Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sen nebo skutečnost?! 8. kapitola

28.08.2010 (12:30) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2215×

8. kapitola

„Nemusel jsi se mnou jezdit."
„Ale musel," řekl.
„Copak si myslíš, že bych to bez tebe vydržel? Ne, nevydržel a navíc se na mě chtěla vrhnout Tanya," řekl pobaveně. Nechápavě jsem se na něj podívala.
„Jak vrhnout?"
„No, plánovala si, že jakmile budu sám, bez tebe, tak mě políbí a pokusí se svést, abych si jakože uvědomil, že ona je ta pravá," vykládal pobaveně a ve mně to začalo bublat. Tanya chtěla líbat Edwarda? Mýho Edwarda? Z hrdla mi vyšlo zavrčení. Zakroutím jí krkem!
„Bello, lásko, vždyť jsem ti říkal, že miluju jen tebe," řekl a políbil mě. Přitáhla jsem si ho blíž, ale pak jsem si uvědomila, že vlastně řídí a rychle se odtáhla. Ale už jsme stáli před domem a Edward mi otevíral dveře.

„Vystupovat, madam," řekl vesele a nabídl mi rámě. Zasmála jsem se a chytla se nabízené ruky. Doma byly jen Emmett a Rose. Kde ta Esme pořád je?
„Čauky," pozdravila jsem.
„To Esme je pořád s Carlislem?" zeptala jsem se.
„Jo, od večera jsme je neviděli," řekla Rose.
„Stejně jako vás," zasmál se Emmett. Jen jsem se ušklíbla a vedla Edwarda k sobě do pokoje. Tam jsem si lehla na postel a Edward vedle mě. Přitulila jsem se k němu a zavřela oči.
Celý den jsme leželi v posteli a povídali si. Asi v půl osmé se Edward začal zvedat.
„Musím si skočit na lov?" řekl a vstal.
„Půjdu s tebou, taky potřebuju," řekla jsem a chytla se jeho ruky.
„Jdeme na lov!" zakřičela jsem, i když to nebylo potřeba. Nikdo se neozval, tak jsme vyskočili z okna a běželi do lesa. Drželi jsme se za ruce a jen tak běželi. Pak mě něco napadlo. Pustila jsem Edwardovu ruku a rozeběhla se rychleji.

„Chyť si mě!" zakřičela jsem a rozeběhla se rychleji. Slyšela jsem, jak se za mnou rozeběhl a dohání mě. Najednou mě povalil na zem. Začala jsem se smát a snažila se vykroutit z jeho sevření, ale nešlo to.
„Mám tě, ty potvůrko," zašeptal mi do ucha. Využila jsem jeho nepozornosti a překulila se na něj. Přestal se se mnou prát a já taky přestala. Naklonila jsem se k němu a políbila ho. Chvíli jsme se líbali, ale odtáhla jsem se a vyskočila na nohy. Utíkala jsem, zase jsem se smála, ale začala jsem lovit. Ucítila jsem dvě pumy, tak jsem se na jednu vrhla. Viděla jsem, jak si tu druhou chytil Edward. Dala jsem si ještě srnku a stačilo mi to. Edward právě lovil další pumu. Koukala jsem se na jeho ladné pohyby a nemohla se vynadívat. Tak s tímhle úžasným upírem já chodím. Klika co?

Když si všiml, že ho pozoruju, začal se smát.
„Aby sis neroztrhla pusu, jak se usmíváš," smál se mi a já si teprve teď uvědomila, že se culím jako měsíček na hnoji neboli jako blbeček. Rychle jsem pusu zavřela.
„Když ono ti to tak slušelo..." hájila jsem se. On se zasmál a chytil mě kolem pasu. Já se mu pověsila na krk a políbila ho. Pak jsem si položila hlavu na jeho rameno a on mě hladil po vlasech. 
„Nechce se mi zítra do školy. Všichni budou zase zírat a šuškat si," povzdechla jsem si.
„Já jsem taky vždycky nenáviděl nové školy. Všechny holky mě zvaly na rande a až po čase si uvědomily, že to nemá cenu. Začalo ještě větší šuškání a ty myšlenky. A pořád znova a znova a znova. Ale teď je mi to jedno, protože jsem našel tebe a nezajímám se o nic jiného, ani ve škole," řekl a políbil mě na špičku nosu.
„Vždyť jsme spolu byli ve škole jen jeden den a navíc jen dvě hodiny, jelikož jsi nemohl vydržet myšlenky ostatních," smála jsem se mu. On mě však políbil, takže mě smích přešel a já ho líbala jako o život. Po chvíli se odtáhl a chytl mě za ruku. Rozeběhli jsme se k nám domů, do mého pokoje. Tam si hned Edward sedl k piánu a začal hrát. Hrál opravdu nádherně. Sedla jsem si k němu a položila mu hlavu na rameno. 

Když dozněly poslední tóny složité skladby, otevřela jsem oči a podívala jsem se na Edwarda.
„To bylo moc krásné. To si sám složil?" zeptala jsem se zvědavě.
„Jo složil. Ten den, kdy jsem tě poprvé uviděl, mě to napadlo,“ řekl a usmál se na mě. Já se na něj vykuleně podívala. On se furt culil jako sluníčko a já si nemohla pomoct a nahnula jsem se, abych ho políbila. Nejdřív jsme se líbali něžně, ale polibek se začal prohlubovat a stával se vášnivý. Edward si mě přitáhl na klín a já mu omotala ruce kolem krku. Naše jazyky se proplétaly jako dva hadi.
Po dlouhé chvíli se odtáhl a já se zamračila.
„Je sedm. Rose mi v myšlenkách poslala, že se máme chystat do školy. Pojedou domů a pak tě vyzvednu, jo?“ řekl a začal se zvedat. Já ho však nechtěla pustit. Lehce mě políbil.
„Lásko, čím dřív mě pustíš, tím dřív se uvidíme,“ řekl s úsměvem. Povzdechla jsem, to má logiku. Lehce jsem ho políbila a pustila ho. Pohladil mě po tváři a už jsem slyšela, jak odjíždí. Ach jo, už se mi po něm stýská. Jsem na něm závislá a taky jsem zamilovaná až po uši. 

Šla jsem do koupelny, rychle se osprchovala, učesala a lehce nalíčila. Zabalená v ručníku jsem šla do šatny. Tentokrát jsem od Rose nic připravené neměla. Vzala jsem si úzké džíny, bílé tílko a tenisky. V pokoji jsem si vzala tašku a šla dolů. Bylo deset minut po půl osmé, to už tu Edward za chvíli bude. Ozvalo se troubení. Vylítla jsem před barák a nasedla do Volva. Emmett s Rose už taky nastupovali do auta. Políbila jsem Edwarda a vyrazili jsme do školy za Emmettem a Rose.
Celou cestu jsme se drželi za ruce a culili na sebe. Ani jsem si nevšimla, že Edward parkoval. Pustil mou ruku, vystoupil a hned mi otevíral dveře. Vystoupila jsem a všechny pohledy se stočily na nás. My jsme je však ignorovali a ruku v ruce šli do školy.
Díky tomu, že si Edward přehodil hodiny, budeme mít všechny spolu. První hodinu jsme měli matiku. Sedli jsme si do poslední lavice a všichni na nás zírali, ale my jsme to neřešili. Ani jsem si nevšimla, že už zazvonilo. Všimla jsem si toho, až když do třídy vešel učitel. Celou hodinu jsme se s Edwardem pod stolem drželi za ruce a koukali po sobě. Kdyby se mě někdo zeptal, co jsme probírali, tak bych mu to neřekla a to jako upír, bych měla zvládat víc věcí najednou. Ale já jsem asi nějaká výjimka, jelikož jsem se nedokázala soustředit na nic jiného, než na Edwarda.

A tak to šlo celý den. Jen tak jsme tam seděli, drželi se za ruce, usmívajíc jako měsíček na hnoji a učitelům jsme nevěnovali žádnou pozornost. No prostě jsme byli jako dva zamilovaní puberťáci.
Na obědě jsme si něco nandali, ani nevím, co to bylo, šli si sednout. Ostatní měli ještě vyučování. Zase jsme se na sebe jen tak culili a dívali se tomu druhému do očí. Najednou se však Edward napjal a zavrčel. Vražedně se díval na nějakého kluka na konci jídelny. Aha, zase žárlí. Ani jsem se nemusela ptát, co se děje. Nahnula jsem se k němu a políbila ho. Uvolnil se a přitáhl si mě na klín. Musela jsem se pousmát. Po chvíli mě začal líbat dost vášnivě, tak jsem se radši odtáhla, jelikož by nebylo zrovna vhodné, takhle se po sobě plazit v jídelně. Nesouhlasně se na mě podíval a zamračil se. Já se usmála a vstala. Edward šel za mnou. Vyhodili jsme nedotknuté jídlo a ruku v ruce šli na odpoledku. Ta probíhala stejně jako dopoledne. Po poslední hodině jsme šli k autu. Edward mi otevřel dveře a pak sám nastoupil.
„Odvezu tě domů a pak musím za Carlislem do nemocnice,“ řekl a já posmutněla. To ho uvidím až ráno. 
„Neboj,“ řekl, protože si asi všiml mého smutného výrazu.
„Jakmile budu moct, přijdu za tebou,“ řekl a už zastavoval před domem. Oběhl auto a otevřel mi dveře. Vystoupila jsem a odívala se na Edwarda. Ten se ke mně sklonil a políbil mě. Chvíli jsme se líbali jen tak něžně. Pak se odtáhl a pohladil mě po tváři. Usmála jsem se.
„Tak zatím ahoj,“ řekl a lehce mě políbil.
„Ahoj?“ řekla jsem a pustila ho. Naposledy se na mě usmál, nastoupil a odjel. 
Šla jsem do domu. V obýváku seděla Esme.

„Ahoj Esme, tak co ty a Carlisle?“ Usmála se na mě.
„Je naprosto skvělý, jsem opravdu šťastná. A co ty a Edward? Když jsi s ním, jen záříš,“ řekla vesele.
„Ano, taky jsem šťastná. Nikoho lepšího jsem si nemohla přát,“ řekla jsem popravdě.
„A co ve škole? Ujde to tam nebo je to jako všude?"
„Ale teď už to celkem ujde, však víš, jak to myslím,“ řekla jsem s úsměvem. Mile mi ho oplatila.
„A co ty? Je tu dobrá práce?“ optala jsem se.
„Ale lidi potřebují bydlet všude,“ řekla s tím jejím pracovním přístupem. Taky jsem se usmála a odešla do pokoje.

Tam jsem si sedla k piánu a hrála, co mě napadlo. Nevím, jak dlouho jsem hrála, ale vyrušila mě SMS. Rychle jsem skočila po mobilu. Byl to Edward, jak jsem předpokládala. Stálo tam: „Lásko, doběhnu se domů převlíknout, jsem u tebe do půl hodiny. Miluju tě.“
Nechtělo se mi čekat, než Edward přijde. Rozhodla jsem se, že poběžím k němu domů.
„Jdu za Edwardem!“ zakřičela jsem na Esme a vyskočila z okna. Běžela jsem lesem k domu Cullenovým v dobré náladě, že uvidím Edwarda. Nadšeně jsem vyskočila přes balkón k němu do pokoje, ale mé nadšení okamžitě vyprchalo. To, co jsem spatřila, mi vyrazilo můj nepotřebující dech. Kdybych mohla, brečela bych ponížením.
„Ne! To ne!“ zakřičela jsem zoufale.

7. kapitola Shrnutí 9. kapitola

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sen nebo skutečnost?! 8. kapitola: