Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sen nebo skutečnost?! 16. kapitola

23.11.2010 (20:15) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1823×

16. kapitola

Šli jsme ulicemi Paříže a já se kochala krásnými stavbami. 
K hotelu jsme došli asi za patnáct minut. Už od pohledu vypadal opravdu luxusně. Vešli jsme dovnitř a Edward hned zamířil k recepci.
Plynule hovořil s recepčním a domlouval nám náš pokoj. Teda, to jsem si myslela do té doby, než jsme vyjeli výtahem úplně nahoru, do největšího apartmánu v hotelu.
„Tak tady budeme bydlet, madam,“ řekl Edward a otevřel dveře. Byla tam veliká chodba s obrovskými vestavěnými skříněmi po stranách. Dále tam bal veliký obývák s velikou televizí, kuchyň propojená s jídelnou a s mini barem, koupelna, kde byla vířivka, vana a sprcha. Nakonec tam byla ložnice, ze které vedly dveře na balkón. Druhé pak byly ještě v obývák.

„Jak se ti to líbí?“ zeptal se Edward.
„Moc, je to krásné, ale vždyť skoro nic z toho nepotřebujeme,“ namítla jsem.
„To vysvětli Esme,“ usmál se na mě.
„Tak co bys chtěla podniknout?“ zeptal se mě Edward, když jsme si sedli na balkón.
„No, já nevím. Kolik vůbec je?“ zeptala jsem se.
„Půl dvanáctý,“ řekl.
„Co bys řekla na procházku?“ navrhl Edward a já nemohla odmítnout. V tom Edwardovi zazvonil telefon. Otráveně to zvedl.
„Ano, Alice?... Jo dobrý... Jasně... No jo... Pozdravuj,“ ukončil hovor.
„Prej jestli někam chceme jít, musíme nejdřív vybalit věci,“ řekl a já si povzdechla.
„Tak jdeme na to, ať můžeme jít,“ řekla jsem a dali jsme se do vybalování.

I když jsme se pohybovali upíří rychlostí, zabralo nám vybalování skoro půl hodiny. Nechápu, jak se Alici povedlo do těch kufrů narvat tolik oblečení a už vůbec nechápu, k čemu nám to všechno bude. To nemůžeme všechno obnosit, jedině kdybychom se každou půl hodinu převlíkali.
„Tak vyrazíme?“ zeptal se Edward, když jsme na místo uklidili poslední kousek oblečení.
„Fajn, ale asi se převlíknu a dám si sprchu,“ řekla jsem a Edward kývl. Ve skříni jsme si vzala džíny, tílko a k tomu jsem si tam vybrala šátek na krk. Vzala jsem si to do koupelny a vlezla do sprchy. Dala jsem si dlouhou sprchu a pak jsem se rychle oblékla. Oblečená jsem vylezla z koupelny. 
„Sluší ti to,“ řekl Edward, lehce mě políbil a zmizel v koupelně. Vzala jsem si v šatně boty a připravila si kabát. Rozhodla jsem se, že na Edwarda počkám na balkónu.
Za deset minut se kolem mě obmotaly Edwardovi paže.
„Můžeme vyrazit?“ zašeptal mi do ucha a políbil mě. Jen jsem přikývla. Ruku v ruce jsme se vydali ven z hotelu.

Procházeli jsme se jen tak ulicemi a povídali si ovšem možném. Do hotelu jsme se vrátili asi až v deset večer.
„Půjdeme se podívat, co tady všude je?“ navrhl Edward a já přikývla. Zjistili jsme, že je tu pět barů, čtyři restaurace, dvě herny a krycí bazén.
„Nepůjdeme si zaplavat?“ navrhla jsem.
„Skvělý nápad, jdeme se zeptat do recepce, kde se platí,“ usmál se na mě Edward.
„Máte pšání?“ řekla lámanou angličtinou recepční.
„Chtěli bychom si jít zaplavat do bazénu,“ řek jí.
„Oui, oui, kdykoliv, monsieur,“ řekla s úsměvem.
„Tak se jdeme převlíknout,“ řekl Edward a chytl mě za ruku. 
V pokoji jsem se převlékla do modrobílých plavek a vzala si ručník. Edward se taky převlékl a mohli jsme vyrazit. 

V bazénu nikdo nebyl. Položila jsem si ručník na lehátko a hned skočila do vody. Nevím, jak je to dlouho, co jsem se naposledy koupala v bazénu. Tak pět let? Nevím.
Edward skočil hned za mnou. Jen tak jsme plavali, potápěli se, skákali, prostě blbli.

Nevím, jak dlouho jsme tam byli, ale asi dlouho, jelikož najednou přišli nějací lidé a koukali na nás dost divně. Vypadalo to, že jsou tu na ranní plavání. Tak to tady budeme asi hodně dlouho.
Byly to dvě starší paní. Edward si jich asi ani nevšiml, jelikož zrovna skákal do vody a byl zabraný do skoku. 
„Nepůjdeme?“ řekla jsem, když ke mně doplaval.
„Proč nelíbí se ti tady?“ usmál se a lehce mě políbil. 
„Je to fajn, ale jsou tu lidi a vypadá divně, že jsme tu byli skoro celou noc,“ zašeptala jsem mu.
„Aha,“ řekl a koukl se na skupinku, která nejistě postávala u kraje bazénu. 
„Nevšiml jsem si jich,“ řekl zamračeně.
„Tak jdeme,“ řekl a vylezl z vody. Podal mi ruku a já vylezla.
„Ale nejdřív musím udělat ještě jednu věc,“ řekl a chytl mě do náručí. Lehce mě políbil a hodil zpátky do vody. To si vypije!
„Ty!“ ukázala jsem na něj, když jsem se vynořila a rozhořčeně vylezla.
„To si odskáčeš!“ řekla jsem a rozeběhla se za ním, jelikož se dal na útěk. Museli jsme běhat lidskou rychlostí, jelikož by asi bylo divné, kdyby tady jen lítali šmouhy.

Když jsem ho po pěti minutách nemohla chytit, vzdala jsem to. Lehla jsem si na lehátko a dělala, že ho vůbec nevidím. 
Všimla jsem si, že ty paní tu už nejsou, asi jsme je vyděsili. Místo nich tu bylo asi sedm lidí. Asi kolem pětadvaceti. 
Byli to čtyři kluci a tři holky. „Nenápadně“ mě pozorovali a taky Edwarda, který se ke mně vracel z druhé strany bazénu.
„Lásko? Ty se na mě zlobíš?“ zeptal se, když ke mně přišel.
„Měla bych?“ odpověděla jsem.
„Promiň, neměl jsem tě házet do toho bazénu,“ omluvil se a zamrkal na mě smutnýma očima. Jak to dělá? Na něj se prostě nejde zlobit.
„Dobře,“ usmála jsem se na něj. Taky se usmál a sklonil se ke mně. Políbil mě na rty a já zapomněla na vše okolo. Zapojila jsem se a omotala mu ruce kolem krku. Vášnivě jsme se líbali a neuvědomovali si přítomnost někoho jiného. Až když jsem uslyšela něčí povzdech, uvědomila jsem si, kde jsme, a rychle se od Edwarda odtrhla.
„Půjdeme?“ zeptal se Edward a nabídl mi ruku. 
„Jasně,“ usmála jsem se a zvedla se.

Došli jsme do pokoje a Edward nám po cestě objednal snídani, aby to nebylo podezřelé. 
Převlékli jsme se a se snídaní, kterou přinesl sluha, jsme si sedli na balkón.
„Tak co máme dnes na programu?“ zeptala jsem se a začala drobit rohlík na malé kousky, které jsem potom měla v plánu vyhodit z okna. Co, budou to malé kousíčky, to nikdo nepozná a navíc se nají ptáci.
„Nech se překvapit,“ usmál se tajemně a taky drobil rohlík.
Po „snídani“ jsme se šli obléknout. Vzala jsem si černé džíny, žluté tílko, baleríny a nato stejný kabát jako včera.
„Můžeme vyrazit?“ zeptal se Edward s úsměvem. Jen jsem přikývla a ruku v ruce jsme se vydali ven z hotelu.
„Musíme do půjčovny aut, abychom nemuseli přes půlku města pěšky,“ informoval mě.
„Dobře,“ řekla jsem.
V půjčovně se Edward nemohl rozhodnout mezi BMW a Mercedesem. Když jsem ho přesvědčila, že je mi to jedno, rozhodl se pro BMW. Vyřídil papírování a za chvíli už jsme jeli městem, nevím kam.

Asi po patnácti minutách Edward zastavil a hned vystoupil. Nato mi otevíral dveře.
„Tak, jsme tady,“ řekl s úsměvem a chytl mě za ruku. Rozhlédla jsem se a teprve teď si toho všimla. Byli jsme kousek od Eiffelovky. Páni.

Po prohlídce a projížďce na loďce jsme se procházeli kolem a povídali si.
„Měli bychom jet, ať nepřijdeme pozdě,“ řekl Edward a vlekl mě zpátky k autu.
„Kam ať nepřijdeme pozdě?“ zeptala jsem se.
„Překvapení,“ usmál se tajemně. Jasně, to jsem si mohla myslet.
„To naplánovala Alice. Všechno naplánovala Alice. A znáš ji, jaká je, když to není po jejím,“ vysvětlil mi Edward. 

V hotelu mě hned Edward postavil před skříň.
„Tak a teď si máš obléknout tohle a nějak se upravit. K tomu si vezmi tyhle boty,“ dával mi instrukce Edward, který byl poučený od Alice.
„Jasně,“ zahuhlala jsem. Oblékla jsem si krásné černé šaty bez ramínek a k tomu boty na pekelném podpatku. Teď ještě upravit. Jak moc? Vzala jsem si kulmu a natočila si pár pramínků. Na každé straně jsem vzala jeden pramínek a připnula ho sponkou. Ještě jsem si lehce zvýraznila oči tužkou, řasenku a hotovo. 
„Jak jsi na tom, lásko?“ nakoukl do koupelny Edward oblečený v obleku.
„Už jsem,“ usmála jsem se na něj a stoupla si k němu. Díky těm podpatkům jsem byla skoro stejně vysoká jako on.
„Moc ti to sluší,“ zašeptal mi do ucha a políbil mě. Po chvíli se odtrhl.
„Měli bychom jít,“ zašeptal. Kývla jsem.
„Na, to si vezmi,“ řekl a podal mi černé sako. Oblékla jsem si ho.
„A co teď?“ zeptala jsem se.
„Teď jdeme, ať nepřijdeme pozdě,“ řekl Edward a chytl mě za ruku. 
Na parkovišti jsme nasedli do auta a vyjeli. 
„Kolik vůbec je?“ zeptala jsem se. Ztratila jsem naprosto pojem o čase.
„Půl osmý,“ řekl s úsměvem.
„Nějak rychle to uteklo,“ zamumlala jsem.
„Tak jsme tady,“ řekl Edward a vystoupil. Otevřel mi dveře a já se rozhlédla, kde to jsme. Stáli jsme před nějakou velikou budovou. Starou budovou. Když jsme přišli blíž, poznala jsem, co je to za budovu. Divadlo. Mohlo mě to napadnout.
Vevnitř to bylo opravdu nádherné. Edward mě zavedl do kupé úplně nahoře (pozn. nevím, jak se to přesně jmenuje :D), kde jsme seděli jen my dva.
„Je to tu krásné,“ zašeptala jsem Edwardovi do ucha. Jen se na mě usmál.
Asi po dvou minutách zhaslo světlo a začalo představení. Romeo a Julie, to miluju. Sice ve francouzštině, ale to nevadí.

Když představení skončilo, ozval se ohromný potlesk. Taky jsem tleskala, bylo to úžasné.
„Bylo to krásné,“ usmála jsem se na Edwarda a musela ho políbit. Nevím, jak dlouho jsme se líbali, ale asi dlouho.
„Měli bychom jít, než nás vyhodí,“ usmál se na mě Edward.

Když jsme dojeli do hotelu, plácla jsem sebou na postel a zavřel oči. Cítila jsem, jak si Edward lehl vedle mě. 
Chvíli jsme jen tak leželi a po chvíli jsem cítila, jak mě Edward hladí po tváři. Usmála jsem se, ale oči jsem neotvírala. Za chvíli už jsem cítila jeho rty na svých. To už jsem nemohla vydržet a políbila ho. Líbali jsme se hodně vášnivě.
Najednou, nevím, jak se to stalo, jsem byla bez šatů a Edward bez košile…

15. kapitola Shrnutí 17. kapitola

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sen nebo skutečnost?! 16. kapitola: