Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šedočerný pes 8. Kapitola: Rys

Kreslený Edward, Bella a Jacob

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Šedočerný pes 8. Kapitola: RysOmlouvám se, že to sem přidávám takhle pozdě, ale nějak nestíhám... doufám, že si tenhle díl užijete. Alexandra konečně v lese narazí na Davidova otce...

01.05.2009 (12:30) • AliCe015 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 927×

 

8. Kapitola: Rys

 

Když jsem přišla domu, vymluvila jsem se na bolest hlavy a šla si hned lehnout. Doufala jsem, že až přijde brácha budu už spát. Samozřejmě jsem hned usnula a ráno rychle vyrazila do školy. Na cestě na mě čekal Taylor a šli jsme do školy spolu. Celý den jsem seděla v lavici a snažila se, aby mě někdo nenaštval nebo nějak nevyrušil a abych se nezačala měnit. Tay o každé přestávce chodil na chodbě kolem dveří naší třídy. Hlídal mě jak bylo domluveno. Nakonec už bylo po vyučování a my s Tayem vyrazili k němu domů. David už čekal ne verandě. Usmála jsem se na něj, ale on mi úsměv neoplatil.

„Můžeme vyrazit?" zeptal se a bral mi tašku, aby jí mohl odnést do domu. Přikývla jsem a za chvíli už jsme vyrazili do lesa.

 

 

Už nějakou dobu jsme běhali po lese a já byla unavená. Pročesali jsme snad celý les, ale David trval na tom, že musíme hledat dál.

„Můžeš klidně odejít, ale já budu ještě hledat" řekl pokaždé, když jsem se zeptala, jestli už toho nenecháme.

Celkem mě překvapilo, jak se dovedu ovládat. Už asi napotřetí jsem se dokázala sama proměnit ve vlka, aniž by mě někdo musel naštvat nebo rozrušit. Davida to zřejmě těšilo, ale mě to bylo úplně jedno. Mně nezáleželo na tom, jestli se sama a bez problémů dokážu přeměnit na vlka - mně záleželo na tom, abych se na něj naopak v nevhodnou chvíli nepřeměnila. Chtěla jsem žít normálně dál a té přeměny si v podstatě nevšímat. Být s rodinou, chodit do školy a tak - až se Davidův táta najde, už se nikdy nepřeměním. Byla jsem si tím jistá. Nesmrtelnost je možná dobrá věc, ale myšlenka na to, že bych viděla jak moji známí postupně umírají zatímco já si vesele ťapkám po světě jako stále patnáctiletý vlkodlak, mě doháněla k šílenství.

„Necítíš něco?" vytrhl mě David z myšlenek.

„Cítím toho spoustu" ušklíbla jsem se. „Cos měl přesně na mysli?"

„Cítím rysa... cítím jeho krev, jako by se někde zranil a krvácel" řekl a čenichal. Bylo zvláštní, že jsme si ve vlčí podobě rozuměli - myslela jsem si, že vlkodlaci mezi sebou nemůžou mluvit, když jsou ve vlčí podobě. David mi ale vysvětlil, že spolu komunikujeme vytím a dalo by se říct štěkáním. Normální člověk tomu samozřejmě nerozumí, ale my se takhle můžeme dorozumívat a slyšíme to jako normální lidskou řeč - kupodivu.

„Měli bysme se tam jít podívat.." řekl a už běžel směrem k louce. Chvíli jsem za ním jen zírala, ale pak jsem se rozeběhla za ním. Stál na kraji louky a díval se někam do dálky. Stoupla jsem si vedle něj.

„Co se děje?" zeptala jsem se vyděšeně.

„Podívej se támhle" ukázal směrem, kam se celou dobu díval. Zaostřila jsem a uviděla to - vedle velkého stromu ležel rys. Byl celý od krve a hrudník měl rozsápaný.

„Proboha. Kdo mu to udělal?" podle Davidova výrazu mi to ihned došlo. Jeho otec. Naprázdno jsem polkla a podívala se do země.

„Byl to táta" potvrdil. „On ho ale nezbil proto, že by měl hlad. Zabil ho prostě jen tak" přemýšlel nahlas.

„Jak to víš?" zeptala jsem se udiveně.

„Párkrát jsme už zvířata lovili - vím jak vypadá zvíře, které vlkodlak lovil proto, aby se najedl. Tohle není to stejné.."

„Třeba ho ten rys napadl- tvůj táta se musel bránit a proto ho zabil..." utěšovala jsem ho.

„Třeba" řekl, ale vypadalo to, že tomu moc nevěří. „Každopádně je to už druhý mrtvý, kterého otec zabil, i když je to jen zvíře" řekl, pak se rozeběhl k rysovi a začal ho očichávat. Já jsem zůstala stát na místě. Sledovala jsem všechno kolem a nepřestávala přemýšlet o tom, proč vlastně Davidovi tak vadí fakt, že by jeho otec zabil rysa. Najednou se něco pohnulo mezi stromy. Bylo to černé a veliké. Sledovala jsem to a ono to sledovalo mě. Teda spíš on - určitě to byl Davidův otec. Oči měl jasně žluté, jako všichni vlkodlaci, které jsem znala. Chvíli se na mě díval, ale pak tiše zavyl a rozeběhl se pryč. Na nic jsem nečekala a rozeběhla se za ním. Slyšela jsem z dálky ještě Davidův křik: „Vrať se! Kam běžíš?" Nezastavila jsem se. Černý vlkodlak přede mnou utíkal, co mu tlapy stačily a já za ním. Nemám ponětí, jak dlouho jsme běželi, ale dostali jsme se někam kde jsem ještě nikdy nebyla. Přesto mi to bylo velmi povědomé. Najednou se černý vlkodlak zastavil. Něco zřejmě slyšel - něco co mi uniklo. Zastavila jsem se taky a zaposlouchala se. Někdo šel lesem a pískal si. Černý vlkodlak tiše vrčel. Potichu jsem šla k němu. Na poslední chvíli si mě všiml. Vycenil na mě zuby a zavrčel. Ucouvla jsem dozadu. Vlkodlak mě chvíli pozoroval, ale potom se rozeběhl pryč. Chtěla jsem běžet za ním, ale všimla si, že je někdo opravdu v lese. Musím ho varovat- neměl by teď chodit do lesa - je to příliš nebezpečné. Na druhou stranu bych měla běžet za Davidovým tátou. Ale co udělám, až ho opět doženu? Půjdu k němu a on na mě bude zase vrčet a pak uteče? Bude se to takhle opakovat pořád, dokud na mě nezaútočí? A stejně jsem už váhala dlouho, takže ho určitě nenajdu. Dobře. Pokusím se proměnit zpátky do lidský podoby a varovat toho člověka. Odběhla jsem za strom a proměnila se - byla jsem hrozně ráda, že spoustu věcí o vlkodlacích nebyla pravda. Například to, že když se měníte ve vlky, oblečení, které máme na sobě se roztrhá. Oblečení bylo zřejmě něco jako součást našeho těla a při přeměně se prostě někam samo vytratilo a když jsem se pak měnili zpátky do lidský podoby, nemuseli jsme si shánět nějaké oblečení, protože jsme měli na sobě to, co před proměnou. Úplně se to vymykalo všem možným fyzikálním zákonům, ale bylo tady vůbec ještě něco normální? Přeměnila jsem se tedy a šla po cestě, z které se ozývalo pískání.

„Alex" byl to Tedy a byl vyvedený z míry tím, že mě tu vidí.

„Ahoj Tedy" pokusila jsem se o úsměv a zamávala mu. „Co tu děláš?"

„Procházím se. Ale co tu děláš ty? Sem normálně nikdo moc nechodí.." zamračil se, jakoby mě z něčeho podezíral.

„Někoho tu hledáme.." vůbec jsem nevěděla, co bych měla říct.

„Koho hledáte?" zeptal se podezíravě.

„To je jedno" odsekla jsem. „Každopádně bych ti měla říct, že je to tady teď nebezpečný a že bys měl jít a do lesa nějakou dobu nechodit.."

„Cože?" téměř to zakřičel. „A pro tebe to tady není nebezpečný? Děláš si ze mě srandu? Proč mě chceš odsud dostat? Proč.." vypadalo to, že je hodně naštvaný.

„Tedy uklidni se" byla jsem zoufalá - jak ho proboha odtud dostat, aniž bych mu prozradila o co jde doopravdy? „Zkus mě prosím poslechnout. Věř mi. Nemůžu ti říct, co se tady děje, ale je to nebezpečný a.." najednou někde něco zašustilo. Oba jsme se ohlédli. Nejdřív jsem si myslela, že je to Davidův táta a že nás sleduje, ale to byl omyl. Z křoví na nás koukal šedočerný pes - byl to David. Tedy ho musel vidět taky. Nejdřív se zatvářil šokovaně, ale pak vytáhl pistoli. Proboha jak k ní přišel? Co chtěl dělat?

„Tys to nebyl" řekl a já jeho slovům nerozuměla. „Tamten byl černej, ale ty ho určitě znáš. Určitě. Ste stejný. Lišíte se akorát barvou. Proč to udělal?" zírala jsem ohromeně na Tedyho.

„Tedy co se děje? Polož tu pistoli" snažila jsem se, ale marně.

„Víš co se stalo Alex? Nia je mrtvá. Někdo jako je on jí zabil. Viděl jsem to. Za to zaplatí" Tedymu skoro tekly slzy.

„Ale to nemůžeš. On to nebyl. Běž pryč Tedy. Musíš jít pyč."

„Nemůžu. Já jí musím pomstít" David najednou vyrazil ze křoví. Tedymu se třásla ruka, ale zamířil na Davida a vystřelil. Prásk!

ODKAZ NA DEVÁTOU KAPITOLU: http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/sedocerny-pes-9-kapitola-spatny-den/

Autor: AliCe015, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Šedočerný pes 8. Kapitola: Rys:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře