... Poslední díl. Obsah snad ani nemusím nijak více naznačovat, pokud řeknu, že celý příběh byl vcelku zbytečný, jelikož celá dvojice se zničí... Rozhraní mezi životem a smrtí bývá neznatelné, matné. Kdo se odváží říci, kde život končí a kde začíná bezživotí?
12.11.2010 (20:15) • Yasmin • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2296×
To je láska, něžná na pohled
a tyranská, že neviděl to svět.
(William Shakespeare)
Váhavým krokem jsem došla až na věžní schodiště. Dříve, než se stačil kdokoli vrátit...
Cítila jsem se už stejně jako mrtvá, jako by mne smrt navštívila už dávno. Už nebylo čeho litovat, nebylo pro co žít.
Srdce se mi svíralo v žalostné agonii. Poslední vteřiny...
Pomalu, leč jistě; jako ve snu, opředena rouškou sna; otevřela jsem obrovské okenice. Do tváře mi zavál čerstvý větřík.
Jak tohle všechno ještě může existovat?! Jak ještě mohou existovat zelená pole, zářící barvy a vůně, když je po všem?
Už přeci nic krásného nesmí existovat!
* * *
V okně zírala matná, zubožená dívčí tvář ven. Nevypadala vystrašeně, spíš lítostně. Sžíravá muka se jí jasně rýsovala na lících; jako by nekonečně prosila o spásu, která nepřicházela. Vystoupla na okenní římsu a shlížela na úzkou cestu kolmě pod ní, za níž spadal dolů jenom nekonečný, skalnatý svah. Prořídlý lesní porost šuměl jakýmsi svátečním smutkem, vítr byl chladný, jinovatka na listí již mizela.
Sbohem, duše moje.
* * *
Mrtvé tělo dívky bezvládně leželo uvízlé stopu od úzké cestičky. Zanedlouho se na místo dostavil vysoký blondýn, který tělo přejel pohledem. Ve tváři mu nešlo rozeznat jedinou emoci.
Dlouho jen tak stál, mrtvé tělo pod sebou. Dívčin obličej byl přitisknutý k zemi, tudíž jí nešlo nahlédnout do tváře – avšak pár pramenů vlasů měla slepené krví.
Náhle se zhluboka nadechnul a svou leštěnou, černou botou kopl do dívky vší silou, jakou jen mohl na schránku jejího těla vynahradit. Tělo se vmžiku rozkutálelo po skalnaté stráni dolů, a dolů, než ho naprosto pohltila les a tma...
Muž se zadíval na nebe. S povzdechem sklopil hlavu a z kapsy u kalhot vyndal mobilní telefon.
Vytočil číslo a čekal.
„Halo?“ ozval se ženský hlas.
„Plán proběhl hladce. Je po všem,“ oznámil jí blondýn.
Žena na druhém konci se radostně usmála.
Nastala dlouhá odmlka.
„Neřekl by to,“ konstatovala, ale šlo slyšet, jak jí potěšený úsměv stále hraje na rtech.
Zavrtěl hlavou. „Znám ho dobře.“
„Ale jak na to reagují oni?“ ženin hlas zvážněl.
„Špatně. Ostatně, co jiného se dalo čekat? Ale tenhle zákrok musel být, víš přeci, jak pro moje, tak pro naše dobro. Nesmí být nikde ani zákmit podezření...“
Žena vše chápavě odkývala, přestože nechápala téměř nic.
„Budu se jim prostě muset na nějaký čas klidit z dohledu,“ pokračoval. „Čas to smyje.“
Nastala krátká chvíle ticha. „Pojeď se mnou do Benátek,“ zaprosila nakonec žena.
„Jedu,“ přikývl blondýn jako v zamyšlení.
Hovor tlačítkem usekl. Zamyšleně se rozhlédl kolem, mobil zasunul zpět do kapsy a rázným krokem se vydal k podzemním garážím.
* * *
Rozhraní mezi životem a smrtí bývá neznatelné, matné. Kdo se odváží říci, kde život končí a kde začíná bezživotí?
(E. A. Poe)
__________________________________________________________________
Huh. Konec povídky. Konec.
Víte, tak nějak jsem ani nepředpokládala, že psaní mě tolik nadchne a už vůbec ne, že tuhle fanfiction dokončím. Snad mi ani nebudete rozumět, jaký divný pocit mám, když píšu tato hloupá závěrečná slova a ani zdaleka nedokážu sdělit vše, co jsem zamýšlela. Nedramatizuji, jen se s Vámi loučím. Čas odplout. Byli jste má podpora a právě vám patří mé největší díky. Chtěla bych zejména poděkovat Alorenie i Alex00, které povídku tak věrně četly a vždycky mi dodaly chuť do psaní dalšího dílu. Další jmenovat nebudu, protože bych bezesporu na někoho zapomněla. (Ne, že by vás bylo tolik, ale znáte to.)
Čas odplout, zní mi stále v uších. Víte, ono není tak snadné říci "čau", když dopíšete svoji první povídku. Zabrala mi více jak půl roku času, více jak sto večerů, kdy jsem zalehla do postele a před usnutím si formulovala další děj. Co budu dělat teď?
Mluvila jsem o přepisování. Nevím, jak to teď bude, ale jedno vím jistě - že pokud bych přepisovala, bylo by to jedině v případě, že bych si to vytiskla do knihy. A kdyby se našly peníze, tiskla bych. Sním o tom celou tu dobu. Ale přepisy bych nikam nedávala, leda že by je po mně někdo chtěl - ráda pošlu na email. Také chci podotknout, že po nějakém čase to tu smažu. Byla jsem ráda, že ti, kdo chtěli, si povídku přečetli - ale nepředpokládám, že si jí ještě někdo někdy bude číst. Budu klidnější na duši, když to tu nebude vystaveno žádnému nepovolanému oku.
Byli jste skvělí...
Autor: Yasmin (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek See through the evil eyes - epilog:
to bylo úžasné
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!