Pár řádků o Amy, o Cullenovic domě a o škole.
14.07.2009 (09:00) • Zlaticko • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1310×
Vážně jsem byla překvapená a zároveň nadšená vztahem Charlieho a Amy. Dokonale se k sobě hodili.
Zjistila jsem, že spolu chodí už dva roky. A já jsem tu několik měsíců a ničeho si nevšimla? Bože jsem špatná dcera. Byla jsem tak slepá, v hlavě jsem měla jen Edwarda Cullena a uniklo mi, jak se můj otec změnil. Omládl a celý zářil štěstím.
Charlieho nový účes sklidil úspěch. Amy byla dokonale nadšená, okamžitě chtěla sednout do auta a jet se ostříhat úplně stejně. Jedinou překážkou byl čas – již měli všude zavřeno. Nad tím jen pokrčila rameny s tím, že si tam dojde zítra. Líbila se mi.
Zamrzelo mě, že mi o jejich vztahu neřekl táta dřív. Zřejmě si mého rozmrzelého výrazu Charlie všiml, proto se mi to snažil vysvětlit.
Prý mi to chtěl říci dříve, ale bál se jak budu reagovat. Nyní mi to však musel říci kvůli Amy. Dlouho se spolu snažili o miminko a konečně se jim to povedlo. Jediným problémem zůstalo dojíždění. Restaurace totiž ve skutečnosti patřila jí a spolu s ní i spousta dalších po celém světě. Patřili již jejímu prapradědovi. Tuto restauraci měla však nejraději, vyrůstala zde. Proto se o ni každý den starala. Obrazy na stěnách byly také její práce.
Amy je neskutečná, jsem opravdu ráda, že si ji Charlie našel. Jen mě mrzelo, že mi odvede Charlieho. Domluvili se totiž spolu, že mi přenechají dům. Táta nechá práce a přestěhuje se k Amy. Bude se o ní a miminko starat. Bude z něj „máma na plný úvazek“. Všichni jsme se tomu zasmáli.
Večer jsem ležela v posteli a myslela na to všechno, co se za celý víkend stalo.
Počkala jsem, až Charlie s Amy usnou (oba jeli se mnou domů, abych nemusela sama) a pak jsem vytáhla starý walkman, pustila si nějakou hudbu a procházela si učení. Do rána jsem uměla veškeré učivo do konce školního roku – to bylo úžasné a zároveň nudné. S takovou nebudu muset ve škole vůbec dávat pozor a veškerou docházku si jen „odsedím“.
Vlasy se mi v ranním světle líbily snad ještě více, abych ladila, vytáhla jsem ze skříně růžové tílko, které jsem nikdy nenosila a ještě černé jeany, které jsem na kolenou a stehnech úmyslně potrhala. Už nikdy více nechci být tou hodnou Bellou, kterou opustil kluk. Jsem krásná a naprosto samostatná. Usmála jsem se na sebe v zrcadle a vyrazila jsem dolů udělat Charliemu a Amy snídani, chtěla jsem budoucí maminku rozmazlovat. Již jsem se smířila s tím, že Charlie mi uteče a už se jen těšila na miminko. Přece jen to bude můj mladší sourozenec a jako starší sestřička jej musím rozmazlovat.
Obrovskou snídani s porcemi jako pro slona jsem zanechala na nočním stolku u Charlieho hlavy. Leželi stulení v náručí a já tiše a rychleji než kterýkoliv člověk proběhla pokojem, abych je nevzbudila.
Ještě jsem měla několik hodin, do doby než jsem vůbec měla vstávat. Proto jsem se rozhodla dojet k domu Cullenových. Chtěla jsem vidět, jestli se to tam nějak změnilo. Vzala jsem si sebou jen bundu a učení. Nechtěla jsem si brát náklaďáček, ale věděla jsem, že kdyby zde zůstal, tak by se Charlie ptal. Proto jsem jej nastartovala a vyrazila.
Konečně jsem chápala, proč měli rádi tu rychlost, těšila jsem sem se, až se zase proběhnu, rychleji než cokoliv jiného. Chtěla jsem zase cítit vítr ve vlasech a míhat se mezi stromy. Bohužel můj starý náklaďáček nemohl jet rychleji než 60 a to mi nyní přišlo značně nedostačující. Co nejdříve bych si chtěla pořídit něco rychlejšího. Ještě mi něco zbylo, jelikož náklaďáček mě nestál vůbec nic.
Konečně jsem zaparkovala u jejich domu. Překvapilo mě, že všechno zůstalo úplně stejné jako předtím, nic nezmizelo. Všechen nábytek, vybavení. Každé kniha i cd bylo na svém místě.
Toto mě neskutečným způsobem naštvalo. Chtěla jsem kolem sebe mlátit, křičet, nadávat, ale nemohla jsem. Nemohla jsem zničit ty vzpomínky, co mě s tímto místem poutaly. Zastavilo mě to. Tiše jsem za sebou zase zavřela dveře a posadila se na verandu, kde jsem strávila všechen zbývající čas, přemýšlejíc o Cullenovic rodině.
Bez přemýšlení jsem ze sešitu vytrhla list a napsala na něj „Těšilo mě. Is.“
Měla jsem posledních dvacet minut a to bych s náklaďáčkem ke škole nestihla. Proto jsem se rozběhla po svých. Bylo to příjemné opět vnímat jen sebe a své okolí. Nemusela jsem dávat pozor, kam šlapu, nevnímala jsem míhající se stromy, byla jsem jen já a radost z běhu.
Ke škole jsem doběhla v rekordním čase. Ve skutečnosti jsem měla ještě čtvrt hodiny, ale už se mi nechtělo čekat venku v dešti, proto jsem šla ke třídě a opřela se o zeď.
Až teď mi nějak začalo docházet, že jsem moc nalehko, zima mi však nebyla. Ale ostatním by to mohlo přijít zvláštní. Musím si dát pozor, až budu odcházet.
Během dalších 10 minut se chodby zaplnily spolužáky, kteří mě nepoznali. Angela na mě koukala s otevřenou pusou, když jsem ji pozdravila.
„Teda Bello, co se ti stalo?“ S nevěřícím pohledem si mě prohlížela a spousta dalších taky. Nezdálo se mi, že by mě ten účes, tak moc změnil, ale zřejmě ano. Nebo to možná nebyl jen ten účes.
„Zašla jsem ke kadeřníkovi, to udělá divy“ smála jsem se a ona na mě zvláštně zadívala.
„To není jen kadeřník.“
Jessica, která procházela kolem, po mě hodila vražedným pohledem a pak se náhle zastavila. „Tak jsem slyšela, že Cullenovi odjeli. Už tě měl Edward Cullen plné zuby?“
„Ne, ale říkal něco v tom smyslu, že už mu tvoje pozvání na rande lezou krkem.“ Zhnuseně jsem se na Jessicu zadívala a ona zůstala stát jak opařená, zřejmě nečekala, že jí to vrátím.
Náhle bouchly dveře o zeď a dovnitř vešla ta nejnádhernější osoba, kterou jsem kdy viděla. Kam se na ní hrabala Rosalie, nebo Edward. Můj svět se zastavil, země se pohnula a já náhle věděla, že celý svůj život jsem čekala jen na tento okamžik.
Autor: Zlaticko, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sbohem, nikdy tvá Isabell 3.kapitolka:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!