Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sesterská pouta 70. kapitola

Victoria


Sesterská pouta 70. kapitolaZpátky v nemocnici u Tess a Sam...

70. kapitola

Tess

Kráčela jsem dlouhou bílou chodbou až do čekárny, kde by na mě měla čekat Bella.

Byla tam, přesně jak jsem očekávala, ale nebyla sama. Nacházely se tam s ní totiž ještě další dvě osoby. Tou první byl doktor Newman a tou druhou zase žena, kterou jsem nikdy předtím neviděla. Logicky jsem ale usoudila, že to bude ona sociální pracovnice ze Seattlu.

Hlasitě jsem si odkašlala, abych jim dala najevo svou přítomnost, protože spolu právě o něčem vášnivě diskutovali a nevypadalo to, že by s tím mínili v dohledné době přestat.

Všichni na mě pohlédli naráz, ale každému se ve tváři zračila naprosto jiná emoce. Bella byla starostlivá a zřejmě doufala, že můj rozhovor se Sam dopadl dobře. Doktor Newman se na mě díval s upřímným zájmem a ta žena se zdála dotčená, protože mé vyrušení považovala za něco krajně nevhodného.

No bezva, povzdechla jsem si. A něco takového chcete vypustit na Sam?

„Tak co?“ nevydržela to už Bella.

„Dobrý,“ ujistila jsem ji. „Slíbila mi, že si s vámi promluví, ale musíte na to citlivě.“

„Jak také jinak bychom na to měli jít?“ dotklo se ženy.

„Nic jsem tím nemyslela,“ omluvila jsem se.

„Musím ještě k jednomu případu, ale očekávám, že mě budete informovat, kdyby došlo k nějakému vývoji,“ poznamenal doktor Newman s pípátkem v dlaních.

„Samozřejmě,“ přislíbila mu Bella s úsměvem a se zvláštním pohledem sledovala, jak odsud odchází.

„Nerada ruším, kolegyně, ale za pár hodin mi letí letadlo,“ probrala jí žena. „A ať už rozhovor se slečnou Fineovou dopadne jakkoliv, nemíním jej zmeškat.“

„Ah, ano. Jistě,“ zrudla Bella a pokynula ženě, aby ji následovala k pokoji Sam.

Co to s tou Bellou jen je? Chápu, že se jí pan doktor líbí, ale takhle mimo jsem jí neviděla nikdy…

***

Vešla jsem k Sam jako první a věnovala jí povzbudivý úsměv. Žena se tvářila jako, že očekává, že odsud co nejrychleji zase vypadnu, ale přestože jsem to původně měla v plánu také, něco mě zarazilo.

„Myslíš, že bys tu se mnou mohla zůstat?“ požádala mě Sam.

„Jistě.“ Přikývla jsem, protože takováto prosba zkrátka nešla odmítnout.

„Dík,“ vzdychla a udělala mi místo vedle sebe na nemocniční posteli.

Bella spolu s tou neznámou ženou ze sociálky si k nám přisunuly židle a posadily se na ně. Dokonce i Bella, která měla oči plné emocí a něhy, nyní působila autoritativním a přísně profesionálním dojmem.

Nejspíš za to mohla vážnost celé téhle situace, ale najednou jsem v ní tu sociální pracovnici vážně viděla.

„Takže, co nám můžete říct o vašem otčímovi, panu Seyferovi?“ otázala se žena striktním hlasem a já se začala obávat, že díky jejímu přístupu Sam couvne.

Naštěstí to ale zdá se učinit nemínila…

„Každý, kdo mého nevlastního otce zná, si myslí, že je to docela normální chlap, ale nikdo neví, co se děje za zavřenými dveřmi. On hodně pije, a když se tak stane, tak…“ selhal jí hlas.

„Pokračuj, až budeš připravená,“ vybídla jí Bella trpělivě.

Chytila jsem Sam za ruku na znamení tiché podpory. Stiskla mi ji tak silně, až to zabolelo. Stěžovat jsem si ale netroufla. Nechtěla jsem totiž, aby si to na poslední chvíli rozmyslela.

