V téhle kapitole se už Alexandra osobně setká se "zvířetem" ze svého snu. Také začne mít podezření, že to "zvíře" je vlastně její spolužák, a tak se vydá zjistit pravdu k němu domů...
13.04.2009 (12:27) • AliCe015 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1300×
3. Kapitola: Skutečnost?
Už poněkolikáté za poslední týden jsem se probudila uprostřed noci. Opět se mi zdál ten stejný sen - nádherné šedočerné zvíře, které na mě kouká svýma žlutýma očima. Vstala jsem a došla jsem k oknu. Bylo mi vedro, takže jsem si otevřela okno a sedla si do něj. Moje oči zabloudily k lesu. Málem jsem z okna vypadla, když jsem si uvědomila, co tam vidím. Štípla jsem se do ruky, jestli se mi to náhodou pořád ještě nezdá, ale neprobudila jsem se. Opravdu tam stál - přesně takový, jaký se mi objevoval ve snech. Zamrkala jsem, ale stál tam pořád. Dostala jsem nápad - slezla jsem z okna, nazula si tenisky, hodila přes sebe bundu a vydala se ke dveřím, které vedly na naší zahradu. Odpoledne a potom ještě trochu i večer pršelo, takže bylo na zahradě bláto. Tenisky se mi zabořovaly do země a byly celé špinavé. Já jsem to ale moc nevnímala - šla jsem po zahradě dál směrem k lesu. Pořád tam stál a díval se mi do očí. Myslela jsem si, že se vyleká, když přijdu trošku blíž, ale byla jsem už jenom asi dva metry od něj a on se na mě pořád díval. Žluté oči mě zvědavě sledovaly. Najednou jsem si uvědomila, že jsem ty oči už někde viděla - ne ve snu, ale někde ve škole. Určitě. Byla jsem si jistá, že nikdo v okolí žluté oči nemá (samozřejmě kromě tohohle zvířete), ale přesto mi byly opravdu povědomé.
"Kdo jsi?" zeptala jsem se. Zvíře se na mě pořád jen zvědavě dívalo. Ani nic nenaznačilo. Potom udělalo takový zvláštní obličej - možná to měl být úsměv - a zmizelo někde v lese.
"Počkej!" volala jsem za ním, ale nevrátil se.
Když jsem se ráno probudila, byla mi zima. V noci jsem asi nechala otevřené okno, takže sem celou noc foukal studený vítr. Zabalila jsem se do peřiny a šla okno zavřít. Cestou jsem o něco zakopla. Byly to moje tenisky - špinavé od bláta. Vzpomněla jsem si, kde jsem to vlastně v noci byla. Zprvu jsem si myslela, že to byl zase jen sen, ale tenisky tvrdily pravý opak. Rychle jsem se převlíkla a nasnídala. S Niou jsem se sice měla sejít až za deset minut, ale měla jsem ještě jiný plán. Pořád jsem přemýšlela, kde jsem ty žluté oči viděla. Myslím, že to byly Davidovy oči - jistě já vím, David má oči modré, ale neskutečně podobné těm, které mělo to zvíře. Ještě nedávno bych možnost, že by to mohl být David vyloučila, ale po včerejšku se mi to nezdálo až tak nepravděpodobné. Možná, že za to mohla knížka, kterou právě čtu (do té knížky jsem se opravdu vžívala), ale zdá se mi, že se David podobá hlavnímu hrdinovi - vlkodlakovi. A každý den je to víc a víc pravděpodobnější. Proto jsem se rozhodla, podívat se dneska k Davidovi domu. Věděla jsem, kde bydlí, a tak jsem šla pomalu k jeho domu. Když jsem k němu došla, zjistila jsem, že mají za domem taky zahradu (ostatně jako každý v tomhle městě), takže možná i zadní vchod, proto jsem přelezla plot a dům obešla. Opravdu měli zadní vchod. Dveře byly pootevřené. Zaváhala jsem, ale pak jsem vešla dovnitř. Vešla jsem do chodby. Podlaha byla ze dřeva a stěny natřené béžovou barvou. Z chodby vedlo několik dveří do pokojů. Do všech dveří jsem nahlídla, ale nikoho jsem tam neviděla. Zbývaly už jen poslední dveře. Byly taky pootevřené, a tak jsem nejdřív jen nahlídla do pokoje. Stál tam David a za ním ještě nějaký mladší kluk. Povídali si s někým, kdo seděl v křesle. Do křesla jsem neviděla a ani jsem neslyšela, co říkají. Mluvili hodně potichu. Chtěla jsem vidět, kdo sedí v křesle, a tak jsem dveře o trochu víc otevřela. Vrzly. David a ten mladší kluk se na mě vyděšeně podívali. Já stála jako přimrazená a čekala, že se na mě třeba rozkřičí nebo tak něco.
"Né!" zakřičel David a z křesla se zvedlo něco velkého a černého a hrnulo se to ke mně. Neutíkala jsem. Ještě jsem zahlídla Davidův vystrašený výraz a černého vlkodlaka, který se řítil přímo na mě - pak už jsem cítila jen bolest a upadla jsem do bezvědomí.
ODKAZ NA ČTVRTOU KAPITOLU: http://www.stmivani.wz.cz/10-fanfiction-od-vas/sedocerny-pes-4-kapitola-pribeh/?PHPSESSID=e4becbc01f100fc779c146c146730f8b
Autor: AliCe015, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Šedočerný pes 3.Kapitola: Skutečnost?:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!