Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Samou láskou bych tě zabil 9. kapitola

13.10.2010 (09:30) • TwilightMishka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1578×

9. kapitola

Znám ty svině. Myslí si, že jsou zákon upírů. Edward krátce přikývl.

„Jo. Oni si myslí, že Nessie je špatná,“ vysvětlil mi.

„Mají tu zvědy,“ říkala zase Bella.

„Nessie to ví?“ zeptal jsem se a oba dva zakroutili hlavou.

„Kdy jí to řeknete?“ vzdychl jsem jak pro blbce. Edward a Bella si vyměnili pohledy a potom se Bella podívala s prosbou na mě.

„Nemůže tu ještě zůstat, než to nevyřešíme my?“ zeptala se zoufale.

„Oni jí tady nebudou hledat a my budeme mít aspoň trošku klid,“ doplnil Edward. Přimhouřil jsem oči.

„Proč bych to měl dělat?“ zeptal jsem se nepříjemně.

„Protože ti na ní záleží,“ vzdychla Bella.

„A jako to jí mám tady držet nebo co?“ vzdychl jsem.

„Já věděla, že to nějak vymyslíš. Díky. My zavoláme,“ řekla rychle Bella a políbila mně na tvář. Potom to jen zafičelo a byli pryč. Hlasitě jsem zasténal a ještě jsem slyšel zavřít dveře. Na hodinách bylo sedm hodin. Vstal jsem z opření a šel si ještě lehnout. Ještě jsem šel za Nessie, která spala jako dudek. Lehl jsem si k ní do vyhřátého a přisunul si jí k sobě. Znovu mě objala a já ji. Kdyby nás někdo viděl, řekl by, že spolu něco máme. Usmál jsem se nad tou myšlenkou a zavřel oči. Za chvilku jsem byl tuhej.

Vzbudil mě ten otravnej kocour, kterej se mezi nás štosoval. Nessie to s pobavením sledovala, jak se mu to nevede, když ji pevně objímám a mezi námi není ani malinká škvírka.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ ptal jsem se pobaveně. Kocour zamňoukal a nepřestával. Ness se zasmála a ještě víc se ke mně přitiskla.

„Tady není pro počůránka místo,“ smál jsem se a kocour zastavil. Naštvaně se na mě podíval jako by mi rozuměl. Nessie se zasmála a hlavu položila na má prsa. Jednou rukou jsem odhodil kocoura z postele. Protestně zamňoukal a cupital pryč. Zasmál jsem se a znovu Nessie objal.

„Tak co. Dobrý?“ zeptal jsem se.

„Teď jo, ale až odejdu, bude to stejný,“ zabručela naštvaně. Uchechtl jsem se.

„Tak to mám pro tebe dobrou zprávu. Rodiče tu byli už v sedm a řekli mi, že tu máš zůstat. Oni to dořeší a potom půjdeš domů,“ usmál jsem se. Cítil jsem, jak se usmála, protože rty měla jemně přitisknuté na mých prsou.

„A nevíš proč?“ zajímala se. Myslím, že jí to bylo jedno.

„Ani já nevím,“ lhal jsem velice dobře.

„Aha,“ vzdychla si a spokojeně se zavrtěla.

„Co budeme dělat?“ zeptala se a zdvihla hlavu.

„Prej nesmíš vycházet z baráku, takže nevím,“ přiznal jsem a omluvně se usmál.

„Hm…“ vzdychla znova a hlavu dala zpátky. Upřímně, mě by napadla spousta věcí k dělání s ní, ale radši jsem nic neříkal. Najednou mi rukou přejela přes prsa. Úplně se mi udělala husí kůže.

„Příjemně hřeješ,“ zašeptala s úsměvem, který jsem taky cítil.

„Jo?“ usmál jsem se.

„Jo,“ potvrdila mi to a rukou mě pořád hladila. Co to do ní vjelo? Neříkám, že se mi to nelíbí, ale to fakt kamarádi nedělaj. Nebo takový žádný neznám. Otřepal jsem se, když mi sjela až k břichu studenou rukou.

„Vadí?“ zeptala se.

„Ne,“ zasmál jsem se. „Je to… takový… no… divný, ale jak myslíš,“ řekl jsem jí. Zasmála se a pokračovala.

„Baví mě to,“ řekla po chvíli. Zasmál jsem se a nemluvil. Zavřel jsem oči a užíval si její dotyky. Po chvíli jsem nechtěně usnul.

Vzbudil jsem se sám. Vedle mě už neležela Nessie, ale kocour. Z kuchyně se ke mně linula překrásná vůně. Že by někdo vařil? Podrbal jsem Boba a vstal. Deku jsem amatérsky ustlal a šel se podívat. Ještě jsem si promnul oči a otevřel dveře. Seděla na židli a byla začtená do kuchařky, kterou jsem si pořídil. Jinak bych asi umřel hlady.

„Ahoj. Co kuchtíš?“ zeptal jsem se a vyrušil jí. Oči odlepila od kuchařky a podívala se na mě.