„Za všechno jsem vždycky mohla jenom já. Za maminu smrt, za jeho mizernou práci, za jeho pití. Prostě za všechno. Nejednou už se stalo, že mi zlomil ruku, ale většinou mě jen… Zkrátka, mlátil mě pořád, ale většinou tak chytře, aby to nebylo vidět.“

„A vaše nevlastní matka? Chci říci, přítelkyně vašeho otce?“ vyzvídala teď už sociální pracovnice a upravila si brýle.

„Macecha? Ta většinou jen stála a koukala se na to, jak mě bije, ale občas si do mě taky ráda kopla, když už jsem byla na zemi.“

„Takže s tím nic neudělala?“ ujišťovala se žena, zatímco my s Bellou jsme se na ni jen soucitně pousmály, abychom ji povzbudily.

„Ne,“ potvrdila nám. „A ani se mě nikdy nezastala. Pořád se mi o tom zdá. Každou noc a každý den jen čekám na to, až mě zase uhodí, protože se mu něco nepovedlo…“

„Teď už se to nikdy nestane,“ prohlásila rozhodným hlasem Rachell, která už nás zřejmě nějakou tu chvíli pozorovala, ale my ji neslyšely, protože jsme se až příliš soustředily na vyprávění Sam.

Stála u vchodových dveří a v rukou pevně svírala tmavě modré desky s nějakými papíry. Moc jsem nechápala, jak to přesně myslí, protože se mi Bella svěřila s tím, že i když Sam pravdu řekne, tak se tenhle případ pravděpodobně potáhne velice dlouhou dobu a potrvá měsíce, než se Sam bude moci zase svobodně nadechnout.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se, protože Sam toho v danou chvíli zřejmě nebyla schopná, což bylo naprosto pochopitelné.

„Byl tu pan Seyfer,“ oznámila nám. „Ještě nikdy jsem neviděla někoho tak vzteklého, ale zdá se, že se nakonec přeci jen rozhodl udělat správnou věc.“

„Můj otčím?“ otázala se Sam nevěřícně, ale Rachell přikývla.

„Podepsal tyhle papíry a vzdal se všech svých práv na tebe ve prospěch tvé tety. Je konec,“ prohlásila a věnovala Sam povzbuzující úsměv.

„Ukaž,“ požádala jí Bella a natáhla dlaň pro zářivě modré desky. Rachell jí je ochotně podala.

Zatímco si je Bella prohlížela, šla se má sestra posadit vedle nás. Svou rukou překryla tu mou, již dávno solidně odkrvenou, od toho jak ji Sam pevně svírala.

Po chvíli Bella předala desky té paní ze sociálky a my tři jen nervózně vyčkávaly, až konečně vyřkne nějaký ten ortel.

„Ty papíry jsou v pořádku,“ oznámila nám žena. „Jak jste to dokázala, slečno Swanová?“

„Na tom snad nezáleží, ne? Hlavně, že už je po všem.“

„Ano, to je,“ potvrdila nám. „Vyřídím všechny potřebné formality s paní Dashovou a když všechno půjde, jak má, tak už se z nemocnice k panu Seyferovi nevrátíte.“

„Děkuji,“ řekla Bella a šla ženu vyprovodit.

Když jsme v pokoji osaměly, pohlédla jsem na Sam. Byla celá ztuhlá a napjatá a nepromluvila ani jediné slovo.

„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se jí.

„Jo, jen… Pořád tomu nemůžu uvěřit, vážně se tam už nikdy nevrátím?“ ujišťovala se.

„Zřejmě ne,“ řekla jsem a zářivě se na ni usmála.

V ten samý moment se Sam rozplakala. Ovšem tentokrát, to byly slzy plné radosti a především úlevy…


Děkuji za jakýkoli komentář i případné opravy... :-)


 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sesterská pouta 70. kapitola:

 1
1. Tyna
05.05.2021 [22:22]

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!