolvoval kurz a otevřel si autoopravnu.

Bylo to výhodné, protože jsem tak stíhal naše vlčí hlídky. Měl jsem čas i na malou a dělal to, co mám rád. Navíc to s přehledem to uživilo nás všechny, protože jsem měl stálou klientelu.

Dokonce jsem si najal i pomocníky a to ty nejlepší ze všech, mohu-li to tak říci, protože jimi byli Embry, Seth, Jared a Paul. Občas i Leah, která se starala o věci okolo kanceláře, ale tu mezi ty nejlepší stále nepočítám, protože je snad ještě protivnější než kdy předtím. Svou práci ale odvádí skvěle.

Pokud jde o Edwarda, Cullenovy a teď už ne tak malou Rachell, musím říct, že jsem je už neviděl. Byl jsem za to rád, protože naše poslední setkání neprobíhalo právě v mírovém duchu. Vlastně jsem na něj naštvaný i teď, ale protože se krátce po našem setkání skutečně odstěhovali, neměl jsem, jak jim to říct. Ve Forks je už nikdo neviděl…

I prázdniny utekly jako ta voda a Tess nastupovala na střední školu do La Push. Začala jí nová etapa života a mně koneckonců taky.

***

Tess

Seděla jsem na sedačce vedle strejdy Billyho a sledovala zápas. Samozřejmě mi u toho nechyběl kyblík s popcornem. Fandila jsem svému vyvolenému týmu jako o život, protože jsem se s Billym vsadila o svých posledních deset dolarů z kapesného, že vyhrají. A taky že ano.

„Jóóó!“ volala jsem a nadšeně vyskočila ze sedačky, abych mohla předvést svůj vítězný taneček.

„Hele, hele, hezky klídeček. Vždyť nám rozbouráš barák,“ mírnil mé nadšení.

„Nezamlouvej to, strejdo. Visíš mi dvacet babek,“ oznámila jsem mu a nastavila dlaň.

„Příště určitě zase vyhraje můj tým,“ kasal se a položil mi do dlaně zmačkanou dvacetidolarovku.

„Jo, jo, to říkáš vždycky,“ řekla jsem otráveně a protočila oči.

„Právě proto vím, že to jednou přijde,“ objasnil mi tu svoji teorii, které jsem se mohla leda tak smát.

„Nevíš, kdy se vrátí Jake?“ zeptala jsem se, abych tak trochu změnila téma.

„Nevím,“ houkl a přepnul na jiný televizní kanál. „Co si pustíme teď?“

„Asi nic. Je poslední den prázdnin, tak bych ho nerada strávila zavřená v domě. Nevadí, když se zajdu podívat do servisu za Leah?“ zeptala jsem se váhavě.

„Když mi slíbíš, že mi cestou koupíš pivo, tak ani v nejmenším,“ zamumlal.

„Je mi patnáct, nemyslím, že mi ho prodají,“ odvětila jsem. „Nechceš něco jiného?“

„Tak ale dneska vaříš večeři ty, jo?“

„To beru,“ zaradovala jsem se, protože vaření je jedna z mých oblíbených činností.

Běžela jsem se do svého, dříve Jacobova, pokoje převléct, abych venku nedělala ostudu, protože jsem na sobě ještě pořád měla to vytahané šedé triko, co obvykle používám jen jako pyžamo, a mini kraťásky, ve který by mi ale venku byla stejně zima.

Oblékla jsem si šedé Aladinky s nízkým sedem a žluté tričko s krátkým rukávem. Kolem pasu jsem si obmotala jednu z Jacobových starých kostkovaných košil s dlouhými rukávy, které jsem si od něj náležitě vyprosila pro případ, že by mi bylo chladno, a přeběhla k zrcadlu, abych si udělala něco s vlasy.

Každé ráno jsem s nimi měla stejný problém. Nešlo o to, že by nešly rozčesat, právě naopak. Byly dlouhé, rovné a hladké. Vůbec jsem nechápala, jak je to možné. Někdo jiný by možná poznamenal, že jsou krásné, když se mi jenom lehce vlní v oblasti tváře, ale mně připadaly nudné.

Kdo měl ovšem nádherné vlasy, byla moje starší sestra Bella. Měla nádhernou hustou hnědou hřívu, která se jí hodila k jejím čokoládovým očím. Já měla oči modré, prý po mámě, jenže jediná fotografie, kterou jsem měla, byla v mém medailonku a ta fotka byla tak malá, že jsem barvu jejích očí nedokázala dost dobře rozeznat.

Navíc se mi po našem návratu ze San Francisca stalo, že díky pobytu na slunci se mi vlasy vyšisovaly tak, že byly světlounce hnědé, až téměř blond. Rozhodně nejsem typ co se maluje nebo si barví vlasy, ale při pohledu do zrcadla na ten neidentifikovatelný odstín vlasů, mě to štvalo.

Popadla jsem z poličky jeden ze skřipců a zamotala si do něj vlasy tak, aby mi nepadaly do očí a běžela si obout své béžové kecky se žlutými tkaničkami, které mi zcela výjimečně ladily s tričkem.

„Tak pa, Billy,“ houkla jsem ještě a běžela si do garáže pro kolo.

Asi je to hloupé, ale vždy, když jsem musela pro něco do garáže, rozbušilo se mi srdce a v krku se vytvořil knedlík. Poté, co mí rodiče měli tu strašlivou autonehodu, při které zemřeli, se mě Billy s Jacobem ujali, protože Bella ještě studovala a nemohla mě mít u sebe. I když se to později změnilo, chtěla jsem tu zůstat.

La Push bylo to jediné, co jsem znala. Byl to můj domov a nechtěla jsem odtud odejít. Navíc jsem byla na Billyho s Jakem prostě zvyklá. Teď už jsme si s Bellou o dost bližší, ale její život je v San Franciscu a to já samozřejmě chápu.

Co jsem ale chtěla říct, je to, že dokud jsem byla malá, sdíleli jsme s Jakem jeho pokoj, ale když jsem trochu povyrostla, ukázalo se, že takhle to dál nejde a ten pokoj je pro nás dva příliš malý.

Připadala jsem si hloupě, že se kvůli mně musel přestěhovat právě do garáže, protože ani dům nebyl nafukovací, ale on si to tu celé vlastnoručně předělal a přistavěl si horní patro, kde měl postel a všechny své věci. Spodní část stále plnila funkci garáže, ale udržovalo se to v mnohem větší čistotě, než tomu bývalo dříve. Většinu těch svých věciček, které potřeboval ke své práci na autech, si už stejně odvezl do dílny, a tak to tu sloužilo spíš jako provizorium, když si bral práci domů, aby mohl trávit více času se mnou a Billym.

I já tu měla svůj koutek. Jake se mě to snažil naučit, ale jediné, co zvládám, je vyměnit kolo. Toť vše. Jenže já stejně zatím neměla ani řidičák a mým jediným dopravním prostředkem bylo kolo, které mi pořídili Jacob s Bellou, když mi bylo dvanáct. Měla jsem ho ráda a ještě mnohem raději jsem se na něm projížděla po rezervaci.

Párkrát jsem byla i ve Forks, ale nikoho jsem tam neznala a připadala si hloupě. Když jsem ale měla potřebu trucovat, protože jsem byla na Jaka nebo Billyho naštvaná, zamířila jsem právě tam. Vždycky jsem si sedla na zápraží našeho starého domu a strávila tam klidně i celé hodiny.

Když jsem to udělala poprvé, Jacob zburcoval celou smečku, aby mě našel, ale teď mohli chodit najisto, protože jsem prostě vždycky jela tam.

Nevím, proč jsem to dělala. Nepamatovala jsem si, že bych někdy byla uvnitř, ale v takových chvílích mě to tam zkrátka táhlo. Naštěstí ho Bella zatím neprodala a ani nepronajala.

Nevím, nevím, co by na mé návštěvy říkali noví majitelé…

Ale dost přemýšlení. Chtěla jsem přeci za Leah. Jacob ji, nevím proč, nemá právě v lásce, ale mně přijde náhodou super. Je ve smečce jako jediná holka a to se mi právě líbí. Je totiž něco jako moje soukromá superhrdinka.

Sedla jsem tedy na kolo a rozjela se.

***

Přijela jsem k servisu a kolo si opřela o boční zeď. Rozhlédla jsem se, zda náhodou nespatřím Jacoba, ale nebyl tu. Takže má asi vlčí hlídku…

„Čau Tess,“ pozdravil mě Embry vesele.

„Jé. Ahoj, nevšimla jsem si tě,“ řekla jsem poněkud omluvně.

„Jo, to už tak bývá, když jsem pod autem,“ zažertoval. „Jestli hledáš Jaka, tak ten tu ale není.“

„Vlastně jdu za Leah, ale ty náhodou nevíš, kde lítá, co?“

„Myslím, že je se Samem, a Leah je v kanclu,“ odpověděl a šel si po své práci.

„Dík.“

Znala jsem to tu velmi dobře, a tak pro mě nebyl žádný problém prokličkovat mezi odstavenými auty až k malé kanceláři v zadní části budovy.

Krátce jsem zaklepala a rovnou vešla.

„Ahoj, Leah. Jdu tě vysvobodit. Nezajdeme si na čínu?“

„Jé, nazdar, Tess. Ráda bych, ale mám toho tady docela dost. Trčím až po krk v objednávkách,“ omlouvala se a neustále prohledávala všemožná lejstra.

„A co hledáš? Třeba bych ti mohla nějak pomoct,“ nabídla jsem se.

„Takový červený desky…“ mumlala a nadzvedla několik šanonů.

„Myslíš tyhle?“ Ukázala jsem na desky, které se barvou velmi podobaly červenému odstínu, ale moc šancí jsem si nedávala, že myslí právě je, protože je měla kousek od levého zápěstí.

„Eh, no jo, vidíš, to jsou ony,“ přiznala rozpačitě poté, co jimi krátce zalistovala.

„Jestli tě tohle nepřesvědčí o tom, že potřebuješ pauzu, tak už nevím,“ zasmála jsem se.

„Fajn, asi máš pravdu,“ uznala.

„Takže čína?“

„Jo, čína,“ přikývla unaveně. 

***

Vypravily jsme se do opodál stojící čínské restaurace. Nebyla otevřená dlouho, ale vařili tu výborně a tak jsme musely chvíli čekat, než pro nás nalezli volný stůl. Zpočátku proti ní obyvatelé rezervace hodně protestovali, ale pro nás to bylo něco jako tradice. Chodívaly jsme se sem poflakovat pokaždé, když jsme musely něco důležitého probrat.

Posadily jsme se a objednaly to, co obvykle, což u mě znamenalo kuřecí Kung pao s hranolky a u ní obří porci nudlí. Zpočátku jsme řešily hlavně její práci. Ptala se mě, jestli k nim nechci nastoupit na brigádu, ale já odmítla, protože jsem si nedokázala představit Jacoba jako svého šéfa. Dost na tom, že na něj neustále nadávala Leah. On zase na ni později doma, ale to jsem jí samozřejmě říct nemohla.

„Hele, Leah? Můžu se tě na něco zeptat?“ promluvila jsem do ticha.

„No, jasně že se můžeš na něco zeptat,“ zasmála se. „Co máš na srdci?“

„Jaké je to, když jsi na střední?“

„Co je to proboha za otázku?“ zašklebila se.

„Myslela jsem, že bys mi třeba mohla říct, jak tam zapadnout a tak…“ Snažila jsem se o ledabylý tón, ale ve skutečnosti mě to dost trápilo.

„No, to se ale ptáš špatné osoby, já jsem nikdy nebyla oblíbená,“ řekla a nacpala si do pusy další várku nudlí.

„Aha, promiň, nevěděla jsem,“ omlouvala jsem se jí.

„Ne, to je v pohodě, už tam stejně nechodím,“ řekla a ušklíbla se.

Pak už jsme se k tomu tématu raději moc nevracely a ona už se stejně musela zase vrátit do práce. A já zase domů, protože musím vymyslet něco k té večeři, jak jsem slíbila Billymu. Nejspíš ale budou jen špagety, protože se mi dnes nechce dělat nic náročného a taky už jsem vlastně najedená až až.

***

Přiběhla jsem domů celá uřícená a narychlo uvařila špagety. K tomu jsem připravila omáčku z rajčat s mletým masem a navrch nakrouhala sýr, aby si ho mohli rozebrat, až dostanou hlad. Taky jsem dala na stůl příbory, talíře a džbánek s vychlazenou limonádou s citrónovou příchutí.

Když bylo vše připravené, posadila jsem se na sedačku a čekala, až přijde Jacob.

***

Bylo už dost pozdě, ale Jake pořád nebyl doma. Rozhodla jsem se tedy, že naservíruji alespoň porci pro Billyho a podala jsem mu ji i s příborem k televizi.

Dívala jsem se sice s ním, ale zmohla mě únava a já usnula zkroucená na pohovce v obýváku. Ani nevím, kolik bylo, když jsem ucítila, jak mě Jacob odnáší do pokoje a pokládá na postel.

„Jacobe, kde jsi byl? A kolik je vlastně hodin?“ vydala jsem ze sebe rozespale.

„Zdržel jsem se u Sama. Sestavovali jsme rozpis hlídek na tenhle měsíc, aby vyhovoval všem, což dá docela zabrat. Je něco málo po jedné a jsem vyřízenej,“ zívl, ale já ho vnímala jen tak napůl, protože jsem už zase usínala. Jen jsem se ještě přikryla dekou a zmuchlala si pod hlavu polštář.

„Spi sladce,“ popřál mi a to bylo to poslední, co jsem slyšela, protože jsem zase upadla do říše snů…

Nacházela jsem se v nějakém ohraničeném prostoru, zřejmě v autě. Před sebou jsem zahlédla tvář maminky a potom i tatínka. Byli tak hezcí, že jsem od nich téměř nedokázala odtrhnout zrak, ale pak jsem ucítila, jak se vedle mě kdosi zavrtěl. Pohlédla jsem na dotyčného a poznala svou sestru.

Auto s námi znenadání hrozně trhlo. Slyšela jsem hluk. Hrozně jsem se bála. Plakala jsem a má sestra také, jenže pak přišel nějaký chlapec s měděnými vlasy a vytáhl ji ven. Mě ale ne. Mě tam totiž nechal…

Plakala jsem a bála se, ale nezdálo se, že by mě kdokoliv slyšel.

Připadalo mi to jako věčnost, než se znovu někdo objevil. Byl to nějaký pán, vypadal vystrašeně a po hlavě mu stékaly červené pramínky krve. Vytáhl mě ven a utíkal se mnou někam pryč. Krátce nato se ozvala hlasitá rána, asi výbuch…

Při té ráně jsem sebou trhla a prudce se posadila na posteli. Z očí mi kanuly slzy a zřejmě jsem plakala i ve spánku.

Chtěla jsem na to prostě zapomenout a znovu usnout. Koneckonců to nebylo poprvé, co se mi podobný sen zdál, ale tentokrát v něm bylo něco jinak.

Tentokrát nezachránili jenom mě, ale i mou sestru…

 Budeme vděčné za každičký komentář, který se nám rozhodnete věnovat, protože tahle povídka si vaši pozornost jednoznačně zaslouží, a jak jsem slíbila, kapitolka je poměrně brzy. V dalším díle se podíváme k Rachell a Cullenovým. :-D

chloe x mokasina

Autor: chloe (Shrnutí povídek), mokasina, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sesterská pouta 9. kapitola: