Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šéf - 1. kapitola

03.08.2013 (19:00) • sarze • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 3602×

Už zase je pondělí. Povzdychla jsem si.

Proč ten víkend tak rychle uteče, dva dny volna, klidu a nic nedělání. A hlavně žádný Edward Cullen.

Šéf, kterého by chtěly všechny ženy, protože je nádherný, mladý a bohatý. Bohužel i já se utopila v jeho zlatých očích.

Ale každá mince má svou druhou stranu. Na všechny je nepříjemný, řve a nic pro něj není dostatečně dobré. Klasický rozmazlený zbohatlík.

Bohužel v jeho žebříčku nejvíce nenáviděných lidí jsem já na první příčce. A dává mi to jasně najevo, takže dva dny volna je pro mě něco jako pro ostatní výhra v loterii.

Pracuji v architektonické firmě v krásném městě Chicagu, které je velké, čisté a zelené, moc se mi tu líbí, protože jsou tu všude krásné parky, což v Americe ve velkých městech hledáte marně.

Celkově v Chicagu žiju tři roky, ale ve firmě pracuji dva měsíce. Ač se ve městě cítím jako doma, v práci si připadám jako neschopná školačka, která neumí uvařit ani to blbé kafe.

Když jsem nastupovala, byla jsem plná ideálů, ale ty mi zadupal Cullen, kterého vystihuje „všechno znám, všude jsem byl“.

Jsem jeho druhá osobní asistentka, sice to zní velice důležitě, ale moje práce je udržet kávu teplou a aby byla v sešívačce náplň.

Asi si říkáte, proč tam ještě jsem. Protože Cullen velice slušně platí a práce tolik není, abych si mohla vyskakovat. Tak trpím. I když, jak se to řekne.

Budu muset jít, ať nepřijdu pozdě.

Podívala jsem se kriticky do zrcadla. V odrazu stála dívka, která vypadala jako šedá myš. Vlasy hnědé až po lopatky, ale zplihlé. Oči krásně hnědé, ale pod nimi černé kruhy z nevyspání. Postava nijaká, spíše jsem trochu zhubla ze stresu.

Dnes jsem si oblékla černou pouzdrovou sukni a bílou halenku a na nohy jsem si nazula černé lodičky.

Nevím, kdo je vymyslel, zatracené lodičky, ty mně tak trochu pokazily život. Pamatuji si to velice přesně, bylo to pár dní po nástupu do firmy a já nesla Cullenovi kávu, zrovna měl nějaké jednání. Když už jsem byla u stolu, zvrtla se mi noha a já celý stůl, včetně Cullena, polila. Předtím mě ignoroval, ale po tom už jenom řval a řve do dnes. Nevím, zda jsem paranoidní, ale přijde mi, že si hledá záminky, aby mě mohl sjet.

Raději jsem vyrazila, ještě abych přišla pozdě, to by byl průšvih.

Na recepci jsem se pozdravila s Grace a vyjela jsem výtahem do posledního patra, které obývá pouze Cullen a já s Emily.

Moje kolegyně, jak bych ji nejlépe popsala… Blond vlasy, prázdný mozek a největší drbna v celé firmě.

Každý den se snaží o Cullena, zatím marně, ale tak trochu se bojím, že se jí to povede. Ač na něj pořád nadávám, tak i mě dostal, ne na vzhled či bohatství, ale na tu jeho tajemnost.

Nikdo o něm nic neví, s nikým se nebaví a nikdo neví, zda je gay nebo někoho má. O něm se ani nedá říct, že je sukničkář. Na akce chodí vždy sám. Je to pan tajemný, když se podívám do jeho očí, tak vidím smutek, bolest. Arogantně se jen chová, ale uvnitř to musí být dobrý člověk, aspoň v to doufám.

Zapnula jsem počítače, kávovar, zkontrolovala, zda je sešívačka naplněná a zda jsou okrouhané tužky. Nikdy jsem nepochopila, proč má Cullen dvě asistentky, když si více méně dělá vše sám.

Emily je celou pracovní dobu pryč a já tam sedím jako zmoklá slepice, do které svým zjevem nemám daleko.

„Ahoj, Bello,“ zašvitořila Em.

Mávla jsem jí na pozdrav. Nejsme nějaké velké kamarádky, ale tolerujeme se. Ona, jelikož je velmi sebevědomá a hezká, má přátele stejného typu, takže to jsou všichni mladí ve firmě, a ti mě ignorují. Staří mě mají za hodnou holku. Perfektní skóre. Někdy chci být zlobivá holka, ale chybí mi ta odvaha.

Z mého přemýšlení mě vytrhl telefon. Cullen.

„Prosím, pane Cullene.“

„Swanová,“ vyštěkl, „potřebuji všechny stavební plány z minulého roku, co dělal John.“

„Dobře,“ pípla jsem.

„A Swanová, zkuste to nenápadně a hlavně rychle. Za chvíli přijdu.“

Položil mi telefon a já upalovala do archivu, cestou mi v hlavě vrtalo, proč je chce, i když o Johnovi se spekulovalo, že má prsty i v jiných věcech, které nejsou tak čisté.

Cullenovi se musí nechat, že firmu vede dobře. Zakázky jsou, platí dobře, a jakmile zjistí, že někdo dělá další kšefty bez jeho vědomí, tak ho vyrazí.

Smlouvy jsem nějakou dobu hledala, ale nakonec jsem je našla.

Ve výtahu jsem se srazila s Kelly, což je druhá drbna.

„Jé, ahoj,“ pozdravila mě s falešným úsměvem. „Co to máš?“ zakoulela na mě těma velkýma očima.

„Ale, jen nějaké stavební povolení pro tu zakázku té finanční firmy, jak dělá Cullen,“ řekla jsem lenivě. A pro jistotu si papíry přitiskla k hrudníku.

Naštěstí ji to uspokojilo a dál se nevyptávala.

„A je nahoře Emily? Musím jí říct jeden žhavý drb.“

Zakroutila jsem hlavou a odpočítávala patra, abych se jí co nejdříve zbavila.

„Škoda, ale tak to řeknu tobě.“ Nahnula se ke mně blíž, abych ji lépe slyšela. „Včera jsem viděla Cullena s nějakou blondýnou, dlouhé nohy, no krásná, co ti budu povídat. Jak z přední obálky časopisu. Asi nějaká modelka.“

Srdce se mi rozbušilo, až jsem se bála, že to bude slyšet. Snažila jsem se vypadat, jako že mě to nezajímá, ale myslím, že mě i trochu prokoukla. Naštěstí to dál neřešila, desáté patro mě zachránilo.

Když se dveře zavřely, oddychla jsem si. Nikdo se nesmí dozvědět, že se mi Cullen také líbí. Za prvé by se mi všichni vysmáli a za druhé, on by mi to dal pěkně sežrat.

Má láska je čistě platonická, protože někdo jako on a jako já, to nejde dohromady. Možná tak v telenovele, ale tohle je krutá realita. Asi jsem masochista, chovám city k někomu, kdo mě nesnáší, paráda.

Jo, Bello, ty si umíš vybrat. Už na střední můj první kluk byl Jacob. Kluk z rezervace, no, kluk, spíš vlk. Když jsem se dozvěděla, že existuje i jiný svět, byl to pro mě šok a na Jacoba jsem se dívala jinak. Byl to nejlepší kamarád, ale ne přítel.

Udržovat takový vztah nemělo cenu, navíc žít celý život s pocitem, že se otiskne do jiné a odejde s ní. To nejde.

Na vysoké to také nebylo moc slavné, pár známostí jsem měla, ale nic nevydrželo. Pořád jsem hledala něco, ale zatím to nikdo v sobě neměl.

Dveře od výtahu se otevřely a u stolu čekal nabroušený šéf.

„To je dost.“ Sebral mi z ruky papíry a odešel do své kanceláře.

Posadila jsem se a vdechovala jsem jeho vůni.

„Pojďte sem,“ zařval na mě a já cítila v žaludku křeče. To nebude dobré.

Ukázal mi, ať se posadím. A já se v duchu modlila, ať mě hlavně nevyhodí, tuhle práci potřebuji.

„Dnes se mi potvrdilo, že John si dělá zakázky sám na sebe.“ Odmlčel se a rty stáhnul do úzké linky. A já přemýšlela nad tím, jak asi chutnají. Já vím, že bych měla poslouchat, co říká, ale copak to jde? Ty jeho rty a rozcuchané vlasy. V mysli mi utkvělo jedno slovo z nějaké knihy, kterou jsem četla. Posexuální vlasy, to sedí přímo na něj. Nejraději bych mu zajela do vlasů a zatahala ho za ně.

Cullen něco říkal, já ho poslouchala jedním uchem.

„Tak jděte a chci to mít do hodiny hotové,“ probudil mě ze snění.

Nejistě jsem přikývla a absolutně jsem nevěděla, o čem je řeč.

Začala jsem si kousat rty a zeptala se ho: „Teď si úplně nejsem jistá, jestli jsem vás správně pochopila.“

Bože, co to ze mě vylezlo?

Podíval se na mě tím svým pohledem a najednou se začal smát. Čekala jsem řev, házení s věcmi, ale tohle bylo mnohem horší.

„Vy mě vůbec neposloucháte, já si tu můžu vymluvit plíce. Víte, kolik lidí by stálo o vaše místo? Nechápu, že za tak skvělým životopisem je tak neschopná osoba.“

Tohle bylo sražení k zemi. Ano, mám skvělý životopis, ale když je v blízkosti Cullen, jsem úplně neschopná.

Do očí se mi draly slzy.

„Omlouvám se, hned to udělám.“ A se skloněnou hlavou jsem odešla z kanceláře.

Pustila jsem se do práce, slzy se přestaly kutálet po tváři a já musela začít logicky uvažovat. Napíšu výpověď. Určitě jsem něco zaslechla o ní.

Psala jsem a ani jsem si nevšimla, že Cullen přišel do kanceláře a stál mi za zády.

Když se ke mně skláněl, hrozně jsem se lekla. Srdce mi bouchalo do hrudníku, jako by chtělo utéct.

„Tady máte chybu,“ řekl a ukázal prstem na monitor.

Rychle jsem to opravila, ale ruce se mi klepaly.

Lehce se mě dotýkal tělem a já jsem ho periferním pohledem pozorovala. Byl tak krásný, jako anděl.

„No vidíte, že to jde, pohlédl mi do očí, hypnotizoval mě tím jeho smyslným pohledem.

„Musíte logicky uvažovat,“ zašeptal. Jeho hlas byl tak líbezný, sametový. A ta vůně, která mě celou omámila.

Pohledem sklouzl na mé rty. Atmosféra kolem nás by se dala krájet. To jiskření. Bylo to až hmatatelné.

Po několika dlouhých minutách své rty spojil s mými.

Opatrně je ochutnal a zjišťoval, zda může. Já jsem nic nenamítala, naopak, pobídla jsem ho, ať pokračuje.

Hlava se mi točila jak na kolotoči. Své chladné rty přikládal s čím dál větší vášní. Tělem se mi rozlévalo horko. A poléval mě pot.

Najednou jsem se ocitla na stole a on mezi mými stehny, kde se smyslně třel o mé nitro.

Bylo to šílené, neskutečné. Naše milostné poblouznění vyrušil telefon, který ustavičně vyzváněl. A bylo nám jasné, že to musíme ukončit a zvednout ten proklatý telefon.

„Cullen,“ ohlásil se stroze. „Jistě, hned jsem tam.“ Položil telefon a já napjatě čekala, co bude dál. V hlavě mi létala myšlenka za myšlenkou, ale ani jedna nedávala smysl.

Nervózně si šáhnul do vlasů. „Já…“ Odmlčel se a vypadal tak, jako nikdy. „Omlouvám se, nevím, co to do mě vjelo. Můžu doufat, že se to nedostane dále?“

Přikývla jsem a ochraptěle jsem se omluvila. „Promiňte, bylo to ode mě neprofesionální.“

Tak to byla má první zkušenost s Edwardem Cullenem. Nechápala jsem, proč se to stalo, a ještě více jsem nechápala, proč to dál pokračovalo. Ale bylo to žhavé.

Autor: sarze (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šéf - 1. kapitola: