Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sarai sempre il mio. Ho sempre trovate. 2. kapitola

Kreslený Edward, Bella a Jacob

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Sarai sempre il mio. Ho sempre trovate. 2. kapitolaAhoj lidičky! Je tady další kapitola povídky. Nejdřív ji měla psát spoluautorka, ale když mi to nepřeposlala, tak jsem se do toho pustila já. Takže teď ke kapitole. Na chvíli se podíváme k Marie a pak budeme zpět u Jazze a Al. Taky nastane maličká změna. Přečtěte si prosím text nad kapitolou.Ps.: Rusky neumim, všechno je práce googlu, takže tam nejpíš budou chyby.

16.12.2010 (14:00) • christina • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1008×

Chtěla bych Vás poprosit o komentáře. Tenhle nápad na povídku se mi docela líbil, ale jestli o ní nemáte zájem, tak jí psát přestanu. U minulé kapitoly byly tři komentáře. Nemám v plánu psát povídku, když jí nikdo nečte.

 

Rozzuřeně jsem přecházela po pokoji. Už je to padesát let! Padesát let, co ode mě odešel. Nemáte ani ponětí, jak moc mi chybí. On. Můj milovaný manžel. Můžeš si za to sama, že tě opustil. Neměla jsi přeměňovat tolik lidí. Neměla jsi být tak sobecká a chamtivá. Našeptával mi hlas v mé hlavě. Pomalu jsem tomu začala i věřit. Kdybych se nechovala jako… kdybych se nechovala tak, jak jsem se chovala, mohli jsme být šťastný pár. Mohli jsme mít dům a spokojeně žít. Ale to nebylo, není a asi ani nikdy nebude.

Za těch padesát let se toho hodně změnilo. Lidé vymysleli spoustu nových věcí. Už dívky nechodí jen v šatech. Nosí i kalhoty. V době, kdy jsem žila jako člověk, to bylo nepřípustné. A teď tohle. Byl to pro mě docela šok. A taky škola. Abych zapadla mezi lidi… chtěla jsem říct, abych mohla žít normálně mezi lidmi, začala jsem chodit do školy. Vždy jsem si vybírala města, kde slunce vůbec nesvítilo anebo svítilo jen málo. Každých pět let jsem se stěhovala. A zítra se budu také stěhovat.

Rozhodla jsem se, že se naposledy porozhlédnu po okolí. Vzala jsem si na sebe huňatou bundu a vyrazila ven. Pomalu jsem procházela uličkami. Najednou se přede mnou objevil chlápek a volal na celou ulici:

„Kupitʹ gazetu. Tolʹko v etom zhurnale, chtoby uznatʹ, chto proishodit v mire,“ začal se ke mně nebezpečně přibližovat. Že by další jídlo?

„Dlya gazet prekrasnaya dama?“

„Kolichestvo. Spasilo,“ slušně jsem mu odpověděla v jeho jazyce. Ano. Právě se nacházím v Rusku. Přesněji na Sibiři. A toto nádherné místo musím zítra opustit.

 

***

 

Tak fajn. Myslím, že by bylo nejlepší říct Alici, že Maria je moje žena. Ne! Nesmíš jí to říct! Naštve se a opustí tě! Řval na mě jeden hlas v mé hlavě. Vždyť to chceš. Chceš se rozeběhnout a sevřít Mariu v náručí. Tak strašně ti chybí! Řval ten druhý.

Nechybí!

Chybí!

Nechybí!

Ale jo! Chybí!

To teda nechybí.

Tak dost! Chybí mi, ale Alice to neřeknu. Ne teď. Možná potom. Jestli se mi bude chtít. Na druhou stranu si myslím, že má právo to vědět. Že vždycky bude ta druhá. Že jsem nikdy Mariu milovat nepřestal… Tak fajn, do měsíce jí to řeknu.

 

***

Všechny moje věci už byly zabalené. Nebylo toho moc, co jsem si s sebou zabalila. Začnu tam nanovo. Jelikož jsem pracovala v nočních klubech a okradla pár milionářů – „Už ty peníze stejně nepotřebovali, stejně byli už dávno mrtví,“ pomyslela jsem si a ďábelsky se usmála. – mohla jsem si dovolit luxus. Ve městě jsem si nechala zařídit úžasný dům, asi deset kilometrů v lese. Daleko od civilizace. Začnu tam také chodit do školy. Mám se přihlásit jako Maria Whitlock nebo Drower? No, to se ještě uvidí. Naposledy jsem se podívala po mé ložnici a vydala se do auta se čtyřmi kufry. Před barákem už čekali lidé, kteří ho ode mě koupili za dva miliony. Předala jsem jim klíče, beze slova dala věci do kufru a sedla si za volant. Sešlápla jsem plyn a rychlostí 180 km/h se vydala na letiště.

Vzala jsem si vozík a vyskládala na něj kufry. Lidé by se asi divili, kdybych si jen tak nesla čtyři kufry. I majitelé mého právě prodaného domu se na mě divně koukali. Přešla jsem k pultu.

„Dobryĭ denʹ. Ya dolzhen byl zabronirovan bilet pervogo klassa na Alyasku vo imya Mariya Witholic.“/Dobrý den. Měla bych tu mít rezervovanou letenku první třídou na Aljašku na jméno Maria Witholic.

„Konechno, ledi, teperʹ on budet.“/Jistě slečno, hned to bude.

Začala něco psát do počítače a po chvíli mi vytiskla letenku. Poděkovala jsem jí a šla odbavit kufry. O půl hodiny později jsem už seděla na sedadle a čekal mě šesti hodinový let.

 

***

„Můžete jít všichni do obýváku, prosím?“ zavolal ze zdola Carlisle.

Během dvou vteřin jsme byli všichni namačkaní na pohovce. Carlisle se na nás nevěřícně podíval a pak zakroutil hlavou.

„Jelikož tu jsme už skoro tři a půl roku a nestárneme, lidi si začali všímat, že s námi není něco v pořádku. Myslím, že by byl nejlepší nápad se odstěhovat.“ Zakončil svůj proslov.

„Tak brzy? Líbí se mi to tu. I lidé tu jsou docela milí.“ Zamumlala Esmé a povzdechla si.

„Je mi to líto miláčku. Jednou se sem jistě vrátíme,“ přešel k ní a objal ji.

„Tak tedy sem s návrhy.“

„Aljaška!“ vykřikla Alice.

„Ani náhodou. Philadephie!“ zapištěl Edward.

Alice si ho zlostně měřila. Po chvíli se ale uklidnila a s nadějí se dívala na ostatní.

„Aljaška,“ řekla Rose.

„Aljaška,“ přidal se Emmett s Esmé.

„Mě je to jedno. Přidám se k většině,“ řekl jsem a podíval se okolo.

„Já bych taky řekl, že Aljaška,“ ozval se po chvíli Carlisle.

„Ne! To mi nemůžete udělat! Já tam nechci být s Tanyou!!!“ zaječel vystrašeně Edík.

„Nedělej scény, Edwarde!“ výskla na něj Rosalie.

„Takže Aljaška,“ řekl Carlisle.

A najednou všichni něco dělali. Alice šla balit všem oblečení. Esmé zařizovala bydlení. Carlisle telefonoval do nemocnice s úmyslem dát výpověď. Rose se rozeběhla pomoct Alice. Emmett šel ulovit posledního méďu. Edward bušil hlavou do podlahy a skučel, že nikam nepojede a já nad tím vším jen kroutil hlavou. To jsem vážně nejnormálnější člen téhle famílie?

Edward se na mě podíval, v zápětí se válel na zádech a na celý dům se řehtal jako blázen. No potěš! Zakroutil jsem nad tím očima a překročil ho. Vydal jsem se do svého pokoje a ignoroval nechápající obličeje Esmé.

Když jsem vešel do pokoje, u postele stálo šest kufrů. Šest! Ježíšku na křížku! To je docela dost na to, že nás Alice potáhne na nákupy, abychom doplnili šatníky.

Do pokoje vlítla Alice.

„Co to je?“ zeptal jsem se jí.

„To je moje nejlepší oblečení. Brala jsem jen to nejnutnější. Tvoje tři kufry už jsou v Jeepu,“ vychrlila ze sebe a už nesla všechny kufry v náručí do auta. Jen to nejnutnější?!

Zděšeně jsem se svalil na postel s tím, že z ní nevstanu, dokud nevyjedeme.

 

 

Prosím o komentíky.


Autor: christina, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sarai sempre il mio. Ho sempre trovate. 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře