Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Seš bůh, vole! 18. díl

27.01.2010 (10:15) • Mnaaau • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1706×

Edward:

Pohladil jsem kočičku jemně po zádech, ona se protáhla a slastně zavrněla. Teď už jsem naštěstí věděl kolik síly mohu do toho dotyku dát, abych jí náhodou nerozmáčkl.

„Ty sis nemohl vybrat míň opelichanou kočku viď?“ mrkla na mě Bella, ale já věděl, že už se do ní zbláznila. Vzala si jí na klín, hrála si s ní a micinka jí za to olizovala obličej.

„Opelichaná nebo ne, asi na ní stejně budu za chvíli žárlit,“ zamračil jsem se.

Bella se na mě zářivě, ale něžně usmála. „Toho bych se nebála, mám s tebou totiž vlastní plány, po kterých na nějakou kočičku určitě zapomeneš...“

Podíval jsem se na ni se zvednutým obočím, tušil jsem jaké plány má na mysli a moc se mi líbilo, jakým směrem se naše konverzace ubírá. Najednou jsem vedle své Belly nemohl vydržet jen tak sedět a začal jí líbat. Ona se po chvíli udýchaně odtáhla.

„Víš čeho se ale bojím?“ zněla najednou nějak vážně.

„Ne,“ odpověděl jsem jednoduše a zamyslel jsem se… Ona se přece nemusí ničeho bát. Má mě a já ji ochráním před všemi i před vším.

Škodolibě se zasmála, když viděla, jak se tvářím. „Toho, že nám Micinku slupne Emmett!“

Zaklaply se za námi dveře do bytu a já očekával nálet přátel, kteří se na nás sesypou. Avšak po krátkém přezkoumání terénu jsem zjistil, že jsme doma úplně sami. Podíval jsem se na Bellu, a ta už ukládala Micinku, která jí spala v náručí, na gauč. Ano. Nechali jsme si tu opelichanou kuličku, aby nám připomínala naše první společné chvíle. I teď jsem záviděl tomu roztomilému chlupatému tvorečkovi, že mu Bella věnuje větší pozornost než mě. Musí to být asi pravděpodobně nějaký syndrom méněcennosti nebo co… Když už jsme u toho, bylo mi řečeno, že se se mnou plánují takové věci, po kterých žárlit naprosto zapomenu. Uznávám, že jen představa toho, co by to mohlo být, moji mysl zaměstnávala natolik, že jsem se nedokázal soustředit na nic jiného. Musíš se Edwarde trochu připomenout, pokud chceš zažít nepoznané, došlo mi, a tak jsem si odkašlal.

„Ehm ehm… Bello, zlato, říkala jsi něco o tom, že už nebudu muset žárlit na tuhle kočičku, která ti vrní v náručí…“ No dobře. Bylo mi trochu trapně, když jsem se musel dožadovat pozornosti a připadal jsem si jako puberťák, který čeká na to, až každou chvilku přijde o svůj věneček.

„Ale…,“ zasmála se Bella, „možná už mi mělo dojít, že si upíři všechno velmi dobře pamatují.“ Na to jsem neměl odpověď, a tak jsem se jen ušklíbl a pokrčil rameny. Můj objekt touhy se zatím nebezpečně přiblížil ke mně…

„Chceš aby ti taky jedna malá kočička vrněla v náručí?“ vyvalil jsem oči. Teda nejde na to zrovna pomalu. Kdybych mohl, začal bych teď výt na měsíc, ale copak jsem nějakej vlkodlak?

Bella mě zatáhla za triko do svého pokoje a položila na postel. Všechno se odehrálo tak rychle, že jsem ani nestačil zareagovat a zapojit své nadržené ruce do díla. Když jsem najednou zjistil, že jsem v pokoji sám a k mému tichému zoufalství mi hraje velmi rajcovní muzika. Kam šla? No jo… bylo to trochu rychle, ale když si to tak vezmete, tak naše předehra, kdy jsem já chtěl ji a ona mě, trvala už dost dlouho.

Pomalu už jsem začínal opravdu panikařit a zvedl jsem se, že jí budu hledat, když se ve dveřích koupelny objevila její sexy noha. Nebyla to jen tak obyčejná noha, ale obutá do černých lesklých kozaček na podpatku. Pomalu jsem se odvážil podívat nahoru a očima jsem přejížděl po jejích dokonalých křivkách, zahalených do latexu, šněrování na bocích, odhalených částech jejího hebkého těla, až k obličeji v masce kočičí ženy. I když jsem se předtím snažil dýchat jako normální smrtelník, teď mi pohled, který se mi naskytl naprosto vyrazil dech a pode mnou se podlomila kolena. Klečel jsem před ní překvapen, potěšen, nadržen a s otázkou v očích. Tak takovouhle Bellu ještě neznám… a velice rád se seznámím.

Se svou kozačkou se opřela o mou hruď a tvrdě mě odstrčila. Švihla bičíkem, který se jí vlnil v ruce a pokračovala ve svém představení.

„My kočičky si rády hrajeme…“ řekla tím svým svůdným hlasem a já teď doopravdy, vlkodlak nevlkodlak, zavyl vzrušením. Ona si klekla na všechny čtyři a přibližovala se ke mně. Když už se mě dotýkala, protáhla se svůdně tím zatraceně dráždivým způsobem, tak jako to umí jen kočičky a nezapomněla se nenápadně otřít o mého malého-velkého přítele. Její obličej už byl na milimetr od toho mého, pak mi mlsně oblízla ouško a zašeptala.

„Pokud chceš, abych ti vrněla v klíně, budeš si mě muset zkrotit.“

Znovu mě odstrčila a já ležel bezmocně pod ní. Strhla ze mě triko, líbala mě, škrábala a já se propadal do stavu beztížné rozkoše. Tak se stalo, že se mi splnily mé nejskrytější touhy. Očička mi jen svítila a já byl jak Alenka v říši divů. Nechtěl jsem jen brát, ale taky dávat, a proto jsem se rozhodl přistoupit na její hru. Aniž by něco stačila zaregistrovat, vzal jsem jí bičík, hodil ji na postel a rychle jí svázal ruce nad hlavou.

„Tak co kočičko, jak se ti líbí tohle?“ Chvíli se naoko bránila a snažila se dostat z mého pevného sevření, ale měla to marné.

„Neboj, v krocení nezkrotných kočiček jsem machr,“ zasmál jsem se trochu sebejistěji, než jsem chtěl, ale to už se mi moje tygřice svíjela pod rukama a poddala se mým dotekům. Dělal jsem s ní věci, které bych tu nikdy nepopisoval a ona mi oplácela tím, co se na veřejnost nikdy nedostane. Bylo to dokonalé. Divoce něžné. Mé studené tělo zakoušelo ten spalující žár…

Najednou jsem ovšem uslyšel hlas, který jsem právě v tuto chvíli nesnášel.

„Edwarde, zobáčku, čumáčku… kdepak jsi?“ Tanya. A sakra. Já se s ní vlastně v zápalu toho všeho, co se dnešní noci událo, zapomněl rozejít. Podíval jsem se na Bellu a čekal, že jí budou z očí šlehat blesky, ovšem spletl jsem se. Byla schovaná pod polštářem, kterým dusila svůj záchvat smíchu.

„Ty… ty… ses s ní nerozešel? No to teda potěš, až tě uvidí v posteli s kočičí ženou…“ Skoro to ze sebe ani nedostala, jak jí tahle situace přišla komická. Mě to moc vtipný nepřipadalo. Bella má naprostou pravdu. Jestli mě půjde moje stará přítelkyně hledat do pokoje té nové a uvidí tohle… Rozhlédl jsem se kolem. Jsem mrtvej! Už podruhý!!!

„No moc se tady nerozmejšlej, obleč se a jdi se s ní rychle rozejít ven. Jinak sem opravdu přijde!“ vytrhla mě z mého bezmocného přemýšlení Bella. Má pravdu a já jsem udělal přesně to, co mi řekla.

Vyšel jsem ven a Tanya si mě hned všimla a podezíravě si mě měřila.

„Edwarde, cos dělal v Bellině pokoji?“

„Nic, jen jsem s něčím pomáhal,“ zalhal jsem. A docela rád bych v tom pomáhání pokračoval, tak to zkraťme. Rozhodl jsem se pro čistý řez. Bude to tak nejlepší.  „Ty, Tanyo, rád bych si s tebou o něčem promluvil.“

Ten pohled, kterým na mě shlížela, mluvil za vše. Bylo jí naprosto jasné, o čem je řeč.

„Víš, ty jsi úžasná a zasloužíš si k sobě někoho, kdo tě bude milovat. Já jsem se o to pokusil, ale mé srdce, kdyby tlouklo, tluče pro někoho jiného. Moc mě to mrzí,“ sklopil jsem hlavu. Bylo mi to opravdu líto. Měl jsem ji rád a byli jsme už dlouho přátelé, ale nic víc. Po této větě bylo řečeno vše, co jsem potřeboval, ale Tanya se mě ještě vyptávala na spoustu věcí. Dlouho jsme mluvili až jsme si najednou neměli co říct.

„No, v tom případě mi asi nezbývá nic jiného, než ti popřát hodně štěstí,“ ukončila náš rozhovor. Vzala to opravdu s hrdostí. Objala mě a se vztyčenou hlavou odešla. Já jsem si úlevně oddechl a vrátil se za svou Bellou.

Těšil jsem se, až dokončíme to, co jsme předtím začali, ale jen co jsem ji viděl, došlo mi, že si na pokračování budu muset ještě nějakou dobu počkat. Moje, teď už ne kočičí žena, spala ve svém děravém pyžámku, zachumlaná do peřin. Potichu, tak abych ji nevzbudil, jsem si lehl k ní a zezadu ji objal. Byl jsem na sebe a na všechny okolnosti, které nastaly, naštvanej. No já si už asi nikdy neštrejchnu. Jenomže když jsem se nadechl a Bellina vůně mě úplně omámila… Měl jsem co dělat, abych ji nevzbudil. Ale uvědomil jsem si že důležitější je být s ní, ne uvnitř ní. Přece jenom si počkám, až bude mít na sobě hezčí pyžámko. I když, ty díry nejsou k zahození. Ihned jsem tyto nemravné myšlenky zahnal do nejhlubšího koutku své černé mysli, jenže jsem náhle pocítil takové lehké, ale velice příjemné šimrání na palci u nohy. Že by jen dělala, že spí? Opatrně jsem poodkryl peřinu a podíval se dolů. Byl jsem opět zklamán, nebyla to Bella, ale kočička, která se chtěla přitulit. Proč jsou sakra všichni úchylný na moje palce? Poškrábal jsem Micinku za ouškem, přitulil si ji k sobě a v objetí dvou kočiček (šťastná to trojka) jsem tiše oddychoval.

Autor: Mnaaau (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Seš bůh, vole! 18. díl: