Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šedočerný pes 7.Kapitola: První proměna


Šedočerný pes  7.Kapitola: První proměnaDalší kapitola:). Užijte si jí, protože další se tu objeví až tak za týden, protože vůbec nestíhám...

7. Kapitola: První proměna

 

„Davide, co to má znamenat?" přilítla jsem dolů do kuchyně a čekala vysvětlení. David se ale jen zatvářil vyděšeně a odtáhl mě pryč z kuchyně.

„Alex prosím tě..teď tam nemůžeš jít.."

„Já tam chci jít. Co se stalo? Kdo jí zabil? A proč jí přinesla tvoje máma s.." nenechal mě ale domluvit.

„Uklidni se. Teď musíš být v klidu. Každou chvíli by ses mohla začít proměňovat a v tomhle stavu by to nebylo zrovna ideální" mluvil klidně, ale smutně.

„Jak můžu bejt klidná, když vim, že tam někde máte mrtvolu?!"

„Proboha Alex.." snažil se mě zadržet, ale já se přes něj dostala a vpadla do kuchyně. Davidova máma se skláněla nad nějakým mrtvým tělem. Když mě uviděla, objevil se jí v obličeji šokovaný výraz. Šla jsem ale blíž k tělu. Najednou jsem se ale zastavila.

„Není to.. že to není ona? Davide?" podívala jsem se na něj. Přikývl. Klesla jsem na kolena a hlavu položila do dlaní. Pak mě začalo celé tělo pálit a já věděla, že se se mnou něco děje. Něco divného. Kůže se začínala podivně roztahovat a děsně to bolelo. Začala mi i růst srst a obličej se mi protahoval. Měla jsem pocit, jakoby mi někdo sebral mozek a zanechal jenom pocit bolesti.

„Alex musíš se uklidnit" cítila jsem, že Davidova máma stojí vedle mě a snaží se mě uklidnit. Nedařilo se jí to. Musela jsem pořád myslet na - teď už mrtvou - Niu. Když se mi v mysli vynořilo její jméno, měla jsem pocit, že tady nemůžu být, že musím někam pryč - někam, kde nebudou žádné problémy ani bolest. Tento stav mi to umožňoval.

„Alexandro musíš se uklidnit. Nezapomeň, kdo si" mluvila pořád klidně a to mě ještě více rozčilovalo. Měla jsem pocit, že se moje mysl někam ztratila - cítila jsem se svobodná a už mě nic netížilo. I bolest ustala. Chtěla jsem se tak cítit pořád. Už nikdy se nevrátit do svojí podoby.

„Alex?" David se na mě podíval podezíravě. Na chvíli jsem se vrátila zpátky do reality. Pak jsem oknem uviděla les. Rozeběhla jsem se k němu, ale najednou se přede mě postavil velký šedočerný pes. Byl to David a díval se na mě - nyní žlutýma - vystrašenýma, ale zároveň výhružnýma očima. Zastavila jsem se.

„Alex musíš se uklidnit" Davidova máma měla v hlase netrpělivost. „Nesmíš zapomenout, kdo jsi." Podívala jsem se do Davidových smutných očí a potom na tělo mrtvé Nii. Myslí jsem se snažila vrátit do reality. Opět jsem cítila bolest a taky, že se zmenšuju. Srst začínala mizet a za chvíli jsem to už byla zase já.

„Jsi v pořádku?" David se už zase proměnil zpátky a sedl si vedle mě na zem.

„Snad" řekla jsem a podívala se na Niu. „Co se ji stalo?" David se podíval do země a hlas se mu třásl.

„Napadl jí vlkodlak."

„Eh..tvůj..tvůj táta?" řekla jsem opatrně, abych se ho nedotkla. Přikývl a dal si hlavu do dlaní.

„Musíš mi pomoct Alex. Musíš mi pomoct ho najít" v hlase měl prosebný tón a díval se na mě - teď už modrýma - uslzenýma očima.

„Jak ti můžu pomoct?"

„Už ses začla měnit. Budeš se mnou uběhat všude po lese. Může být kdekoli a je nebezpečný" hodil hlavou směrem k Nie a já se podívala do země.

„Budeš se mnou mít hodně práce.."

„Nebudu. Svojí první přeměnu si zvládla hodně dobře" hlas se mu pořád třásl.

„To si nemyslím, ale když chceš, abych ti pomohla, udělám to" usmála jsem se na něj. „Takže ste s Niou chodili?" vrátila jsem se k našemu předchozímu tématu.

„Myslim, že teď už jí nebude vadit, když to řeknu" zamračil se. „Chodíme spolu půl roku" řekl a podíval se do země.

„Hm" podívala jsem se na něj a pak na Niu. Už nikdy nepřijde do školy. Už nikdy nebude žít. To mi něco připomnělo. „Jak dlouho už tu sem?"

„Teprve několik hodin. Proč?"

„Nebyla sem ve škole" připomněla jsem mu.

„No jo. Máma už tam volala. Řekla, že se ti udělalo špatně a že zůstaneš u nás."

„A odpoledne půjdu domu?" zeptala jsem se.

„Je to riskantní, ale asi budeš muset. Budu hlídat pod tvým oknem, aby se něco nestalo."

„Ty nebudeš spát?"

„Nepůjdu zítra do školy a prospim se přes den."

„A já do školy půjdu?" moc se mi tam nechtělo.

„Uvidíme. Možná jo a Tay na tebe bude dohlížet..."

„Tay?" zarazila jsem se.

„Taylor. Můj brácha" pousmál se.

„Aha" oddychla jsem si.

„A odpoledne mi pomůžeš" mrkl na mě.

„Dobře. Teď bych se ale prospala..." zívla jsem. Pak jsme se zvedli a odešli do pokoje. Zítra budeme lítat po lese a hledat Davidova tátu - Niinýho vraha.

 

ODKAZ NA OSMOU KAPITOLU: http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/sedocerny-pes-8-kapitola-rys/

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Šedočerný pes 7.Kapitola: První proměna:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!