„Eh… něco k jídlu,“ přiznala a znovu byla nejistá. Jako ze mě. Asi. Určitě.

„Tak hodně štěstí,“ usmál jsem se a šel do koupelny. Tam jsem se umyl a jen s ručníkem kolem pasu jsem běžel pro něco na sebe. Jak jsem probíhal kuchyní, tak jsem si všiml, jak se na mě tajně kouká a usmívá se. Ze skříně jsem si vzal nějaké oblečení a rychle to na sebe hodil. Jsem doma, takže můžu. Jen šedé tepláky a černé volné tílko. Šel jsem zpátky do kuchyně a sedl si na židli.

„A co to má být?“ zeptal jsem se při pohledu na kouřící se sporák.

„No…“ chtěla pokračovat, ale když to viděla, vylítla a obsah hrnce vylila do dřezu. Potom se rychle obrátila a opřela se jako nic o linku.

„Teď už nic,“ pípla a dodala úsměv. Zasmál jsem se.

„Něco se tu najde nebo si zavoláme pizzu,“ usmál jsem se a otevřel – prázdnou ledničku. Aha. „Zavoláme si,“ rozhodl jsem a šel k telefonu. Vytočil jsem číslo na pizzerii a čekal, než se mi někdo neozve.

„Haló? Tady pizza!“ ozval se sladký hlásek nějaké slečny.

„Dobrý den. Mohl bych poprosit pizzu s čili papričkami a…“ odmlčel jsem se a podíval se na Nessie.

„Šunkovou,“ usmála se.

„A šunkovou,“ řekl jsem.

„Jistě. Vaše adresa?“ zeptala se a já jí odpověděl.

„Tak děkujeme. Nashledanou!“ Sluchátko utichlo a já telefon položil zpátky.

„Za chvíli to tu je,“ usmál jsem se. Došel jsem ke gauči a pustil si telku. Nějaká romantika. Takže nic… Přepnul jsem kanál.

„Proč to přepínáš?! Titanic mám ráda!“ řekla rychle Nessie a vyrvala mi ovladač z ruky. Lišácky se při tom usmívala, takže to dělala schválně. Přimhouřil jsem oči a za pas jí strhl na sebe. Stejně to přepnula.

„Ne, ne, ne!“ smál jsem se a přepnul to jinam.

„Jo, jo, jo!“ smála se taky a snažila se dosáhnout na ovladač. Krásně se směje!

„Dej mi to!“ sápala se po něm, ale já jí rukou držel na mě.

„Nedám,“ usmál jsem se uličnicky. Přestala a přimhouřila na mě oči.

„Dáš nebo zažiješ moje kung – fu!“ varovala mě a měřila si mě pohledem krvelačného upíra.

„Tak to ochutnáš můj žaludek, protože jako vlk ho mám moc velkej,“ zasmál jsem se temně.

„Nepředváděj se, vlkodlaku,“ smála se a chňapla po ovladači. Přepnula to a hodila ho na konec místnosti. Vzdychl jsem si a pohodlně se usadil s Nessie na klíně. Se zájmem se dívala na film. NUDA!

Asi v té části, co mají sex v autě, se na mě Nessie podívala.

„Nehltej to tolik!“ smála se.

„Já nevím, kdo to hltá,“ zakřenil jsem se na ní. Trošku se začervenala. Usmál jsem se na ní a posunul si jí blíž k sobě.

„Já nehltám je, ale tebe,“ šeptl jsem a viděl, jak zrudla úplně. Nakonec se pousmála a pohladila po tváři.

„To je dobře, vlku,“ usmála se a já se uchechtl. Postrčil jsem hlavu blíž k té její, ale ona neucukla, jak jsem předpokládal. Ještě mi pomohla a nahnula se ke mně. Už už se naše rty dotýkaly, když zazvonil naléhavý zvonek.

„Jdu otevřít,“ vzdychla si a vstala.

„Ne!“ chytil jsem jí za ruku. Překvapeně se na mě podívala. „Půjdu já. Je to na moje jméno,“ vysvětlil jsem rychle. Co kdyby to byli Volturiovi! Usmála se a sedla si zpátky. Rychle jsem tak došel a otevřel.

„Pizza pro pana Blacka,“ usmál se na mě nějaký mladík.

„Jo. To jsem já. Díky. Tady máš,“ usmál jsem se a zaplatil mu. Přidal jsem i dýžko, aby se neřeklo.

„Díky,“ řekl a už sbíhal ze schodů. Pizzy jsem donesl ke gauči a usmál se na Nessie.

„Tady pro krásnou slečnu upírku,“ usmál jsem se a dal jí krabici.

„Díky,“ hltala a rychle jí otevřela.

„Dobrou chuť,“ řekl jsem a taky se pustil do jídla.

Asi po pěti minutách jsem to měl v sobě a Ness dojídala první kousek.

„Hltoune!“ stěžovala si a brala si druhej.

Autor: TwilightMishka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Samou láskou bych tě zabil 9. kapitola: