Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šedočerný pes 9. Kapitola: Špatný den

A-Warriors-heart3


Šedočerný pes  9. Kapitola: Špatný denDalší kapitola...

 

9. Kapitola: Špatný den

 

Pomaloučku jsem odkryla ruce z očí. David stál se zmučeným pohledem před naštvaným a vyděšeným Tedym. Pistole se válela na zemi. Rychle jsem po ní skočila. Oba sebou trhli, když jsem přistála mezi nima. Svírala jsem pistoli pevně v rukou a sledovala jejich vyděšené výrazy.  Tedy měl rozčilený výraz v obličeji a začínal rudnout. Rychle jsem se zvedla ze země a - což mě dost překvapilo - zlomila pistoli v ruce.

„Co t-to?" koktal Tedy a hodil po mě vystrašený pohled. Stačilo to k tomu, aby David vzal tlapy na ramena. Než si Tedy stačil všimnout, že David utíká, už byl daleko. „Nechceš mi něco říct Alex?" Tedy zřejmě usoudil, že Davida už nedožene.

„Měla bych?" zeptala jsem se nevině.

„To bys měla vědět ty. Zlomila si tu pistoli prostě jen tak v ruce. To není normální" šel pomalu směrem ke mně a já couvala. Vím jistě, že bych ho teď už určitě přeprala, ale šel z něj strach.

„Tak mám prostě sílu a stejnak... ta pistole už byla trošku nakřáplá, jak spadla na zem" lhala jsem , i když určitě vůbec né přesvědčivě.

„Nepovídej tady blbosti. Já vim, že seš stejná jako oni" ukázal směrem, kterým zmizel David. „Tohle pozná každej, kdo se tomu aspoň trochu věnuje..."

„Jak věnuje?!" vyprskla jsem. „Ty se snad o tohle téma zajímáš?"

„Řekněme to asi takhle - před třema rokama někdo takovej, jako ste vy zabil mojí mámu. Od tý doby se s tátou snažíme takovýhle... no řekněme lidi..najít a zabít" už jsem necouvala. Byla jsem až příliš vyvedená z míry. „A pak ten černej zabil Niu a tohle prostě takhle nechat nemůžu" byl asi půl metru ode mně.

„Co po mně chceš? Víš, že mě nemůžeš jen tak zabít..."

„Tebe zabít nechci. Zabiju jeho" zase ukázal směrem k místu, kde David zmizel. „A toho černýho. Ty máš štěstí, že.." nedořekl, začervenal se a přišel ještě blíž ke mně. Vůbec jsem necouvala. A pak mě začal líbat. Okamžitě jsem ho odstrčila a odplivla si - chtěla jsem prostě ukázat, že to neměl dělat.

„Ty chceš zabít jeho" ukázala jsem kamsi do lesa. „Chceš zabít i jeho tátu a..."

„To byl syn toho vraha? Měl jsem ho zabít..."

„Nepovedlo by se ti to!" zařvala jsem, vzala zbytky pistole, zahodila je někam do lesa a přímo před Tedyho očima jsem se proměnila. A pak utíkala za Davidem.

 

„Děje se něco?" zeptal se mně David, když jsem se proměnila zpátky a otírala si oči.

„Nic, co by tě momentálně zajímalo" odsekla jsem. Zamračil se.

„Co tam sakra Tedy chtěl?" přemýšlel David nahlas a podíval se na mě.

„Chtěl zabít vraha Nii...." přerušil mě.

„Nia není mrtvá" řekl klidně. „Ještě ne."

„Jak to? Vždyť jsem jí viděla... viděla jsem jí mrtvou.." hádala jsem se.

„Ona byla jen... no jak to říct? Prostě hodně tvrdě spala.."

„Ona nespala..a ty to víš... tvůj táta jí zabil!" seděla jsem u stromu a vzteky z něj rvala kůru.

„Umře, pokud do zítřka nechytíme tátu" pořád mluvil klidně a to mě děsně štvalo.

„Co nám pomůže, když ho chytíme?"

„Je to strašně složitá věc... když někoho napadne vlkodlak, jakoby umře. Ale když se mu do tří dnů vpraví krev vlkodlaka, který ho napadl, do žil ještě s něčím - teď přesně nevím s čím, tak se probudí..."

„Je to nesmysl. Přestaň si ze mě dělat srandu" vstala jsem a ukázala na něj prstem.

„Není to nesmysl. Je to těžko uvěřitelný, ale je to pravda.." hájil se.

„Tak proč to nešlo i u mě?"

„Tebe on kousl, ale Niu hodně poranil drápy. Už se se mnou nehádej - já tomu sám nevěřím a nerozumím, ale je to jediná šance. Zkus tomu trochu věřit a prosím pomoz mi" žádal.

„Dobře, ale nepočítám s tím, že to vyjde...a Tedy bude problém. Asi bysme neměli nějakou dobu chodit do školy..."

„Proč? Co se teda stalo?"

„Nějakej vlkodlak zabil Tedyho mámu... a s tátou je teď jaksi zabíjej..." dívala jsem se do země.

„A pak viděl ještě tátu, jak napadl Niu" uvažoval.

„Přesně tak. Chce vás zabít a taky ví, že sem vlkodlak" teď jsem se na něj podívala. Vypadal zdrceně, unaveně.

„To bude problém. Musíme Niu oživit, jinak se budeme muset přestěhovat..."

„To nemůžete! A když, tak  mě musíte vzít sebou... to nejde.. já.." nevěděla jsem, co mám říct.

„Uklidni se Alex" napomenul mě. „Budeme spolíhat na to, že se nám tátu podaří najít a oživíme Niu" poplácal mě po zádech a pak zamířil pryč. „Měli bysme pokračovat v hledání. Máme málo času" vzdychl.

„Rozdělíme se?" napadlo mě, ale moc se mi to samotný nelíbilo.

„Není to špatnej nápad" přikývl a já byla zklamaná. „Běž na sever a já si vezmu jih. Potkáme se tady tak za dvě hodiny a pak se půjdeme najíst. Ty se musíš vyspat, ale já budu hledat pořád, dokud budu mít dost sil..."

„Musíš si odpočinout" namítla jsem.

„V týhle době odpočívat prostě nemůžu... ty to ale zřejmě nechápeš.." odsekl naštvaně.

„Je to kvůli tátovi nebo kvůli Nie?" vyzvídala jsem.

„Víš co? Je to kvůli Nie a já nechápu, proč se do toho pořád pleteš Alex. Tobě může bejt úplně, ale úplně jedno, kvůli komu chci tátu najít" nevím, proč se najednou tak vytočil. Pomalu mi opět začaly téct slzy.

„Ty zase zřejmě nepochopíš, proč  mě to zajímá. Nechme si svý myšlenky každej pro sebe a bude to v klidu... du na ten sever" křikla jsem, proměnila se a běžela pryč dřív, než mohl cokoliv říct. Pochvíli mě ale dohnal.

„Alex promiň. Mrzí mě, že se k tobě takhle chovám, ale prostě to nezvládám. Zkus mě pochopit" žadonil.

„Běž si na jih!" odsekla jsem a strčila ho stranou. Narazil čumákem do stromu a zůstal tam. Chvíli na mě zíral, ale pak se otočil a běžel pryč. Zastavila jsem se a hlasitě zavyla.

ODKAZ NA DESÁTOU KAPITOLU: http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/sedocerny-pes-10-kapitola-dalsi-na-seznamu/



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Šedočerný pes 9. Kapitola: Špatný den:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!