Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sbohem, nikdy tvá Isabell 6.kapitolka

26.09.2009 (14:15) • Zlaticko • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1115×

Nikdy předtím mě ani nenapadlo přemýšlet o tom, že bych mohla opustit Forks, můj domov. A teď stojím před domem, vlasy mi povlávají ve větru a v očích mám slzy. Mrzí mě, že musím odejít.

Tehdy, když jsem sem přicházela, jsem si nedovedla představit, že bych to tu mohla mít ráda, teď vím, že mohu. Nikdy na Forks nezapomenu.

Michael mě doprovázel ve své ženské podobě, jako Alexa. Byla nádherná, tak ochranitelská. V rukou nesla moji jedinou tašku s věcmi. Vše, co se mi do ní nevešlo, zůstalo v mém pokoji.  Všechny věci, které kdy spatřily  Edwardovy oči, zůstaly tam kde byly – na půdě.

Ani jsem nezatoužila po tom si jakoukoliv z nich vzít. Nepřeji si, aby mé dítě vědělo, že někdo takový kdy existoval.

Ještě jednou jsem se rozloučila s Charliem, který si myslel, že odjíždím na dovolenou. Později mu napíši, že jsem si to tam zamilovala a že tam i dostuduji.

Letěli jsme letadlem, pak kus jeli autem a nakonec jsme se projeli malou soukromou lodí. Michael (už ve své mužské podobě, a buďme upřímní, velmi okouzlující) mě na něco takového připravoval, ale toto místo jsem si nepředstavovala ani v těch nejdivočejších snech. Bylo úchvatné.

Nejbližší domu, jsme měli strávit na úžasném, barevném ostrově plném zvěře a rostlin, na zámku jako z pohádky. Ostrov patřil všem andělům – strážcům. Takže i Amy.

To bylo překvapení, které jsem nečekala. Trošku mě zlobilo, že Amy je taky anděl, ale věděla jsem, že ho opravdu miluje a Charlie jí taky.

Každý člen naší rodiny má nějakého. A Charlie, jakožto můj otec, musí být taky hlídán.

Na ostrově se mi to hrozně líbilo, žádná trvalá zelená, jako ve Forks. Spousta barev a života. Bylo to místo, kde jsem se cítila doma.

Snadno jsem si dokázala představit, že tu strávím nějaký čas. Nechtěla jsem si připustit, že Charlieho neuvidím tak dlouhou dobu, že neuvidím svého malého sourozence růst.

Po úžasné večeři, kterou udělal na přivítanou Michael, mi vysvětlil, že tento ostrov je magický. Magický stejně jako on sám.

Reaguje na přání a potřeby osoby, která jej v současné době využívá.

Byla jsem nadšená. Nejbližší roky jsem sice neměla nejlepší vyhlídky na kontakt s jinými lidmi, či obchody, ale byla jsem na magickém ostrově, na hradě a ještě s anděly.

Neomezena lidskými měřítky pro rychlost jsem běhala po ostrově rychleji, než kterýkoliv jiný upír a zkoumala zákoutí ostrova. Byl zdánlivě nekonečný. Mohla jsem ho obíhat pořád dokola, ale pokaždé jsem nalezla něco nového. Ostrov mě chtěl potěšit a měnil se.

Michael mě velmi často doprovázel. Už vůbec se neměnil do podoby Alexy. Ponechával si svojí.  Měl vysokou, svalnatou postavu, tmavé vlasy a zelené oči. Velmi často měl křídla. Měl radost, když jsem si z něj kvůli nim utahovala.

V jeho společnosti jsem se nikdy necítila osaměle. Dělal mi společnost dlouhé večery i dny, pořád jsme měli co dělat.

Nedávno jsme byli rybařit. Naposledy jsem rybařila jako velmi malá holčička s Charliem. Nikdy mě to nebavilo.

S Michaelem to bylo, ale jiné. Sice jsme vůbec nic nechytili, ale strhla se opravdu úžasná vodní bitva, do které se malými kopanci zapojilo i miminko.

Tak mě to překvapilo, že jsem málem spadla z loďky do vody. Michael mě, ale včas zachytil. Strhl mě do svého náručí a držel mě pevně, dokud se mi srdce neuklidnilo. Odrhnul mi vlasy z tváře.

„Určitě je po době, malá bojovnice. Cítím ji, jak se těší, až si bude moci hrát s námi.“

Nevěděla jsem, jak to ví, ale cítila jsem, že je to pravda. Budu mít holčičku. Dlouhé večery jsme trávili nad knihami se jmény a vybrali jsme jméno Jasmínka. Líbilo se nám oboum.

„Ahoj Jasmínko“ pohladila jsem svoje bříško. Odpovědí mi bylo šťouchnutí od Jasmínky.

Michael se usmál a já ho políbila. Byla jsem tak šťastná.

Jak nádherná Jasmínka byla. Andílek. Vše, co dělala, dělala s neskutečným zaujetím. Pohled jakým už v roce sledovala motýly, jí dával neskutečně inteligentní výraz. A ona byla chytrá, moc.

Zamávala svýma ručičkama ve vzduchu, zasmála se a vznesla se. Létala s motýlkem, kterého tak dlouhou dobu sledovala.

Michael jí sledoval s hrdým výrazem otce. Roztáhl svá andělská křídla a vznesl se taktéž, aby na ní dohlédl.

V tuto chvíli mě mrzelo, že neumím létat. Chtěla bych se přidat.

Jasmínka směrem ke mně natáhla ručičky a já pocítila, že se taky vznáším. Zatoužila jsem s Jasmínkou ve vzduchu a ona se zasmála tím nejúžasnějším dětským smíchem na světě, tím jejím.

Už na ostrově žiji skoro tři roky. Stále si s Charliem a Amy posílám dopisy. Ale nestačí to. Charlie se zlobí, že už jsem se takovou dobu neukázala. Vymlouvám se na zkoušky ve škole.

Amy se narodila také holčička – malá Mary-Sue.

Nakonec jsem se rozhodla Charliemu o Jasmínce napsat, jen jsem zatajila Edwarda. Řekla jsem, že otcem je Michael, což je taky částečně pravda. Michael je Jasmínce mnohem více otcem, než ten hajzl Edward Cullen.

Charlie to nejspíš nevzal moc dobře, zřejmě nečekal, že bude dědečkem tak brzy. Ale napsal, že Jasmínka je moc krásná a Michael vypadá jako milý kluk. Mám podezření, že v tom má trošku prsty Amy.

Charlie si myslí, že jsem Michaela potkala až po odjezdu z Forks na škole. Což je tak trošku pravda, dřív jsem Michaela neviděla.

Naše sluníčko – Jasmínka nesnáší uklízení „po lidsku“.  Nejraději nechává věci prostě dolevitovat na místo, kam patří.

Společně s Michaelem se jí snažíme vychovávat jako normální, lidskou dívku. Ona se  nám  úspěšně bránila. Ale po tom, co jsme jí vysvětlili, že když se tak naučí, bude moc jít mimo ostrov, začala se snažit. Moc si přeje potkat Mary-Sue. Do této doby si posílaly drobnosti, dárečky a fotky poštou.

Všechny tyto věci má Jasmínka rozvěšené po celém  pokoji, Mary-Sue je totiž  jediné jiné dítě, které zná. Trošku mi to dělá starosti.

Proto jsme jí s Michaelem pořídili psa. Velkého chundelatého černého psa. Potřebovala společnost a ochranu.

Autor: Zlaticko, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sbohem, nikdy tvá Isabell 6.kapitolka: